Bolehlav manažerů aneb 18 hráčů, nad jejichž smlouvami v klubech NHL hořce pláčou

Napříč celou NHL najdeme spoustu špatných kontraktů, z nichž má nejeden klubový manažer neklidné spaní. Jedná se o hokejisty, kteří berou velké peníze, ale jsou už třeba za zenitem výkonnosti, trápí je často zranění nebo se z nich kdovíkam vypařil talent, který z nich sršel při podpisu smlouvy. V následujících kapitolách a ve fotogalerii najdete 18 hráčů, jejichž smlouvy mohou být pro jejich zaměstnavatele větší či menší noční můrou. |Profimedia.cz

P.K. Subban (New Jersey Devils)
Kanaďan P.K. Subban, jehož si v roce 2007 vybral ve druhém kole draftu Montreal, se stal o šest let později vítězem Norris Trophy pro nejlepšího zadáka ligy a dostal se do All-Star týmu NHL. Dlouhodobě patřil k nejproduktivnějším bekům v soutěži, ale v Nashvillu, kde působil od roku 2016, zřejmě vycítili, že i když je mu teprve 30 let, dosáhl zenitu výkonnosti. A tak se ho v létě zbavili a vytrejdovali ho do New Jersey, kde jsou z něho teď zřejmě dost nešťastní. Pobírá totiž královský plat s průměrným ročním plněním devět milionů dolarů, ale je jen stínem hráče, jímž kdysi býval. |Profimedia.cz

Jonathan Quick (Los Angeles Kings)
Dvakrát pomohl americký gólman Jonathan Quick týmu Los Angeles Kings k zisku Stanley Cupu a jednou se stal v bojích o cenný pohár nejužitečnějším hráčem. Bylo tedy poměrně logické, když v roce 2012 klub předložil své brankářské hvězdě desetiletý kontrakt na 58 milionů dolarů. Jenže od té doby uteklo hodně vody a leccos se změnilo. Těžko říct, čím to je, ale Quick v posledních dvou sezonách působí jako by měl problém chytit fotbalový balon, natož pak puk. V kalifornském klubu se teď zřejmě manažeři modlí a prosí o zázrak, aby se třiatřicetiletý brankář dostal do někdejší formy. Jinak budou ještě víc než tři roky platit velké peníze za odlesk někdejší slávy. |Profimedia.cz

Kyle Okposo (Buffalo Sabres)
Když je vám 28 let, jste volným hráčem a v předchozích třech sezonách jste posbíral 184 bodů ve dvou stovkách zápasů, můžete si v jednáních s případnými zájemci diktovat platové podmínky. V roce 2016 přesně tohle udělal americký útočník Kyle Okposo a podepsal sedmiletý kontrakt s Buffalem, který mu zajišťuje průměrný roční plat šest milionů dolarů. Jenže na rozdíl od New Yorku Islanders, kde měl po boku Johna Tavarese a sbíral body jako na běžícím pásu, to v dresu Sabres tolik nejde a Okposo je s každou další sezonou bodově slabší. Když si manažeři Sabres uvědomí, že tento trend budou zřejmě finančně podporovat až do roku 2023, asi jim z toho není moc dobře. |Profimedia.cz

Jamie Benn (Dallas Stars)
Když Jamie Benn podepsal v roce 2016 novou osmiletou smlouvu v Dallasu, právě měl za sebou skvělou sezonu, v níž posbíral 89 bodů a potvrdil skvělé výkony z předchozího ročníku, v němž získal Art Ross Trophy pro nejproduktivnějšího hráče ligy. Od té doby se toho ale hodně změnilo. Z Benna je jen stín někdejšího hráče, který býval proslulý fyzickou hrou, skvělou nahrávkou a dobrou střelou. Když si dnes manažeři Dallasu uvědomí, že stávající kontrakt je bude tížit ještě víc než pět let, asi nemají moc klidné spaní. |Profimedia.cz

