O úskalích každého výběru s přívlastkem „the best“ jsem se už několikrát zmiňoval. Vždycky jde o subjektivní názor, o němž se dá dlouho polemizovat, případně ho vyvrátit. Jenže ono je to tak zábavné! Člověk se probírá historií a svůj žebříček nejlepších hráčů skládá jako zaujaté dítě puzzle.
Jak už jsem naznačil v úvodu, tentokrát jsem se pokusil vytvořit výběr nejlepších obránců v historii NHL. Všichni splňují jednu podmínku - už UKONČILI profesionální kariéru. Jak se mi to (ne)podařilo, můžete posoudit v následujících kapitolách a ve fotogalerii. Veškeré alternativní žebříčky, námitky či argumenty pro i proti pište do diskuse.
11. Scott Stevens (Kanada)
Kariéra kanadského obránce Scotta Stevense zahrnuje 22 sezon v NHL, jež kromě jediné, kterou strávil v St. Louis, odehrál ve Washingtonu a v dresu New Jersey Devils. Je obdivuhodné, že během předlouhého hokejového života chyběl jen jedinkrát v play-off. Stevens je trojnásobným vítězem Stanley Cupu – všechny prsteny získal během angažmá v New Jersey.
5 největších překvapení v bojích o Stanley Cup z posledních 20 let
Nekompromisní a tvrdý bek s vůdčími schopnostmi byl na ledě pro každého protivníka nesmírně nepříjemným soupeřem, z něhož šel strach. Málokdo se s ním chtěl setkat v soubojích u mantinelů a v rohu kluziště. Pověstný byl pro svůj tah na branku – když se s hlavou dole jako zarputilý buldok vrhal dopředu směrem k brankáři, nebylo radno mu stát v cestě. Povídat by o tom mohli třeba Paul Kariya, Ron Francis nebo Eric Lindros, jemuž Stevens podstatně zkrátil hokejový život.
Především v první dekádě své kariéry patřil k nejtrestanějším hokejistům v soutěži, zároveň se však řadil k těm nejužitečnějším. V roce 1994 nasbíral vůbec nejvíc kladných bodů v +/- bodování (+53) a pravidelně v tomto ohledu patřil k absolutní špičce v NHL. Nikdy v základní části neskončil v záporných číslech. Navzdory tomu, že nevyhrál ani jednou Norris Trophy pro nejlepšího obránce soutěže, do tohoto výběru určitě patří.
Foto: Profimedia.cz
10. Red Kelly (Kanada)
Kanaďan Leonard „Red“ Kelly byl možná nejvíc nedoceněnou superhvězdou v historii NHL. Osminásobný vítěz Stanley Cupu v dresech Detroitu a Toronta během dvaceti profesionálních sezon odehrál 1316 zápasů v základní části, ve kterých posbíral do statistik 823 bodů (281+542). V play-off zvládl 164 utkání s bilancí 33 branek a 59 asistencí.
Když Kelly začínal jako mladík, měl nakročeno do celku Toronta, ale tehdejší hlavní skaut Squib Walker mu nepředpovídal nijak zářivou budoucnost – odhadoval, že v NHL odehraje maximálně dvacet zápasů. Na jeho chybném hodnocení vydělali v Detroitu, kde talentovaného beka v roce 1947 začlenili do mužstva a on jim v následujících letech pomohl ke čtyřem Stanley Cupům.
8 nejpopulárnějších hokejistů Detroitu v historii podle fanoušků klubu
Kelly byl předchůdcem Bobbyho Orra – byl to ofenzivní zadák, který lámal v kategorii obránců jeden rekord za druhým. V devíti sezonách za sebou si dokázal do kolonky vstřelených branek připsat dvouciferné číslo. Během kariéry to dokázal čtrnáctkrát. Když si uvědomíme, že hrál v době, kdy se od obránce čekalo, že bude gólům bránit, než že je bude střílet, musíme ocenit, že to byl obdivuhodný výkon.
Zdobil ho obrovský cit pro hru a skvělá práce s pukem. Navíc to byl vždycky jeden z nejslušnějších hráčů na ledě a na trestné lavici se ocital jen velmi zřídka. I proto získal během kariéry čtyřikrát Lady Bing Trophy pro největšího gentlemana v NHL. Vzhledem k úkolům obránců na ledě je skoro nemožné, aby toto ocenění vyhrál hráč, který se stará o eliminaci soupeřových útočníků, natož aby to zvládl čtyřikrát.
