Skoro každý tým má svoje hvězdné období, éru, na kterou se vzpomíná jako na zlatou a úspěšnou. V případě hokejového Pittsburghu Penguins jde bezpochyby o 90. léta minulého století, kdy klub vyhrál dvakrát Stanley Cup.
Na začátku 90. let minulého století nebylo v NHL lepšího týmu. Po tragických 80. letech Pittsburgh vyhrál v roce 1991 a 1992 Stanley Cup a až do konce tisíciletí patřil mezi absolutní elitu soutěže. Nebýt zdravotních problémů fenomenálního Maria Lemieuxe, mohlo být nejcennějších trofejí v klubové sbírce ještě o něco víc.
Pittsburgh byl 90. letech jedním ze tří týmů (vedle Detroitu a St. Louis), jemuž se podařilo v této dekádě dostat každý rok do play-off. Ve všech sezonách mezi lety 1990 až 2000 dokázali Tučňáci vyhrát víc zápasů než jich prohráli a v sezoně 1992/93 vytvořili klubový rekord s 56 výhrami a ziskem 119 bodů.
Ve zmíněné dekádě bylo jen jedno mužstvo, které zaznamenalo vyšší procentuální podíl vítězství. Detroit zakončil 90. léta s bilancí 62 % výher ze všech zápasů, Pittsburgh byl druhý s bilancí 58 % vítězství. Kromě toho měli Penguins v posledním desetiletí minulého tisíciletí nejvyšší průměr nastřílených branek na zápas (3,68).
Suma sumárum – když někdo bude hovořit o zlatém věku Pittsburghu v NHL, bude mluvit (pravděpodobně) o 90. letech. Pokusili jsme se z hráčů, kteří oblékali mezi lety 1990 až 2000 dres s tučňákem na hrudi, vytvořit jednu elitní pětku i s brankářem. Jak to dopadlo, na to odpovídají následující kapitoly.
Pokračování 2 / 7
Brankář: Tom Barrasso – 374 zápasů, úspěšnost zákroků 89,9 %
Bostonský rodák Tom Barrasso vlétl do NHL v sezoně 1983/84 rovnou z univerzitního týmu, aniž by kdy hrál v juniorské soutěži. Kariéru začal v Buffalu a hned v první sezoně získal Vezina Trophy pro nejlepšího gólmana a Calder Trophy pro nejlepšího nováčka soutěže.
Do Pittsburghu se Barrasso přesunul uprostřed sezony 1988/89 a stal se klíčovou součástí úspěšného týmu, který v letech 1991 a 1992 vybojoval Stanley Cup. Bylo známo, že občas pouštěl hloupé góly a dělal chyby, ale měl jednu úžasnou vlastnost – prakticky nedostával branky, které by mohly srazit jeho tým na kolena nebo rozhodovat o porážce. Byl to dříč, na kterého bylo spolehnutí, když šlo do tuhého.
Barrasso byl bouřlivák. Nejen na ledě. Občas se pohádal s novináři i s fanoušky a tvrdilo se o něm, že je to nafoukaná primadona. Dodnes však drží klubový rekord v počtu vítězství v jedné sezoně. V ročníku 1992/93 jich vychytal třiačtyřicet. Kromě toho je v historických statistikách Pittsburghu evidován jako gólman, který zvládl sezonu (1997/98) s nejnižším průměrem inkasovaných branek na zápas (2,07).
Pokračování 3 / 7
Obránce: Larry Murphy – 336 zápasů, 301 bodů (78+223)
Kanadský obránce Larry Murphy přestoupil v sezoně 1990/91 do Pittsburghu z Minnesoty a nic lepšího ho tehdy nemohlo potkat. Z průměrného týmu zamířil do mužstva, které i s jeho výraznou pomocí (v prvním play-off po přestupu zaznamenal ve 23 zápasech 23 bodů) dokázalo vyválčit dva Stanley Cupy v řadě.
V Pittsburghu působil nesmírně produktivní bek do sezony 1994/95, po níž odešel do Toronta a následně do Detroitu, kde zakončil kariéru a rozmnožil počet získaných Stanley Cupů na čtyři. Přesto už nikdy nedosáhl na statistická čísla, jakých dosahoval v dresu Penguins, kdy zakončil sezonu 1991/92 s průměrnou bilancí jednoho kanadského bodu na zápas a o rok později se dokonce přes tuto metu přehoupl.
Pokračování 4 / 7
Obránce: Ulf Samuelsson – 277 zápasů, 94 bodů (11+83)
Šest hráčů bylo zapojeno v obchodu mezi Pittsburghem a Hartfordem v roce 1991. Penguins získali trojici Ron Francis, Ulf Samuelsson a Grant Jennings, do Hartfordu putovali John Cullen, Zarley Zalapski a Jeff Parker. Je zřejmé, který klub na tom náramně vydělal.
