Dobyvatelé Albionu. 25 nejlepších cizinců v historii anglické Premier League

25. Son Heung-Min (Jižní Korea) – Tottenham Hotspur (2015 – současnost)
V létě roku 2015 si pořídil Tottenham Hotspur do kádru za 22 milionů liber talentovaného ofenzivního záložníka Son Heung-Mina z Jižní Koreje. Šikovný hráč předtím zářil dva roky v německé Bundeslize, kde hrál v dresu Bayeru Leverkusen. Podle mnohých prognostiků měl být novým Garethem Balem. I když to nějaký čas trvalo, než si zvykl na ostrovní soutěž, nakonec se experti moc nemýlili. Aktuálně dvaatřicetiletý borec se stal po odchodu Harryho Kanea do Bayernu Mnichov kapitánem Spurs a předvádí nesmírně konzistentní výkony. V každé z osmi minulých sezony nastřílel dvouciferný počet branek. Už nyní patří mezi dvacet nejlepších kanonýrů v historii Premier League. V sezoně 2021/22 vyhrál s 23 góly Zlatou kopačku pro nejlepšího kanonýra soutěže.

24. NGolo Kanté (Francie) – Leicester City (2015 – 2016), Chelsea (2016 – 2023)
Francouzský záložník N’Golo Kanté přišel v roce 2015 do Leicesteru za 5,6 milionu liber z klubu Caen. V Premier League se ani nemusel moc rozkoukávat a velmi záhy se na ostrovní soutěž adaptoval. Nejčastěji operoval ve středu pole, diktoval tempo hry a distribuoval pasy spoluhráčům. Francouzský tisk ho stylem hry přirovnával k jeho slavnému krajanovi Makélélému, on sám však tvrdil, že jeho vzorem je Lassana Diarra. V ročníku 2015/16 pomohl Leicesteru k senzačnímu titulu anglického šampiona a následně přestoupil do Chelsea. Velmi významně se podílel na tom, že Blues v sezoně 2016/17 vyhráli ligu, o dva roky později ovládli Evropskou ligu a v roce 2021 triumfovali v Lize mistrů.

23. Yaya Touré (Pobřeží slonoviny) – Manchester City (2010 – 2018)
Bývalý reprezentant Pobřeží slonoviny Yaya Touré byl nesmírně komplexním hráčem, který v dobách své největší slávy neměl prakticky žádnou slabinu. Třikrát se podílel na tom, když Manchester City vyhrál mistrovský titul v anglické Premier League, z toho dvakrát na tom měl lví podíl. Uměl hrát defenzivně, ale byl taky zatraceně dobrý v ofenzivní činnosti. Z jeho tvořivých schopností těžil celý tým. Byl geniálním nahrávačem, uměl číst skvěle hru a dovedl vymyslet překvapivé věci.

22. David Silva (Španělsko) – Manchester City (2010 – 2020)
Málokdo by asi oponoval tvrzení, že bez Davida Silvy by byl v uplynulém desetiletí Manchester City méně kvalitním týmem. Španělský fotbalista disponoval obrovským talentem a dlouhodobě patřil mezi nejkreativnější hráče na světě. Jeho báječný cit pro přihrávku byl na hřišti zatraceně znát. Přestože byl vynikajícím plejerem, kupodivu se mu málokdy dostávalo takového uznání a věhlasu, jaký požívaly mnohé jiné hvězdy. Možná, že nikdy nebyl nejlepším hráčem Premier League, ale určitě vždycky patřil k těm, kteří dokázali fanoušky svými kousky nejvíc nadchnout.

21. Cesc Fabregas (Španělsko) – Arsenal (2003 – 2011), Chelsea (2014 – 2019)
Španěl Cesc Fabregas se v létě roku 2014 po třech sezonách v Barceloně vrátil do Premier League, ale nepotěšil fanoušky svého bývalého klubu. Místo do Arsenalu, odkud odcházel po osmi fantastických letech v roce 2011 na Nou Camp za 25 milionů liber jako superhvězda, zamířil do Chelsea. Comeback na ostrovy se mu náramně vydařil a navázal na fenomenální výkony z Emirates Stadium. Stal se klíčovým hráčem týmu, jemuž pomohl k mistrovskému titulu. Fabregas patřil mezi nesobecké záložníky, kteří dávali všechny své schopnosti do služeb týmu. V Premier League neexistovalo mnoho středopolařů, kteří dokázali prolomit jednou chytrou přihrávkou obranu soupeře, jako to uměl mazaný Katalánec.