Foto: Profimedia.cz
9. Chris Chelios (USA)
Pozoruhodná kariéra Chrise Cheliose v NHL začala v roce 1983 a skončila o 27 let později. To mu bylo 48 let. Rodák z Chicaga odehrál za svůj mateřský klub část kariéry, ale ze Stanley Cupu se napil jinde – jedenkrát v Montrealu a dvakrát v Detroitu. Reprezentoval USA na čtyřech olympiádách a v roce 2002 získal stříbrnou medaili. O šest let dříve se radoval z vítězství ve Světovém poháru. Žádný obránce v historii NHL neodehrál víc zápasů než on.
Kdybychom hledali hráče, který pro hokej žil a miloval jej celou svou duší a srdcem, museli bychom vždycky dojít k Cheliosovi, jehož většina expertů považuje za nejlepšího rodilého Američana, který kdy hrál v NHL. Čtyřikrát se radoval ze zisku Norris Trophy pro nejlepšího obránce soutěže, jedenáctkrát nastoupil v All-Star Game, z toho čtyřikrát byl nominován do All-Star týmu.
ŽEBŘÍČEK: 36 nejlepších rodilých Američanů v historii NHL
Prvních sedm sezon své kariéry strávil Chelios, jemuž v těle kolovala po otci řecká krev, v celku Montreal Canadiens, kde měl báječné učitele – Ricka Greena, Larryho Robinsona či Jacquese Laperriereho. „Byly to skvělé roky. Poslouchal jsem je a hodně jsem se učil,“ ohlížel se jednou Chelios za startem kariéry.
Brzy si získal pověst neúnavného a temperamentního hráče s vůdčími schopnostmi, který však měl problém s vylučováním za hloupé zákroky. V 1651 zápasech, které v NHL odehrál, nasbíral 2891 trestných minut.
Foto: Profimedia.cz
8. Larry Robinson (Kanada)
Urostlý Kanaďan Larry Robinson dostal přezdívku „Big Bird“ – Velký pták. Opora Montrealu Canadiens je držitelem rekordu, který už pravděpodobně nikdy nikdo v NHL nepřekoná – během dvaceti sezon si připsal do statistik v +/- bodování neuvěřitelných 730 kladných bodů.
Hráčů, kteří získali tři nebo čtyři Stanley Cupy, bychom našli celkem dost, ale Robinson patří se šesti prsteny k absolutní elitě v dějinách NHL. K tomu je třeba připočítat dvakrát ocenění Norris Trophy pro nejlepšího beka soutěže.
5 nejlegendárnějších vítězů Stanley Cupu z posledních 50 let
Na ledě vynikal mohutnou postavou, ale nebyl to žádný bourač – patřil k nejinteligentnějším hokejistům, kteří se kdy proháněli po zámořských kluzištích. Podle pamětníků v defenzivní činnosti prakticky nechyboval a dokázal fantasticky podporovat ofenzívu týmu úžasně chytrými a přesnými přihrávkami především v přesilových hrách.
7. Paul Coffey (Kanada)
Kariéru v NHL odstartoval Paul Coffey v roce 1980 v dresu Edmontonu a ukončil ji o 21 let později v Bostonu. Během té doby vytvořil řadu rekordů, které budou jeho následovníci jen těžko překonávat.
Coffey byl především fantastickým, rychlým a elegantním bruslařem. Stačilo mu několik kroků, aby se dostal před soupeře a založil útok, ze kterého to zavánělo gólem. Buď ho vstřelil on sám, nebo dokonale nahrál spoluhráči. Dodnes žádný obránce nepřekonal jeho záznam ze sezony 1985/86, kdy nastřílel 48 branek. Ve stejném ročníku také vyrovnal rekord Toma Bladona v počtu získaných kanadských bodů během jediného utkání, kdy jich měl na konci zápasu osm (2+6).
Na Coffeyho útočné choutky však občas mužstvo doplácelo, protože se někdy nestihl vracet do obrany a dával tak soupeřům šanci k přečíslení dvou na jednoho. Během kariéry odehrál v základní části soutěže 1409 utkání, nasbíral do statistik neuvěřitelných 1531 bodů (396+1135).
V pěti sezonách se dostal přes metu 100 bodů a dvakrát zůstal jen těsně pod ní. Získal čtyřikrát prsten pro vítěze Stanley Cupu, třikrát obdržel Norris Trophy pro nejlepšího zadáka NHL a hrál čtrnáctkrát v All-Star Game.
Foto: Profimedia.cz
6. Eddie Shore (Kanada)
V Bostonu se mohou chlubit tím, že měli v klubu nejlepší obránce v historii NHL – Ray Bourque, Bobby Orr, Brad Park, to jsou jen namátkou některá ze slavných jmen, jež nosila písmeno B na hrudi. Tradici vynikajících beků v dresu Bruins odstartoval Eddie Shore.
