Fotbalový fanoušek je nevyzpytatelný. Jeden den staví svým hrdinům sochy a vynáší je do nebe, další den tyto pomníky strhává, a po čase na ty, kterým patřily, se slzou v oku vzpomíná. Zdá se, že trenér Arsenalu Arsene Wenger je blízko fáze strhávání.
Stačí si pročíst internetová fóra příznivců Arsenalu po včerejší domácí porážce v FA Cuou s Blackburnem a člověk se nestačí divit. Skoro by se chtělo zvolat jako Ježíš Kristus: „Ach, vy malověrní!“
Wenger – průkopník a revolucionář
Když přišel francouzský kouč Wenger v roce 1996 do severolondýnského klubu, těžko mohl někdo předpokládat, jak úžasnou stopu v něm za sebou zanechá. Třikrát vyhrál Premier League, čtyřikrát FA Cup a FA Community Shields, pravidelně přivádí svůj tým do prestižní Ligy mistrů. Jinde o něčem takovém mohou jen závistivě snít.
Ale stačí pár let bez trofeje a ti, kteří si říkají fanoušci, začínají reptat a teď už dokonce nahlas požadovat Wengerův odchod z klubu. A to Kanonýři aktuálně ztrácejí na čtvrtou příčku anglické tabulky, která ještě zajišťuje účast v Lize mistrů, pouhé dva body.
Arsenal se stal během uplynulých šestnácti let synonymem úspěchu. Tým na hřišti většinou předváděl skvělý fotbal, mužstvem prošlo několik legendárních hráčů, kteří se nesmazatelně zapsali do historie Premier League a z neznámých mladíků v něm vyrostli velcí fotbalisté. To vše se dělo pod mistrnou taktovkou Arsene Wengera.
Zatracení miliardáři
Pak přišel den, kdy se stal majitelem konkurenční Chelsea ruský miliardář Roman Abramovič. Od té doby už tolik nezáleží na kvalitách kouče, ale na množství peněz, které může vlastník napumpovat do posil. Finanční doping, který dnes aplikují také v Manchesteru City nebo ve francouzském Paris Saint-Germain, zničil do té doby relativně férové soupeření trenérů.
Hned ve své první sezoně v Anglii přivedl Wenger Arsenal v Premier League ke třetímu místu. Během dalších osmi sezon byli Gunners na konci soutěže pokaždé buď na čele tabulky, nebo na druhém místě. Pokaždé díky Wengerově trenérskému citu, neotřelým taktickým koncepcím a cílevědomé práci s talentovanými hráči. Byl úspěšný, udával trend a všichni v lize ho kopírovali, jak se dalo.
Když v roce 2006 přetáhla Chelsea z klubu Ashleyho Colea, začala pro Arsenal smutná éra vykrádání „rodinného stříbra.“ Skvělý obránce neodolal nabídce astronomické mzdy a odstartoval tak „nekonečný“ příběh odchodů zářivých hvězd z Emirates Stadium.
Po Coleovi mířili v následujících letech do konkurenčních klubů další fotbaloví velikáni. Kolo Toure, Emmanuel Adebayor, Samir Nasri a Gael Clichy nabrali směr Manchester City, Robin van Persie odešel do Manchesteru United a Cesc Fabregas se vrátil do Barcelony, kam letos v létě zamířil také Alex Song.
Utrácet, nebo hospodařit?
Každý z těchto hráčů přišel do klubu jako nadějný fotbalista a odcházel jako hotová světová hvězda za velké peníze. A tady je asi příčina toho, proč stále víc fanoušků - navzdory Wengerovým nepopiratelným úspěchům v minulosti - touží po jeho abdikaci nebo odvolání z místa manažera.
Za utržené prachy prý nepřivedl do klubu žádnou opravdovou hvězdu. Jako by zapomněli, že právě tohle francouzský kouč nikdy nedělal. Nezapadá to do jeho strategie. Vždycky raději nakupoval perspektivní hráče za rozumnou cenu a vychovával z nich vynikající fotbalisty.
Jiní trenéři brečí, že nemají peníze na utrácení za posily, Wenger si na něco takového nikdy nestěžoval. Přesto odmítal platit přemrštěné sumy za hráče, kteří byli aktuálně považováni za nejlepší na světě. Nikdy se neodchýlil ze svého kurzu, spoléhal na své metody a na práci s talenty.
Ještě předtím, než šéfové organizace UEFA začali mluvit o finančím fair-play, Arsenal se tak už choval. Klub není zadlužený, zbytečně nerozhazuje a nepřeplácí žádnou rozmazlenou supersrtar. Na Emirates se chovají jako zodpovědní hospodáři, což se ale fanouškům Gunners vysvětluje asi stejně těžko jako českým levicovým voličům Kalouskovy reformy.
Zatímco některé kluby těží z pertodolarů arabských šejků nebo z miliard ruského magnáta, jiné si žijí nad poměry a zadlužují se, aby zůstaly konkurenceschopné. A pak je tu Arsenal, který jde vlastní cestou. Sice v posledních letech nevyhrává trofeje, ale pořád patří mezi špičku, není zadlužený a nepřispívá svými nákupy k roztáčení smrtonosné spirály stále vyšších částek za přestupy hráčů a za jejich platy.
Fanoušci, nebo idioti?
Snažím se pochopit řev fanoušků, kteří chtějí Wengerovu hlavu, ale ta moje mi to nebere. Příznivci, kteří si cení poháry nad zdravý selský rozum a zadlužování ve jménu pofidérního úspěchu považují za lepší variantu než je poctivé hospodaření, jsou podle mě obyčejní idioti. Víc už bych chápal frustraci z toho, že Arsenal dodržuje (zatím) nepsaná pravidla fair-play, zatímco jeho konkurenti je bezostyšně porušují.
Start do aktuální sezony nebyl z pohledu fanoušků ideální. Ztráta ostrostřelce Robina van Persieho byla znát, ale noví hráči v kádru - Giroud, Podolski a zejména Cazorla - se budou pod vedením zkušeného trenéra určitě zlepšovat. Stačí jen nechat Wengera pracovat. Největší chybou by bylo ho odvolávat. Naštěstí to majitelé klubu (zatím) dobře vědí.
Foto: Profimedia.cz