20. Eden Hazard (Belgie) – Chelsea (2012 – 1019)
Eden Hazard prožil v Chelsea nejlepší část své kariéry. Belgický reprezentant snesl v určitých obdobích i srovnání s největšími světovými superhvězdami – Cristianem Ronaldem a Lionelem Messim. Hazard byl jiskrou v sestavě Chelsea. Každý jeho pohyb na hřišti připomínal tanec. Bezpochyby patřil k nejlepším driblérům v Premier League. Když měl svůj den, dokázal přejít přes bránící hráče s takovou lehkostí jako málokdo na světě. I v obrovské rychlosti měl dokonalou kontrolu nad míčem, a když jste k tomu přidali jeho úžasnou kreativitu, byla radost se na jeho kousky dívat.

19. Didier Drogba (Pobřeží slonoviny) – Chelsea (2004 – 2012, 2014 – 2015)
Forvard z Pobřeží slonoviny strávil v londýnském velkoklubu mezi lety 2004 a 2012 osm sezon a nesmazatelně se zapsal do jeho historie. Devátou sezonu si zapsal do statistik v ročníku 2014/15, když se na Stamford Bridge vrátil po anabázi v Číně a dvou letech Turecku. Didier Drogba nastřílel v modrém dresu 104 ligových branek a výrazně se podílel na největších úspěších Chlesea v dějinách klubu. Čtyřikrát slavil anglický titul, čtyřikrát vyhrál FA Cup, třikrát Ligový pohár a v živé paměti je jeho příspěvek k zisku nejcennější trofeje v Lize mistrů v roce 2012.

18. Virgil van Dijk (Holandsko) – Southampton (2015 – 2018), Liverpool (2018 – současnost)
Holandský stoper Virgil van Dijk na sebe výrazně upozornil už v době, kdy mu bylo pouhých dvacet let a vybojoval si pevné místo v sestavě Groningenu. V nizozemské nejvyšší soutěži strávil dvě nesmírně povedené sezony a následně za necelé tři miliony liber zamířil do slavného Celtiku Glasgow. Na začátku ročníku 2015/16 už byla jeho cena více než čtyřnásobná - do Southamptonu se stěhoval za 13 milionů liber a v klubu během dvou a půl sezon vyrostl v uznávanou personu Premier League. Zájem o jeho služby měly bohaté velkokluby, na začátku roku 2018 nakonec podepsal smlouvu v Liverpoolu, který za holandského reprezentanta poslal do Southamtonu 75 milionů liber. Klub díky tomuto přestupu významně vyztužil obranné řady a od té doby má jeden z nejlepších defenzivních valů v Evropě. Van Dijk byl nedílnou součástí týmu kouče Jürgena Kloppa a nezměnilo se

17. Nemanja Vidič (Srbsko) – Manchester United (2006 – 2014)
Představit si obranu Manchesteru United bez srbského pilíře Nemanji Vidiče bylo až do roku 2014 skoro nepředstavitelné. Spolu s Riem Ferdinandem tvořil sehranou a těžko prostupnou dvojici, a pravidelně sbíral ocenění pro nejlepšího stopera soutěže. Slavný kouč Alex Ferguson za něho zaplatil v roce 2006 sedm milionů liber Spartaku Moskva, ale patrně svého nákupu ani jedinkrát nezalitoval, protože pomohl klubu k pěti titulům. Jak si ho Red Devils považovali, dokazuje třeba fakt, že po odchodu Garyho Nevilla se stal kapitánem týmu.

16. Paolo Di Canio (Itálie) – Sheffield Wednesday (1997 – 1999), West Ham United (1999 – 2003), Charlton Athletic (2003 – 2004)
Možná, že Ital Paolo Di Canio nebyl útočníkem hvězdné zářivosti, ale do tohoto seznamu určitě patří. Ve třech anglických klubech nastřílel 75 gólů a do historie soutěže se zapsal také incidentem s rozhodčím Paulem Alcockem, po němž vyfasoval jedenáctizápasový distanc. Po přestupu do West Hamu, kde hrál pod trenérem Harrym Redknapem, si rychle získal přízeň fanoušků. Svůj hvězdný okamžik prožil v utkání s Wimbledonem, kdy dal překrásný gól nůžkami. Podle fanoušků to byl nejen gól sezony, ale dokonce celého desetiletí. Di Canio proslul také neobyčejným fair-play gestem. V utkání s Evertonem odmítl dát snadný gól poté, co se zranil brankář soupeře, a v roce 2001 za to získal ocenění FIFA za sportovní čin roku.

