Výběr v draftu NHL je tak trochu jako sázení na koně. I tady někdy favorit propadne a překvapí outsider.
Většinou se skauti trefí a hráči vybraní v úvodním kole se stanou oporami svých týmů, občas ale zmizí mezi průměrem a podprůměrem. V následujících kapitolách najdete 21 talentů draftovaných od roku 2000 maximálně do 15. místa v celkovém pořadí, od kterých se hodně čekalo, ale velké naděje nenaplnili a už (asi) ani nenaplní.
Pokračování 2 / 22
21. Igor Kňazev (Rusko) - 15. volba v roce 2001 (Carolina Hurricanes)
Carolina Hurricanes (a její předchůdce Hartford Whalers) udělala v historii několik velmi podařených výběrů v první patnáctce draftu. Jeden se však rozhodně nepovedl. Ruský obránce Igor Kňazev si v NHL nezahrál jediné utkání.
Kňazev se před draftem, v němž šel na řadu jako patnáctý, stal mistrem světa na šampionátu hráčů do 18 let a zlatou medaili vybojoval i na turnaji dvacítek nedlouho po draftu. Do zámoří zamířil v roce 2002 a odehrál dvě sezony v soutěži AHL, ale do prestižní ligy se probojovat nedokázal a vrátil se zpátky do vlasti. V ročníku 2009/10 se dokonce objevil na českých kluzištích - odehrál 18 utkání ve druholigové Kadani a dva zápasy za Jindřichův Hradec ve třetí lize. Kariéru ukončil v roce 2013.
Pokračování 3 / 22
20. Riku Helenius (Finsko) – 15. volba v roce 2006 (Tampa Bay Lightning)
Vybrat v draftu brankáře, který se jednou stane oporou týmu, je nesmírně složité a ani ten nejzkušenější skaut nedokáže odhadnout, jak si jeho favorit v příštích letech povede. To je jeden z důvodů, proč se gólmani objevují v prvním kole draftu jen výjimečně.
Drahomír Kvasnička, Petr Sobol
Jedním z mladých brankářů vybraných v prvním kole v uplynulých letech se stal v roce 2006 Fin Riku Helenius, jehož si jako 15. v pořadí stáhla Tampa Bay. Od té doby však dostal šanci chytat v NHL jen v jediném střetnutí. V utkání s Philadelphií na něho šly dvě rány a obě chytil, další příležitost už ale nedostal. V sezoně 2013/14 ještě působil v zámoří ve farmářském celku Syracuse Crunch, ale od ročníku 2013/14 chytal tři roky v Kontinentální hokejové lize v dresu Jokeritu Helsinky. Kariéru ukončil po sezoně 2020/21.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 4 / 22
19. Marek Zagrapan (Slovensko) – 13. volba v roce 2005 (Buffalo Sabres)
Slovenský hokejista Marek Zagrapan hokejově dozrával ve Zlíně, kde hrál dorosteneckou a juniorskou extraligu a patřil k nejnadanějším hráčům. V sezoně 2004/05 už ale válel v zámořské juniorské soutěži, kde na sebe upoutal pozornost skautů. V premiérovém ročníku nasbíral v 59 zápasech 82 kanadských bodů a o rok později jich přidal ve stejném počtu her ještě o pět víc.
Talentovaného útočníka si vybralo v draftu jako 13. v pořadí Buffalo, ale klub ho hned poslal na farmu do Rochesteru, kde strávil dvě sezony. Další rok odehrál v Portlandu, ale ani jednou se nedočkal pozvánky do prvního týmu. V NHL neodehrál jedinou minutu a v roce 2009 se vrátil do Evropy, kde se upsal ruskému Čerepovci. Od té doby už vystřídal devět dalších klubů a od nadcházející sezony bude hráčem francouzského Brianconu.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 5 / 22
18. Hugh Jessiman (USA) - 12. volba v roce 2003 (New York Rangers)
Výběr New Yorku Rangers v prvním kole draftu z roku 2003 je pro klub dodnes černou můrou. Z borců, kteří šli tehdy na řadu mezi prvními devětadvaceti, odehráli všichni v NHL alespoň stovku zápasů a 17 z nich se stalo velkými personami soutěže. Všichni, až na jednoho, a tím byl Hugh Jessiman - největší omyl tehdejšího generálního manažera Glena Sathera.