Brandon Saad (Chicago Blackhawks)
Největší zklamání v dresu Chicaga od roku 2017? Podle mnohých fanoušků i odborníků jím jsou výkony sedmadvacetiletého amerického útočníka Brandona Saada, který se vrátil do klubu předloni v létě výměnou za Artěmije Panarina po dvou povedených letech strávených v Columbusu. Tam také v roce 2015 podepsal pětiletý kontrakt, jenž mu ročně zajišťuje v průměru šest milionů dolarů. Za tyto peníze si manažeři a příznivci rozhodně představovali větší přínos pro tým. V Chicagu dnes asi smutně vzpomínají na Panarina, který se stal po trejdu oporou Blue Jackets a nyní řádí v New Yorku Rangers. Naopak v celku Blackhawks citelně chybí. Tuto díru Saad nikdy nedokázal zacelit. |Profimedia.cz

Zach Parise (Minnesota Wild)
Útočník Zach Parise je bezpochyby vynikající hokejista, ale při pohledu na jeho smlouvu se jednomu musí zatočit hlava. Ještě když hrál za New Jersey Devils, dokázal nastřílet v základní části sezony přes 40 branek a nasbírat skoro sto bodů. Od té doby už ale na podobná čísla nikdy nedosáhl. Kontrakt v Minnesotě mu zajišťuje v průměru ročně přes sedm a půl milionu dolarů a vyprší, až když mu bude 41 let. Což o to, v současné době by to mohla být s hodně přivřenýma očima roční gáže odpovídající jeho výkonům, když je zdravý a má svůj den, ale co za pár let, až se bude Parise blížit ke čtyřicítce? V Minnesotě budou zjevně platit velké peníze za služby hráče, který už má svá nejlepší léta dávno za sebou. |Profimedia.cz

Jordan Staal (Carolina Hurricanes)
Ještě poměrně nedávno se napříč NHL všeobecně mínilo, že Jordan Staal je typem hráče, jehož by chtěl mít v týmu každý trenér. Měl pověst cenného hokejisty a jednoho z nejlépe bránících útočníků v soutěži. Jednatřicetiletý centr by mohl bodově excelovat, jenže právě jeho defenzivní úkoly na ledě mu ubírají na produktivitě. Hvězda s jeho platem a délkou smlouvy by však měla přece jen zářit o dost jasněji. Když máte někomu platit po dobu deseti let šest milionů dolarů ročně, asi čekáte trochu víc. |Profimedia.cz

Zach Bogosian (Buffalo Sabres)
V aktuální sezoně má podle platné smlouvy dostat americký bek Zach Bogosian rovných šest milionů dolarů. Vzhledem k jeho vytížení, stylu hry a přínosu pro tým je to naprosto absurdní částka. V současném ročníku odehrál pouze devět střetnutí, ve kterých si zapsal do statistik jen dvě asistence. A protože se o devětadvacetiletého beka se sklony ke rvačkám konkurence nijak zvlášť nezajímá, budou muset Šavle platit královský plat podprůměrnému hráči do konce této sezony. |Profimedia.cz

Carey Price (Montreal Canadiens)
Špatný (nebo nevýhodný) kontrakt lze uzavřít i se špičkovými hráči. To je případ kanadského gólmana Careyho Price. Navzdory tomu, že se mu v současné sezoně moc nedaří, je stále považován za jednoho z nejlepších brankářů v NHL. Jenže je také nesmírně náchylný ke zraněním a je vidět, že ani on se nevyhne výkonnostním výkyvům. Z tohoto pohledu je osmiletá smlouva na 84 milionů dolarů, kterou uzavřel v roce 2017, nesmírně riskantní. Až do roku 2026 může Montrealu kvůli masivní gáži Price pod platovým stropem chybět místo na doplnění týmu o kvalitní centry či beka do první nebo druhé pětky, které klub zoufale potřebuje. Navíc, jak už se v milosti několikrát ukázalo, budování mužstva kolem špičkového brankáře se s úspěchem týmu moc nesnoubí. Vždyť vítězové posledních Stanley Cupů stáli především na silných osobnostech útočníků. |Profimedia.cz

