Jeden v roce 2015, jeden o rok později a jeden v roce 2019. Od té doby nikdo. O čem je řeč? O Triple Gold Clubu a kanadských hokejistech, kteří do této prestižní společnosti vstoupili.
Pouhých 30 členů má tzv. Triple Gold Club a více než třetina - jedenáct - je jich z kolébky hokeje. Tato elitní společnost sdružuje hráče, kteří vyhráli Stanley Cup, olympijské hry a mistrovství světa. Českou republiku v ní zastupují Jaromír Jágr s Jiřím Šlégrem. Kteří hokejisté jsou v tomto klubu z Kanady, na to odpovídají následující kapitoly.
Pokračování 2 / 12
Rob Blake
Zlato na MS: 1994 (Itálie), 1997 (Finsko)
Zlato na OH: 2002 (Salt Lake City)
Stanley Cup: 2001 (Colorado Avalanche)
Vítěz Stanley Cupu z roku 2001, dvojnásobný mistr světa (1994 a 1997) a olympijský šampion ze Salt Lake City Rob Blake se 17. ledna 2015 před zápasem Los Angeles Kings – Anahein Ducks dočkal velké pocty - jeho dres s číslem 4 byl obřadně vyvěšen pod strop arény, v níž hrají Králové domácí zápasy. Blake se připojil k takovým velikánům jako byli Luc Robitaille, Wayne Gretzky, Dave Taylor, Marcel Dionne a Rogie Vachon.
Urostlý zadák je v čele klubových historických statistik v počtu nastřílených gólů mezi obránci. V Los Angeles odehrál 14 z celkem 20 sezon, jež strávil v NHL, šest z nich prožil v dresu s kapitánským céčkem na hrudi. V roce 1993 dovedl Kings do finále Stanley Cupu, sedmkrát byl nominován All-Star Game. Paradoxně se Stanley Cupu dočkal až v sezoně, v níž byl z Kalifornie vytrejdován do Colorada.
Kromě toho byl uveden do hokejové Síně slávy, kam vkročil na podzim roku 2014 společně s brankářem Dominikem Haškem, Peterem Forsbergem a Mikem Modanem. Během kariéry odehrál v základní části soutěže 1270 zápasů, ve kterých nasbíral 777 kanadských bodů (240 + 537). Ve vyřazovacích bojích zvládl 146 utkání s bilancí 26 branek a 47 asistencí.
Pokračování 3 / 12
Joe Sakic
Zlato na MS: 1994 (Itálie)
Zlato na OH: 2002 (Salt Lake City)
Stanley Cup: 1996, 2001 (Colorado Avalanche)
Joe Sakic odehrál celou kariéru v jednom klubu, byť zažil jeho stěhování z Kanady do Spojených států a přejmenování. Během dvaceti sezon zvládl naskočit do více než patnácti set zápasů, v nichž dal přes sedm set branek a nastřádal víc než 1800 bodů.
Titul z mistrovství světa vyválčil v roce 1994, dvakrát se pak radoval ze zisku Stanley Cupu a v roce 2002 byl členem kanadského týmu, který vyhrál olympijský turnaj. Má také zlato z juniorského světového šampionátu a je jedním z nemnoha členů Triple Gold Clubu.
Ve sbírce individuálních trofejí má Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče soutěže (2001), získal také Ted Lidsay Trophy (2001), Conn Smithe Trophy pro nejužitečnějšího hokejistu v play-off (1996), Bud Light Trophy za nejlepší skóre v +/- bodování (2001) a Lady Bing Trophy pro nejslušnějšího hráče v lize (2001). V letech 1996 a 2001, kdy vyhrál Stanley Cup, byl nejlepším střelcem a nejproduktivnějším hráčem ve vyřazovacích bojích.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 4 / 12
Brendan Shanahan
Zlato na MS: 1994 (Itálie)
Zlato na OH: 2002 (Salt Lake City)
Stanley Cup: 1997, 1998 a 2002 (Detroit Red Wings)
Kanadský útočník Brendan Shanahan sbíral se stejnou lehkostí body do tabulky produktivity i trestné minuty za tvrdou a důraznou hru. Nejlepší část kariéry strávil v Detroitu. Šlo sice „jen“ o devět sezon z celkových dvaceti, které odehrál v NHL, zanechal však v klubu hodně výraznou stopu. Třikrát významně pomohl Rudým křídlům ke Stanley Cupu.
