Legendární trojky. 9 nejlepších hráčů, kteří šli v draftech NHL na řadu jako třetí v pořadí
9. Scott Niedermayer (Kanada)
Výčet úspěchů kanadského obránce Scotta Niedermayera je hodně bohatý. V roce 1995 slavil v dresu New Jersey poprvé Stanley Cup, který pak zvedl nad hlavu ještě třikrát - dvakrát s Ďábly a jednou v barvách Anaheimu. Mezitím zvládl dvakrát triumfovat na olympijských hrách a v roce 2004 ukořistil zlato na světovém šampionátu v Praze. Niedermayer je kultovním hráčem New Jersey, kde bylo jeho číslo 27 vyřazeno a vyvěšeno pod strop haly. V roce 2013 byl uveden do hokejové Síně slávy. Byl to perfektní hráč pro přesilové hry a jeden z nejlepších ofenzivních zadáků, kteří v 90. letech naskakovali na led v NHL. Kdyby hrál v té době za Detroit nebo v Pittsburghu, jeho produktivita by byla znatelně vyšší než v defenzivně laděném New Jersey. Kariéru zakončil s bilancí 1457 odehraných utkání a se ziskem 537 bodů (128+409).
Výčet úspěchů kanadského obránce Scotta Niedermayera je hodně bohatý. V roce 1995 slavil v dresu New Jersey poprvé Stanley Cup, který pak zvedl nad hlavu ještě třikrát - dvakrát s Ďábly a jednou v barvách Anaheimu. Mezitím zvládl dvakrát triumfovat na olympijských hrách a v roce 2004 ukořistil zlato na světovém šampionátu v Praze. Niedermayer je kultovním hráčem New Jersey, kde bylo jeho číslo 27 vyřazeno a vyvěšeno pod strop haly. V roce 2013 byl uveden do hokejové Síně slávy. Byl to perfektní hráč pro přesilové hry a jeden z nejlepších ofenzivních zadáků, kteří v 90. letech naskakovali na led v NHL. Kdyby hrál v té době za Detroit nebo v Pittsburghu, jeho produktivita by byla znatelně vyšší než v defenzivně laděném New Jersey. Kariéru zakončil s bilancí 1457 odehraných utkání a se ziskem 537 bodů (128+409).
8. Henrik Sedin (Švédsko)
Švédská dvojčata Daniel a Henrik Sedinové byla draftována v roce 1999 z druhé respektive třetí pozice Vancouverem Canucks, kde působila během celé kariéry. Rodáci ze švédského Örnsköldsviku dokázali kombinovat téměř naslepo. Oba bratři na společné konto přispívali víceméně vyrovnaně – o chlup lepší byl Henrik, který těžil body hlavně z perfektních nahrávek, jeho dvojče bylo zase lepším střelcem. Během kariéry vyhrál jednou Art Ross Trophy pro nejproduktivnějšího hráče ligy, jednou se radoval z Hart Trophy pro nejužitečnějšího hokejistu a dvakrát obdržel King Clancy Trophy. Kariéru uzavřel s bilancí 1330 odehraných utkání, během nichž zaznamenal 1070 bodů za 240 branek a 830 nahrávek. Dalšách 105 zápasů zvládl v play-off a posbíral v nich 78 bodů (23+55).
Švédská dvojčata Daniel a Henrik Sedinové byla draftována v roce 1999 z druhé respektive třetí pozice Vancouverem Canucks, kde působila během celé kariéry. Rodáci ze švédského Örnsköldsviku dokázali kombinovat téměř naslepo. Oba bratři na společné konto přispívali víceméně vyrovnaně – o chlup lepší byl Henrik, který těžil body hlavně z perfektních nahrávek, jeho dvojče bylo zase lepším střelcem. Během kariéry vyhrál jednou Art Ross Trophy pro nejproduktivnějšího hráče ligy, jednou se radoval z Hart Trophy pro nejužitečnějšího hokejistu a dvakrát obdržel King Clancy Trophy. Kariéru uzavřel s bilancí 1330 odehraných utkání, během nichž zaznamenal 1070 bodů za 240 branek a 830 nahrávek. Dalšách 105 zápasů zvládl v play-off a posbíral v nich 78 bodů (23+55).
