O úskalích každého výběru s přívlastkem „the best“ už byla mnohokrát řeč. Vždycky jde o subjektivní názor, o němž se dá dlouho polemizovat, případně ho vyvrátit.
Tentokrát vám tedy nabízíme výběr nejlepších obránců v historii NHL. Všichni splňují jednu podmínku - už UKONČILI profesionální kariéru. Jak se to autorovi (ne)podařilo, můžete posoudit v následujících kapitolách a ve fotogalerii. Veškeré alternativní žebříčky, námitky či argumenty pro i proti pište do diskuse.
Pokračování 2 / 16
15. Red Kelly (Kanada)
Kanaďan Leonard „Red“ Kelly byl možná nejvíc nedoceněnou superhvězdou v historii NHL. Osminásobný vítěz Stanley Cupu v dresech Detroitu a Toronta během dvaceti profesionálních sezon odehrál 1316 zápasů v základní části, ve kterých posbíral do statistik 823 bodů (281+542). V play-off zvládl 164 utkání s bilancí 33 branek a 59 asistencí.
Když Kelly začínal jako mladík, měl nakročeno do celku Toronta, ale tehdejší hlavní skaut Squib Walker mu nepředpovídal nijak zářivou budoucnost – odhadoval, že v NHL odehraje maximálně dvacet zápasů. Na jeho chybném hodnocení vydělali v Detroitu, kde talentovaného beka v roce 1947 začlenili do mužstva a on jim v následujících letech pomohl ke čtyřem Stanley Cupům.
Kelly byl předchůdcem Bobbyho Orra – byl to ofenzivní zadák, který lámal v kategorii obránců jeden rekord za druhým. V devíti sezonách za sebou si dokázal do kolonky vstřelených branek připsat dvouciferné číslo. Během kariéry to dokázal čtrnáctkrát. Když si uvědomíme, že hrál v době, kdy se od obránce čekalo, že bude gólům bránit, než že je bude střílet, musíme ocenit, že to byl obdivuhodný výkon.
Zdobil ho obrovský cit pro hru a skvělá práce s pukem. Navíc to byl vždycky jeden z nejslušnějších hráčů na ledě a na trestné lavici se ocital jen velmi zřídka. I proto získal během kariéry čtyřikrát Lady Bing Trophy pro největšího gentlemana v NHL. Vzhledem k úkolům obránců na ledě je skoro nemožné, aby toto ocenění vyhrál hráč, který se stará o eliminaci soupeřových útočníků, natož aby to zvládl čtyřikrát.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 3 / 16
14. Eddie Shore (Kanada)
V Bostonu se mohou chlubit tím, že měli v klubu nejlepší obránce v historii NHL – Ray Bourque, Bobby Orr, Brad Park, to jsou jen namátkou některá ze slavných jmen, jež nosila písmeno B na hrudi. Tradici vynikajících beků v dresu Bruins odstartoval Eddie Shore.
K hokeji se dostal až v 18 letech poté, co vyzkoušel baseball a americký fotbal. O šest roků později už byl v kádru Bostonu a ve své premiérové sezoně 1926/27 odehrál 40 zápasů v NHL a získal 18 bodů za 12 gólů a šest asistencí.
Shore byl mimořádně talentovaný, neústupný, nebojácný a vášnivý hráč. Byl tak výjimečný, že po něm šli všichni protihráči. „Zastavit jeho znamenalo zastavit Boston. Po každém utkání měl tělo plné modřin a šrámů,“ vzpomínal kdysi jeho týmový kolega Milt Schmidt.
Když se hrnul do útoku, byl jako buldozer a běda tomu, kdo se mu připletl do cesty. Z ledu prakticky neodcházel na střídačku. Průměrně strávil během utkání ve hře 50 až 55 minut čistého času. Jeho 978 stehů, čtyřikrát zlomený nos a pětkrát přeražená čelist dává docela pěkný obrázek o jeho houževnatosti.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 4 / 16
13. Doug Harvey (Kanada)
Není pochyb o tom, že Wayne Gretzky byl nejkreativnějším hokejistou v dějinách NHL. Ale už jste někdy přemýšleli o tom, kdo byl tím druhým po něm? Najde se nemálo fanoušků a odborníků, kteří tvrdí, že to byl obránce Doug Harvey.
