Přicházel s nálepkou blázna, pro kterého je nejpopulárnější sport na světě vším. A taky s nepříliš lichotivým přívlastkem raubíře a trenéra, který se v lize pořádně neprosadil. Martinu Pulpitovi však stačily čtyři zápasy na lavičce Baníku a vše je jinak.
Jeho příchod byl pro fanoušky ostravského klubu překvapením. Bez předchozích prohlášení byl totiž zničehonic od mužstva odvolán Radoslav Látal a na jeho místo nastoupil právě Pulpit, v tu chvíli ještě kouč divizních Svitav. Nutno podotknout, že Látal v minulé sezoně slezský klub zachránil od sestupu a coby kapitán jej v roce 2004 dovedl k mistrovskému titulu, tudíž k němu byli jindy kritičtí Baníkovci shovívavější, než je obvyklé.
Počáteční nedůvěra k novému kouči se rychle rozplynula. Pulpit hned na první tiskové konferenci kdekoho překvapil, když jasně oznámil, co si od svých nových svěřenců představuje a jaký má plán po zbytek podzimu. Ten zněl získat ve čtyřech zápasech alespoň šest, lépe sedm bodů.
Většině příznivců to znělo spíše jako zbožné přání. Vždyť do té doby získali Ostravští pouhých osm bodů za dvanáct ligových kol. Jenže opak byl pravdou.
Pulpit těžil nad plán. Vyhrál tři utkání a Baník se posunul na dvanáctou příčku, což zajistí všem hráčům, funkcionářům i fanouškům mnohem poklidnější přezimování, než kdyby se tradiční klub topil v sestupových vodách. Od impulzivního kouče bylo sympatické upřímné doznání, že s devíti získanými body nepočítal ani on sám.
Ale nejde pouze o bodový zisk. Fanouškům se zamlouvala především chuť, odhodlání a nasazení, se kterým fotbalisté Baníku nastupovali v posledních zápasech.
Předváděná hra nebyla o moc lepší než za Látala, to se musí uznat, jenže změnit něco během pár dnů není ani v silách Josého Mourinha. Pulpit zkrátka v danou chvíli vymáčkl ze svého týmu maximum a to se cení. Například jeho taktickou připravenost v posledním zápase na hřišti pražské Slavie, kde Baník zvítězil 2:0, ocenili i fotbaloví experti.
Na závěry je ale ještě brzy, Pulpita a jeho tým čeká velmi tvrdá práce a dřina, která začne hned zimní přípravou. Avšak již teď se dá říci, že alespoň ve třetím největším městě České republiky vystoupil pětačtyřicetiletý trenér ze svého stínu. Jeho pravidlu, že vítězství patří hráčům a porážky trenérům, zatím nemusí ostravští fanoušci věřit. Za čtyři zápasy je totiž přesvědčil o opaku...
Foto: Profimedia.cz