Najde se pár oslavných přívlastků, které začínají písmenem „B.“ Třeba „báječný“ nebo „božský.“ Dost často se dají přiřadit ke jménům, začínajícím stejnou literou a dávají jim tak ještě lépe vyniknout.
Mezi hokejisty najdeme několik Báječných, Brilantních Bohů, jejichž příjmení začíná písmenem „B.“ Devět těch nejlepších z nejlepších najdete v následujících kapitolách a ve fotogalerii. Máte-li pocit, že mezi nimi někdo opravdu významný chybí, neváhejte a podělte se s námi o svůj názor v diskusi pod článkem.
Pokračování 2 / 10
Patrice Bergeron (Kanada)
Boston Bruins = Patrice Bergeron. I tak se to dalo s nadsázkou dlouhá léta říkat. A v klubu to dobře věděli. Bergeron byl nejen jedním z nejlepších hráčů na vhazování v celé soutěži, ale zároveň patřil mezi nejlépe bránící útočníky. Ostatně – šest zisků J. Selke Trophy hovoří za vše. Byl to vynikající tvůrce hry, neomylný střelec a bylo prakticky nemožné ho odstavit od puku. Fanoušci Bostonu ho milovali, ti ostatní respektovali.
V Bostonu strávil celou kariéru v NHL, která čítala 19 povedených sezon. V roce 2011 zvedl na hlavu Stanley Cup a úspěchy slavil i na mezinárodní scéně. Titul mistra světa vybojoval na šampionátu v Praze v roce 2004 a hned dvakrát triumfoval na olympijském turnaji. Zlato si pověsil na krk také na Světovém poháru v roce 2016, kde byl se sedmi body (4+3) v šesti zápasech třetím nejproduktivnějším kanadským hráčem na turnaji. Kariéru ukončil v roce 2023.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 3 / 10
Ed Belfour (Kanada)
Přezdívali mu „Eddie the Eagle“. Kanadský brankář Ed Belfour je v historické tabulce NHL na páté příčce podle počtu vychytaných výher (484) a podle průměru inkasovaných branek na utkání je na tom lépe než legendární Patrick Roy. Dvakrát obdržel Vezina Trophy pro nejlepšího brankáře (1991 a 1993) a v roce 1999 zvedl nad hlavu v dresu Dallasu Stars Stanley Cup. To není špatná bilance na hráče, který dokonce ani neprošel draftem.
Do prestižní zámořské soutěže se dostal v roce 1988, když podepsal jako volný hráč kontrakt s Chicagem, kde pak působil až do roku 1997. Nakrátko se pak mihl v San Jose, pět let strávil v Dallasu, další tři v Torontu a kariéru v NHL ukončil v roce 2007 jako hráč Floridy Panthers. Ve statistikách se mu skví 76 vychytaných nul, což ho řadí na jedenácté místo v historické tabulce ligy.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 4 / 10
Rod Brind’Amour (Kanada)
Když byl kanadský útočník Rod Brind’Amour v roce 2000 vyměněn z Philadelphie Flyers do Caroliny Hurricanes, bylo mu 29 let. V dresu Flyers patřil přes osm let k největším hvězdám a tahounům ofenzívy, ani po přestupu se však jeho výkonnost nezměnila. Následujících více než devět sezon v dresu Hurikánů si držel fantastickou formu, kterou korunoval v ročníku 2005/06 ziskem Stanley Cupu, k němuž přivedl mužstvo jako kapitán.
Dvakrát během působení v Carolině získal Selke Trophy pro nejlépe bránícího útočníka v NHL. I když v základní části podával vysoce nadstandardní výkony, jakmile došlo na vyřazovací boje, vždycky ještě o třídu vyrostl. Na ledě trávil v průměru kolem 25 minut za zápas. Lepší obchod od té doby manažeři Caroliny neudělali.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 5 / 10
Pavel Bure (Rusko)
Není to náhoda, že Pavel Bure dostal přezdívku „Ruská raketa.“ Když do toho šlápl, nikdo jeho rychlosti na ledě nestačil. Navíc dokázal i v pekelném tempu perfektně kontrolovat puk. Nikdo snad nedával tak rád góly jako on. Byl to jeden z mála ryzích střelců s talentem od pánaboha. Diváci často sledovali jeho úžasné kousky s pusou dokořán.
