Žebříčků s přívlastkem „nej“, které se týkají fotbalu, bychom mohli vytvořit nebo najít stovky. Většinou jsou zaměřeny na výkon. Ne vždy to však byli ti úplně nejlepší hráči, kdo ovlivňoval dějiny světového fotbalu.
Existovalo (a existuje) mnoho velkých fotbalistů, ale jen nemnoho opravdu významných fotbalových osobností. V následujících kapitolách najdete tucet person, které měly zásadní vliv na historii světového fotbalu a bez nichž by možná tento sport dnes nebyl tím, čím je. Skví se mezi nimi i výrazná česká stopa.
Pokračování 2 / 13
David Beckham (Anglie)
Světový fotbal se dělí na dvě epochy – před Davidem Beckhamem, a po něm. Ještě než se anglický záložník objevil na scéně, neexistovala žádná globální fotbalová superhvězda. Jistě, byli tu George Best, Johan Cruyff, Diego Maradona a další persony, ale teprve Beckham přinesl do fotbalového světa zcela novou úroveň (sebe)propagace.
Na jedné straně z něho dělaly celebritu nezpochybnitelné fotbalové kvality, na straně druhé to byl propracovaný marketing, do něhož spadá i svatba s hudební celebritou Victorií z dívčí skupiny Spice Girls, účinkování v reklamách v míře do té doby takřka nevídané, i založení vlastní obchodní značky. K jeho nemalým zásluhám patří i významná popularizace fotbalu ve Spojených státech, kde strávil část kariéry a kde je nyní spoluvlastníkem klubu v Miami.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 3 / 13
Geoff Hurst (Anglie)
Geoff Hurst se stal největší postavou mistrovství světa v roce 1966. Tehdy se z titulu radoval domácí tým Anglie, jehož byl členem. Ve finále proti západoněmeckému výběru nastřílel hattrick, což se pak už nikdy nikomu nepovedlo zopakovat.
V tomto výběru je však především kvůli gólu Angličanů, který dodnes patří mezi nejkontroverznější branky v historii světových šampionátů. Hurst v jedenácté minutě finálového prodloužení napálil balon do břevna, od něhož se odrazil směrem k brankové čáře. Švýcarský sudí Gottfried Dienst si nebyl jistý, zda padl gól, ale po poradě se sovětským čárovým rozhodčím Tofikem Bachramovem jej uznal. Svůj hattrick pak Hurst zpečetil v poslední minutě prodloužení, kdy upravil skóre zápasu na 4:2 a definitivně pojistil pro Anglii dosud jediný titul mistrů světa.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 4 / 13
Lev Jašin (Sovětský svaz)
Sovětský gólman Lev Jašin měl sice jen dvě ruce jako každý jiný člověk, když se ale ve svém typickém černém dresu postavil mezi tyče fotbalové branky, jako by mu narostla chapadla. Ne náhodou se mu přezdívalo „Černá chobotnice.“ Dodnes je považován za nejlepšího ruského (sovětského) fotbalistu všech dob. Pomohl Sborné k titulu mistrů Evropy v roce 1960 a stříbrné medaili o čtyři roky později, podílel se také na vítězství na olympijských hrách v roce 1956.
Jašin se stával v brance atletem i gymnastou, měl dokonalé reflexy, byl nesmírně chytrý a předvídavý. Během své kariéry dokázal chytit 150 pokutových kopů, což je dodnes nepřekonaný rekord. Navíc odchytal 270 zápasů s čistým kontem, což činí 65 procent všech utkání, do kterých nastoupil.
Od roku 1994 získává nejlepší brankář mistrovství světa Cenu Lva Jašina. Před stadionem moskevského Dynama, v jehož dresu strávil celou kariéru a odchytal 22 sezon, dnes stojí jeho bronzová socha.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 5 / 13
Leonidas (Brazílie)
Kdybyste hledali prvního hráče, který posunul fotbal směrem k jeho současnému pojetí, došli byste bezpochyby k brazilskému útočníkovi Leonidasovi. Kvůli jeho agilitě, obratnosti a rychlosti se mu přezdívalo „Černý diamant“ nebo „Gumový muž“.
Leonidas byl údajně prvním fotbalistou, který na hřišti předvedl „nůžky“, tedy „stříhnutí“ nohama do míče ve vzduchu zády k brance. Stalo se tak v roce 1932. Posléze tímto způsobem nasázel soupeřům řadu slavných gólů. Na mistrovství světa v roce 1938 byl s osmi trefami nejlepším střelcem turnaje.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 6 / 13
Ronaldinho (Brazílie)
Brazilec Ronaldinho se stal pravděpodobně první velkou fotbalovou senzací na portálu YouTube. Videa s jeho technickými kousky hltaly miliony diváků a většina z nich aspoň na některé z nich dodnes nezapomněla.
Jeho přestup z Paris Saint-Germain do Barcelony, jenž se uskutečnil v roce 2003, je považován za začátek transformace katalánského velkoklubu, který od té doby patří neustále k absolutní světové elitě. Mnozí mohou možná namítat, že jeho kouzelnické kousky s míčem se nijak výrazně neliší od těch, které předváděl Diego Maradona nebo jež dnes provádí na hřišti Lionel Messi. Ale R10 byl jiný. V jeho hře byla totiž vždycky až dětská nevázanost a osvěžující radost.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 7 / 13
Nándor Hidegkuti (Maďarsko)
Čím by byl „neporazitelný“ maďarský tým z padesátých let minulého století, kdyby v něm chyběl střední útočník Nándor Hidegkuti? Geniální mozek mužstva hrával trochu stažený a zásoboval spoluhráče přesnými míči. Právě tím Maďaři položili základ rozestavení 4–2–4. Podle mnohých expertů byl Hidegkuti doslova fotbalovým Einsteinem, myslitelem a avantgardním umělcem, který posunul tuto hru na novou úroveň.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 8 / 13
Franz Beckenbauer (Německo)
„Der Kaiser Franz“ neboli Císař Franz, byl patrně nejlepším fotbalovým obráncem všech dob. Přezdívku získal díky vůdčím schopnostem, fantastického hernímu stylu a obrovskému přehledu. Dvakrát vyhrál Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu Evropy, ve své vlasti se stal čtyřikrát hráčem roku. Dodnes je považován za nejlepšího německého fotbalistu všech dob.
