Každý sportovní klub má své oslavované hrdiny, hráče, kteří se nesmazatelně zapsali do historie i povědomí fanoušků a stali se nesmrtelnými. Má-li navíc oddíl slavnou tradici, pak už má zařazení mezi legendy opravdovou váhu.
Klub New York Rangers působí v NHL už téměř sto let. Za tu dobu se v dresu Jezdců protočily stovky hráčů. Na většinu z nich se zapomnělo a zůstalo po nich jen jméno v archivech a klubových kronikách, na jiné se dodnes s hrdostí vzpomíná. V následujících kapitolách najdete deset hokejistů, kteří oblékali tradiční dres s nápisem Rangers na hrudi, a patří mezi nejzářivější legendy v dějinách klubu.
Pokračování 2 / 11
10. Ron Greschner
V nevyrovnaných 70. a 80. letech, kdy byli Rangers jednou nahoře a pak zase dole, byl obránce Ron Greschner jednou z konstant, která svými výkony v každé sezoně čněla z týmu. Kanadského beka draftoval klub v roce 1974 jako 32. hráče v celkovém pořadí a hned v následující sezoně už odehrál v NHL 70 zápasů, ve kterých nasbíral 45 bodů za osm branek 37 asistencí. Počtem nahrávek tehdy překonal nováčkovský rekord. Od té doby neoblékl jiný dres.
V Madison Square Garden strávil 16 sezon, během nichž naskočil do 982 zápasů v základní části soutěže, a to ho řadí na čtvrté místo v klubové historii. Zaznamenal v nich do statistik 610 bodů za 179 branek a 431 asistencí. V dějinách newyorského klubu je v tomto ohledu lepším obráncem pouze Brian Leetch. V play-off odehrál 84 utkání s bilancí 17 gólů a 32 nahrávek. Čtyřikrát během kariéry se dokázal prostřílet na metu dvaceti branek nebo dokonce nad ni. Během ročníku 1977/78 nasbíral 72 bodů (24+48).
Byl to však také hráč, který neměl daleko k ostřejšímu zákroku nebo k pěstní výměně názorů. S bilancí 1226 trestných minut je nejtrestanějším borcem v historii klubu. Na Stanley Cup nikdy nedosáhl.
Pokračování 3 / 11
9. Harry Howell
Člen Hokejové síně slávy a hráč, který odehrál nejvíc zápasů v dresu New Yorku Rangers v klubové historii – to je vizitka obránce Harryho Howella. Kanadský bek naskočil do NHL v dresu Jezdců v roce 1952 a od té doby byl klubu věrný 17 let. V roce 1969 odešel do celku Oakland Seals, který později změnil název na California Golden Seals. Kariéru zakončil v roce 1973 v dresu Los Angeles Kings. To mu bylo už 41 let, ale s hokejem stále nekončil. Ještě další tři sezony odkroutil v nižší soutěži WHL.
Jeho 1160 utkání, které má za Rangers na kontě, hned tak někdo nepřekoná. Zmeškal pouhých 40 z možných 1200 utkání, které potenciálně mohl odehrát. Nasbíral v nich 418 bodů (94+324) a k tomu 1147 trestných minut, což z něho dělá třetího nejtrestanějšího hráče v dějinách klubu.
Snad proto, že si během 17 let v New Yorku nikdy nezahrál s Jezdci ve finále Stanley Cupu, se na Howella dnes moc nevzpomíná. V play-off odehrál pouhých 38 zápasů, přesto patří mezi absolutně největší klubové legendy všech dob. V roce 1967 získal Norris Trophy pro nejlepšího obránce v NHL. Není to náhoda, že od roku 2009 visí jeho dres s číslem 3 pod stropem Madison Square Garden.
Pokračování 4 / 11
8. Henrik Lundqvist
O Henriku Lundqvistovi se říkalo, že je nejlépe vypadajícím mužem v NHL. Zároveň byl dlouhá léta také jedním z nejlepších gólmanů v elitní lize.
