Některé přestupy v NHL se zkrátka nepodaří. To se samozřejmě může stát, ale občas si zástupci prodávající strany musejí rvát zoufale vlasy, protože se lacino zbavili opravdové hvězdy, která v novém klubu září, zatímco jejich náhrady podávají jen poloviční výkony.
V NHL bychom našli pár manažerů, kteří si mohou s pocitem studu říct, že stáli u přestupů hráčů, jichž se zbavili zbrkle a realizovali vůbec nejhloupější trejdy v dlouhé historii této slavné soutěže. Pět těch nejhorších transferů najdete v následujících kapitolách.
Pokračování 2 / 6
Brett Hull (Calgary Flames → St. Louis Blues)
V březnu roku 1988 udělali manažeři Calgary Flames jeden z nejhorších obchodů v dějinách NHL. Bretta, syna slavného Bobbyho Hulla, si vybralo Calgary v roce 1984 až jako 117. hráče v draftu. O čtyři roky později, kdy se z něho ve 23 letech stával jeden z nejskvělejších střelců v historii NHL, se ho Plameny zbrkle zbavily. Spolu se Stevem Bozekem ho poslaly do St. Louis výměnou za Ricka Wamsleyho a Roba Ramage.
V Calgary tehdy potřebovali kvalitního brankáře a vyhlédli si Wamsleyho ze St. Louis. Blues zase chtěli posílit ofenzívu a přestože o Hullovi kolovaly zvěsti, že nemá potřebnou disciplínu a morálku, riskli to a vlasatého forvarda získali do týmu. Určitě toho nikdy nelitovali.
Hull se v letech 1989 až1992 dostal v základní části soutěže třikrát přes metu sedmdesáti nastřílených branek. V sezoně 1990/91 dal neuvěřitelných 86 gólů v základní části a 11 v play-off. To je dodnes rekord NHL pro pravé křídlo. Pouze Wayne Gretzky dokázal v jedné sezoně nasázet víc branek.
A jak si vedli hráči, kteří měli vyvážit Hullův odchod? Urostlý obránce Ramage strávil v Calgary jen jednu kompletní sezonu, která patřila k jeho nejbídnějším v kariéře, a v roce 1989 se stěhoval do Toronta, kde z něho okamžitě udělali kapitána týmu. Brankář Wamsley vydržel v kanadském klubu tři a půl roku, ale oporou týmu se nikdy nestal. V sezoně 1991/92 byl vyměněn do Toronta, kde jeho kariéra v NHL skončila.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 3 / 6
Zdeno Chára (New York Islanders → Ottawa Senators)
V červnu roku 2001 se lidé, zodpovědní za složení týmu v New Yorku Islanders, museli zbláznit. Dopustili totiž, aby z klubu odešel slovenský obr Zdeno Chára. Tehdy čtyřiadvacetiletý bek byl vyměněn do Ottawy spolu s Billem Muckaltem. Současně klub pustil Senátorům výběr v prvním kole draftu.
Opačným směrem putoval ruský útočník Alexej Jašin, jenž byl tehdy zkušeným a uznávaným hráčem. Během sedmi sezon, které strávil v kanadském klubu, se pyšnil průměrem téměř jednoho bodu na utkání. Za Ottawu odehrál 504 zápasů a nasbíral 491 bodů.
Po trejdu se Chára vyprofiloval v jednoho z nejlepších a nejvytíženějších obránců v NHL, který trávil na ledě v průměru 25 minut za zápas. V Ottawě strávil čtyři sezony, odehrál 299 utkání a připsal si do statistik 146 bodů, pak zamířil do Bostonu, kde pomohl v roce 2011 vybojovat Stanley Cup. Za volbu v prvním kole draftu, kterou dostali za Jašina, si Senators navíc vybrali ještě v témže roce jako druhého v pořadí Jasona Spezzu, který byl oporou týmu až do konce sezony 2013/14.
Islanders nakonec nad obchodem hořce zaplakali. Jašin odehrál v dresu Ostrovanů jen pět sezon, ale protože v klubu podepsal dlouhodobý a lukrativní kontrakt, pobíral roční mzdu ve výši 2,2 milionu dolarů i když v roce 2007 opustil NHL, a to až do roku 2015. To už byl ale dva roky ve sportovním důchodu…
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 4 / 6
Doug Gilmour (Calgary Flames → Toronto Maple Leafs)
Na začátku roku 1992 se uskutečnil obchod mezi dvěma kanadskými kluby. Calgary Flames tehdy pustili osmadvacetiletého Douga Gilmoura do Toronta. Zkušený centr už měl za sebou devět sezon v NHL, které strávil v St. Louis Blues a v Calgary, a s průměrem jednoho bodu na zápas byl uznávanou osobností soutěže.