K hokeji se dostal až v 18 letech poté, co vyzkoušel baseball a americký fotbal. O šest roků později už byl v kádru Bostonu a ve své premiérové sezoně 1926/27 odehrál 40 zápasů v NHL a získal 18 bodů za 12 gólů a šest asistencí.
Hvězdy a titáni aneb 10 největších legend v historii Bostonu Bruins
Shore byl mimořádně talentovaný, neústupný, nebojácný a vášnivý hráč. Byl tak výjimečný, že po něm šli všichni protihráči. „Zastavit jeho znamenalo zastavit Boston. Po každém utkání měl tělo plné modřin a šrámů,“ vzpomínal kdysi jeho týmový kolega Milt Schmidt.
Když se hrnul do útoku, byl jako buldozer a běda tomu, kdo se mu připletl do cesty. Z ledu prakticky neodcházel na střídačku. Průměrně strávil během utkání ve hře 50 až 55 minut čistého času. Jeho 978 stehů, čtyřikrát zlomený nos a pětkrát přeražená čelist dává docela pěkný obrázek o jeho houževnatosti.
Foto: Profimedia.cz
5. Doug Harvey (Kanada)
Není pochyb o tom, že Wayne Gretzky byl nejkreativnějším hokejistou v dějinách NHL. Ale už jste někdy přemýšleli o tom, kdo byl tím druhým po něm? Co třeba obránce Doug Harvey?
Harvey byl klíčovou postavou fantastického týmu Montrealu, který v padesátých letech minulého století vyhrával Stanley Cup jako na běžícím pásu. Z nejcennější trofeje se radoval šestkrát, z toho pětkrát v řadě za sebou v letech 1956 až 1960. V dresu Habs odehrál 14 z celkově 21 sezon, jež strávil v NHL.
Byl to bezchybný obránce a v soubojích jeden na jednoho jen zřídkakdy prohrál. Měl neskutečně šikovné ruce a s pukem na hokejce dokázal téměř zázraky. Obrat ho o kotouč, jakmile se jej zmocnil, bylo prakticky nemožné. Jeho doménou byla skvostná a na milimetr přesná přihrávka.
Nebyl typem hokejisty jako Orr nebo Coffey, kteří okamžitě spěchali s pukem co nejrychleji k brance soupeře. Harvey prohlašoval, že puk je vždycky rychlejší než ten nejrychlejší hráč na ledě, proto si dokázal počkat v obranném pásmu na vhodnou příležitost a poslal jej dokonalým pasem na najíždějícího spoluhráče. Není to náhoda, že získal sedmkrát Norris Trophy pro nejlepšího beka v NHL.
Foto: Profmedia.cz
4. Ray Bourque (Kanada)
Ray Bourque je některými fanoušky a hokejovými odborníky dodnes považován za možná nejlepšího beka v historii NHL. Od roku 1979 až do roku 2000 byl věrný Bostonu, ale ani jedenkrát se nedočkal Stanley Cupu. Výměna do Colorada měla být pro devětatřicetiletého matadora poslední šancí, jak dostat na pohár svoje jméno.
Bourque měl v Bostonu smlouvu jen do konce sezony a protože Bruins potřebovali omladit mužstvo, přistoupili na trejd s Coloradem. Bezprostředně po přestupu k Lavinám se sice ze zisku Stanley Cupu neradoval, ale nechal se přesvědčit, aby odehrál ještě jednu sezonu, v níž se mu jeho celoživotní sen nakonec splnil.
9 nejpovedenějších trejdů v NHL, které byly upečeny na poslední chvíli
Ani ve 40 letech nebyl v týmu pouze do počtu – v 80 zápasech nasbíral 59 bodů. Hráči Colorada se po zisku nejcennější trofeje netajili tím, že právě Bourque a jeho vášnivá touha po poháru pro ně byla největší inspirací. Ostřílený veterán strávil v každém z 21 utkání play-off na ledě kolem 30 minut.