V žádném ročníku v základní části během působení v Detroitu nenastřílel méně než 25 branek a neposbíral méně než 50 kanadských bodů. Osmkrát si zahrál v All-Star Game a dodnes je jediným hokejistou v historii NHL, který nastřílel v kariéře přes 600 gólů v základní části soutěže a zároveň nasbíral více než dva tisíce trestných minut.
Vedlo se mu také na mezinárodní scéně. Hned první účast na mistrovství světa proměnil ve zlato. V případě olympijského turnaje si musel počkat až na své druhé hry - poté, co v roce 1998 spolkl semifinálové vyřazení od českého týmu v Naganu se radoval z prvenství o čtyři roky později v Salt Lake City.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 5 / 12
Scott Niedermayer
Zlato na MS: 2004 (Česká republika)
Zlato na OH: 2002 (Salt Lake City), 2010 (Vancouver)
Stanley Cup: 1995, 2000 a 2003 (New Jersey Devils), 2007 (Anaheim Ducks)
Výčet úspěchů kanadského obránce Scotta Niedermayera je hodně bohatý. Jako talentovaný mladík vyhrál dvakrát s týmem Kamloops Blazers titul v prestižní juniorské soutěži WHL a pomohl reprezentaci javorového listu k zlatým medailím na šampionátu hráčů do 20 let.
V roce 1995 slavil v dresu New Jersey poprvé Stanley Cup, který pak zvedl nad hlavu ještě třikrát - dvakrát s Ďábly a jednou v barvách Anaheimu. Mezitím zvládl dvakrát triumfovat na olympijských hrách a v roce 2004 ukořistil zlato na světovém šampionátu v Praze.
Niedermayer je kultovním hráčem New Jersey, kde bylo jeho číslo 27 vyřazeno a vyvěšeno pod strop haly. V roce 2013 byl uveden do hokejové Síně slávy.
Byl to perfektní hráč pro přesilové hry a jeden z nejlepších ofenzivních zadáků, kteří v 90. letech naskakovali na led v NHL. Kdyby hrál v té době za Detroit nebo v Pittsburghu, jeho produktivita by byla znatelně vyšší než v defenzivně laděném New Jersey.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 6 / 12
Chris Pronger
Zlato na MS: 1997 (Finsko)
Zlato na OH: 2002 (Salt Lake City)
Stanley Cup: 2007 (Anaheim Ducks)
Řízný zadák Chris Pronger začínal svou pouť NHL v sezoně 1993/94 v Hartfordu. Nejvíce se však zapsal do povědomí fanoušků jako hráč St. Louis Blues, Anaheimu Ducks a Philadelphie Flyers.
Drahomír Kvasnička, Martin Lísal
Od ročníku 2011/12 sužovaly Prongera po otřesu mozku zdravotní problémy, ale oficiálně ukončil kariéru až v roce 2017 poté, co mu vypršela dlouhodobá smlouva v Arizoně. Ne náhodou byl ale už v sezoně 2015/16 uveden do hokejové Síně slávy. Jako jeden z jedenácti Kanaďanů, kteří dokázali vybojovat Stanley Cup, titul mistra světa i vítězství na olympiádě, tam bezpochyby právem patří.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 7 / 12
Eric Staal
Zlato na MS: 2007 (Rusko)
Zlato na OH: 2010 (Vancouver)
Stanley Cup: 2006 (Carolina Hurricanes)
Železný muž – tak mohla znít přezdívka Erica Staala, protože během 18 ročníků v NHL vynechal jen nemnoho zápasů. Urostlý Kanaďan je jedním z několika hráčů, kteří patří do Triple Gold Clubu.
