Ve fotbalové historii nenajdeme mnoho osobností, které by v jednom klubu působily jako hráči, trenéři a ještě mu šéfovaly z pozice prezidenta. Jedním z těch mála, kterým se to podařilo, je Holanďan Willem Hesselink.
Uznávaný znalec vína, průkopník forenzní vědy a soudní znalec v oboru vražd, rekordman ve skoku dalekém a v přetahování lanem, držitel doktorátů v oboru chemie a filozofie. K tomu přidejte skvělé fotbalové schopnosti a nemáte tu Járu Cimrmana, nýbrž Willema Hesselinka, autora jednoho z prvních gólů v historii holandské reprezentace a (polo)zapomenutou legendu německého Bayernu Mnichov.
Hesselink se narodil v roce 1878 v Arnhemu a byl všestranně pohybově nadaným dítětem. Hrával skvěle kriket, věnoval se atletice, ale nakonec zvítězil nastupující sport – fotbal. V roce 1892 – jako čtrnáctiletý kluk - pomáhal založit místní klub Vitesse, který je dnes stabilním účastníkem nejvyšší nizozemské soutěže. Mladá léta pak strávil v dresu celku HVV Den Haag, s nímž několikrát vybojoval národní titul.
Fotbalové začátky byly krušné. „Nikdo neměl v mužstvu danou pozici. Každý hrál tam, kde chtěl hrát a kde mu to nejvíc šlo,“ uvedl později Hesselink ve svém životopise. „Když se měl zeptali, kde chci hrát, odpověděl jsem, že je mi to jedno. Samozřejmě, že mě pak dali na nejméně oblíbené místo – nalevo.“ Paradoxně díky tomu zdokonalil svou levačku natolik, že byla stejně šikovná jako pravá noha.
Nebyla to však jen skvělá technika, kterou na konci 19. století ohromoval. Měl také tvrdou a přesnou střelu. V oficiální kronice klubu Vitesse je záznam, který tvrdí, že „brankáři riskují zlomeninu zápěstí, když se budou pokoušet chytat jeho rány“. Dokonce je tam zmínka (s velkou pravděpodobností neautentická) o tom, že jeden anglický brankář byl smrtelně raněn poté, co dostal po Hesselinkově střele míčem do hrudi. I když to nejspíš není pravda, dostal přezdívku „Kanón“, která mu už zůstala.
Úspěchy však nesklízel jen na fotbalových trávnících. Vyhrál nizozemské mistrovství ve skoku do dálky a vytvořil nový národní rekord, triumfoval i na běžecké trati 1 500 metrů. Tým, ve kterém byl se svými bratry, se stal šampionem v přetahování lanem.
V roce 1903 se odstěhoval kvůli studiu na univerzitě Ludwiga Maximiliana do Mnichova a spojil svůj osud s místním Bayernem. Klub tehdy existoval necelé tři roky a tak se mladý Hesselink ujal i role trenéra. Za tři roky už z něho byla největší hvězda týmu – první předchůdce Briana Laudrupa či Roberta Lewandowskiho.
Bayern tehdy hrával pouze v regionálních a městských soutěžích a mužstvo bylo pod Hesselinkovou taktovkou stále úspěšnější. Když klub opustil jeho zakladatel a tehdejší prezident Franz John, jasnou volbou na jeho místo se stal rodák z Arnhemu, který byl jen zřídkakdy vidět bez pověstné modré vlněné čepice na hlavě.
Hesselink se tak stal jedním ze dvou mužů, kteří působili v Bayernu v roli hráče, trenéra i prezidenta. Tím druhým je Franz Beckenbauer, který ovšem všechny funkce nezastával najednou. Pod Hesselinkovým vedením vyhrál Bayern třikrát v řadě městské mistrovství a posléze se spojil s München Sport Clubem, od kterého převzal červenobílé barvy, ve kterých hraje tým dodnes.
V květnu roku 1905 debutoval v národním týmu Holandska. Byl to druhý mezinárodní zápas Oranjes v historii a první na domácí půdě. Hesselink v něm zaznamenal jednu branku. Nizozemci tehdy porazili před 30 tisíci diváky v Rotterdamu Belgii 4:0.
Stále víc se však věnoval studiu. V červnu roku 1904 získal doktorát za práci pojednávající o portském vínu pěstovaném na březích řeky Douro. Byla tak zásadní, že se z ní i dnes, po více než století, stále poměrně hojně cituje v odborné literatuře. Později si do životopisu přidal i doktorát z filozofie. Jeho zájem o potravinářskou chemii se transformoval v zájem o forenzní vědy.
Mnichov opustil v lednu roku 1906. Odcházel už z klubu, který se během jeho přítomnosti značně rozrostl. Vrátil se do Holandska, kde stál u zrodu prvních forenzních laboratoří v zemi, byl předním zastáncem analýzy krevních vzorků a otisků prstů, stal se stálým soudním znalcem v případech vražd.
Když měl čas, stále chodil hrávat fotbal a oblékal dres Arnhemu. Později se stal trenérem, pokladníkem a prezidentem Vitesse.
Willem „Kanón“ Hesselink zemřel v roce 1973. Bylo mu 95 let, do kterých dokázal nacpat tolik činnosti, kolik by vydalo za několik jiných životů. Kupodivu, jeho příběh upadl v zapomnění a dokonce v zemi tulipánů a větrných mlýnů zná jeho jméno jen málokdo…
Foto: Bayern Mnichov