Harvey byl klíčovou postavou fantastického týmu Montrealu, který v padesátých letech minulého století vyhrával Stanley Cup jako na běžícím pásu. Z nejcennější trofeje se radoval šestkrát, z toho pětkrát v řadě za sebou v letech 1956 až 1960. V dresu Habs odehrál 14 z celkově 21 sezon, jež strávil v NHL.
Byl to bezchybný obránce a v soubojích jeden na jednoho jen zřídkakdy prohrál. Měl neskutečně šikovné ruce a s pukem na hokejce dokázal téměř zázraky. Obrat ho o kotouč, jakmile se jej zmocnil, bylo prakticky nemožné. Jeho doménou byla skvostná a na milimetr přesná přihrávka.
Nebyl typem hokejisty jako Orr nebo Coffey, kteří okamžitě spěchali s pukem co nejrychleji k brance soupeře. Harvey prohlašoval, že puk je vždycky rychlejší než ten nejrychlejší hráč na ledě, proto si dokázal počkat v obranném pásmu na vhodnou příležitost a poslal jej dokonalým pasem na najíždějícího spoluhráče. Není to náhoda, že získal sedmkrát Norris Trophy pro nejlepšího beka v NHL.
Foto: Profmedia.cz
Pokračování 5 / 16
12. Larry Robinson (Kanada)
Urostlý Kanaďan Larry Robinson dostal přezdívku „Big Bird“ – Velký pták. Opora Montrealu Canadiens je držitelem rekordu, který už pravděpodobně nikdy nikdo v NHL nepřekoná – během dvaceti sezon si připsal do statistik v +/- bodování neuvěřitelných 730 kladných bodů.
Hráčů, kteří získali tři nebo čtyři Stanley Cupy, bychom našli celkem dost, ale Robinson patří se šesti prsteny k absolutní elitě v dějinách NHL. K tomu je třeba připočítat dvakrát ocenění Norris Trophy pro nejlepšího beka soutěže.
Na ledě vynikal mohutnou postavou, ale nebyl to žádný bourač – patřil k nejinteligentnějším hokejistům, kteří se kdy proháněli po zámořských kluzištích. Podle pamětníků v defenzivní činnosti prakticky nechyboval a dokázal fantasticky podporovat ofenzívu týmu úžasně chytrými a přesnými přihrávkami především v přesilových hrách.
Pokračování 6 / 16
11. Scott Stevens (Kanada)
Kariéra kanadského obránce Scotta Stevense zahrnuje 22 sezon v NHL, jež kromě jediné, kterou strávil v St. Louis, odehrál ve Washingtonu a v dresu New Jersey Devils. Je obdivuhodné, že během předlouhého hokejového života chyběl jen jedinkrát v play-off. Stevens je trojnásobným vítězem Stanley Cupu – všechny prsteny získal během angažmá v New Jersey.
Nekompromisní a tvrdý bek s vůdčími schopnostmi byl na ledě pro každého protivníka nesmírně nepříjemným soupeřem, z něhož šel strach. Málokdo se s ním chtěl setkat v soubojích u mantinelů a v rohu kluziště. Pověstný byl pro svůj tah na branku – když se s hlavou dole jako zarputilý buldok vrhal dopředu směrem k brankáři, nebylo radno mu stát v cestě. Povídat by o tom mohli třeba Paul Kariya, Ron Francis nebo Eric Lindros, jemuž Stevens podstatně zkrátil hokejový život.
Především v první dekádě své kariéry patřil k nejtrestanějším hokejistům v soutěži, zároveň se však řadil k těm nejužitečnějším. V roce 1994 nasbíral vůbec nejvíc kladných bodů v +/- bodování (+53) a pravidelně v tomto ohledu patřil k absolutní špičce v NHL. Nikdy v základní části neskončil v záporných číslech. Navzdory tomu, že nevyhrál ani jednou Norris Trophy pro nejlepšího obránce soutěže, do tohoto výběru určitě patří.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 7 / 16
10. Brian Leetch (USA)
Osmnáct let strávil legendární obránce Brian Leetch v NHL a v roce 1994 se dočkal i vítězství ve Stanley Cupu. Už v roce 1989 získal Calder Trophy jako nejlepší nováček soutěže, dvakrát vyhrál Norris Trophy pro nejlepšího obránce NHL. V roce 1994 se stal prvním Američanem, který vyhrál Conn Smythe Trophy.