V historii Caroliny, která ho draftovala v roce 2003 jako druhého v celkovém pořadí, mu patří kultovní pozice, neboť v roce 2006 fantastickými výkony pomohl Hurikánům ke Stanley Cupu. V základní části soutěže tehdy nasbíral rovných sto bodů a v 25 zápasech play-off exceloval 28 body za devět gólů a 19 asistencí. O rok později si pověsil na krk zlatou medaili z mistrovství světa a v roce 2010 se podílel na vítězství reprezentace Kanady na domácí olympiádě ve Vancouveru.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 8 / 12
Jonathan Toews
Zlato na MS: 2007 (Rusko)
Zlato na OH: 2010 (Vancouver) a 2014 (Soči)
Stanley Cup: 2010, 2013, 2015 (Chicago Blackhawks)
Chicago udělalo v minulých letech řadu vynikajících výběrů v draftech. Jedním z těch nejlepších byl dozajista Jonathan Toews, který se nejspíš narodil proto, aby se stal kapitánem Chicaga. Céčko na dresu Blackhawks nosil od roku 2008, kdy mu bylo pouhých dvacet let, až do konce sezony 2022/23. Třikrát během kariéry zvedl nad hlavu Stanley Cup - v letech 2010, 2013 a 2015.
Toews byl z nejlepších hráčů NHL prvních dvou dekád tohoto tisíciletí. Měl vizitku inteligentního a silného borce, který výborně bruslí, dává góly, dokáže vypracovat šance pro spoluhráče a navíc je perfektní v defenzivní činnosti. Dokonce byl v tomto ohledu tak dobrý, že si za to v roce 2013 zasloužil J. Selke Trophy pro nejlépe bránícího útočníka v NHL.
Svoje kvality se mu podařilo zhodnotit i na mezinárodní scéně. Je juniorským i seniorským mistrem světa a hned dvakrát přispěl k triumfu Kanady na olympijském turnaji - v letech 2010 a 2014.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 9 / 12
Patrice Bergeron
Zlato na MS: 2004 (Česká republika)
Zlato na OH: 2010 (Vancouver) a 2014 (Soči)
Stanley Cup: 2011 (Boston Bruins)
Boston Bruins = Patrice Bergeron. I tak se to dalo s nadsázkou dlouhá léta říkat. A v klubu to dobře věděli. Bergeron byl nejen jedním z nejlepších hráčů na vhazování v celé soutěži, ale zároveň patřil mezi nejlépe bránící útočníky. Ostatně – čtyři zisky J. Selke Trophy hovoří za vše. byl to vynikající tvůrce hry, neomylný střelec a bylo prakticky nemožné ho odstavit od puku. Fanoušci Bostonu ho milovali, ti ostatní respektovali.
V Bostonu strávil celou kariéru v NHL, která čítala 19 povedených sezon. V roce 2011 zvedl na hlavu Stanley Cup a úspěchy slavil i na mezinárodní scéně. Titul mistra světa vybojoval na šampionátu v Praze v roce 2004 a hned dvakrát triumfoval na olympijském turnaji.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 10 / 12
Sidney Crosby
Zlato na MS: 2015 (Česká republika)
Zlato na OH: 2010 (Vancouver), 2014 (Soči)
Stanley Cup: 2009, 2016 (Pittsburgh Penguins)
Co dělá ze Sidneyho Crosbyho jednoho z nejlepších útočníků posledních let v NHL? Maličkosti. Ve všem je o krůček před svými soupeři – nejen v bruslení, ale především v myšlení. Stejně jako kdysi Wayne Gretzky dokáže vymyslet úžasné věci, které často jeho spoluhráči ani nestíhají pochopit.
