Takové dnes nenajdete. 10 sportovců, kteří se proslavili aspoň ve dvou sportech

Bob Hayes (atletika, americký fotbal)
Bob Hayes byl jedním z hrdinů olympijských her v japonském Tokiu v roce 1964. Získal tehdy dvě zlaté medaile na sprinterských tratích – na stovce vytvořil světový rekord časem 10,06 vteřiny a ve štafetovém závodě na 4x100 metrů pomohl Američanům k dalšímu rekordnímu zápisu (39,06). Byl také prvním člověkem na světě, který zaběhl trať o délce 60 yardů pod šest sekund. Jeho rychlost a výbušnost se uplatnila také v americkém fotbale. S celkem Dallas Cowboys dokázal vyhrát Super Bowl a v roce 2009 byl uveden do Pro Football Hall of Fame.

Deion Sanders (americký fotbal, baseball)
Američan Deion Sanders je držitelem ojedinělého rekordu, který jen stěží někdo překoná. V roce 1989 dokázal během čtyřiadvaceti hodin zaznamenat touchdown v lize amerického fotbalu NFL a zároveň si připsal homerun v jedné z prestižních baseballových soutěží. Kromě toho je Sanders jediným sportovcem, který si zahrál Super Bowl i baseballovou Světovou sérii. Super Bowl získal dvakrát, ze Světové série odcházel jako poražený.

Bo Jackson (baseball, americký fotbal)
Bo Jackson se stal prvním (a dosud také jediným) sportovcem, který se dostal do All-Star týmů ve dvou prestižních amerických soutěžích – v MLB a NFL. Televizní kanál ESPN ho označil za „největšího sportovce všech dob.“ Jeho primárním sportem byl americký fotbal. Není divu – stovku zvládl zaběhnout za 10,39 vteřiny. V roce 1991 však kvůli vážnému zranění tento sport opustil a věnoval se už jen baseballu. Když ukončil v roce 1994 kariéru, měl na kontě čtyři sezony, ve kterých zaznamenal více než 20 homerunů a jednu, v níž se dostal dokonce přes třicet.

Gene Conley (baseball, basketbal)
Gene Conley je jediným sportovcem, který dokázal ukořistit nejcennější trofeje ve dvou ze čtyř nejpopulárnějších sportů na severoamerickém kontinentě. V roce 1957 vyhrál baseballovou Světovou sérii s celkem Milwaukee Bravers a jako jedna z opor dovedl Boston Celtics ke třem výhrám v basketbalové NBA v řadě (1959 – 1961).

Lionel Conacher (hokej, americký fotbal)
Lionel Conacher byl zvolen nejlepším kanadským sportovcem první poloviny 20. století, což napovídá, že šlo o výjimečnou osobnost. „Big Train“, jak se mu přezdívalo, začínal u ragby, od kterého se dostal k profesionálnímu americkému (kanadskému) fotbalu a posléze i k hokeji. S fotbalovým týmem Toronto Argonauts vyhrál v roce 1921 Grey Cup, v NHL se dvakrát radoval ze zisku Stanley Cupu v týmech Chicaga Black Hawks a Montrealu Maroons. Je jedním ze dvou hráčů, kterým se tyto trofeje povedlo vyhrát. Kromě toho se úspěšně věnoval také boxu, zápasu a lakrosu. Po skončení sportovní kariéry se stal politikem a poslancem parlamentu. Postupně byl uveden do kanadské fotbalové, hokejové a lakrosové Síně slávy.

Mildred Didriksonová (atletika, golf)
Američanka Mildred Didriksonová byla emancipovanou ženou dávno předtím, než fanatické feministky začaly žvanit o rovnoprávnosti pohlaví případně diskrimanci toho něžného. Její rodiče připluli za Velkou louži z Norska odkud si nejspíš přivezla do Nového světa i nadstandardní sportovní talent. V roce 1932 vybojovala na olympiádě v Los Angeles zlaté medaile v běhu na 80 metrů přes překážky a v hodu oštěpem, a k nim přidala stříbro ze skoku vysokého. O tři roky později začala hrát golf a v roce 1947 se stala profesionálkou. Než odešla do sportovního důchodu, stačila vyhrát deset majorů a celkem 41 turnajů na okruhu LPGA.

