Češi vs. Maďarsko. Souboj týmů, které vzpomínají na zašlou slávu

Češi vs. Maďarsko. Souboj týmů, které vzpomínají na zašlou slávu

Až dnes večer vyběhnou na trávník stadionu Ference Puskáse fotbalisté Maďarska a České republiky, pozorně se dívejte. Možná, že vedle Vargy, Juhásze, Plašila či Vydry spatříte i stínové postavy Masopusta, Alberta, Hidegkutiho či Pluskala.

Výběr světa z roku 1963, který ve Wembley nastoupil proti domácí Anglii. Tehdy v něm byli tři českoslovenští fotbalisté (Josef Masopust, Svatopluk Pluskal, Ján Popluhár) a Maďar Ferenc Puskás. (Foto: Profimedia.cz)

Bez přehánění – utkají se totiž jedenáctky zemí, které v dávné minulosti diktovaly tempo fotbalu a dávaly mu novou tvář. Zemí, které daly světu vynikající fotbalisty a držitele Zlatého míče. A zemí, které byly krůček od trofeje pro mistra světa, a které si (dle mnohých) tyto trofeje zasloužily více, než jejich přemožitelé. Země, které už dnes na zašlou slávu spíše vzpomínají, což platí zejména pro Maďary.

V jejich případě je asi nejvýše švýcarský turnaj v roce 1954 (ve finále ovšem byli i v roce 1938). Gustáv Sebes tehdy postavil vynikající tým, jména jako Puskás, Hidegkuti, Kocsis, Fenyvési či Bozsik, to byly pojmy! A sám trenér Němců Herberger se tehdy po finálové výhře 3:2 Maďarům omluvil.

Čechoslováci zase byli krůček od zlata v letech 1934 a 1962. Zejména v tom prvním případě se už nikdy nedozvíme, jak by finále s Itálií dopadlo, kdyby se nehrálo v šíleném prostředí zfanatizované země diktátora Mussoliniho, jehož vliv pravděpodobně pocítil i sudí Eklind.

Obě země postavily silné týmy i pro turnaj v Chile v roce 1962. Maďaři tvořili mužstvo okolo Floriána Alberta, který o pět let později získal Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu Evropy. Češi zase měli Josefa Masopusta, ten onu trofej obdržel hned v roce 1962 a nemalou roli v tom hrálo právě Chile.

Vzájemný duel ve čtvrtfinále byl hodně napínavý, všeobecně se očekával postup Maďarů, ti si ale vylámali zuby na vynikajícím Schrojfovi v brance a nakonec rozhodl jediný gól. Jeho autorem byl Scherer, prsty (nebo spíš kopačku) v něm měl Masopust.

Až tedy dojde k výkopu na někdejším Népstadionu, který dnes nese jméno Ference Puskáse (ač nikdy Zlatý míč nezískal, obecně je hodnocen výše než Albert a je považován za největší maďarskou legendu), vzpomeňte si i na dávné hrdiny fotbalu z doby, kdy měla tato hra úplně jiný rozměr.

Doporučujeme

Články odjinud