Nová smlouva na pořádný balík peněz může přivodit ztrátu motivace, v šatně či na ledě to neklape s novými spoluhráči, s trenérem není možné najít společnou řeč – to je jen pár důvodů, proč špičkový hokejista, který v NHL změní tým, může ztratit status hvězdy. Čtrnáct borců, kteří tuto situaci zažili na vlastní kůži (a mezi nimiž je i jeden Čech), najdete v následujících kapitolách.
Pokračování 2 / 15
14. Wade Redden (Kanada)
Kanadský obránce Wade Redden býval vzorem konzistentních výkonů. Platilo to od poloviny 90. let minulého století až do roku 2008, kdy hrával v dresu Ottawy Senators a pomohl týmu během deseti sezon devětkrát do play-off. Pak přišel přestup do New Yorku Rangers, kde podepsal lukrativní šestiletou smlouvu, ale v novém působišti rychle vyhasl a zapadl do průměru (a později do podprůměru) soutěže.
Jeho výkony byly natolik bídné, že v sezoně 2010/11 - a také v té následující - hrál navzdory milionům, jež mu kontrakt zajišťoval, jen v nižší soutěži AHL. V ročníku 2012/13 se ještě pokusil o návrat do NHL, ale v St. Louis odehrál jen 23 utkání a klub ho vytrejdoval do Bostonu, kde po šesti střetnutích ukončil kariéru.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 3 / 15
13. Paul Kariya (Kanada)
Kanadský útočník Paul Kariya je jedním z nejlepších hráčů v historii Anaheimu, kde působil od roku 1994 devět sezon, přičemž v sedmi z nich vedl mužstvo jako kapitán. Dodnes jsou v hledišti stadionu, kde hrají Ducks domácí zápasy, k vidění fanoušci v jeho dresu. Co však neuvidíte, je jeho jméno na dresech příznivců Colorada Avalanche.
Navzdory snaze udržet Kariyu v kádru, nedošlo mezi hráčem a klubem k dohodě a on odešel v roce 2003 jako volný hráč do Colorada, kde podepsal jednoletou smlouvu. V novém působišti však prožil patrně nejhorší sezonu v kariéře a jakmile mu vypršel kontrakt, rychle si sbalil věci a zamířil do Nashvillu, kde opět našel někdejší skvělou formu.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 4 / 15
12. Mike Green (Kanada)
Bývaly časy, kdy byl Mike Green považován za jednoho nejlepších obránců v NHL. Hráč, jehož v roce 2004 draftoval v prvním kole Washington, se v dresu Capitals prezentoval vysoce nadprůměrnými a konsolidovanými výkony. V sezonách 2008/09 a 2009/10 dokonce zaznamenal v základní části přes sedmdesát kanadských bodů. I když v dalších letech na podobná čísla už nikdy nedosáhl, jeho renomé v soutěži bylo stále vysoké.
V létě roku 2015 poprvé v kariéře změnil dres a podepsal tříletý kontrakt na 18 milionů dolarů v Detroitu. Změna prostředí mu ale moc nesedla. Green dal během první sezony v Joe Louis Areně jen žalostných sedm gólů (z toho pět v přesilovkách) a v plus/mínus bodování skončil šest bodů v záporných číslech, což byl oproti předchozímu ročníku pokles o 21 bodů. V Detroitu se pak nejspíš modlili, aby mu druhá sezona v klubu vyšla o poznání lépe. Dal sice 14 branek, ale bodově na tom byl prakticky stejně a v +/- bodování se propadl k -20 bodům.