Jessiman odehrál v NHL pouhé dvě střetnutí. Když se dnes funkcionáři klubu a fanoušci ohlédnou zpět v čase a uvědomí si, že Rangers mohli sáhnout například po Dustinu Brownovi šel jako třináctka draftu do Los Angeles Kings, Brentu Seabrookovi, jehož si stáhlo Chicago Blackhawks, asi je jim do pláče. Jejich rival - New Jersey Devils - dostal Zacha Parise ze 17. místa, Ryan Getzlaf skončil devatenáctý u Anaheimu Ducks a celkově 28. byl Corey Perry. Ryan Kesler, Mike Richards a budoucí Ranger Brian Boyle - ti všichni šli v prvním kole po Jessimanovi.
Jessiman se stal prvním rodákem z New Yorku v historii, jehož Jezdci draftovali. Své dva zápasy v NHL však nakonec neodehrál v dresu Rangers, ale v sezoně 2010/11 v barvách Floridy Panthers. Jinak strávil většinu kariéry v soutěži AHL. V jejím závěru působil v KHL, kde hájil barvy Medveščaku Záhřeb a ukončil ji v rakouském klubu Vídeň Capitals v lize EBEL.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 6 / 22
17. A.J. Thelen (USA) – 12. volba v roce 2004 (Minnesota Wild)
Američan A.J. Thelen byl považován za velký defenzivní talent, ale kariéru si zpackal průšvihy. Pro „porušení pravidel“ byl vyloučen z týmu Michigan State Univerzity, kde po draftu v roce 2004, v němž si ho vybrala Minnesota Wild, působil.
V následujících sedmi letech vystřídal sedm různých mužstev, ale Minnesota mu nikdy nenabídla smlouvu. Odehrál jen jediné utkání za farmářský celek Houston Aeros. V roce 2011 skončil s hokejem kvůli poranění hlavy a zad.
Pokračování 7 / 22
16. Lauri Tukonen (Finsko) – 11. volba v roce 2004 (Los Angeles Kings)
Fin Lauri Tukonen se stal v draftu roku 2004 kořistí Los Angeles. Králové si ho vybrali jako jedenáctého hráče v pořadí a počítali s tím, že by se měl vypracovat v jednu z hvězd NHL. Tukonen byl mimořádně šikovným hráčem, v Los Angeles ale nedostal moc šancí, aby mohl svůj talent rozvíjet. V prvním týmu odehrál jen pět zápasů, ve kterých nezískal ani bod, ztratil jiskru a vyhasl.
V roce 2008 se vrátil do Finska, kde působil do sezony 2019/20. Kromě dresu Ässätu Pori oblékl i stejnokroje Växjö Lakers ve švédské lize a Klotenu ve švýcarské nejvyšší soutěži.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 8 / 22
15. Kyle Beach (Kanada) – 11. volba v roce 2008 (Chicago Blackhawks)
Kanadské levé křídlo se stalo v roce 2008 hráčem Chicaga, které si jej vybralo jako 11. hráče v prvním kole draftu. Startu v NHL se ale nikdy nedočkal. Poměrně blízko tomu možná byl, když ho v roce 2013 klub vytrejdoval do New York Rangers, ale ani tam nedostal šanci.