Jaroslav Drobný (hokej, tenis)
Jaroslav Drobný hrál v letech 1936 až 1949 v hokejovém klubu LTC Praha a patřil k oporám reprezentace. Byl členem týmu na mistrovství světa v roce 1939 a v roce 1947 pomohl československému celku na šampionátu v Praze k prvnímu titulu mistrů světa. O rok později se podílel na zisku stříbrných medailí z olympijských her ve Svatém Mořici. Československo reprezentoval také na tenisových kurtech v Davis Cupu. Spolu s Vladimírem Černíkem držel s počtem jedenácti vítězství ve čtyřhře národní rekord, který až před pár lety překonali Radek Štěpánek s Tomášem Berdychem. Po komunistickém puči v roce 1948 emigroval a stal se egyptským státním občanem. Pro severoafrickou zemi vybojoval tři grandslamové tituly – v letech 1951 a 1952 vyhrál French Open a v roce 1954 slavil vítězství ve Wimbledonu.

Eddie Eagan (box, boby)
Američan Eddie Eagan je dodnes jediným sportovcem, který dokázal vyhrát zlatou olympijskou medaili na letních i zimních hrách v různých disciplínách. Švédský krasobruslař Gillis Grafström sice vyhrál také zlato na letní i zimní olympiádě, ale obě ve stejné disciplíně, protože krasobruslení bylo tehdy i na programu letních her. Eagan se stal olympijským vítězem v boxu na letních hrách v Antverpách v roce 1920, pro zimní zlatou medaili si dosvištěl jako člen amerického čtyřbobu v roce 1932 na olympiádě v Lake Placid. Po skončení sportovní kariéry se stal právníkem a během druhé světové války sloužil v americké armádě v hodnosti plukovníka.

Harvey Pulford (hokej, americký fotbal, lakros, veslování, box)
Kanaďan Harvey Pulford byl sportovní obdobou švýcarského armádního nože – na špičkové úrovni provozoval hned několik sportů. Byl kapitánem hokejového celku Ottawy, s nímž dokázal čtyřikrát vybojovat Stanley Cup. Kromě toho se stal šampionem v každém dalším sportovním odvětví, do kterého se pustil. V americkém fotbalu a v lakrosu vyhrál čtyři tituly, stal se vítězem amerického a kanadského veslařského šampionátu a kanadským šampionem v boxu. Když byla v roce 1945 založena Hokejová síň slávy, byl Pulford jedním z prvních devíti členů, kteří do ní byli slavnostně uvedeni.

Jim Thorpe (atletika, americký fotbal, baseball, basketbal)
Jim Thorpe je největší sportovec všech dob, o kterém jste možná nikdy neslyšeli. V roce 1912 na olympijských hrách ve Stockholmu potvrdil svou atletickou univerzálnost hned ve dvou disciplínách, které jsou i dnes vzorem všestranného nadání. Vyhrál dvě zlaté medaile, a to v pětiboji (skok daleký, hod oštěpem, hod diskem a běh na 200 a 1500 metrů) a v desetiboji. Později o cenné kovy přišel, protože olympijský výbor zjistil, že v té době už hrál na poloprofesionální úrovni baseball, což tehdejší amatérský status zakazoval. Třicet let po Thorpově smrti mu však olympijský výbor zlaté medaile in-memoriam vrátil a jeho výkony a vítězství jsou zapsány v olympijských análech. Kromě atletické kariéry strávil sedm let v profesionální baseballové soutěži MBL a odehrál 13 sezon v lize amerického fotbalu NFL. Na profesionální úrovni si zahrál také basketbal v tým