V draftu NHL se v roce 1989 dočkal až v šestém kole jako 113. hráč v pořadí. Když hrál po příchodu z CSKA Moskva v roce 1991 svůj první zápas za Vancouver, nedal sice gól, ale naprosto ohromil fanoušky klubu svým bleskovým pohybem po kluzišti. Po letech paběrkování měli Canucks v kádru opět superhvězdu.
Ačkoli nebyl žádný obr (měřil 180 cm), vyznačoval se Bure ohromnou silou a úžasnou stabilitou. V zásobě měl arzenál triků, kterými dokázal obelstít každého obránce a jeho střela zápěstím i golfovým úderem byla smrtelná. Na ledě se pohyboval s bezstarostnou nenuceností, což kontrastovalo s jeho instinktem dravce. Když bylo třeba, pustil se nebojácně i do pěstního souboje a častokrát dokázal hrát i se zraněním.
Stejně jako řada jiných velkých hráčů byl Bure tak trochu sobec. Častokrát si vzal puk a snažil se projít přes obranu sám. Když se mu to podařilo, byla to pokaždé skvostná podívaná, ale ne vždy to vyšlo. Jedno z utkání, které vešlo do historie, sehrál na olympiádě v Naganu, kde nastřílel do sítě Finska pět branek, což je dodnes nepřekonaný rekord.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 6 / 10
Mike Bossy (Kanada)
Kariéru Kanaďana Mika Bossyho zkrátily zdravotní problémy, proto ho v historických tabulkách produktivity nenajdeme na nejvyšších příčkách. S průměrem 0,762 gólu na zápas je však nejlepším útočníkem v historii NHL. V zámořské soutěži odehrál pouhých deset sezon v dresu New Yorku Islanders, ale čtyřikrát zvedl nad hlavu Stanley Cup.
Hned v první sezoně, když mu bylo teprve dvacet let, se stal oporou mužstva a s 53 góly utvořil nováčkovský rekord NHL. Také v každé z následujících osmi sezon se dostal přes magickou hranici padesáti branek. V sezoně 1980/81 se stal po Maurici Richardovi teprve druhým hráčem v historii, který nastřílel v úvodních padesáti zápasech 50 gólů. Kariéru ukončil v pouhých třiceti letech kvůli vleklým problémům se zády. Od roku 1991 je členem Hokejové síně slávy.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 7 / 10
Johnny Bucyk (Kanada)
Je zvláštní, že na některé fantastické hokejisty se málem zapomene. Přitom třeba Johnny Bucyk je jednou z největších legend Bostonu Bruins a dodnes je v mnoha ohledech nepřekonatelným rekordmanem. Bohužel měl smůlu, že ho zastínila následující generace ještě třpytivějších hvězd, jmenovitě Bobby Orr, Phil Esposito, Ray Bourque či Cam Neely.
Bucyk vyrůstal v chudých poměrech v Edmontonu. Když mu bylo 11 let, zemřel mu otec a on začal pracovat v továrně, kde balil maso za 36 centů na hodinu. Do 13 let si nemohl dovolit ani vlastní brusle, což vysvětluje fakt, že nikdy nebyl excelentním bruslařem.
Kariéru v NHL odstartoval v Detroitu, kde odehrál dvě sezony, v roce 1957 se stal součástí trejdu, který ho přivedl do Bostonu, kde strávil následujících 21 let, během nichž přepisoval klubové rekordy. V Bostonu vytvořil spolu s bývalými parťáky z Edmontonu Vicem Stasiukem a Bronco Horvathem „Uke Line.“ Bucyk se etabloval jako odolné a houževnaté levé křídlo, byl silný v rozích kluziště a měl stabilní, vysokou výkonnost.
