Dnes je to přesně 41 let, co došlo k jedné z největších tragédií na fotbalových stadionech v historii. Svět se však o celém jejím rozsahu dozvěděl až o mnoho let později. A dodnes neví všechno. Sovětský svaz v roce 1982 smrt téměř sedmi desítek lidí dokonale ututlal.
Bylo 20. října 1982 a na tehdejším moskevském Centrálním stadionu V.I. Lenina v Lužnikách se hrálo šestnáctifinále Poháru UEFA mezi místním Spartakem a nizozemským Haarlemem. Utkání vyhráli domácí 2:0, ale nebyla to výhra Spartaku, kvůli níž vešlo do historie.
Za stavu 1:0 se už před koncem zápasu hrnuly davy diváků k východům. Byla zima, větrno, začalo drobně sněžit, tvořilo se náledí a lidé se chtěli dostat co nejdříve do metra a pak domů. Problém byl v tom, že organizátoři vtěsnali asi 15 tisíc fanoušků na tribunu C, která byla narvaná k prasknutí a dalo se z ní odejít jen jediným úzkým východem po namrzlých a kluzkých schodech.
Tragédie mohla podle pozdějších výpovědí začít dvěma způsoby. Jedna verze mluví o dívce, která pod schody upadla, lidé za ní se zastavili a chtěli jí pomoci, jenže davy za nimi je tlačily stále dopředu, až masa diváků prorazila zábradlí a lidé začali padat z tribuny dolů na beton nebo skončili ušlapaní pod nohama tisícihlavého zástupu.
Podle druhé verze může za neštěstí branka Sergeje Ševcova na 2:0, po níž se fanoušci odcházející ze stadionu otočili a chtěli zpátky do ochozů, ale smetl je dav lidí, kteří mířili opačným směrem. Výsledek? Oficiálně 66 mrtvých, převážně mladých, a více než šest desítek zraněných. Neoficiálně se dodnes hovoří o stovkách obětí.
Sovětská média však tragédii dokonale zbagatelizovala. „20. října 1982 došlo po fotbalovém utkání na Centrálním stadionu V.I. Lenina k nehodě. Mezi fanoušky je několik obětí. Událost se v současné době vyšetřuje,“ psala Večernaja Moskva.
Střípky pravdy o tom, co se vlastně stalo, se začaly objevovat až po roce 1989. Dodnes jde o největší neštěstí v historii sovětského a ruského sportu.