V sezoně 1991/92 se stal pátým obráncem v historii NHL, který nasbíral v základní části víc než sto bodů. Do hokejového důchodu se odporoučel v roce 2006 a krátce nato New York Rangers vyřadil jeho číslo 2, takže s ním v klubu už nikdo nebude hrát.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 8 / 16
9. Chris Chelios (USA)
Pozoruhodná kariéra Chrise Cheliose v NHL začala v roce 1983 a skončila o 27 let později. To mu bylo 48 let. Rodák z Chicaga odehrál za svůj mateřský klub část kariéry, ale ze Stanley Cupu se napil jinde – jedenkrát v Montrealu a dvakrát v Detroitu. Reprezentoval USA na čtyřech olympiádách a v roce 2002 získal stříbrnou medaili. O šest let dříve se radoval z vítězství ve Světovém poháru. Žádný obránce v historii NHL neodehrál víc zápasů než on.
Kdybychom hledali hráče, který pro hokej žil a miloval jej celou svou duší a srdcem, museli bychom vždycky dojít k Cheliosovi, jehož většina expertů považuje za nejlepšího rodilého Američana, který kdy hrál v NHL. Čtyřikrát se radoval ze zisku Norris Trophy pro nejlepšího obránce soutěže, jedenáctkrát nastoupil v All-Star Game, z toho čtyřikrát byl nominován do All-Star týmu.
Prvních sedm sezon své kariéry strávil Chelios, jemuž v těle kolovala po otci řecká krev, v celku Montreal Canadiens, kde měl báječné učitele – Ricka Greena, Larryho Robinsona či Jacquese Laperriereho. „Byly to skvělé roky. Poslouchal jsem je a hodně jsem se učil,“ ohlížel se jednou Chelios za startem kariéry.
Brzy si získal pověst neúnavného a temperamentního hráče s vůdčími schopnostmi, který však měl problém s vylučováním za hloupé zákroky. V 1651 zápasech, které v NHL odehrál, nasbíral 2891 trestných minut.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 9 / 16
8. Larry Murphy (Kanada)
Kanadský obránce Larry Murphy přestoupil v sezoně 1990/91 do Pittsburghu z Minnesoty a nic lepšího ho tehdy nemohlo potkat. Z průměrného týmu zamířil do mužstva, které i s jeho výraznou pomocí (v prvním play-off po přestupu zaznamenal ve 23 zápasech 23 bodů) dokázalo vyválčit dva Stanley Cupy v řadě. V dresu Penguins zakončil sezonu 1991/92 s průměrnou bilancí jednoho kanadského bodu na zápas a o rok později se dokonce přes tuto metu přehoupl.
Na poslední chvíli před uzavřením přestupního termínu v roce 1997 získal Murphyho z Toronta Detroit a pro Rudá křídla to byl zatraceně dobrý kauf. I díky šestatřicetiletému veteránovi se týmu podařilo o pár měsíců později vybojovat Stanley Cup a o rok později jej získat znovu.
Pikantní na trejdu Murphyho do Detroitu byl fakt, že část mzdy ve zbytku sezony i v té následují mu nadále platilo Toronto, kde byl až do přestupu nejdražším hráčem týmu. To byl nakonec také důvod, proč z něj odešel. Během dvou sezon nasbíral v dresu Maple Leafs ve 151 zápasech rovných 100 bodů - bylo to téměř třikrát tolik, než měl na kontě druhý nejlepší bek týmu Dave Ellett, ale protože se mužstvu nedařilo, stal se Murphy obětním beránkem.
Murphy byl v prvních sezonách v Detroitu suverénně nejlepším hráčem týmu v +/- bodování. V 312 zápasech v dresu Red Wings nasbíral 171 bodů. V roce 2004 byl uveden do hokejové Síně slávy.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 10 / 16
7. Denis Potvin (Kanada)
Denis Potvin byl klíčovou personou dynastie New Yorku Islanders, která válcovala NHL na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let minulého století. Neuvěřitelně silný a nebojácný bek na sebe upoutal pozornost hned ve své premiérové sezoně, do níž nastupoval jako dvacetiletý mladík. V 77 zápasech posbíral 54 kanadských bodů (17+37) a získal Calder Trophy pro nejlepšího nováčka soutěže. Už tehdy o něm odborníci mluvili jako o „novém Bobby Orrovi.“
Potvin byl nesmírně chytrým a trpělivým hokejistou, který měl ohromný cit pro přesné načasování přihrávky. Jeho kvality se ještě násobily v přesilovkách, při nichž byl na ledě smrtelně nebezpečný. Navíc to byl rozený vůdce, kterého respektovali spoluhráči i protihráči. Legendární byla jeho střela zápěstím, ale když došlo na osobní souboje, nikdy neuhnul a dokázal být patřičně tvrdý.