V Bostonu však byl zpočátku osamělou hvězdou, která neměla šanci vytáhnout mužstvo k úspěchu. Během 23 let v NHL zaznamenal v 16 sezonách přes 20 nastřílených branek. Dodnes je nejstarším hráčem v NHL, který nastřílel v základní části sezony aspoň 50 gólů (dal 51 branek v ročníku 1970/71, kdy mu bylo 35 let). Nakonec se dočkal i dvou Stanley Cupů a až do svého odchodu do hokejového důchodu v roce 1978 patřil k nejlepším hráčům mužstva.
Vždycky dával na první místo tým, snad proto se o něm dnes nemluví tolik jako o jiných hvězdách ze šedesátých a sedmdesátých let. Do Hokejové síně slávy byl uveden v roce 1981 a dodnes je hráčem, který za Bruins odehrál nejvíc sezon a zápasů a nastřílel největší počet branek.
Pokračování 8 / 10
Martin Brodeur (Kanada)
Kanaďan Martin Brodeur je držitelem prakticky všech gólmanských rekordů v nejslavnější zámořské soutěži. Bývalá opora New Jersey Devils odchytala v NHL nejvíc zápasů v historii soutěže, na kontě má nejvíc čistých kont, nejvíc vítězství v jedné sezoně, nejvíc po sobě jdoucích sezon, v nichž vychytal aspoň 30 výher, nejvíc výher v prodloužení či po samostatných nájezdech, a tak by se dalo ještě hodně dlouho pokračovat. Aktuálně totiž drží přes dvě desítky rekordů.
Brodeur vyhrál třikrát Stanley Cup, dvakrát se radoval ze zlatých medailí na olympiádě a ve vitríně má dvě stříbrné placky ze světových šampionátů. Ocenění pro nejlepšího brankáře NHL dostal čtyřikrát.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 9 / 10
Jean Beliveau (Kanada)
Frankofonní Kanaďan Jean Beliveau dostal přezdívku „Le Gros Billl.“ V NHL odehrál dvacet sezon a všechny v dresu Montrealu Canadiens. V polovině z nich – tedy desetkrát - dokázal s týmem vyhrát Stanley Cup. Když k tomu připočteme dalších sedm vítězství, na nichž se podílel jako manažer klubu, je v tomto ohledu nejúspěšnějším člověkem v dějinách NHL. To není špatné na chlapíka, který původně ani nechtěl hrát hokej profesionálně.
Do statistik si během dvaceti sezon zapsal více než 1300 zápasů, ve kterých nasbíral skoro 1500 bodů. Ve vitríně má také Conn Smythe Trophy, Hart Memorial Trophy i Art Ross Trophy. Jedna z největších legend kanadského i světového hokeje zemřela ve věku 83 let.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 10 / 10
Ray Bourque (Kanada)
Ray Bourque je některými fanoušky a hokejovými odborníky dodnes považován za možná nejlepšího beka v historii NHL. Od roku 1979 až do roku 2000 byl věrný Bostonu, ale ani jedenkrát se nedočkal Stanley Cupu. Výměna do Colorada měla být pro devětatřicetiletého matadora poslední šancí, jak dostat na pohár svoje jméno. Přáli mu to všichni – spoluhráči i soupeři.
Bezprostředně po přestupu k Lavinám se sice ze zisku Stanley Cupu neradoval, ale nechal se přesvědčit, aby odehrál ještě jednu sezonu, v níž se mu jeho celoživotní sen nakonec splnil. Hráči Colorada se po zisku nejcennější trofeje netajili tím, že právě Bourque a jeho vášnivá touha po poháru pro ně byla největší inspirací.
Během 23 sezon v NHL nasbíral v základní části NHL 1579 bodů (410+1169), devatenáctkrát si zahrál v Utkání hvězd, pětkrát získal Norris Trophy pro nejlepšího obránce soutěže a v roce 1980 se stal nejlepším nováčkem sezony.
Když se kdysi novináři zeptali kouče a později generálního manažera Bostonu Harryho Sindena, zda by měl na poslední minutu utkání v týmu raději Bobbyho Orra nebo Raye Bourquea, odpověděl takto: „Kdybychom potřebovali dát gól, bral bych Orra, ale kdybychom bránili jednogólové vedení, neváhal bych nad Bourquem.“
Foto: Profimedia.cz