7. Ed Olczyk (USA)
Centra Eda Olczyka si v roce 1984 vybralo v draftu jako třetího hráče v pořadí Chicago a kluboví skauti v žádném případě neprohloupili. Poprvé naskočil do NHL v osmnácti letech a odehrál v ní šestnáct sezon. Po třech letech odešel do Toronta, pak hrál ve Winnipegu, za New York Rangers, Los Angeles Kings, Pittsburgh Penguins a na konec kariéry se vrátil zpátky do Chicaga. V 1031 zápasech nasbíral 794 bodů za 342 branek a 452 nahrávek. V play-off naskočil do 57 utkání s bilancí 19 vstřelených gólů a 15 asistencí. V roce 1994 se radoval v dresu Rangers ze Stanley Cupu.
Centra Eda Olczyka si v roce 1984 vybralo v draftu jako třetího hráče v pořadí Chicago a kluboví skauti v žádném případě neprohloupili. Poprvé naskočil do NHL v osmnácti letech a odehrál v ní šestnáct sezon. Po třech letech odešel do Toronta, pak hrál ve Winnipegu, za New York Rangers, Los Angeles Kings, Pittsburgh Penguins a na konec kariéry se vrátil zpátky do Chicaga. V 1031 zápasech nasbíral 794 bodů za 342 branek a 452 nahrávek. V play-off naskočil do 57 utkání s bilancí 19 vstřelených gólů a 15 asistencí. V roce 1994 se radoval v dresu Rangers ze Stanley Cupu.
6. Olli Jokinen (Finsko)
Sedmnáct sezon v NHL čítala kariéra finského útočníka Olliho Jokinena. Sice si během ní ani jednou nezahrál v Utkání hvězd, nebyl ohodnocen žádnou individuální trofejí ani nevyhrál Stanley Cup, přesto však patřil k výrazným osobnostem elitní ligy během první dekády tohoto tisíciletí. Jokinena draftovali Kings z Los Angeles v roce 1997 a hned v první sezoně po draftu dostal první šanci předvést, co v něm vězí. V Kalifornii však dlouho nepobyl, protože před ročníkem 1999/2000 zamířil do New Yorku a po roce na Long Islandu se upsal Floridě. Sedm let v dresu Panthers bylo bezpochyby jeho nejlepším obdobím kariéry. Čtyři sezony byl kapitánem mužstva a především v sezoně 2005/06 a v té následující bodově exceloval ziskem 89 posléze 91 kanadských bodů v základní části. Měl však smůlu, že v té době neměla Florida konkurenceschopný tým.
Sedmnáct sezon v NHL čítala kariéra finského útočníka Olliho Jokinena. Sice si během ní ani jednou nezahrál v Utkání hvězd, nebyl ohodnocen žádnou individuální trofejí ani nevyhrál Stanley Cup, přesto však patřil k výrazným osobnostem elitní ligy během první dekády tohoto tisíciletí. Jokinena draftovali Kings z Los Angeles v roce 1997 a hned v první sezoně po draftu dostal první šanci předvést, co v něm vězí. V Kalifornii však dlouho nepobyl, protože před ročníkem 1999/2000 zamířil do New Yorku a po roce na Long Islandu se upsal Floridě. Sedm let v dresu Panthers bylo bezpochyby jeho nejlepším obdobím kariéry. Čtyři sezony byl kapitánem mužstva a především v sezoně 2005/06 a v té následující bodově exceloval ziskem 89 posléze 91 kanadských bodů v základní části. Měl však smůlu, že v té době neměla Florida konkurenceschopný tým.
5. Marián Gáborík (Slovensko)
Jako třetího hráče v celkovém pořadí si v roce 2000 vytáhla Minnesota v draftu NHL slovenského forvarda Mariána Gáboríka. Jen pár měsíců poté se proháněl na ledě v nejprestižnější hokejové soutěži světa. Talentovaný borec se rychle zařadil mezi největší opory týmu. Nejpovedenější byl z jeho pohledu ročník 2007/08, kdy v základní části zaznamenal v 77 zápasech 83 bodů. Tehdy byl dokonce kapitánem Wild, v další sezoně však odehrál kvůli zdravotním problémům jen 17 utkání a v roce 2009 se stěhoval do New Yorku Rangers, kde opět navázal na své nejlepší časy. S Rangers měl podepsaný pětiletý kontrakt na 39 milionů dolarů, ale ještě před jeho vypršením byl vytrejdován do Columbusu, odkud se v roce 2014 přesunul do Los Angeles, kde fantastickými výkony v play-off pomohl Kings k zisku Stanley Cupu.