Beach pak v 25 letech opustil Ameriku, kde hrál ve farmářských týmech a zamířil do Evropy. Nejdříve odehrál sedm utkání v dresu HV71 ve švédské lize a pak hájil dva roky barvy Salzburgu v lize EBEL, kde se stal v sezoně 2014/15 nejlepším střelcem v play-off a přivedl mužstvo k mistrovskému titulu. Během ročníku 2015/16 přestoupil do klubu Graz 99ers. Naposled oblékal dres celku Black Dragons Erfurt ve třetí německé lize a po ročníku 2021/22 ukončil ve 32 letech kariéru.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 9 / 22
14. Dylan McIlrath (Kanada) - 10. volba v roce 2010 (New York Rangers)
V jiné hokejové éře to mohlo dopadnout všechno trochu jinak, jenže téměř dvoumetrové a přes metrák vážící monstrum jménem Dylan McIlrath bylo draftováno v době, kdy hráčům jeho ražení zvonil umíráček. Mohl být vynikajícím ochráncem největších hvězd týmu a tvrdým bijcem, to by ale musel být draftován nejméně o deset let dříve. Když se dostal v sezoně 2013/14 poprvé na led v NHL, bylo jasné, že současný hokej je na jeho schopnosti příliš rychlý a zručný.
Naposled se mihl v elitní zámořské lize v ročníku 2019/20 v dresu Detroitu. Celkem dosud odehrál v NHL jen 66 střetnutí a zaznamenal pět bodů. Na desítku draftu je to naprosto zoufalá bilance.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 10 / 22
13. Boris Valábik (Slovensko) - 10. volba v roce 2004 (Atlanta Trashers)
Je stříbrným medailistou z mistrovství světa hráčů do 18 let a jednou vyhrál i Calder Cup ve druhé nejvýznamnější zámořské soutěži AHL. Obránce Boris Valábik je jedním z nemnoha slovenských hokejistů draftovaných do NHL v první desítce, ale na rozdíl třeba od Mariána Gáboríka se v prestižní lize neprosadil.
Talentovaného beka si vybrala v draftu roku 2004 jako desátého v celkovém pořadí Atlanta. Nejprve ho klub ponechal v juniorské lize OHL, odkud později zamířil do farmářského celku. První šanci v NHL dostal až v sezoně 2007/08, kdy odehrál sedm utkání. V dalším ročníku zvládl rovných padesát střetnutí, ve kterých se ale nejvíc blýskl počtem nasbíraných trestných minut - bylo jich 132 a k tomu měl na kontě 14 záporných bodů v +/- bodování.
Naposled se v NHL ukázal v sezoně 2009/10. Pak hrál ještě tři roky v AHL, ale další šanci už nedostal. V ročníku 2012/13 se objevil v brněnské Kometě, kde v 29 střetnutích posbíral 106 trestných minut, pak si zahrál na Slovensku, v Kazachstánu, v Anglii a v sezoně 2016/17 ukončil kariéru v nižší švýcarské lize.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 11 / 22
12. Zach Hamill (Kanada) – 8. volba v roce 2008 (Boston Bruins)
Kanaďan Zach Hamill měl být ofenzivním klenotem a jednou z budoucích hvězd NHL. Tak se o talentovaném hráči hovořilo v roce 2008, kdy po něm sáhl jako po osmém hráči v prvním kole draftu Boston Bruins. Tehdy měl za sebou tři hodně povedené sezony v juniorské soutěži WHL a experti se rozplývali nad jeho kreativními schopnostmi. Jenže velká očekávání nikdy nenaplnil.
Boston mladého útočníka nechal hrát na farmě celku Providence Bruins a poprvé mu umožnil nakouknout do NHL v sezoně 2009/10, kdy odehrál jeden zápas, v němž dokonce zaznamenal asistenci. Během následujících tří ročníků si připsal do statistik už jen dalších 19 utkání a tři nahrávky.