Že má výjimečný talent, to se vědělo už velmi záhy. Ještě než byl draftován, skloňovala se v souvislosti s jeho jménem jména hokejových legend – Lemieuxe, Gretzkyho či Yzermana. Crosbyho výkony však nakonec předčily všechna očekávání. Dokazuje, že je neobyčejným hokejistou , který v sobě snoubí vynikajícího bruslaře, vytříbeného technika, tvůrce hry, excelentního nahrávače, výborného a pohotového střelce s neomylným čichem na góly, který navíc umí číst skvěle hru a má nadprůměrnou úspěšnost na buly.
V šestatřiceti letech má vitríny nacpané cennými trofejemi a na většinu individuálních ocenění se nejspíš práší někde ve sklepě, protože je nemá kam dávat. Dvakrát vyhrál Art Ross Trophy pro nejproduktivnějšího hráče základní části NHL, dvakrát se radoval z Hart Trophy pro nejužitečnějšího hokejistu, v letech 2010 a 2017 si odnesl Maurice Richard Trophy a Stanley Cup vyhrál třikrát – naposled v roce 2017, kdy se stal podruhé v řadě nejužitečnějším hráčem play-off.
S reprezentací javorového listu vyválčil zlato na mistrovství svět v Praze v roce 2015, čímž se dostal do Triple Gold Clubu. Zlato z olympiády měl doma už od roku 2010 a o čtyři roky později k němu přidal další z her v Soči.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 11 / 12
Corey Perry
Zlato na MS: 2016 (Rusko)
Zlato na OH: 2010 (Vancouver), 2014 (Soči)
Stanley Cup: 2007 (Anaheim Ducks)
Hrát proti kanadskému útočníkovi Coreymu Perrymu je pro každého soupeře strašně nepříjemné. Vyznává totiž agresivní styl, má zalíbení v sekání, hákování a sestřelování protivníků v každém okamžiku, kdy je to jen trochu možné. Kromě toho mu nedělá problém verbálně urážet každého soupeře, který se mu znelíbí. Kdysi to všechno vyvažoval skvělou produktivitou a v ročníku 2010/11 dokonce nastřílel 50 branek, v posledních sezonách už ale jeho výkony upadly do průměru.
Dvojnásobný olympijský šampion a držitel prstenu pro vítěze Stanley Cupu je předposledním hráčem, jemuž se podařilo proniknout do Triple Gold Clubu, když pomohl Kanadě triumfovat na mistrovství světa v Rusku v roce 2016, kde se v deseti zápasech blýskl ziskem devíti bodů (4+5).
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 12 / 12
Jay Bouwmeester
Zlato na MS: 2003 (Finsko), 2004 (Česká republika)
Zlato na OH: 2014 (Soči)
Stanley Cup: 2019 (St. Louis Blues)
Až do konce sezony 2008/09 byl Jay Bouwmeester necelé čtyři roky neodmyslitelnou součástí sestavy Calgary Flames. V průběhu zkrácené sezony 2012/13 byl vytrejdován do St. Louis, kde působil i v minulém ročníku. Kromě zlata ze Světového poháru v roce 2004 se radoval ze stejného úspěchu i v roce 2016. Je také olympijským šampionem ze Soči a dvojnásobným mistrem světa. V roce 2019 pomohl Bluesmanům k premiérovému Stanley Cupu.
Navzdory mohutné postavě nebyl Bouwmeester nikdy žádným bouračem a nevyznával agresivní styl. Býval to vynikající bruslař, který pravidelně patřil mezi nejvytíženější hráče v NHL. Jeho hokejový život napsal poslední kapitolu v únoru roku 2020, kdy ho na střídačce postihl srdeční kolaps během zápasu v Anaheimu a nebýt rychlého zásahu lékařů, mohl dokonce zemřít.
Foto: Profimedia.cz