Justin Abdelkader (Detroit Red Wings)
Americký útočník Justin Abdelkader nikdy nepatřil k hokejové elitě. Nejvíc se mu povedly ročníky 2014/15 a 2015/16, v nichž se dostal nad 40 bodů. V tom minulém ale nastřílel jen šest branek a posbíral 13 asistencí. Abdelkader je však defenzivním typem útočníka, takže počet kanadských bodů v jeho případě není zcela určující. Jeho náplní práce je tvrdý forčekink a vytváření šancí pro spoluhráče z útoku, jenže ani v tomto ohledu není nijak nadprůměrný. Jeho roční plat ve výši 4,25 milionu dolarů je zřejmě přemrštěný, více zarážející je ale délka smlouvy – v roce 2015 podepsal v Detroitu kontrakt až do konce sezony 2022/23. Manažeři Rudých křídel si dnes patrně trhají vlasy z hlavy a modlí se za to, aby našel formu, kterou ukazoval před několika lety. |Profimedia.cz

Milan Lucic (Calgary Flames)
Jednatřicetiletý Kanaďan Milan Lucic v sobě skrývá děsivou kombinaci velikosti a síly. Na ledě vždycky působí dojmem, jako by hledal oběť, ze které udělá adepta na poukázku na invalidní vozík. A když ho najde, ten chudák od něho dostane opravdu jen to nejhorší. Nikdo se nediví, že patří mezi nejvíce nenáviděné hráče v lize. Především kvůli těmto vlastnostem a ochraně svých superhvězd si pořídilo Lucice do týmu Calgary. Jenže sedmiletá smlouva, kterou podepsal v roce 2016, a jež mu zajišťuje průměrný roční plat ve výši šesti milionů dolarů, je nejspíš pořádně přemrštěná a dělá z něho jednoho z nejvíce přeplácených hráčů v NHL. Navíc v minulé sezoně zaznamenal pouhých 20 bodů, což je jeho nejtragičtější výsledek od sezony 2009/10, kdy však odehrál o 29 zápasů méně. Z tohoto kontraktu budou mít manažeři Calgary ještě hodně těžké spaní… |Profimedia.cz

Loui Eriksson (Vancouver Canucks)
Švédský útočník Loui Eriksson si v aktuální sezoně vydělá pět milionů dolarů a patří k nejlépe placeným hráčům Vancouveru Canucks. V průměru mu zajišťuje dlouhodobý kontrakt, který vyprší až v roce 2022, příjem ve výši šesti milionů dolarů ročně. To je opravdu hodně peněz, za něž ale neodvádí tak přesvědčivé výkony, jaké si manažeři klubu asi představovali. Během kariéry se dvakrát dostal aspoň na metu 30 nastřílených branek a v dalších čtyřech sezonách se přehoupl přes dvacetigólovou hranici. V minulém ročníku však nasázel jen 11 branek a k nim přidal 18 nahrávek. V současné sezoně má na kontě jediný bod. Vzhledem k tomu, že bude královský plat pobírat až téměř do 37 let, modlí se ve Vancouveru, aby našel někdejší formu z Bostonu či Dallasu. |Profimedia.cz

Bobby Ryan (Ottawa Senators)
Dvaatřicetiletý útočník Bobby Ryan dokázal čtyřikrát nastřílet v základní části víc než třicet gólů, ale to bylo ještě v dobách, kdy působil v Anaheimu. To byl zřejmě důvod, proč mu Ottawa v roce 2014 nabídla královský sedmiletý kontrakt, který mu v průměru zaručuje přes sedm milionů dolarů ročně. V Ottawě už nyní dobře vědí, že tohle byl velký omyl a snaží se Ryana zbavit, jak to jen jde. Jenže o průměrného hráče s tak lukrativní smlouvou prostě není zájem. Snad kdyby byl součástí velkého obchodu spolu s nějakou hvězdou, možná by byla naděje, ale vyhlídka, že ho klub bude platit ještě více než dvě sezony, není zrovna růžová. |Profimedia.cz

Brent Seabrook (Chicago Blackhawks)
Kanadský obránce Brent Seabrook byl v roce 2003 první volbou Chicaga v draftu. Na řadu přišel jako 14. hráč v celkovém pořadí a dodnes neoblékl dres jiného klubu. Čtyřiatřicetiletý zadák pobírá ročně v průměru téměř sedm milionů dolarů, což by se ještě před pár lety nezdálo na hráče jeho kvalit a významu tak mnoho. Trojnásobný vítěz Stanley Cupu však neprožívá dobré časy a v některých zápasech je přímo tragický. Je zřejmé, že se jeho výkonnostní křivka zlomila prudce dolů. Seabrook už není typem spolehlivého beka, který byl nesmírně platný v přesilových hrách. Už neplatí, že hraje jistě a disciplinovaně dozadu, ale přitom zvládá podporovat ofenzívu jako málokterý jiný obránce. Pokud se nevzpamatuje a bude pokračovat v trendu z uplynulých let, budou v Chicagu tvrdě přeplácet průměrného zadáka na úkor talentovanějších beků. |Profimedia.cz