Hráč, který strávil dvanáct sezon v Bayernu Mnichov, je označován za prvního moderního beka v dějinách fotbalu a „vynálezce postu libera.“ Přitom začínal jako záložník a do zadní řady se přesunul až později.
S Bayernem vyhrál čtyřikrát německou Bundesligu, pak se mu to povedlo ještě na sklonku kariéru v dresu Hamburku. Třikrát se radoval z vítězství v Poháru mistrů evropských zemí, jednou v Poháru vítězů pohárů. Ve sbírce má titul mistra Evropy i světového šampiona.
Po skončení aktivní kariéry se stal trenérem a zase sbíral jeden úspěch za druhým. Vyhrál s Marseille francouzskou ligu, s Bayernem Bundesligu a Pohár UEFA a v roce 1990 s německou reprezentací i titul mistra světa. Vedle Brazilce Maria Zagala a Didiera Deschampse je jediným člověkem na světě, kterému se to podařilo jako hráči i v roli kouče.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 9 / 13
Antonín Panenka (Československo)
Když přijde řeč na penalty, nikdy se to neobejde bez jména Antonína Panenky. Jeho vršovický dloubák, který předvedl ve finálovém rozstřelu proti Německé spolkové republice na mistrovství Evropy v roce 1976 v Bělehradě, nadchl miliony fanoušků, vešel do dějin a inspiroval tisíce dalších fotbalistů.
Přestože toto zakončení vypadá jednoduše, je to jen zdání, které klame. K úspěšnému provedení je třeba skvělá kopací technika a nervy pevné jako námořní lana.
Pokračování 10 / 13
Didier Drogba (Pobřeží slonoviny)
Fotbalisté jsou tu od toho, aby nechali na hřišti srdce, plíce i duši, a předvedli to nejlepší, co v nich vězí. Jen na takové borce se i s odstupem času vzpomíná jako na osobnosti.
Jsou však i chvíle, kdy může hráč ovlivnit dějiny celé země. To je případ Didiera Drogby, který před dvanácti lety (byť nepřímo) ukončil občanskou válku v jeho rodné zemi. Poté, co se národní tým Pobřeží slonoviny poprvé v historii kvalifikoval na světový šampionát, vyznal někdejší útočník londýnské Chelsea válčící frakce k ukončení bojů. Kupodivu to zafungovalo.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 11 / 13
Ricardo Infante (Argentina)
Brazilec Leonidas byl prvním hráčem, který začal používat při střelbě na branku „nůžky“, po Antonínovi Panenkovi se jmenuje vršovický dloubák a argentinský útočník Ricardo Infante je zase „vynálezcem“ kopu, jemuž se říká „rabona“. Jde o metodu, kdy hráč kopne do balonu přes zadní část stojné nohy, takže střílí se zkříženýma nohama.
Infante poprvé použil tohoto způsobu v roce 1948 během utkání mezi celky Estudiantes a Rosario. Trefil se tehdy parádně z 35 metrů a ohromil fotbalový svět kouskem, který do té doby nikdo neviděl a snad ani netušil, že je možné takto střílet.
Pokračování 12 / 13
Jean-Marc Bosman (Belgie)
Každý fotbalový fanoušek je nejspíš dobře obeznámený s výrazem „Bosman“. V řeči peněz to znamená „zdarma“. Toto spojení „stvořil“ Jean-Marc Bosman, průměrný belgický hráč, který v roce 1995 dotáhl do vítězného konce významný soudní případ. Verdikt Evropského soudního dvora dostal název „Bosman“ a zásadně ovlivnil způsob zaměstnávání a přestupů hráčů na fotbalovém trhu.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 13 / 13
Johan Cruyff (Holandsko)
Bývalý nizozemský fotbalista a trenér Johan Cruyff byl podle mnohých expertů i fanoušků největším fotbalovým géniem všech dob. Stal se třikrát nejlepším evropským hráčem (1971, 1973, 1974), v roce 1999 byl zvolen evropským hráčem století v anketě Mezinárodní federace fotbalových historiků a statistiků, a zároveň skončil za Brazilcem Pelém na druhém místě na světě.
Cruyff byl známý pro své perfektní technické dovednosti, rychlost a akceleraci, ale jeho největší kvalitou bylo myšlení i intuice. Málokdo v historii uměl tak dokonale číst hru a posílat spoluhráčům nečekané a na milimetr přesné pasy. Dokázal překvapivými přihrávkami rozložit obrany soupeřů. Na vrcholu slávy hrával Ajax „totální fotbal“, s nímž dobýval jednu trofej za druhou. Tým s Cruyffem v sestavě jen málokdy prohrával.
Po skončení kariéry se vydal na trenérskou dráhu, která byla podobně úspěšná jako ta hráčská. S Barcelonou vyhrál čtyřikrát španělskou La Ligu, jednou Pohár mistrů evropských zemí a Pohár vítězů pohárů, stál také u zrodu legendární mládežnické akademie La Masia, jež vyprodukovala některé z nejvýraznějších hráčů katalánského velkoklubu.
Foto: Profimedia.cz