Následovala série trejdů. Nejdříve ho Boston vyměnil do Washingtonu, odkud putoval na Floridu a nakonec se stal hráčem Vancouveru. Nedostal však ani jedinou šanci v NHL a čas na ledě trávil během ročníku 2013/14 částečně v nižší soutěži AHL a v evropské KHL, kde hájil barvy klubu Barys Astana. Na starém kontinentě už zůstal a působil ve finské, švýcarské, německé a švédské lize. V sezoně 2017/18 si dokonce zahrál v dresu Dukly Jihlava, které (neúspěšně) pomáhal v baráži o extraligu. Poslední utkání odehrál v sezoně 2020/21.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 12 / 22
11. Alexandre Picard (Kanada) – 8. volba v roce 2004 (Columbus Blue Jackets)
Jako mnoho jiných mladých hráčů i Alexandre Picard zářil v juniorské soutěži, ale po přechodu mezi dospělé, se jeho rozvoj úplně zastavil. Už v sezoně 2005/06 dostal šanci odehrát 17 zápasů v NHL, ale nezaznamenal v nich ani jediný bod. Než byl v roce 2010 vyměněn do Phoenixu, měl na kontě 67 utkání, ve kterých nedokázal ani jednou skórovat a připsal si pouhé dvě asistence.
V roce 2012 dal zámořskému hokeji vale a stal se posilou švýcarského celku Servette Ženeva, kde působil tři sezony. Přes Davos se dostal do Hradce Králové, kde v ročníku 2016/17 odehrál 25 utkání v základní části a 11 duelů v play-off.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 13 / 22
10. Scott Glennie (Kanada) – 8. volba v roce 2009 (Dallas Stars)
V juniorských soutěžích sbíral moře kanadských bodů a hokejoví experti předpovídali kanadskému útočníkovi Scottu Glenniemu zářivou budoucnost, ale vypadá to, že se spletli. Zdobila ho především rychlost a perfektní střela a mluvilo se o něm jako o budoucím Brettu Hullovi. Bohužel pro něho i pro Dallas, který si ho vybral jako osmého hráče draftu v roce 2009, se cosi zadrhlo. Jeho kariéra po přestupu mezi dospělé začala stagnovat. V NHL odehrál pouze jedno utkání a momentálně je už ve sportovním důchodu.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 14 / 22
9. Gilbert Brulé (Kanada) - 6. volba v roce 2005 (Columbus Blue Jackets)
Columbus patří k mladším klubům v NHL. Do soutěže vstoupili Blue Jackets v roce 2000 a od té doby udělali pár dobrých tref v prvním kole draftu. Jejich jedinou volbou číslo jedna v celkovém pořadí byl Rick Nash, dobrou volbou byl ale jistě také Ryan Johansen či Jakub Voráček. Najde se ale i pár hráčů z prvního kola, kteří vysloveně zklamali. Nejbolestnější je ze zpětného pohledu asi výběr Gilberta Brulého z roku 2005.
Statistická čísla tohoto kanadského útočníka nejsou úplně tragická. V NHL odehrál 299 utkání, ve kterých zaznamenal 95 bodů (43+52), ale tato čísla jsou daleko za očekáváním od hokejisty, který šel v draftu na řadu už jako šestý. Když si později skauti uvědomili, že mohli sáhnout například po Anže Kopitarovi (šel na řadu jako jedenáctý), museli si zřejmě rvát vlasy z hlavy. Tehdejší generální manažer klubu Doug MacLean svou volbu zdůvodnil takto: „Jak bych si mohl vybrat Slovince před Kanaďanem?“
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 15 / 22
8. Al Montoya (USA) – 6. volba v roce 2004 (New York Rangers)
Američan Al Montoya je jedním z příkladů, že vybírat v prvním kole draftu brankáře se nemusí vždycky vyplatit. V roce 2004 si talentovaného mladíka vybrali jako šestého v pořadí newyorští Rangers, v jejich dresu ale neodchytal jediné střetnutí. Dočkal se, až když ho Jezdci vyměnili do Phoenixu.
Od té doby vystřídal ještě několik štací. Bývalý nejlepší brankář ze šampionátu hráčů do 20 let z přelomu let 2003/04 chytal posléze za New York Islanders, pak byl parťákem českého gólmana Ondřeje Pavelce ve Winnipegu a dvě sezony strávil na Floridě, kde však odchytal pouhých 45 zápasů. Posléze kryl záda Careymu Priceovi v Montrealu a pár utkání zvládl v dresu Edmontonu.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 16 / 22
7. Nikita Filatov (Rusko) – 6. volba v roce 2006 (Columbus Blue Jackets)
Ne každý ruský talent dozraje v platného hráče pro NHL. Případ Nikity Filatova může sloužit jako varování pro všechny skauty, kteří doporučují klubům, jaké hráče v draftu vybírat.