15. Roy Keane (Irsko) – Manchester United (1993 – 2006)
Irský klenot Roy Keane prožil nejlepší léta v Manchesteru United, kde odkroutil dvanáct sezon. Během nich vyhrál sedmkrát ligový titul, čtyřikrát FA Cup a zvedl nad hlavu také pohár pro vítěze Ligy mistrů. Občas se o něm mluvilo jako o nevyrovnaném hráči, ale svou nezměrnou bojovností i ve chvílích, kdy se týmu nedařilo, dokázal ostatní hráče strhnout k neuvěřitelným výkonům. Uměl se maximálně obětovat pro mužstvo a byl jeho srdcem i duší.

14. Petr Čech (Česká republika) – Chelsea (2004 – 2015), Arsenal (2015 – 2019)
Petr Čech je zatím posledním světoznámým produktem české brankářské školy a jedním z nejlepších gólmanů začátku třetího tisíciletí. Obdivuhodně se dokázal vrátit k profesionálnímu fotbalu po vážném zranění hlavy, stal se legendou anglické Premier League a Chelsea, kde strávil podstatnou část kariéry. Je držitelem několika rekordů, které budou jeho následovníci na Stamford Bridge jen těžko překonávat. Díky fenomenálnímu výkonu českého gólmana se v roce 2012 radovali hráči Chelsea z vítězství v Lize mistrů a o rok později vyhráli Evropskou ligu. Čtyřikrát pomohl vybojovat anglický titul a na kontě má stejný počet výher v FA Cupu. Poté, co se jeho kariéra v dresu Blues v létě roku 2015 definitivně uzavřela, v Premier League pokračoval až do konce sezony 2018/19 v barvách Arsenalu.

13. Mohamed Salah (Egypt) – Chelsea (2014), Liverpool (2017 – současnost)
Dvakrát v řadě (2017 a 2018) získal egyptský útočník Mohamed Salah cenu pro nejlepšího afrického fotbalistu roku a možná to nebylo naposled, co tuto stále prestižnější individuální trofej získal. Žádnému hráči v historii nejvyšší anglické soutěže se nepodařilo vystřílet si titul nejlepšího kanonýra tak rychle po příchodu do ligy, jako to zvládl egyptský reprezentant v dresu Liverpoolu v sezoně 2017/18. V roce 2019 přivedl Reds k triumfu v Lize mistrů, o sezonu později po třiceti letech k vítězství v Premier League. Aktuálně dvaatřicetiletý útočník zaznamenal během své premiérové sezony na ostrovech v dresu Liverpoolu 32 branek, čímž překonal rekord mezi hráči do 26 let, který do té doby drželi Alan Shearer, Cristiano Ronaldo a Luis Suárez s 31 trefami. I proto na Anfield Road neváhali a své superhvězdě už několikrát prodloužil

12. Vincent Kompany (Belgie) – Manchester City (2008 – 2019)
Vincent Kompany byl v Manchesteru City jedenáct sezon stabilním kamenem obranné řady. Byl tvrdý jako skála, podával vyrovnané a nadstandardní výkony, kvůli čemuž byl prakticky nenahraditelný. V jeho herním projevu se mísila kombinace síly, rychlosti a kreativity. Málokterý stoper uměl číst tak skvěle hru jako Kompany a v Premier League byl na svém postu dlouhá léta jedním z nejlepších hráčů. Jeho jediným handicapem byla náchylnost ke zraněním.

11. Peter Schmeichel (Dánsko) – Manchester United (1991 – 1999), Aston Villa, Manchester City (2002 – 2003)
„Velký Dán“ Peter Schmeichel je společně s českým gólmanem Petrem Čechem nejlepším cizincem, který kdy chytal v Premier League. Nejpamátnější zápasy odchytal během osmi sezon v dresu Red Devils po příchodu z Brondby Kodaň. Jeho posledním duelem v dresu Manchesteru United bylo fantastické finále Ligy mistrů proti Bayernu Mnichov. Vyhrál pětkrát Premier League, Pohár UEFA i Ligu mistrů. Jak důležitý pro klub byl, se ukázalo, když z něj v roce 1999 odešel a Manchester několik let marně hledal brankáře jeho kvalit. Díru zacelil až Holanďan Edwin van der Sar.