Bylo docela překvapivé, že v roce 2018 s ním Detroit prodloužil kontrakt o další dva roky. Sezona 2019/20 však už byla z jeho pohledu jen smutnou labutí písní, v níž ve 48 utkáních zaznamenal je tři góly a osm nahrávek, zato však posbíral 32 záporných bodů v +/- bodování. Následně se rozhodl, že už další trápení nemá zapotřebí a ve 34 letech ukončil kariéru.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 5 / 15
11. Scott Gomez (USA)
Sezona 2011/12 byla z pohledu vedení i fanoušků Montrealu Canadiens považována za neúspěšnou. Mužstvo se po čtyřech letech nedostalo do play-off, a tak se hledal obětní beránek, na kterého by se to dalo svalit. Na ráně byl americký útočník Scott Gomez. Někdejší hvězda New Jersey Devils se do kanadského klubu dostala v roce 2009 po angažmá v New Yorku Rangers.
Premiérový ročník v dresu Habs se mu celkem povedl, ale pak šly jeho výkony postupně dolů. V inkriminované sezoně odehrál jen 38 utkání, ve kterých dal pouhé dva góly. Skončilo to tak, jak to asi dopadnout muselo – klub špičkově placeného hráče, který měl být produktivním centrem první řady, vyplatil ze smlouvy.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 6 / 15
10. Martin Havlát (Česká republika)
Českého útočníka Martina Havláta získala v roce 1999 v prvním kole draftu Ottawa a v klubu nejspíš tohoto výběru nelitovali. Skvělý bruslař a výborně technicky vybavený hráč odvedl pro Senátory pořádný kus práce a když v roce 2006 zamířil do Chicaga, patřil už mezi hvězdy NHL. V dresu Blackhawks strávil tři sezony a nebýt častých zranění, mohl kralovat klubové produktivitě. V Chicagu odehrál 172 zápasů a nasbíral 161 bodů.
V roce 2009 se Havlát nedohodl s Černými jestřáby na nové smlouvě a upsal se za 30 milionů dolarů na šest let Minnesotě. To byl začátek jeho výkonnostního úpadku. V novém působišti byli zaskočeni především jeho laxním přístupem k defenzivním úkolům a po dvou letech ho vyexpedovali do San Jose, kde se kvůli častým zraněním a výkonnostním problémům vytratil z povědomí fanoušků.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 7 / 15
9. Mats Sundin (Švédsko)
Kdybyste otevřeli hokejový slovník a hledali heslo „konzistence“, „vyrovnanost“ nebo „stálost“, pak by u něj určitě bylo jméno Matse Sundina. Obrovitého švédského centra ulovil v roce 1989 jako první evropskou jedničku draftu v historii NHL Quebec, kde strávil čtyři první sezony. Ve třetí z nich se poprvé a naposled v kariéře dostal v kanadském bodování nad stobodovou hranici, když dal 47 gólů a přidal k nim 67 asistencí.
V sezoně 1994/95 oblékl poprvé dres Toronta, kde hrál až do roku 2007 a stal se klubovou ikonou. Dodnes je nejdéle sloužícím kapitánem v NHL, který se nenarodil na severoamerickém kontinentě. Kapitánské céčko nosil na dresu Maple Leafs devět sezon a stal se prvním Evropanem v klubu, který tuto funkci zastával.
Ve dvanácti ze 13 sezon, jež strávil v kanadském klubu, byl nejproduktivnějším hráčem týmu. Se 420 brankami a 984 body je rekordmanem historických statistik javorových listů.
V červenci roku 2008 se stal Sundin volným hráčem a navzdory řadě nabídek čekal až do prosince, než podepsal kontrakt ve Vancouveru. Doufal, že si naposled zahraje o Stanley Cup, jenž mu celou kariéru unikal. A v základní části to vypadalo, jako by skutečně myslel jen na play-off. Jeho 28 bodů ve 48 zápasech zůstalo za očekáváním klubových manažerů i fanoušků. A i když ve vyřazovacích bojích nasbíral v osmi střetnutích osm bodů, na vytouženou trofej stejně nedosáhl. Na konci záři roku 2009 na tiskové konferenci oznámil, že definitivně končí s profesionálním hokejem.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 8 / 15
8. Alexandr Sjomin (Rusko)
Ruský útočník Alexandr Sjomin byl velkým hokejovým talentem, který však, jak se zdá, dokázal neuvěřitelně promrhat. Washington si ho vybral v roce 2002 v prvním kole draftu a když mu dal šanci v sezoně 2006/07, ohromil v 77 zápasech ziskem 73 bodů. V dalších ročnících tato čísla ještě vylepšil. Ruku v ruce s jeho produktivitou šla však také lenost, špatná pracovní morálka a zanedbávání defenzivních povinností. Když navíc ještě požadoval vyšší plat, Capitals ho nechali jít.