Během 23 sezon v NHL nasbíral v základní části 1579 bodů (410+1169), devatenáctkrát si zahrál v Utkání hvězd, pětkrát získal Norris Trophy pro nejlepšího obránce soutěže a v roce 1980 se stal nejlepším nováčkem sezony. Když se kdysi novináři zeptali kouče a později generálního manažera Bostonu Harryho Sindena, zda by měl na poslední minutu utkání v týmu raději Bobbyho Orra nebo Raye Bourquea, odpověděl takto: „Kdybychom potřebovali dát gól, bral bych Orra, ale kdybychom bránili jednogólové vedení, neváhal bych nad Bourquem.“
Foto: Profimedia.cz
3. Denis Potvin (Kanada)
Denis Potvin byl klíčovou personou dynastie New Yorku Islanders, která válcovala NHL na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let minulého století. Neuvěřitelně silný a nebojácný bek na sebe upoutal pozornost hned ve své premiérové sezoně, do níž nastupoval jako dvacetiletý mladík. V 77 zápasech posbíral 54 kanadských bodů (17+37) a získal Calder Trophy pro nejlepšího nováčka soutěže. Už tehdy o něm odborníci mluvili jako o „novém Bobby Orrovi.“
Potvin byl nesmírně chytrým a trpělivým hokejistou, který měl ohromný cit pro přesné načasování přihrávky. Jeho kvality se ještě násobily v přesilovkách, při nichž byl na ledě smrtelně nebezpečný. Navíc to byl rozený vůdce, kterého respektovali spoluhráči i protihráči. Legendární byla jeho střela zápěstím, ale když došlo na osobní souboje, nikdy neuhnul a dokázal být patřičně tvrdý.
„Nenáviděl jsem tréninky a čekání na zápas. Nejšťastnější jsem byl ve chvíli, kdy rozhodčí hodil první buly a začalo se hrát,“ osvětlil jednou svůj vztah k hokeji Potvin, jenž se stal prvním obráncem, který se přehoupl přes tisíc bodů získaných v základní části soutěže. S hokejem sekl v 35 letech – podle mnohých příliš brzy, protože mohl mít před sebou ještě několik skvostných sezon.
Foto: Profimedia.cz
2. Nicklas Lidström (Švédsko)
Švédský obránce Nicklas Lidström strávil celou kariéru v NHL v dresu Detroitu. S okřídleným kolem na hrudi odehrál dvacet sezon, v nichž si připsal do statistik 1827 zápasů v základní části a v ply-off, ve kterých nasbíral 1325 kanadských bodů. Fantastická bilance na chlápka, který má v popisu práce hlavně bránění útoků soupeře.
Během prvních 14 sezon v NHL zmeškal pouze 17 zápasů. Je držitelem 11 klubových rekordů a stejného počtu rekordů celé soutěže. Lidström se stal prvním evropským hráčem, který jako kapitán dovedl tým v NHL k zisku Stanley Cupu.
11 nejlepších čtyřicátníků v historii NHL. Nechybí mezi nimi Jágr ani Hašek
S profesionální kariérou se rozloučil v roce 2012. Do té doby výrazným způsobem pomohl Detroitu ke čtyřem Stanley Cupům, sedmkrát získal Norris Trophy pro nejlepšího obránce soutěže a dvanáctkrát si zahrál All-Star Game. Fanoušci Red Wings ho budou jistě uctívat ještě dlouhé desítky let. V Michiganu po něm pojmenovali ulici ještě dříve, než odešel do hokejového důchodu…
Foto: Profimedia.cz
1. Bobby Orr (Kanada)
Bobby Orr je bezesporu nejlepším obráncem v historii světového hokeje. Legendární Kanaďan je dodnes jediným bekem, který dokázal vyhrát kanadské bodování základní části NHL – v sezoně 1970/71 nasbíral 139 bodů za 37 branek a 102 asistencí. Tehdy získal Art Ross Trophy i Norris Trophy, což se také nikomu nepodařilo zopakovat. Norris Trophy pro nejlepšího obránce zvedl nad hlavu osmkrát, a to je stále nepřekonaný rekord. Přes sto bodů se dostal v šesti ročnících v řadě.
Orr byl jedinečný a nenapodobitelný hráč. Kromě neuvěřitelné produktivity si fantasticky plnil i defenzivní povinnosti. Rozhodně patřil k nejkomplexnějším hokejistům v dějinách.
10 nejlepších hokejistů všech dob, kteří už ukončili sportovní kariéru
Mnozí odborníci soudí, že kdyby mě Orr kolem sebe v Bostonu na přelomu šedesátých a sedmdesátých let podobně našlapaný tým jako měl v 80. letech Wayne Gretzky v Edmontonu, mohl mít ve statistikách podobná čísla jako legendární Great One. Přesto s Bruins dokázal vybojovat dva Stanley Cupy.
Jeho kariéru bohužel zkrátilo zranění kolena. S hokejem skončil ještě před třicátými narozeninami. Bůh ví, co všechno by stihl dokázat, kdyby mu osud dopřál pár sezon navíc…
Foto: Profimedia.cz