10. Ruud van Nistelrooy (Holandsko) – Manchester United 2001 – 2006)
V roce 2001 přivedl trenér Alex Ferguson na Old Trafford z PSV Eindhoven za 18,5 milionu liber holandského ostrostřelce Ruuda van Nisterroye. On se mu odvděčil devadesáti góly ve 150 zápasech v Premier League a celkově 150 brankami během pěti sezon v dresu Rudých ďáblů. A to je také pádný argument, proč v tomto seznamu nemůže chybět. Smůlou Van Nistelrooye bylo, že přišel do Manchesteru United ve slabším mezidobí a vyhrál s mužstvem jen jedinkrát titul anglického šampiona a jednou se radoval ze zisku FA Cupu.

9. Gianfranco Zola (Itálie) – Chelsea (1996 – 2003)
Před několika lety byl italský ofenzivní klenot Gianfranco Zola zvolen fanoušky Chelsea nejlepším hráčem v historii klubu. I když by dnes stejná anketa asi dopadla jinak, Zola by jistě patřil opět mezi absolutní elitu. V roce 1996 přišel do londýnského klubu za 4,5 milionu liber z Parmy a kromě anglického titulu vyhrál na Ostrovech snad všechno, co mohl. Jeho největší okamžik přišel v roce 2002 v utkání FA Cupu proti Norwichi, kdy si po rohovém kopu naběhl na míč, který poslal fantasticky patičkou za záda brankáře. Tehdejší trenér Chelsea Claudio Ranieri nazval jeho kousek „magickým gólem.“

8. Patrick Vieira (Francie) – Arsenal (1996 – 2005), Manchester City (2010 – 2011)
Bývalý francouzský reprezentant Patrick Vieira, který se narodil v Senegalu, přišel do Arsenalu za pouhých 3,5 milionu liber a pomohl Kanonýrům během devíti sezon vyhrát tři mistrovské tituly a čtyři prvenství v FA Cupu. Vieira byl jedním ze strůjců neuvěřitelné šňůry 49 zápasů, které odehrál Arsenal v sezoně 2003/04 bez porážky. Po příchodu do Londýna měl učitele i parťáka v Emmanuelovi Petitovi, ale postupně se z něho stal nepostradatelný tahoun týmu. Dokonce ani devět červených karet, které vyfasoval během působení v Arsenalu, nesnižuje jeho výkony a zásluhy.

7. Kevin De Bruyne (Belgie) – Manchester City (2015 – současnost)
Belgický reprezentant Kevin De Bruyne už dávno vyrostl ve velkou fotbalovou osobnost. Altuálně třiatřicetiletý záložník umí být smrtelně nebezpečný pro každou obranu. Dokáže poslat milimetrovou přihrávku spoluhráči, ale díky vytříbené technice se snadno a s lehkostí zvládne prosmýknout mezi beky a míří nekompromisně směrem k brance. O jeho kreativních schopnostech nejlépe vypovídá fakt, že je už mnoho sezon nejlepším hráčem v Premier League podle počtu vytvořených šancí na utkání.

6. Sergio Agüero (Argentina) – Manchester City (2011 – 2021)
Argentinec Sergio Agüero byl malý a podsaditý, díky čemuž měl nízko položené těžiště, a byl nesmírně obratný. Když se k tomu přidala jeho rychlost a proslulá jihoamerická technika, měli jste tu hráče, z něhož měli obránci nahnáno. Agüero patřil deset let k ozdobám Premier League. Bylo čirou radostí sledovat jeho souboje s urostlými a silnými obránci, při kterých lehce přidřepl, zakmital nohama a udělal z nich solné sloupy. V prestižní ostrovní lize zanechal famózní bilanci – ve 275 zápasech nastřílel 184 gólů.