Je docela nepochopitelné, že takový hráč byl v draftu roku 2000 vybrán až jako 205. v celkovém pořadí. Když v sezoně 2005/06 v NHL debutoval, dokázal vychytat z 53 zápasů 30 vítězství a pomohl Jezdcům poprvé od roku 1997 do vyřazovacích bojů.
V očích fanoušků Rangers je vedle Marka Messiera a Briana Leetche nejvýraznější personou v historii klubu. Dres s jeho číslem visí od roku 2022 pod stropem Madison Square Garden a nikdo jej už v klubu neoblékne.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 5 / 11
7. Adam Graves
Po nedlouhém angažmá v Detroitu a Edmontonu se stal kanadský útočník Adam Graves v roce 1991 hráčem New Yorku Rangers, kde odehrál deset sezon, tedy podstatnou část své kariéry. Během této doby si vysloužil pověst železného muže, protože prakticky v žádném utkání nechyběl na ledě. Stejně velká jako chuť hrát byl i jeho gólový apetit. Střílel na branky soupeřů hodně často a nesmírně rád.
V sezoně 1993/94 nasázel soupeřům v základní části soutěže 52 gólů, dalších deset přidal ve vyřazovacích bojích a výrazně přispěl k zisku Stanley Cupu. Byl to už jeho druhý – první prsten získal už v roce 1990 v dresu Edmontonu.
Graves naskakoval v Madison Square Garden na led jako křídlo Messierovy formace a tihle dva si spolu náramně rozuměli. Stejně jako centr první řady Rangers nebyl žádným ořezávátkem a vyznával fyzickou hru. Ne náhodou je v historické klubové tabulce zapsán s 810 minutami jako devátý nejtrestanější hráč. V roce 2009 byl jeho dres vyvěšen pod strop stadionu a číslo 9 vyřazeno.
Pokračování 6 / 11
6. Eddie Giacomin
Necelých jedenáct sezon stačilo kanadskému brankáři Eddiemu Giacominovi k tomu, aby se stal legendou New Yorku Rangers. Kariéru v NHL odstartoval v sezoně 1965/66 a v dresu Rangers válel až do ročníku 1975/76, kdy byl vyměněn do Detroitu. Mezi fanoušky Jezdců byl tak populární, že když se jen dva dny po trejdu vrátil do Madison Square Garden jako soupeř, diváci bouřlivě skandovali po celé utkání jeho jméno.
Giacomin proslul svou odvahou a bojovností. V chatrné výstroji tehdejší doby předváděl riskantní zákroky na hranici sebeobětování, což fanoušci dokázali ocenit. Patřil také k průkopníkům aktivní hry mimo brankoviště a často rozehrával kotouče rozjetým spoluhráčům. Šestkrát si zahrál v All-Star Game a v roce 1971 získal Vezina Trophy pro nejlepšího brankáře NHL. V roce 1987 byl uveden do Hokejové síně slávy. Jeho dres s číslem 1 visí pod stropem stadionu.
Pokračování 7 / 11
5. Andy Bathgate
Navzdory těžkému zranění, které utrpěl ještě v juniorském věku, se stal Andy Bathgate hokejovou legendou. I s ocelovou destičkou pod levým kolenem patřil v padesátých a šedesátých letech minulého století k nejlepším pravým křídlům na planetě.
Bathgate měl obrovský talent. Když měl na hokejce puk, dokázal s ním skoro zázraky. Častokrát sám prokličkoval až před branku a skóroval. V sezoně 1958/59 se stal prvním hráčem v dějinách klubu, který nastřílel 40 branek. Posbíral tehdy 88 bodů a získal Hart Trophy pro nejužitečnějšího hokejistu v NHL. Byl prvním hráčem New York Rangers, který se objevil na obálce magazínu Sports Illustrated.
Přestože strávil jedenáct sezon v Madison Square Garden, prstenu pro vítěze Stanley Cupu se dočkal až po výměně do Toronta v roce 1964. Do hokejové síně slávy byl uveden v roce 1978.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 8 / 11
4. Mike Richter
Od roku 1989 až do roku 2003 chytal Mike Richter v jediném klubu – v New Yorku Rangers. V roce 1994 dovedl Jezdce ke Stanley Cupu. O osm let později se podílel na zisku stříbrných medailí na olympiádě v Salt Lake City a v roce 1996 dovedl americký výběr k překvapujícímu vítězství na Světovém poháru.