„Nenáviděl jsem tréninky a čekání na zápas. Nejšťastnější jsem byl ve chvíli, kdy rozhodčí hodil první buly a začalo se hrát,“ osvětlil jednou svůj vztah k hokeji Potvin, jenž se stal prvním obráncem, který se přehoupl přes tisíc bodů získaných v základní části soutěže. S hokejem sekl v 35 letech – podle mnohých příliš brzy, protože mohl mít před sebou ještě několik skvostných sezon.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 11 / 16
6. Nicklas Lidström (Švédsko)
Švédský obránce Nicklas Lidström strávil celou kariéru v NHL v dresu Detroitu. S okřídleným kolem na hrudi odehrál dvacet sezon, v nichž si připsal do statistik 1827 zápasů v základní části a v ply-off, ve kterých nasbíral 1325 kanadských bodů. Fantastická bilance na chlápka, který má v popisu práce hlavně bránění útoků soupeře.
Během prvních 14 sezon v NHL zmeškal pouze 17 zápasů. Je držitelem 11 klubových rekordů a stejného počtu rekordů celé soutěže. Lidström se stal prvním evropským hráčem, který jako kapitán dovedl tým v NHL k zisku Stanley Cupu.
S profesionální kariérou se rozloučil v roce 2012. Do té doby výrazným způsobem pomohl Detroitu ke čtyřem Stanley Cupům, sedmkrát získal Norris Trophy pro nejlepšího obránce soutěže a dvanáctkrát si zahrál All-Star Game. Fanoušci Red Wings ho budou jistě uctívat ještě dlouhé desítky let. V Michiganu po něm pojmenovali ulici ještě dříve, než odešel do hokejového důchodu…
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 12 / 16
5. Phil Housley (USA)
Od roku 1982, kdy byl draftován jako šestý v celkovém pořadí Buffalem, až do roku 2003, hrál Phil Housley v osmi různých týmech. Byl to rychlý a výborný bruslař, který byl navíc nesmírně produktivní. Ve 1495 zápasech získal nevysoký obránce neuvěřitelných 1232 bodů.
Sedmkrát během kariéry překonal metu dvaceti vstřelených gólů. V roce 2002 získal stříbro na olympiádě a o dva roky později byl uveden do americké Hokejové síně slávy. Členem Hokejové síně slávy NHL se stal v roce 2015.
Ve vyřazovacích bojích o Stanley Cup odehrál 85 zápasů, ve kterých získal 56 bodů (13+43). Zápolil v nich třináctkrát a nejblíže byl hokejovému grálu v roce 1998 v dresu Washingtonu. Capitals však tehdy ve finále podlehli 0:4 na zápasy Detroitu.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 13 / 16
4. Al MacInnis (Kanada)
Kanaďan Al MacInnis patří bezpochyby k nejlepším obráncům, kteří se kdy objevili v NHL. S 340 nastřílenými brankami je třetím nejlepším kanonýrem v historii soutěži mezi zadáky, stejné místo mu patří mezi nahrávači s 934 asistencemi a v produktivitě (1274 bodů). V ročníku 1990/91 se stal teprve čtvrtým obráncem v dějinách, který překonal hranici stovky bodů v základní části soutěže.
Během 23 let dlouhé kariéry si dvanáctkrát zahrál v All-Star Game, v roce 1989 vyhrál Stanley Cup v dresu Calgary Flames a zároveň obdržel i Conn Smythe Trophy pro nejužitečnějšího hráče play-off. O deset let později jako hráč St. Loius Blues zvedl nad hlavu Norris Trophy pro nejlepšího zadáka NHL. V roce 1991 se podílel na vítězství reprezentace javorového listu na Kanadském poháru. V roce 2007 byl uveden do Hokejové síně slávy.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 14 / 16
3. Paul Coffey (Kanada)
Kariéru v NHL odstartoval Paul Coffey v roce 1980 v dresu Edmontonu a ukončil ji o 21 let později v Bostonu. Během té doby vytvořil řadu rekordů, které budou jeho následovníci jen těžko překonávat.
