Když hrál před dvěma týdny Tottenham s Chelsea, bylo na hřišti jen sedm Angličanů. Spurs měli v sestavě pět domácích hráčů, Blues jen dva. Když vezmeme všechny hráče nominované k utkání, ze čtyřiatřiceti se jen sedmnáct narodilo na ostrovech.
Odpověď na otázku, proč Anglie na mezinárodním poli pravidelně selhává, se tedy nabízí skoro sama. Právě zde je problém národního týmu. Většina ostrovních fanoušků navzdory svému vlastenectví v skrytu duše dobře ví, že z každého šampionátu se jejich reprezentace vrátí domů předčasně.
Teď to bude možná znít nepatřičně (hlavně proto, že my, Češi, podvědomě srovnáváme s Bílkovým výběrem), ale Anglie nemá dostatek kvalitních fotbalistů, aby uspěla na mezinárodním poli. Stačí se jen podívat na nominaci pro nedávné kvalifikační střetnutí v Polsku:
Joe Hart, Glen Johnson, Phil Jagielka, Joleon Lescott, Ashley Cole, Steven Gerrard, Tom Cleverley, James Milner, Michael Carrick, Jermaine Defoe, Wayne Rooney , Paul Ruddy, Fraser Forster, Leighton Baines, Kyle Walker, Gary Cahill, Ryan Shawcross, Alex Oxlade-Chamberlain, Jonjo Shelvey, Aaron Lennon, Adam Johnson, Andy Carroll a Danny Welbeck.
A teď zapomeňte na to, kterému klubu či hráči v Premier League fandíte a odpovězte na jedinou otázku - kolik z těchto hráčů je skutečně na nejvyšší světové úrovni? Dva, nebo možná tři?
Pojďme to trochu rozpitvat. Začněme u nejproduktivnějších střelců Premier League.
V minulé sezoně byl nejlepší Holanďan Robin van Persie, za ním skončil Wayne Rooney následovaný Sergiem Aguerem, Clintem Dempseym a Emmanuelem Adebayorem. David Silva, Juan Mata a Antonio Valencia byli nejlepší mezi gólovými nahrávači. Vedle Rooneyho byli v obou statistikách pouze dva Angličané – Theo Walcott a Grant Hold.
Nebo se podívejme na Arsenal. V záloze jsou Mikel Arteta, Santiago Cazorla a buď Abou Diaby, nebo Aaron Ramsey. V útoku nastupují Lukas Podolski, Gervinho a Olivier Giroud.
Chelsea má Oscara, Ramirese a Johna Obi Mikela v záloze, a Fernando Torres, Eden Hazard a Juan Mata válí v ofenzívě. Frank Lampard už tolik příležitostí nedostává.
Pilířem Manchesteru City je Yaya Toure a útočné kvarteto se skládá z jednoho Bosňana, Itala a dvou Argentinců. Pouze v souvislosti Manchesterem United lze říct, že má britský základ kádru.
Wayne Rooney, Daniel Welbeck, Ashley Young, Chris Smalling, Phil Jones, Tom Cleverley, Michael Carrick, Paul Scholes, Rio Ferdinand a Nick Powell jsou Angličané. Kromě toho je tu Skot Darren Fletcher, Ryan Giggs je bývalý reprezentant Walesu a Johnny Evans hraje za Severní Irsko. Nepřeberný kontingent anglických hráčů má Liverpool, jenže jsou buď velice mladí, nebo naopak míří do fotbalového důchodu.
Úspěch Premier League stojí na obrovském přílivu hráčů (ale také bohatých majitelů klubů) ze zahraničí, což má v důsledku negativní dopad na národní tým. A tak se v Anglii stále čeká na generaci, která jednou zvládne mistrovství světa či evropský šampionát.
Pro dobro reprezentace by bylo asi nejlepší, kdyby národní fotbalová asociace omezila počet cizinců, kteří mohou nastupovat do ligových zápasů. Třeba v italské Serii A existuje limit pro počet hráčů, kteří nepocházejí ze zemí Evropské unie. A třeba v Německu zase nemůže jedna osoba vlastnit víc než padesát procent klubu, tudíž není majoritním majitelem a neomezeným vládcem.
To však není případ Anglie, kde si zazobaný multimiliardář může dovolit platit astronomické částky za každého trochu nadaného mladíka bez ohledu na jeho státní příslušnost. A mnohé domácí talenty zůstávají skoro nepovšimnuty. Ale kdo ví, možná že Cleverley, Wilshere, Welbeck, Sturridge, Oxlade-Chamberlain a Jay Spearing jednou dokážou to, co nezvládli Beckham, Rooney, Lampard a Terry…
Foto: Profimedia.cz