Andrew Ladd (New York Islanders)
Andrew Ladd byl v sezoně 2015/16 kapitánem Winnipegu Jets. Před uzavřením přestupového okna byl však vytrejdován do Chicaga. Ladd nebyl ve Winnipegu jen vůdcem a tahounem mužstva, ale také skvělým střelcem a nahrávačem a měl vizitku elitního útočníka. Vzhledem k jeho schopnostem nepobíral nijak závratný plat – v sezoně 2015/16 si vydělal 4,4 milionu dolarů. Když se v létě roku 2016 nedohodl na novém kontraktu, odešel jako volný hráč do New Yorku Islanders, kde podepsal smlouvu až do roku 2023. Ročně si v průměru přijde během celé doby kontraktu na 5,5 milionu dolarů. V současném ročníku se v NHL vůbec neobjevil a hraje jen ve farmářském celku. Kdyby před třemi lety podepsal tříletou nebo čtyřletou smlouvu, mohli být manažeři klubu klidní, takhle budou platit moc peněz za málo muziky až do roku 2023. |Profimedia.cz

Frans Nielsen (Detroit Red Wings)
Když Pavel Dacjuk oznámil po sezoně 2015/16, že opustí Detroit Red Wings, generální manažer Ken Holland začal rychle shánět adekvátní náhradu. Jeho volba padla na dánského centra New Yorku Islanders Franse Nielsena, který podepsal ve městě automobilů šestiletý kontrakt, který mu zaručuje až do roku 2022 průměrný roční příjem ve výši 5,25 milionu dolarů. Během poslední sezony na Long Islandu Nielsen podruhé v kariéře překonal v základní části soutěže padesátibodovou hranici, v minulém ročníku se však dostal jen na 35 bodů (10+25), což asi neodpovídalo představám klubových manažerů. A v současné sezoně je to úplná katastrofa – v 27 utkáních si připsal do statistik jen jediný bod. O tom, že by zacelil díru po odchodu Dacjuka, se nedá vůbec mluvit. Vzhledem k tomu, že nadprůměrný plat bude pobírat do roku 2022, asi nebudou mít šéfové klubu moc dobré spaní. |Profimedia.cz

Brandon Sutter (Vancouver Canucks)
Jedním z velkých letních trejdů v roce 2015 se pro Vancouver stala výměna Nicka Bonina za Brandona Suttera. První zamířil do Pittsburghu, druhý se vydal opačným směrem. K údivu fanoušků i odborníků prohlásil generální manažer Jim Benning, že Sutter má být klíčovým hráčem Canucks. Na to, že v Pittsburghu hrál až ve třetí lajně, to byla poněkud silná slova. V roce 2007 si ho vybrala jako jedenáctého hráče v celkovém pořadí draftu Carolina, ale navzdory někdejším předpokladům se nikdy nepropracoval mezi elitní útočníky v NHL. Ve Vancouveru se z něho hvězda nestala a hraje pouze ve třetí pětce. |Profimedia.cz

Johnny Boychuk (New York Islanders)
Od sezony 2014/15, v níž zaznamenal 35 bodů (9+26), jde výkonnost Johnnyho Boychuka pomalu (ale vytrvale) vadne. A v čem je problém s jeho smlouvou? V případě Boychuka především v jeho věku. V březnu roku 2015 podepsal sedmiletý kontrakt, který mu zajišťuje 42 milionů dolarů, jež mu bude klub vyplácet až do roku 2022. To mu však bude už 38 let. Už nyní je jasné, že si nadprůměrnou výkonnost neuchová. Hráči jako je Jaromír Jágr, na nichž se věk dlouho prakticky neprojevil, jsou jen výjimkou, nikoli pravidlem. Přestože je tedy nyní Boychuk pro Ostrovany stále důležitým hráčem, brzy může být na obtíž a jeho výměna do jiného klubu by mohla být s daným platem dost obtížná. |Profimedia.cz