Opačným směrem zamířil Gary Leeman, jemuž se v sezoně 1989/90 podařilo nastřílet 51 gólů. V době, kdy ho Javorové listy pouštěly k Plamenům, však měl na kontě pouhých sedm branek ze 34 zápasů. Ani po přestupu se neprobudil. V dresu Flames dohrál sezonu a během té následující se ho klub zbavil během trejdu s Montrealem. Jeho bilance – 59 zápasů a 11 branek.
Zato Gilmour se stal jedním z největších velikánů v historii Toronta. Byl vůdčí osobností týmu na ledě i v kabině a hned v první kompletní sezoně po přestupu zaznamenal v 83 zápasech základní části 127 bodů (32+95). V dalším ročníku se opět dostal přes stovku (27 gólů a 84 nahrávek).
Když v roce 1997 opouštěl kanadský klub jako kapitán, mnozí příznivci Toronta plakali. I přes nevysokou postavu hrál Gilmour agresivním a tvrdým stylem, který fanoušci milovali. V roce 2011 byl uveden do Hokejové síně slávy.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 5 / 6
Mark Messier (Edmonton Oilers → New York Rangers)
V roce 1991 udělal Edmonton druhý nejhorší obchod v historii klubu. Oilers vyměnili Marka Messiera do New Yorku Rangers za Louie DeBruska, Stevena Rice a Bernieho Nicholse, který zažil nejlepší časy ve druhé polovině 80. let v Los Angeles Kings, kde se jednu sezonu dokázal dostat na metu 150 kanadských bodů (70+80).
Messierovi bylo tehdy 29 let a vlastnil už pět prstenů pro vítěze Stanley Cupu. Rozhodně ještě nepatřil do starého železa, což potvrzoval ještě dalších 13 let, z nichž deset strávil v Madison Square Garden.
Z urostlého centra udělali v New Yorku okamžitě kapitána týmu a céčko mu na dresu zůstalo až do konce kariéry. Nosil i během tří sezon, které strávil v mezidobí v letech 1997 až 2000 ve Vancouveru. Holohlavý forvard přivedl Rangers v roce 1994 ke Stanley Cupu, o dva roky dříve získal Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče soutěže.
Zato v Edmontonu moc radosti ze tří náhradníků neměli. DeBrusk odehrál v dresu Olejářů šest podprůměrných sezon, ve kterých sbíral hlavně stovky trestných minut za rvačky. Rice pendloval dvě sezony mezi prvním týmem a farmou, až v ročníku 1993/94 konečně dostal víc šancí a odehrál 63 zápasů, ve kterých posbíral 32 bodů (17+15). Po sezoně se ale stěhoval do Hartfordu.
Ani největší hvězda – Bernie Nichols – se v kanadském klubu moc dlouho neohřál. Za Oilers odehrál jen 95 zápasů, ve kterých si připsal 89 bodů (28+61), ale hned v následující sezoně putoval do New Jersey Devils.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 6 / 6
Wayne Gretzky (Edmonton Oilers → Los Angeles Kings)
Nejkontroverznější obchod v historii NHL byl definitivně zpečetěn v srpnu roku 1988. Nefiguroval v něm nikdo menší než nejlepší a nejslavnější hokejista všech dob Wayne Gretzky, který zamířil z Edmontonu do Los Angeles. V gigantickém trejdu bylo zapojeno šest hokejistů.
Olejáři se na konci osmdesátých let dostali do finančních potíží a výměna největší hvězdy měla klubu trochu ulevit, aby mohl volněji dýchat. „Great One“ měl tehdy teprve 26 let a byl na absolutním vrcholu. Na oplátku za superhvězdu získal Edmonton dva hráče a tři výběry v prvním kole draftu.
Jedním z příchozích byl Američan Jimmy Carson, který měl za sebou sezonu, v níž nastřádal do statistik 107 bodů (55+52). V jediném kompletní ročníku, který strávil v dresu Oilers, zaznamenal rovných sto bodů (49+51), pak se ale odporoučel do Detroitu. Druhým borcem za Gretzkyho byl Martin Gelinas. V Edmontonu vydržel čtyři roky, ale nic mimořádného v kanadském klubu nepředvedl.
Za výběry v draftu si Olejáři pořídili Jasona Millera, který odehrál v klubu pouhých šest utkání. Ještě větší tragédie byla volba Nicka Stajduhara, který se mihl v NHL pouze ve dvou duelech. Jedinou trefou do černého byl výběr českého forvarda Martina Ručinského, jenže než stačil litvínovský odchovanec ukázat, co v něm vězí, vytrejdoval ho Edmonton po dvou zápasech do Quebecu.
Na druhé straně Gretzky pokračoval ve fenomenálních výkonech a i když už v Los Angeles ani posléze v New Yorku Rangers Stanley Cup nezískal, posbíral moře individuálních ocenění a vytvořil řadu (nepřekonatelných) rekordů. V 539 zápasech v dresu Kings zaznamenal kanadský hokejový zázrak neuvěřitelných 918 bodů! V roce 1999 byl uveden do Hokejové síně slávy s nedostižnou bilancí 2857 bodů ze 1487 utkání.
Foto: Profimedia.cz