Švédský obránce Ulf Samuelsson byl typem hráče, jehož fanoušci týmu, ve kterém hraje, milují, a ti ostatní ho ze srdce nenávidí. Na jedné straně ohromoval skvělými defenzivními schopnostmi i citem pro podporu ofenzívy, na straně druhé se uchyloval k zákeřné hře.
Byl to právě on, kdo brutálním zákrokem předčasně ukončil kariéru Cama Neelyho. Jenže právě takového hráče Pittsburgh potřeboval a také díky jeho špinavé hře dosáhl začátkem devadesátých let dvakrát na Stanley Cup. V klubu hrál do konce sezony 1994/95, po níž zamířil do New Yorku Rangers, ale v Pensylvánii zanechal nesmazatelnou stopu.
Pokračování 5 / 7
Levé křídlo: Kevin Stevens – 342 zápasů, 435 bodů (205+230)
Američan Kevin Stevens strávil v Pittsburghu nejlepší léta své kariéry v NHL. První zápas odehrál v resu Tučňáků už v roce 1987 a s klubem se rozloučil po sezoně 1994/95, kdy zamířil do Bostonu.
Stevens byl hráčem, který vyznával důraznou, až drsnou, fyzickou hru, k čemuž ho předurčovaly tělesné dispozice. Měřil téměř dva metry a vážil víc než metrák. Kromě toho, že často vysedával na trestné lavici, byl však excelentním hráčem, který uměl střílet moře branek a taky je dokázal připravovat pro své spoluhráče.
Mezi lety 1990 až 1994 se dvakrát prostřílel nad hranici 50 gólů v základní části soutěže a dvakrát zaznamenal aspoň čtyřicet. V sezonách 1991/92 a 1992/93 nasbíral 123 a 111 kanadských bodů. Herní styl i fyzické parametry předurčovaly Slevense do přesilovkových formací. Když byl na ledě během přečíslení, většinou to znamenalo gól v síti soupeře.
Poté, co odešel z Pittsburghu už se nikdy k podobným číslům ve statistikách ani nepřiblížil. Do pensylvánského klubu se ještě jednou vrátil a v roce 2002 v něm ukončil profesionální kariéru.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 6 / 7
Centr: Mario Lemieux – 318 zápasů, 656 bodů (268+388)
Hned v premiérové sezoně se stal urostlý Kanaďan Mario Lemieux ozdobou nejslavnější ligy světa. Do statistik si zapsal rovných sto bodů (43+57) a získal Calder Trophy pro nejlepšího nováčka. Už tehdy bylo jasné, že jednou může přivést Pittsburgh na absolutní vrchol, a to se také o pár let později stalo.
Lemieux byl hráčem, jehož jméno se stalo synonymem klubové věrnosti. Super Mario, jak se mu také přezdívalo, zvládl odehrát v Pittsburghu sedmnáct sezon, z toho šest v 90. letech. Mohlo jich být víc, ale jeho kariéru poznamenala zranění a vážná nemoc. Nebýt toho, mohl směle útočit na nepřekonatelné rekordy Wayna Gretzkyho. I tak se nesmazatelně zapsal do dějin světového hokeje.
Je držitelem mnoha rekordů, které jeho následovníci budou jen těžko překonávat. V poslední dekádě minulého století ve 318 zápasech nastřílel 268 gólů, posbíral 388 asistencí a dvakrát dovedl Tučňáky ke Stanley Cupu. Mimo jiné získal šestkrát Art Ross Trophy (čtyřikrát v 90. letech) a třikrát Hart Trophy (dvakrát v 90. letech).
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 7 / 7
Pravé křídlo: Jaromír Jágr – 725 zápasů, 958 bodů (387+571)
Jaromír Jágr odehrál své první zápasy v NHL v sezoně 1990/91 a stal se na celé desetiletí jednou z ikon Pittsburghu Penguins. Okamžitě se mu začalo přezdívat „Mario junior“ a vedle nesporného hokejového umění byl na ledě nepřehledný také kvůli hřívě kudrnatých dlouhých vlasů, které mu vlály za helmou.
Jako nováček v NHL zaznamenal v 80 zápasech 57 kanadských bodů za 27 gólů a 30 nahrávek a hned v premiérové sezoně se podílel na zisku prvního Stanley Cupu v historii klubu. O rok později se radoval ze stejné trofeje podruhé. Během 90. let se Jágr dokázal třikrát přehoupnout přes hranici stovky kanadských bodů (nejvíc 149 v sezoně 1995/96, kdy dal 62 gólů), v dalších čtyřech sezonách se dostal nad 90 bodů.
Jágr byl ideální hráč do přesilovek – pětkrát se během dekády dostal nad deset gólů vstřelených v přečíslení a v sezoně 1995/96 jich dal dokonce dvacet. Bez Maria Lemieuxe už sice nikdy Stanley Cup nevyhrál, ale přesto se stal jednou z největších hvězd 90. let, ale celé historie NHL.
Foto: Profimedia.cz