V roce 2012 podepsala se Sjominem jednoletý kontrakt za sedm milionů dolarů Carolina a on ve 44 zápasech zkrácené sezony zaznamenal 44 bodů. Klub mu vzápětí nabídl lukrativní pětiletou smlouvu na 35 milionů dolarů, ale ruský bohatýr po podpisu výkonnostně naprosto zvadl. Po sezoně 2014/15 ho klub vyplatil a on se stal volným hráčem. V roce 2015 zamířil do Montrealu, ale tam odehrál jen 15 utkání a Canadiens s ním rozvázali smlouvu a on se vrátil do vlasti.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 9 / 15
7. Brad Richards (Kanada)
Kanadský útočník Brad Richards zažil během kariéry několik přestupů a většinou se v novém klubu dokázal rychle aklimatizovat a podával nadstandardní výkony. Na začátku tisíciletí býval tahounem Tampy Bay, posléze zářil v Dallasu, kde měl během tří sezon průměr jednoho bodu na zápas, špatně se mu nevedlo ani v New Yorku Rangers, kde působil tři roky od sezony 2011/12.
Po opuštění Madison Square Garden už to však nebyl ten starý dobrý Brad Richards. Snad i zásluhou věku šla jeho výkonnost a produktivita dolů. Ještě v sezoně 2014/15 to v dresu Chicaga nebylo úplně špatné a zaznamenal 37 bodů, v létě roku 2015 pak přestoupil do Detroitu, kde nasbíral jen 28 bodů, což bylo jeho kariérní minimum, načež se odebral do sportovního důchodu.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 10 / 15
6. Vincent Lecavalier (Kanada)
Vincent Lecavalier je nejvíce spjat s Tampou Bay. Klub si ho vybral v roce 1998 jako jedničku draftu a talentovaný útočník v něm působil až do konce zkrácené sezony 2012/13. Byl kapitánem, největší hvězdou a kultovním hráčem. V NHL odehrál 1212 zápasů a více než tisícovku zvládl v dresu Lightning.
Ve floridském klubu si ho natolik cenili, že mu v létě roku 2008 předložili dlouhodobý a vysoce lukrativní kontrakt, jenže o pět let později se tamním manažerům zdálo, že bere příliš mnoho peněz a není už perspektivní, a tak ho z kontraktu vyplatili. Tehdy třiatřicetiletý Lecavalier se stal neomezeným volným hráčem a podepsal pětiletou smlouvu na 22,5 milionu dolarů s Philadelphií. Flyers však neudělali dobrý obchod, protože hráč nedokázal během necelých tří let navázat na výkony z Tampy Bay. V sezoně 2015/16 byl vyměněn do Los Angeles, kde jeho kariéra dospěla ke konci.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 11 / 15
5. David Clarkson (Kanada)
Někteří hráči jsou i zadarmo drazí. To by mohl být případ Kanaďana Davida Clarksona, kterého získalo v létě roku 2013 Toronto jako volného agenta.
Začalo to už v předsezónních zápasech, když Clarkson za drsný faul na Johna Scotta z Buffala dostal desetizápasový distanc. Když se pak objevil na ledě, postavil ho trenér do první formace, v níž ale neukázal prakticky nic.