Filatovovi prorokovali odborníci zářivou budoucnost. Mezi jeho největší atributy patřila rychlost, mimořádně šikovné ruce a schopnost střílet góly. Ruský mladík očekával, že bude okamžitě jedním z klíčových hráčů týmu, v Columbusu však měli jinou představu a nejdříve chtěli, aby se na zámořský hokej aklimatizoval ve farmářském týmu.
Po třech letech v zámoří, během kterých Filatov odehrál za Columbus jen 44 zápasů a posbíral 14 bodů (6+8), vyústil střet názorů v trejd, a ruského forvarda poslali z Columbusu do Ottawy. V celku Senators se dostal na led jen v devíti duelech, do statistik si nezapsal ani bod a tak se v sezoně 2011/12 vrátil do vlasti.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 17 / 22
6. Michael Dal Colle (Kanada) - 5. volba v roce 2014 (New York Islanders)
Útočník celku Oshawa Generals měl za sebou v roce 2014 fantastickou sezonu. Michael Dal Colle v juniorské soutěži OHL získal v 67 zápasech 95 bodů za 39 branek a 56 asistencí. Ve dvanácti zápasech play-off přidal dalších 20 bodů (8+12). Nebylo divu, že už jako po pátém hráči v celkovém pořadí po něm sáhli Ostrované z New Yorku.
Podle expertů měl perfektní hokejové myšlení, rychlé a šikovné ruce, byl silný na puku, uměl tvořit hru a byl to rozený bojovník. Navíc to nebyl jen hráč pro útočné aktivity, uměl se zapojit i do defenzivní činnosti. Islanders však sázeli v minulých letech daleko víc na veterány a talentované mladíky nechávali otřískávat ve farmářském celku. Obětí tohoto systému se stali Josh Ho-Sang, Ryan Pulock i Dal Colle.
Mezi další útočníky vybrané v draftu 2014 patří Sam Reinhart, Leon Draisaitl, William Nylander a Nikolaj Ehlers. Sam Bennett, který byl vybrán jedno místo před Dal Collem, také zklamal, ale přinejmenším se stal hráčem, který získal místo v NHL. Dal Colle má osm let po draftu na kontě 112 zápasů v prestižní lize a osm branek.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 18 / 22
5. Griffin Reinhart (Kanada) - 4. volba v roce 2012 (New York islanders)
Obránce Griffina Reinharta si vybrali newyorští Ostrované v draftu roku 2012 jako čtvrtého hráče v pořadí. Nikdy mu však nedali moc příležitostí ukázat svoje schopnosti v NHL, kde v jejich dresu nastoupil jen do osmi zápasů. Moc se to nezměnilo ani poté, co byl vytrejdován do Edmontonu.
Mezi jeho přednosti patřila urostlá, 192 centimetrů vysoká postava, ale navíc je byl podle mínění skautů inteligentní moderní bek, který kromě bránění zvládne podržet puk, skvěle rozehrát i vystřelit. Jenže v NHL odehrál pouhých 37 utkání a zaznamenal jen dva body za asistence. Po sezoně 2021/22 v pouhých 28 letech ukončil kariéru.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 19 / 22
4. Erik Gudbranson (Kanada) - 3. volba v roce 2010 (Florida Panthers)
Erik Gudbranson, na rozdíl od mnoha jmen v tomto seznamu, získal stálé místo v NHL a je plnohodnotný ligovým obráncem. Ve 30 letech má na kontě přes šest stovek odehraných utkání, ale podle mnoha analytiků jeho přítomnost v těchto zápasech týmům, v nichž hrál, více uškodila než prospěla.
