I ty nejlepší fotbalisty světové extratřídy můžeme ještě dále dělit – na hvězdy a superhvězdy. Zatímco v první kategorii najdeme desítky hráčů, v té druhé je jen pár opěvovaných celebrit, které po skončení kariéry automaticky zapadnou do škatulky s názvem „legendy“.
Na světě existuje řada fantastických fotbalistů. Jen pár z nich se však díky nezměrnému talentu, tvrdé dřině, vytrvalosti, odhodlání, odříkání a snad i určité míře štěstí vypracuje v superhvězdy. V následujících kapitolách najdete pětici borců (včetně jednoho Čecha), kteří měli potenciál na to, aby se stali nejlepšími na světě, ale z nějakého důvodu to prostě nevyšlo.
Pokračování 2 / 6
5. John Obi Mikel (Nigérie)
Byly časy, kdy John Obi Mikel soupeřil o post nejlepšího fotbalisty světa s Lionelem Messim. Co na tom, že to bylo v dobách, kdy byli oba ještě teenageři? V létě roku 2005 se potkali na mistrovství světa hráčů do 20 let, které hostilo Holandsko, a staly se z nich největší hvězdy turnaje. Oba došli se svými týmy až do finále, po němž se z titulu radovali hráči Argentiny. Messi byl tehdy vyhlášen nejlepším hráčem šampionátu a odnesl si Zlatý míč, hned za ním skončil v hlasování nigerijský záložník, jenž obdržel Stříbrný míč.
Mikel měl všechny předpoklady k tomu, aby se jeho dráha podobala té Messiho, jenže (bohužel) v roce 2006 , když mu bylo 19 let, přestoupil do Chelsea, kde tehdy vládl kouč José Mourinho. Právě on ho svázal obrannými povinnostmi, udělal z něho defenzivního záložníka a jeho kreativitu udusili v době, kdy měla začít rozkvétat a nést ovoce.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 3 / 6
4. Aaron Lennon (Anglie)
Svého času byl Aaron Lennon nejrychlejším hráčem v anglické Premier League a dokázal utéct každému obránci. Všechno, co musel udělat, bylo jen kopnout si míč před sebe a sprintovat za ním. Jenže k čemu je rychlost bez mozku? A v tom byl právě Lennonův problém.
Místo, aby se v Tottenhamu učil od Garetha Balea či Luky Modriče, zabýval se „výrobou“ dětí s několika různými ženami. A tak zatímco jeho bývalí spoluhráči posléze táhli Real Madrid a patřili mezi absolutní fotbalovou elitu, Lennon výkonnostně uvadal. Přitom býval bezpochyby hráčem, který se s Modričem a Balem mohl rovnat. Jen kdyby víc pracoval na rozvinutí svého obrovského talentu a potenciálu.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 4 / 6
3. Tomáš Rosický (Česká republika)
Tomáš Rosický se na konci roku 2017 rozloučil s fotbalovou kariérou. Je otázkou, zda zůstane v paměti fanoušků jako fantastický fotbalista, nebo jako křehký hráč, který velkou část kariéry strávil na marodce. Jen málokterý hráč trpěl zdravotními problémy tolik, jako český záložník.
Drahomír Kvasnička, Petr Sobol
Není pochyb o tom, že kdyby měl Rosický pevnější zdraví, vyrostla by z něho světová superhvězda, protože pro to měl všechny předpoklady – skvělou techniku, rychlost, cit pro míč, výbornou střelu, uměl diktovat tempo hry a především oplýval obrovskou fotbalovou chytrostí. Veškerý talent se však musel sklonit před neduhy těla. Možná, že kdyby místo do Anglie zamířil v roce 2006 z Dortmundu do španělské La Ligy, která je více technická a méně tvrdá než Premier League, mohl své nadání přetavit v zářivý fotbalový diamant.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 5 / 6
2. Samir Nasri (Francie)
Někdejší hvězda Arsenalu Samir Nasri býval v minulosti považován za nejvíce vzrušující fotbalový talent na evropském kontinentě. V anglické Premier League možná nebylo lepšího dribléra.
Jeho fenomenální schopnosti se ukázaly už velmi brzy. V roce 2004 byl jedním z klíčových hráčů ve francouzském výběru do 17 let, který vybojoval titul mistrů Evropy, a nedlouho poté si odbyl debut v seniorském týmu Marseille, odkud si ho v roce 2008 vytáhl kouč Arsene Wenger. V Arsenalu se jeho talent rozzářil naplno, ale Nasri toužil po větším balíku peněz, oslnivé slávě a mistrovských titulech, takže v roce 2011 neodolal vábení petrodolarů z Manchesteru City.
V novém klubu sice vydělával větší ranec, ale víc než tvrdé dřině se věnoval mediálním válkám s fanoušky Arsenalu, kteří ho po odchodu z Emirates Stadium označili za zrádce a hamižného zlatokopa. Postupem času ztratil glanc, vypadl z národního týmu i ze základní sestavy Manchesteru City. Kdyby nebyl tak chamtivý a zůstal déle v dresu Gunners, mohl z něho vyrůst druhý Andrés Iniesta. V jeho případě stoprocentně platí známé rčení o tom, že pýcha předchází pád.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 6 / 6
1. Mario Balotelli (Itálie)
Mario Balotelli měl všechny potřebné předpoklady k tomu, aby se stal nejlepším útočníkem na světě. Nechyběla mu skvělá technika, síla, rychlost. Co však postrádal, to byla hlava se zdravým rozumem.
Drahomír Kvasnička, Jiří Viktora
Bývalý kapitán a legenda Liverpoolu Steven Gerrard, který odehrál poslední sezonu na Anfield Road po Balotelliho boku, napsal ve své biografii: „Nedařilo se mu tak, jak si představoval, proto jsem se mu snažil pomáhat, chválil ho a povzbuzoval, ale nakonec jsem pochopil, že kouč José Mourinho měl pravdu, když o něm prohlásil, že je neovladatelný. Je nesmírně talentovaný, má potenciál, aby se stal superhvězdou, ale nemá na to mentalitu. Vždycky všude přichází pozdě, pokaždé chce být v centru pozornosti, říká hlouposti novinářům a píše nesmysly na sociálních sítích. Nedokáže na sobě dost tvrdě pracovat a dělá příliš mnoho věcí špatně.“ Co k tomu dodat?
Foto: Profimedia.cz