V první sezoně v kanadském klubu nasbíral v 60 zápasech jen 11 bodů za pět gólů a šest přihrávek, ve druhé už manažerům došla trpělivost a vyměnili ho do Columbusu, kde z něho byli až doslova nešťastní, protože převzali i jeho kontrakt. Usmálo se na ně ale štěstí a tohoto břemene je zbavil nový klub v NHL. Vegas Golden Knigts si Clarksona dost nepochopitelně vytrejdovali navzdory tomu, že v sezoně 2016/17 neodehrál kvůli zranění zad jediné střetnutí.
Clarkson přitom přicházel z New Jersey Devils jako velký talent a hráč, jemuž se podařilo během sezony nastřílet 30 branek. Torontu měl zajistit světlejší budoucnost. Podepsal sedmiletou smlouvu na 36,75 milionu dolarů, což se ukázalo jako jeden z největších podpisových přehmatů v historii NHL.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 12 / 15
4. Andrew Raycroft (Kanada)
Věděli jste, že v sezoně 2003/04 byl nejlepším nováčkem v NHL kanadský brankář Andrew Raycroft z Bostonu? Dnes už jeho jméno něco říká jen těm, kteří sledují zámořskou soutěž pozorně a dlouho, ale tehdy to byl nesmírně talentovaný hráč, jemuž odborníci prorokovali světlou budoucnost. Vždyť ve své nováčkovské sezoně odchytal 57 utkání s průměrem 2,05 inkasovaných branek na zápas a s úspěšností zákroků 92,6 %.
V dresu Bruins strávil ještě další ročník, ale v létě roku 2006 přišel trejd do Toronta. To byl zlom v Raycroftově kariéře. V novém týmu odchytal během premiérové sezony 72 zápasů, ale na statistická čísla ze svého nováčkovského ročníku se nedostal. Po dalším roce, kdy už dělal jen týmovou dvojku, se poroučel do Vancouveru. Ani tam mu pšenka nekvetla a po jedné sezoně zamířil do Dallasu, kde strávil dva roky opět jako brankářská dvojka. Tím jeho kariéra v NHL skončila. Dvě zimy ještě chytal v Evropě a po sezoně 2013/14 odešel do sportovního důchodu.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 13 / 15
3. Mark Messier (Kanada)
Jméno Marka Messiera vás v tomto výběru asi zaskočí. Vlastně by tu vůbec nemusel být, ale protože je pěkným příkladem toho, jak změna dresu dokáže některé hráče „vykolejit“, zařazujeme ho sem také.
Messier je neodmyslitelně spojen se zlatou érou Edmontonu v 80. letech minulého století a s New Yorkem Rangers. V obou klubech byl tahounem a excelentním hokejistou a tamní fanoušci ho pokládají za kultovní postavu. Jenže v letech 1997 až 2000 oblékal ještě dres Vancouveru Canucks, kde však žádnou významnou stopu nezanechal. Dokonce tam na něho vzpomínají jako na nafoukanou primadonu. Požadoval totiž dres s číslem 11, které v klubu kdysi nosil Wayne Maki a bylo vyřazeno. Dostal jej a je dodnes jediným hráčem, který ho od Makiho odchodu do důchodu v roce 1973 oblékal.
Z Messiera se navíc stal okamžitě kapitán týmu místo oblíbence fanoušků Trevora Lindena, což mu na popularitě také nepřidalo. Hlavně ale nepodával takové výkony, jaké od něho všichni čekali. Pod jeho vedením se ani jednou neprobojovali Canucks do play-off. Po třech letech se vrátil zpátky do Madison Square Garden, kde v roce 2004 ukončil kariéru.
Pokračování 14 / 15
2. Eric Lindros (Kanada)
Velký chlap s rychlýma nohama a šikovnýma rukama. Tak by se dal stručně charakterizovat kanadský útočník Eric Lindros. Už jako mladíka ho „překřtili“ na „Next One“ – příští jedničku. Měl jít ve stopách Wayna Gretzkyho a Maria Lemieuxe a nejspíš by v nich i šel, kdyby nebylo několika těžkých otřesů mozku, které zásadně poznamenaly a nakonec také předčasně ukončily jeho kariéru.
