Nedávno jsme strávili příjemnou dvouhodinku při debatě na téma „zavedení čistého času“ do fotbalu. Co nás k tomu vedlo? Výzkum, který si pár let zpátky dal za cíl stanovit, kolik čistého času se v běžném zápase vlastně hraje. Výsledek? Něco málo přes poločas.
Rozhodčí mohou nastavit čas za střídání, branku, ošetřování. Je to ale trošku problém, dělají to totiž neadekvátně. Sudí přidá dvě minutky, přičemž v zápase padly dvě branky, střídalo se ostošest a ještě bylo ošetřováno pár hráčů – a to ne zrovna krátce.
A nejen výše zmíněné momenty znamenají prostoje. Polehávání hráčů na trávníku je dostatečně známým jevem. I gólmani si při rozehrávce rádi ponechají vteřinku či dvě na rozmyšlenou. Ne vždy je to nezbytné, co si budeme namlouvat.
Zahrávání rohových kopů je kapitola sama pro sebe, totéž vhazování, standardní situace. A minutky se sčítají.
V této souvislosti si většinou vybavím zápas české reprezentace s Kuvajtem na olympijských hrách v Sydney, kde míč ve hře byl velmi netradičním jevem a kvitovali jsme to většinou s překvapením a uznalým potleskem.
Takže co myslíte? Slovy korupčního klasika – je to dobrý nápad, špatný nápad, nebo jaký je to nápad?
Foto: Profimedia.cz