Loni v létě se stal novým trenérem fotbalové Chelsea bývalý skvělý italský záložník Antonio Conte. Jeho úkolem nebylo nic menšího než po nepovedené sezoně 2015/16 vrátit londýnský klub opět na výsluní evropského fotbalu. A to se mu stoprocentně podařilo.
Bývalý italský reprezentant Antonio Conte byl loni v létě jedním z nejžhavějších kandidátů na post trenéra Chelsea. Nakonec podepsal na Stamford Bridge tříletý kontrakt a hned ve své premiérové sezoně přivedl Blues k anglickému titulu.
Conte byl od roku 2014 hlavním koučem italské reprezentace, kterou vedl ještě na loňském Euru ve Francii. Po turnaji zamířil do Londýna a zřejmě svého rozhodnutí nelituje, protože nové trenérské angažmá odstartoval ve velkém stylu. Pojďme se podívat na desítku faktů z jeho životopisu.
1. Antonio Conte se vydal na trenérskou dráhu jen dva roky poté, co ukončil hráčskou kariéru. V roce 2006 začal v druholigovém klubu Arezzo, o rok později už vedl tým Bari. Následovalo angažmá v Atalantě Bergamo a Sieně a v roce 2011 se stal koučem Juventusu Turín. Po pouhých třech sezonách na lavičce Staré dámy dostal nabídku vést národní tým Itálie, u něhož zůstal až do konce mistrovství Evropy, které se konalo v roce 2016 ve Francii.
2. První trenérské angažmá v Arezzu nezačalo pro Conteho vůbec dobře. Funkce se ujal v červenci roku 2006, ale na konci října dostal po sérii několika porážek padáka. Protože však ani jeho následovník nedokázal vyvést mužstvo ze spodních příček tabulky, byl za necelých pět měsíců zase zpátky. Dokázal sice okamžitě vyhrát pět zápasů v řadě a během sedmi utkání získal 19 bodů, na udržení v Serii B to ale nestačilo.
3. Zatímco s Arezzem Conte sestoupil do Serie C, se dvěma mužstvy se mu podařilo postoupit ze Serie B mezi italskou elitu. V sezoně 2008/09 vytáhl do nejvyšší soutěže Bari a o dva roky později se mu podařil stejný kousek se Sienou.
4. Největších klubových úspěchů ve funkci trenéra dosáhl v Juventusu Turín. Během tří sezon vyhrál třikrát italský titul a dvakrát dovedl tým k vítězství v domácím Superpoháru. V každém roce, kdy vedl Starou dámu, byl jmenován Trenérem roku v Serii A.
5. V roce 2012, kdy vedl Sienu, vyfasoval Conte desetiměsíční zákaz činnosti za to, že neoznámil dva případy manipulace s výsledky, o nichž údajně věděl. Trest mu byl později snížen na čtyři měsíce.
6. „Jsem nesmírně šťastný, že jsem mohl hrát pod vedením Antonia Conteho. Během kariéry jsem poznal hodně trenérů, takže mohu srovnávat, a on je tím, kdo mě nejvíc překvapil. Očekával jsem, že je to dobrý kouč, ale nečekal jsem, že je až tak skvělý,“ řekl o Contem záložník Andrea Pirlo.
7. Hráčskou kariéru odstartoval Conte v roce 1985 v Lecce, ale fotbalovou slávu si vydobyl až po přestupu do Juventusu, kde působil od roku 1991 do roku 2004. V klubu odehrál přes tři stovky zápasů, pětkrát pomohl k vítězství v Serii A, dvakrát vyhrál pohár Copa Italia, v roce 1993 se radoval z triumfu v Poháru UEFA a o tři léta později zvedl nad hlavu pohár pro vítěze Ligy mistrů.
8. Conte odehrál dvacet zápasů v italské reprezentaci a byl součástí týmu, který v roce 1994 hrál ve finále mistrovství světa a v roce 2000 si odseděl na lavičce náhradníků finále Eura. V obou případech však odcházel ze hřiště jako člen poraženého mužstva.
9. „Tajemstvím našeho úspěchu jsou ambice našeho trenéra, který přinesl do klubu úplně novou mentalitu. Byla to tvrdá práce a stálo nás to hodně potu a sil, ale stálo to za to,“ řekl na adresu svého kouče v Juventusu Turín legendární gólman Gianluigi Buffon.
10. Reprezentačním trenérem Itálie se stal Conte po neúspěšném vystoupení Squadry Azzury na světovém šampionátu v Brazílii v roce 2014. Kvalifikaci na Euro ve Francii zvládl ve velkém stylu. Italové vyhráli skupinu H před Chorvatskem a Norskem aniž by jedinkrát prohráli. Na kontinentálním šampionátu v roce 2016 vyhráli základní skupinu před Belgií, Irskem a Švédskem, ale padli po nervydrásajícím penaltovém rozstřelu ve čtvrtfinále s Německém.
Foto: Profimedia.cz