Coffey byl především fantastickým, rychlým a elegantním bruslařem. Stačilo mu několik kroků, aby se dostal před soupeře a založil útok, ze kterého to zavánělo gólem. Buď ho vstřelil on sám, nebo dokonale nahrál spoluhráči. Dodnes žádný obránce nepřekonal jeho záznam ze sezony 1985/86, kdy nastřílel 48 branek. Ve stejném ročníku také vyrovnal rekord Toma Bladona v počtu získaných kanadských bodů během jediného utkání, kdy jich měl na konci zápasu osm (2+6).
Na Coffeyho útočné choutky však občas mužstvo doplácelo, protože se někdy nestihl vracet do obrany a dával tak soupeřům šanci k přečíslení dvou na jednoho. Během kariéry odehrál v základní části soutěže 1409 utkání, nasbíral do statistik neuvěřitelných 1531 bodů (396+1135).
V pěti sezonách se dostal přes metu 100 bodů a dvakrát zůstal jen těsně pod ní. Získal čtyřikrát prsten pro vítěze Stanley Cupu, třikrát obdržel Norris Trophy pro nejlepšího zadáka NHL a hrál čtrnáctkrát v All-Star Game.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 15 / 16
2. Ray Bourque (Kanada)
Ray Bourque je některými fanoušky a hokejovými odborníky dodnes považován za možná nejlepšího beka v historii NHL. Od roku 1979 až do roku 2000 byl věrný Bostonu, ale ani jedenkrát se nedočkal Stanley Cupu. Výměna do Colorada měla být pro devětatřicetiletého matadora poslední šancí, jak dostat na pohár svoje jméno.
Bourque měl v Bostonu smlouvu jen do konce sezony a protože Bruins potřebovali omladit mužstvo, přistoupili na trejd s Coloradem. Bezprostředně po přestupu k Lavinám se sice ze zisku Stanley Cupu neradoval, ale nechal se přesvědčit, aby odehrál ještě jednu sezonu, v níž se mu jeho celoživotní sen nakonec splnil.
Ani ve 40 letech nebyl v týmu pouze do počtu – v 80 zápasech nasbíral 59 bodů. Hráči Colorada se po zisku nejcennější trofeje netajili tím, že právě Bourque a jeho vášnivá touha po poháru pro ně byla největší inspirací. Ostřílený veterán strávil v každém z 21 utkání play-off na ledě kolem 30 minut.
Během 23 sezon v NHL nasbíral v základní části 1579 bodů (410+1169), devatenáctkrát si zahrál v Utkání hvězd, pětkrát získal Norris Trophy pro nejlepšího obránce soutěže a v roce 1980 se stal nejlepším nováčkem sezony. Když se kdysi novináři zeptali kouče a později generálního manažera Bostonu Harryho Sindena, zda by měl na poslední minutu utkání v týmu raději Bobbyho Orra nebo Raye Bourquea, odpověděl takto: „Kdybychom potřebovali dát gól, bral bych Orra, ale kdybychom bránili jednogólové vedení, neváhal bych nad Bourquem.“
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 16 / 16
1. Bobby Orr (Kanada)
Bobby Orr je bezesporu nejlepším obráncem v historii světového hokeje. Legendární Kanaďan je dodnes jediným bekem, který dokázal vyhrát kanadské bodování základní části NHL – v sezoně 1970/71 nasbíral 139 bodů za 37 branek a 102 asistencí. Tehdy získal Art Ross Trophy i Norris Trophy, což se také nikomu nepodařilo zopakovat. Norris Trophy pro nejlepšího obránce zvedl nad hlavu osmkrát, a to je stále nepřekonaný rekord. Přes sto bodů se dostal v šesti ročnících v řadě.
Orr byl jedinečný a nenapodobitelný hráč. Kromě neuvěřitelné produktivity si fantasticky plnil i defenzivní povinnosti. Rozhodně patřil k nejkomplexnějším hokejistům v dějinách.
Mnozí odborníci soudí, že kdyby mě Orr kolem sebe v Bostonu na přelomu šedesátých a sedmdesátých let podobně našlapaný tým jako měl v 80. letech Wayne Gretzky v Edmontonu, mohl mít ve statistikách podobná čísla jako legendární Great One. Přesto s Bruins dokázal vybojovat dva Stanley Cupy.
Jeho kariéru bohužel zkrátilo zranění kolena. S hokejem skončil ještě před třicátými narozeninami. Bůh ví, co všechno by stihl dokázat, kdyby mu osud dopřál pár sezon navíc…
Foto: Profimedia.cz