Není to tak dávno, co byl Milan Baroš takřka veřejným nepřítelem. Ponechme nyní stranou, co k tomuto stavu vedlo. Po dlouhé debatě bychom se možná shodli, že z určité části si za to mohl sám, ale roli hrála i leckdy až přehnaně kritická média.
Na vztahu fotbalových fanoušků k Milanu Barošovi je vidět celý soubor „krásných“ lidských vlastností v čele se závistí, již doplňuje ztráta paměti a hospodské mudrování nad tím, že reprezentant by měl být mixem Gutha-Jarkovského, Foglara a Matthewse.
Po Barošově návratu do české ligy máme za sebou tři kola a už nyní můžeme s klidem napsat, že se náhled veřejnosti na nejlepšího střelce Eura 2004 (opět) rapidně změnil. Tentokrát za to může hlavně útočník sám. Působí skromně, na hřišti se věnuje více fotbalu než mimice, a navíc hraje na poměry naší ligy dobře – naposled proti Hradci Králové se mu povedlo vstřelit hattrick.
Když už rozpoutal polemiku (ohledně brzkých termínů jarní části ligy), podložil ji argumenty, nikoho nenapadal. A jako bonus přidal další „drobnosti“ - svůj plat věnoval Baníku a dres z posledního zápasu zase fanouškovi na invalidním vozíku. To jsou gesta hodná opravdu velkého hráče, na čemž se shodují snad dokonce i často nenávistní internetoví diskutéři, kteří jsou jinak schopni zaujmout rozdílné stanovisko i v polemice o tvaru fotbalového míče.
Z pověrčivosti by se to patřilo zaklepat, ale zatím to vypadá, že tenhle návrat vyšel Barošovi i Baníku. Po spíše smolných anabázích Jankulovského či Svěrkoše to je určitě dobrá zpráva nejen pro fanoušky ostravského klubu, ale i českého fotbalu. Protože, ruku na srdce, ať má Baroš za sebou cokoliv, podobných útočníků jsme zase tolik neměli. A nejspíš ani mít nebudeme...
Foto: Profimedia.cz