Když je Gudbranson na ledě, puk je obvykle častěji před brankou celku, jehož barvy hájí. Proč byl v roce 2014 třetí volbou draftu, je dnes docela těžké zdůvodnit. Na ledě je platný kvůli své velikosti a houževnatosti, ale hokejovými dovednostmi patří do jiné éry. Ještě na konci 90. let minulého století by mohl být Gudbranson možná stejně uznávaný jako Adam Foote. Ale dnes už je hokej jinde...
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 20 / 22
3. Cam Barker (Kanada) - 3. volba v roce 2004 (Chicago Blackhawks)
Než v Chicagu vybudovali generaci, která v roce 2010 vybojovala Stanley Cup, museli vytáhnout z osudí draftu pěkných pár talentovaných mladíků. Jonathan Toews, Patrick Kane, Corey Crawford či Duncan Keith - ti všichni prošli draftem a byli jádrem týmu, který vyhrál nejcennější trofej. Měl mezi nimi být také Cam Barker, na něhož Blackhawks ukázali jako na třetího hráče v celkovém pořadí v roce 2004. Následně se stal dvakrát mistrem světa v kategorii dvacetiletých a vypadalo to, že má našlápnuto k solidní kariéře.
Na rozdíl od mnoha hráčů v tomto výběru odehrál v NHL přes tři stovky utkání a solidně si vydělal, protože NHLPA podala na klub stížnost za to, jak s ním jako s omezeným volným hráčem jednal. Chicago s ním tedy v roce 2009 podepsali tříletou smlouvu na devět milionů dolarů, kvůli čemuž se ale nemohli dostat pod platový strop, a tak milého Barkera vyměnili do Minnesoty. Přišel tak o prsten o vítěze Stanley Cupu a navíc naprosto výkonnostně zvadl. Wild ho o rok později vyplatili ze smlouvy, načež to ještě krátce zkoušel v Edmontonu a Vancouveru, než to v roce 2013 definitivně vzdal a odešel do Evropy, kde pak hrál mimo jiné i v KHL za Slovan Bratislava.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 21 / 22
2. Nolan Patrick (Kanada) - 2. volba v roce 2017 (Philadelphia Flyers)
Je příliš brzy, abychom zařadili do tohoto výběru hráče z draftu, který se konal teprve před pěti lety? Snad ano, ale je těžké nevidět fakta.
V roce 2017 sáli New Jersey Devil jako první vybírající po Nico Hischierovi, a tím pádem udělali dvojku z Nolana Patricka. Měl sice pověst hráče náchylného ke zraněním, ale také obrovskou perspektivu, že z něho vyroste hokejová superstar. To se ale nestalo.
Letci přitom mohli sáhnout například po Mirovi Heiskanenovi či Cale Makarovi, který se vyprofiloval v jednoho z nejlepších zadáků v NHL. Manažeři však tehdy toužili po středním útočníkovi, jenže časté zdravotní lapálie vykolejili dráhu nadějného hokejisty jinam, než se očekávalo. Nyní je mu teprve 23 let, takže ještě může potvrdit svůj výjimečný talent, ale málokdo tomu už věří.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 22 / 22
1. Nail Jakupov (Rusko) - 1. volba v roce 2012 (Edmonton Oilers)
Zatím poslední ruskou jedničkou draftu byl Nail Jakupov. Talentovaného útočníka před deseti lety ulovil Edmonton, který si od něho hodně sliboval. V první sezoně, kterou narušila stávka, posbíral solidních 31 bodů.
Jenže na nadějný rozjezd nenavázal, v ročníku 2013/14 si připsal bilanci 11+13, v dalších dvou sezonách to nebylo o moc lepší. Oilers od ruského supertalentu čekali daleko víc, a proto ho v roce 2016 vytrejdovali do St. Louis. Ani tam ale nepřesvědčil. V sezoně 2017/18 byl hráčem Colorada, ale mimořádné výkony nepředváděl ani tam a tak v létě 2018 zamířil domů. Do NHL už se (zřejmě) nikdy nevrátí. Odehrál v ní 350 utkání a zaznamenal 136 bodů. To je na jedničku draftu zatraceně málo.
Foto: Profimedia.cz