Jako třetího hráče v celkovém pořadí si v roce 2000 vytáhla Minnesota v draftu NHL slovenského forvarda Mariána Gáboríka. Jen pár měsíců poté se proháněl na ledě v nejprestižnější hokejové soutěži světa. Talentovaný borec se rychle zařadil mezi největší opory týmu. Nejpovedenější byl z jeho pohledu ročník 2007/08, kdy v základní části zaznamenal v 77 zápasech 83 bodů. Tehdy byl dokonce kapitánem Wild, v další sezoně však odehrál kvůli zdravotním problémům jen 17 utkání a v roce 2009 se stěhoval do New Yorku Rangers, kde opět navázal na své nejlepší časy. S Rangers měl podepsaný pětiletý kontrakt na 39 milionů dolarů, ale ještě před jeho vypršením byl vytrejdován do Columbusu, odkud se v roce 2014 přesunul do Los Angeles, kde fantastickými výkony v play-off pomohl Kings k zisku Stanley Cupu.
4. Leon Draisaitl (Německo)
Leon Draisaitl je společně s Timem Stützlem nejvýše draftovaným německým hokejistou v historii NHL. V roce 2014 si ho vybral jako třetího v celkovém pořadí Edmonton. Syn bývalého trenéra extraligových Pardubic či Hradce Králové a někdejšího skvělého hokejisty Petera Draisaitla je komplexním hráčem, který si poprvé zahrál v NHL už v sezoně 2014/15, kdy naskočil do 37 zápasů a zaznamenal devět bodů (2+7). V dalším ročníku pak ukázal, že je opravdu výjimečným talentem. Draisaitl má vynikající útočné instinkty, je výborným bruslařem, je silný na puku a kreativní. Kromě toho umí číst hru a předvídá, co se na ledě stane, takže dokáže být ve správný okamžik na správném místě. V aktuální sezoně už počtvrté v kariéře pokořil v základní části stobodovou hranici.
Leon Draisaitl je společně s Timem Stützlem nejvýše draftovaným německým hokejistou v historii NHL. V roce 2014 si ho vybral jako třetího v celkovém pořadí Edmonton. Syn bývalého trenéra extraligových Pardubic či Hradce Králové a někdejšího skvělého hokejisty Petera Draisaitla je komplexním hráčem, který si poprvé zahrál v NHL už v sezoně 2014/15, kdy naskočil do 37 zápasů a zaznamenal devět bodů (2+7). V dalším ročníku pak ukázal, že je opravdu výjimečným talentem. Draisaitl má vynikající útočné instinkty, je výborným bruslařem, je silný na puku a kreativní. Kromě toho umí číst hru a předvídá, co se na ledě stane, takže dokáže být ve správný okamžik na správném místě. V aktuální sezoně už počtvrté v kariéře pokořil v základní části stobodovou hranici.
3. Pat LaFontaine (Kanada)
Pat LaFontaine drží v NHL rekord mezi rodilými Američany s průměrem 1,17 bodu na zápas. Bohužel pro tohoto skvělého útočníka skončila kariéra už ve 33 letech po otřesu mozku. Během pouhých 865 zápasů v NHL vstřelil 468 branek a získal 1013 bodů. V roce 2003 byl uveden do hokejové Síně slávy. I přes několik otřesů mozku se vždycky dokázal vrátit na led a znovu dokazoval, že je mimořádným hokejistou. Za oddanost hokeji si vysloužil v roce 1995 Bill Masterton Trophy.
Pat LaFontaine drží v NHL rekord mezi rodilými Američany s průměrem 1,17 bodu na zápas. Bohužel pro tohoto skvělého útočníka skončila kariéra už ve 33 letech po otřesu mozku. Během pouhých 865 zápasů v NHL vstřelil 468 branek a získal 1013 bodů. V roce 2003 byl uveden do hokejové Síně slávy. I přes několik otřesů mozku se vždycky dokázal vrátit na led a znovu dokazoval, že je mimořádným hokejistou. Za oddanost hokeji si vysloužil v roce 1995 Bill Masterton Trophy.
