Prachy, prachy, prachy. Často to vypadá, že v současném vrcholovém fotbalu o nic jiného nejde.
Kariéra profesionálního fotbalového hráče není moc dlouhá, může přijít zranění a definitivní stopka. Proto je logické, že se fotbalisté (pokud to nejsou naprostí idioti) snaží během pár let zajistit sebe a své rodiny na celý zbytek života. Není proto nic špatného na tom, že často vyslyší volání peněz a jdou jako žoldáci tam, kde jim nasypou nejvíc.
Bývalý reprezentant Toga a útočník Tottenhamu Hotspur Emmanuel Adebayor to kdysi řekl jasně: „Všichni hrajeme fotbal pro peníze. Já, jako Afričan, musím vrátit něco své komunitě doma v Togu.“
Adebayor pronesl nahlas to, zač se mnozí fotbalisté stydí. Mnozí, ale zdaleka ne všichni. V následujících kapitolách najdete šestici hráčů, kteří se k tomu, že šli za lepšími penězi, bez okolků přiznali také.
Pokračování 2 / 7
Chris Waddle
Na konci osmdesátých let minulého století odcházeli fotbalisté z ostrovů vydělávat do Francie. Tamní soutěž byla bohatá a přetahovala jednu anglickou hvězdu za druhou. Glenn Hoddle přestoupil v roce 1987 do Monaka a Clive Allen o rok později odešel do Bordeaux.
Reprezentační útočník Chris Waddle zamířil v roce 1989 z Tottenhamu do Marseille a na rovinu řekl, proč odchází. „Budu mít vyšší plat. Takovou nabídku jsem nemohl odmítnout, protože musím zajistit svou rodinu do budoucnosti.“ Waddle asi přestupu nikdy nelitoval. Ve Francii vyhrál tři ligové tituly a v roce 1991 si zahrál ve finále Poháru mistrů evropských zemí.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 3 / 7
Garry O’Connor
Když se skotský útočník Garry O’Connor stěhoval ve třiadvaceti letech z Hilbernianu do ruského Lokomotivu Moskva, tvrdil, že v 35 letech chce mít na účtu v bance 10 milionů liber. „Kdybych byl svobodný a neměl děti, možná bych do Ruska vůbec nešel,“ prohlásil po podpisu pětileté smlouvy talentovaný hráč.
Z gáže 16 tisíc liber týdně toho ale moc neušetřil. Za rok byl zpátky na ostrovech a za vydělané peníze si pořídil Ferrari. V červnu roku 2012 byl odsouzen k 200 hodinám veřejně prospěšných prací za držení kokainu a z Británie opět prchl na východ vydělávat rubly v sibiřského Tomsku, kde podepsal dvouletou smlouvu. Odehrál tam však jen šest zápasů.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 4 / 7
Tomasz Radzinski
Když chorvatský reprezentant s polskými kořeny přestupoval v roce 2001 z Anderlechtu Brusel do Evertonu, pochlubil se před novináři: „Nabídli mi báječnou čtyřletou smlouvu a můžu si vydělat třikrát víc, než jsem měl v Anderlechtu.
Everton za Tomasze Radzinského zaplatil čtyři a půl milionu liber a po třech sezonách ho prodal za 1,75 milionu do Fulhamu. V roce 2007 z Ostrovů zmizel do řecké Škody Xanthi. Na sklonku kariéry se vrátil do Belgie, kde dohrál čtyři sezony v Lierse a v roce 2012 ji ukončil v Beverenu.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 5 / 7
Ashley Cole
Bývalý reprezentační obránce Anglie Ashley Cole se ve své autobiografii svěřil s tím, jak moc ho rozlítila nabídka Arsenalu v roce 2006. Klub, kde působil osm let, mu předložil novou smlouvu s týdenním platem „pouhých“ 55 tisíc liber.
„Když jsem to slyšel, byl jsem nepříčetný zlostí. Nemohl jsem tomu uvěřit,“ přiznal ve svém životopise Cole. Přitom prý nechtěl o moc víc – požadoval jen 5 tisíc liber týdně navrch. Na Stamford Bridge mu ale nabídli daleko víc. Jeho plat se vyšplhal na 90 tisíc liber týdně a později bral dokonce 120 tisíc liber za týden.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 6 / 7
Luiz Felipe Scolari
„Peníze byly tím nejvážnějším důvodem,“ řekl novinářům v roce 2008 krátce poté, co podepsal smlouvu v Chelsea brazilský kouč Luiz Felipe Scolari. Tím jasně deklaroval, že trenéři mají dolary, eura a libry rádi stejně jako jejich svěřenci, kteří kvůli nim běhají po hřištích.
Smlouva v Chelsea mu zajišťovala příjem pět milionů liber ročně. Víc si vydělat nestačil, protože po jediné sezoně dostal od majitele klubu Romana Abramoviče padáka.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 7 / 7
Winston Bogarde
Než přestoupil v roce 2000 holandský obránce Winston Bogarde z Barcelony do Chelsea, stihl vyhrát Ligu mistrů, dva tituly španělského šampiona a dvakrát se radoval s Ajaxem Amsterdam z vítězství v nizozemské lize. Během čtyř let na Stamford Bridge však odehrál jen devět zápasů.
Čas v Londýně trávil tím, že se vehementně snažil dělat všechno pro to, aby ho klub neprodal jinam. Zájem o něj měl například Eindhoven, ale Bogarde dal jasně najevo, kde jsou jeho priority. „Bylo by pěkné hrát v PSV, ale pouze v případě, že by mi vypláceli plat, jaký beru v Chelsea,“ prohlásil Bogarde a přiznal, že do Londýna šel především kvůli skvělé mzdě.
Foto: Profimedia.cz