5. Luis Suárez (Uruguay) – Liverpool (2011 – 2014)
Podle některých fotbalových expertů je Louis Suárez jedním z nejtalentovanějších hráčů posledních třiceti let. El Pistolero okouzloval během angažmá v Liverpoolu špičkovými střeleckými a driblérskými schopnostmi, rychlýma nohama a fyzickou kondicí supermana. Ve 110 ligových zápasech nasázel 69 branek, dalších třináct přidal v pohárových střetnutích. Kromě nesporných fotbalových kvalit však ukázal na ostrovech také odvrácenou tvář. Pykal zákazem hraní za rasistické chování či za kousnutí protihráče.

4. Dennis Bergkamp (Holandsko) – Arsenal (1995 – 2007)
Dvanáct let v jednom klubu? Tomu se říká věrnost! Holanďan Dennis Bergkamp kvůli ní není jen legendou Arsenalu, ale celé Premier League. Do Anglie přišel z Interu Milán a záhy těšil fanoušky góly, o jakých se jim do té doby jen zdálo. Bergkamp měl skvělou kopací techniku a přehled na hřišti. Kanonýrům pomohl ke třem titulům v anglické lize. A mohl pomoci daleko víc především v evropských pohárech – omezoval ho však strach z létání. Proto neodehrál spoustu důležitých bitev na evropských kolbištích. Přesto si zahrál v roce 2000 finále Poháru UEFA, ve kterém však Gunners prohráli na penalty s istanbulským Galatasaray.

3. Cristiano Ronaldo (Portugalsko) – Manchester United (2003 – 2009, 2021 – 2022)
Cristiano Ronaldo přišel do Manchesteru United ze Sportingu Lisabon a neměl za úkol nic menšího než nahradit Davida Beckhama. Jakmile se trochu rozkoukal a přivykl na ostrovní fotbal, stal se rázem oporou týmu. V klubu strávil šest roků, odehrál skoro tři sta zápasů a nasázel soupeřům 108 gólů. Radoval se ze tří titulů mistra ligy i z vítězství v Lize mistrů. Během působení v United posbíral 33 individuálních ocenění. Ronaldo nadchl anglické fanoušky kouzelnou míčovou technikou, výtečnou střelbou oběma nohama i v Anglii tolik ceněnou hrou hlavou. Na Old Trafford se vrátil v roce 2021, ale už to nebyl ten Ronaldo, který kdysi z Anglie odcházel do Realu Madrid. Přesto zanechal nesmazatelnou stopu nejen v Manchesteru United, ale v celé Premier League.

2. Eric Cantona (Francie) – Leeds United (1992), Manchester United (1992 – 1997)
Francouzský reprezentant Eric Cantona začal svou anglickou fotbalovou misi v Leedsu, ale záhy se přesunul do tábora odvěkého rivala – do Manchesteru United. Tam během pěti let vyhrál čtyři tituly mistra ligy a dva FA Cupy. Cantona byl skvělý hráč, ale kontroverzní člověk. Jednou přeskočil reklamní tabuli jen proto, aby si osobně vyřídil rozepře s fanouškem celku Crystal Palace. Po tomto incidentu si nadlouho odpočinul od fotbalu a dokonce byl odsouzen k dvěma týdnům ve vězení. Uspěl však s odvoláním, takže za mříže nakonec neputoval. Svůj prohřešek musel odčinit během 120 hodin veřejně prospěšných prací. S fotbalem skončil ve třiceti letech po zisku svého čtvrtého anglického titulu.

1. Thierry Henry (Francie) – Arsenal (1999 – 2007, 2012)
Když po osmi sezonách v rudém dresu Arsenalu Francouz Thierry Henry v roce 2007 odcházel do Barcelony, loučil se jako historicky nejlepší střelec klubu. Do Londýna přišel za 11 milionů liber z Juventusu Turín a nějakou chvíli mu trvalo, než si na ostrovní fotbal zvykl. Ale sotvaže se tak stalo, byl k nezastavení. Během působení v Arsenalu pomohl vybojovat dvakrát pohár pro vítěze Premier League a třikrát FA Cup. Po odchodu Patricka Vieiry se stal v roce 2005 kapitánem mužstva. Henry je vůbec posledním hráčem, který vstřelil gól na starém stadionu Highbury. V klubu zanechal nesmazatelnou stopu. Na pár zápasů se do něj ještě vrátil v roce 2012 před startem sezony v MLS, kde hájil barvy New Yorku Red Bulls.