Říká se, že fanoušci Rangers milují své gólmany. Jejich láska je ještě horoucnější, pokud jim zajistí výhru Stanley Cupu, a to přesně byl případ Američana Richtera. Dodnes je pravděpodobně nejzbožňovanějším brankářem v dějinách klubu. Vzhledem k jeho podprůměrným statistickým číslům z mnoha sezon to nedává logiku, ale je to tak.
Richtera si Jezdci vybrali v roce 1985 ve druhém kole draftu, ale až do roku 1993 se dělil o práci mezi tyčemi s veteránem Johnem Vanbiesbrouckem. Teprve po jeho odchodu na Floridu se stal nezpochybnitelnou jedničkou. Ihned dokázal, že patří mezi absolutní elitu a vychytal nejcennější trofej, navíc ustanovil klubový rekord se 42 vítězstvími v základní části soutěže, který dodnes nikdo nepřekonal.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 9 / 11
3. Rod Gilbert
Přezdívalo se jim „GAG line“ a rozhodně nebyli k smíchu. Ve středu útoku New Yorku Rangers hrál Jean Ratelle, Rod Gilbert pendloval na pravém křídle a nalevo jezdil kapitán týmu Vic Hadfield.
Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let minulého století nebylo v NHL nebezpečnějšího útoku. Řada spolu hrála až do roku 1974, kdy byl Hadfield vytrejdován do Pittsburghu, a přivedla mužstvo do finále Stanley Cupu. Na pohár pro vítěze si však nesáhli. Gilbert dodnes drží klubový rekord v počtu nasbíraných kanadských bodů (1021, z toho 406 za vstřelené branky). Jeho dres s číslem 7 visí u stropu Madison Square Garden.
Pokračování 10 / 11
2. Mark Messier
Pětadvacet sezon v NHL, šest vítězství ve Stanley Cupu a nespočet individuálních ocenění mluví za vše. V zámořské soutěži odehrál Mark Messier 1756 utkání. Víc jich zvládl jen legendární Gordie Howe a Patrick Marleau. Jeho 1887 bodů v základní části soutěže ho řadí za nepřekonatelného Wayna Gretzkyho a Jaromíra Jágra.
V dresu New Yorku Rangers z výše zmíněné porce sezon zvládl odehrát „jen“ deset a vyhrál v něm jediný Stanley Cup. I tak to ale stačí na to, aby byl vnímán jako jeden z nejlegendárnějších hráčů klubu v jeho předlouhé historii.
Messier byl rozený vůdce týmu. Měl štěstí, že ho během dlouhé kariéry nepotkala žádná vážnější zranění, což je vzhledem k jeho důraznému způsobu hry skoro zázrak. S hokejem se rozloučil ve 43 letech v Madison Square Garden. Urostlý centr byl mimořádně platným hráčem až do své poslední sezony 2003/04. O jeho důrazném pojetí hokeje svědčí i téměř dva tisíce trestných minut, které v průběhu kariéry nasbíral. V roce 2007 byl uveden do Hokejové síně slávy.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 11 / 11
1. Brian Leetch
Osmnáct let strávil legendární obránce Brian Leetch v NHL a v roce 1994 se dočkal i vítězství ve Stanley Cupu. Už v roce 1989 získal Calder Trophy jako nejlepší nováček soutěže, dvakrát vyhrál Norris Trophy pro nejlepšího obránce NHL. V roce 1994 se stal prvním Američanem, který vyhrál Conn Smythe Trophy.
V sezoně 1991/92 se stal pátým obráncem v historii NHL, který nasbíral v základní části víc než sto bodů. Do hokejového důchodu se odporoučel v roce 2006 a krátce nato New York Rangers vyřadil jeho číslo 2, takže s ním v klubu už nikdo nikdy nebude hrát. V roce 2009 byl uveden do Hokejové síně slávy. Mnozí odborníci ho považují na nejlepšího rodilého Američana, který kdy působil v NHL na postu obránce.
Foto: Profimedia.cz