Lindrose si v roce 1991 vybral jako prvního v pořadí draftu Quebec, ale v tomto klubu neodehrál jediný zápas. Hráč i jeho rodina dali už před draftem jasně najevo, že v kanadském klubu hrát nechce, přesto si ho Nordiques pojistili a následně se pustili do handlování s ostatními kluby. Původně to vypadalo, že s nejlepší nabídkou přijdou newyorští Rangers, ale nakonec v roce 1992 naskočil Lindros do NHL v dresu Philadelphie, v němž působil osm sezon a strávil v něm nejlepší léta profesionální kariéry.
Kombinace síly, rychlosti, obratnosti a hokejové inteligence z něho udělaly noční můru pro všechny obránce v soutěži. Hned v první sezoně mezi elitou nastřílel 41 branek, v další přidal ještě o tři víc. A to v žádném z těchto ročníků neodehrál ani 70 utkání.
Útočné formaci ve složení John LeClair, Eric Lindros, Mikael Renberg se začalo přezdívat „Legie zkázy.“ Řada byla vytvořena v sezoně 1994/95, kterou zkrátila výluka NHL, a kdy Flyers získali z Montrealu Johna LeClaira. Když k němu kouč Terry Murray postavil talentovaného Lindrose s Renbergem, sám netušil, jak fantasticky si budou rozumět. Během 37 zápasů, které spolu odehráli, Philadelphia ztratila jen tři zápasy. Legie zkázy vyprodukovala 80 gólů a 96 asistencí, Lindros vyhrál Hart a Pearson Trophy. V další sezoně byla Legie opět nezastavitelná – nastřílela 121 gólů a přidala 134 asistencí. V roce 1997 dotáhla Philadelphii do finále Stanley Cupu.
Ke zlomu v jeho kariéře došlo na přelomu tisíciletí, kdy byl vytrejdován do New Yorku Rangers. První sezona v Madison Square Garden mu sice vyšla, ale v té další už to byl jen poloviční Lindros. V dalších ročnících jeho bodová produktivita jen klesala. V posledních třech letech, kdy oblékal dresy Rangers, Toronta a Dallasu vynechal kvůli zdravotním potížím více než 130 zápasů.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 15 / 15
1. Alexej Jašin (Rusko)
V červnu roku 2001 se lidé, zodpovědní za složení týmu v New Yorku Islanders, museli zbláznit. Dopustili totiž, aby z klubu odešel slovenský obr Zdeno Chára. Tehdy čtyřiadvacetiletý bek byl vyměněn do Ottawy spolu s Billem Muckaltem. Současně klub pustil Senátorům výběr v prvním kole draftu.
Opačným směrem putoval ruský útočník Alexej Jašin, jenž byl tehdy zkušeným a uznávaným hráčem. Během sedmi sezon, které strávil v kanadském klubu, se pyšnil průměrem téměř jednoho bodu na utkání. Za Ottawu odehrál 504 zápasů a nasbíral 491 bodů.
Po trejdu se Chára vyprofiloval v jednoho z nejlepších a nejvytíženějších obránců v NHL, který trávil na ledě v průměru 25 minut za zápas. V Ottawě strávil čtyři sezony, odehrál 299 utkání a připsal si do statistik 146 bodů, pak zamířil do Bostonu, kde pomohl v roce 2011 vybojovat Stanley Cup. Za volbu v prvním kole draftu, kterou dostali za Jašina, si Senators navíc vybrali ještě v témže roce jako druhého v pořadí Jasona Spezzu, který byl oporou týmu až do konce sezony 2013/14.
Islanders nakonec nad obchodem hořce zaplakali. Jašin odehrál v dresu Ostrovanů jen pět sezon, ale protože v klubu podepsal dlouhodobý a lukrativní kontrakt, pobíral roční mzdu ve výši 2,2 milionu dolarů i když v roce 2007 opustil NHL, a to až do roku 2014. To už byl ale dva roky ve sportovním důchodu…
Foto: Profimedia.cz