2. Jonathan Toews (Kanada)
Chicago udělalo v minulých letech řadu vynikajících výběrů v draftech. Jedním z těch nejlepších byl dozajista Jonathan Toews, který se nejspíš narodil proto, aby se stal kapitánem Chicaga. Céčko na dresu nosí už od roku 2008, kdy mu bylo pouhých dvacet let. O dva roky později zvedl nad hlavu Stanley Cup, z něhož se pak radoval ještě v letech 2013 a 2015. Podle mnohých odborníků by se jednou mohlo o čtyřiatřicetiletém Kanaďanovi mluvit jako o jednom z nejlepších hráčů NHL prvních dvou dekád tohoto tisíciletí. Je inteligentní, silný, výborně bruslí, dává góly, dokáže vypracovat šance pro spoluhráče a navíc je perfektní v defenzivní činnosti. Dokonce je v tomto ohledu tak dobrý, že si za to v roce 2013 zasloužil J. Selke Trophy pro nejlépe bránícího útočníka v NHL.
Chicago udělalo v minulých letech řadu vynikajících výběrů v draftech. Jedním z těch nejlepších byl dozajista Jonathan Toews, který se nejspíš narodil proto, aby se stal kapitánem Chicaga. Céčko na dresu nosí už od roku 2008, kdy mu bylo pouhých dvacet let. O dva roky později zvedl nad hlavu Stanley Cup, z něhož se pak radoval ještě v letech 2013 a 2015. Podle mnohých odborníků by se jednou mohlo o čtyřiatřicetiletém Kanaďanovi mluvit jako o jednom z nejlepších hráčů NHL prvních dvou dekád tohoto tisíciletí. Je inteligentní, silný, výborně bruslí, dává góly, dokáže vypracovat šance pro spoluhráče a navíc je perfektní v defenzivní činnosti. Dokonce je v tomto ohledu tak dobrý, že si za to v roce 2013 zasloužil J. Selke Trophy pro nejlépe bránícího útočníka v NHL.
1. Denis Savard (Kanada)
Kdybyste hledali na dresech hokejistů Chicaga číslo 18, pátrali byste po něm marně. Stačilo by ale zvednout hlavu pod strop arény, kde hrají Blackhawks domácí zápasy, a spatřili byste jej. Tohle numero proslavil útočník Denis Savard, který ze 17 sezon, jež strávil v NHL, více než dvanáct hájil barvy Černých jestřábů. Trojka draftu z roku 1980 se během prvních osmi sezon v NHL dostala v kanadském bodování pětkrát nad stobodovou hranici. Deset roků však v Chicagu marně válčil o Stanley Cup. Mužstvo ani jednou nechybělo v play-off a nejblíže k němu byl v roce 1990, kdy Blackhawks došli do semifinále, v němž ale podlehli pozdějšímu vítězi Edmontonu. Následně zamířil do Montrealu a tam se mu sen o zisku nejcennější trofeje v roce 1993 splnil.
Kdybyste hledali na dresech hokejistů Chicaga číslo 18, pátrali byste po něm marně. Stačilo by ale zvednout hlavu pod strop arény, kde hrají Blackhawks domácí zápasy, a spatřili byste jej. Tohle numero proslavil útočník Denis Savard, který ze 17 sezon, jež strávil v NHL, více než dvanáct hájil barvy Černých jestřábů. Trojka draftu z roku 1980 se během prvních osmi sezon v NHL dostala v kanadském bodování pětkrát nad stobodovou hranici. Deset roků však v Chicagu marně válčil o Stanley Cup. Mužstvo ani jednou nechybělo v play-off a nejblíže k němu byl v roce 1990, kdy Blackhawks došli do semifinále, v němž ale podlehli pozdějšímu vítězi Edmontonu. Následně zamířil do Montrealu a tam se mu sen o zisku nejcennější trofeje v roce 1993 splnil.
Legendární trojky. 9 nejlepších hráčů, kteří šli v draftech NHL na řadu jako třetí v pořadí
