Legendární „trojky“. 14 nejlepších hráčů, kteří šli v draftech NHL na řadu jako třetí v pořadí

14. Ed Olczyk (USA)
Centra Eda Olczyka si v roce 1984 vybralo v draftu jako třetího hráče v pořadí Chicago a kluboví skauti v žádném případě neprohloupili. Poprvé naskočil do NHL v osmnácti letech a odehrál v ní šestnáct sezon. Po třech letech odešel do Toronta, pak hrál ve Winnipegu, za New York Rangers, Los Angeles Kings, Pittsburgh Penguins a na konec kariéry se vrátil zpátky do Chicaga. V 1031 zápasech nasbíral 794 bodů za 342 branek a 452 nahrávek. V play-off naskočil do 57 utkání s bilancí 19 vstřelených gólů a 15 asistencí. V roce 1994 se radoval v dresu Rangers ze Stanley Cupu.

13. Keith Primeau (Kanada)
Na pomyslné bronzové pozici v draftu roku 1990, tedy o dvě příčky výš než Jaromír Jágr, se umístil Keith Primeau. Obrovitého, téměř dvoumetrového kanadského centra si vybral Detroit, v jehož barvách vydržel mistr světa z roku 1997 a účastník olympijských her v Naganu pět let. Další sezonu hrál za Hartford a po přesunutí klubu působil v Carolině. Od roku 1999 až do roku 2006 byl hráčem Philadelphie, kde zastával funkci kapitána mužstva. V základní části NHL odehrál 909 zápasů a posbíral 619 bodů (266+353), dalších 128 duelů a 57 bodů přidal v play-off.

12. Olli Jokinen (Finsko)
Sedmnáct sezon v NHL čítala kariéra finského útočníka Olliho Jokinena. Sice si během ní ani jednou nezahrál v Utkání hvězd, nebyl ohodnocen žádnou individuální trofejí ani nevyhrál Stanley Cup, přesto však patřil k výrazným osobnostem elitní ligy během první dekády tohoto tisíciletí. Jokinena draftovali Kings z Los Angeles v roce 1997 a hned v první sezoně po draftu dostal šanci předvést, co v něm vězí. V Kalifornii však dlouho nepobyl, protože před ročníkem 1999/2000 zamířil do New Yorku a po roce na Long Islandu se upsal Floridě. Sedm let v dresu Panthers bylo bezpochyby jeho nejlepším obdobím kariéry. Čtyři sezony byl kapitánem mužstva a především v sezoně 2005/06 a v té následující bodově exceloval ziskem 89 a posléze 91 kanadských bodů v základní části. Měl však smůlu, že v té době neměla Florida konkurenceschopný tým a ani jednou se neprobojoval do play

11. Jonathan Huberdeau (Kanada)
Desetileté působení na Floridě, která si jej vybrala v roce 2011 jako trojku draftu, zakončil kanadský útočník Jonathan Huberdeau fantastickou sezonou 2021/22, ve které v 80 zápasech nasbíral 115 bodů a nastřílel 30 gólů, takže si mohl vybírat z mnoha lukrativních nabídek. Nakonec zvolil tu, kterou předložilo Calgary a upsal se Flames až do roku 2031. Kreativní forvard s nesmírně šikovnýma rukama a zároveň pracant k pohledání se na severu kontinentu nějaký čas hledal, ale zdá se, že svou někdejší formu z Floridy opět nachází. V NHL odehrál už přes devět stovek utkání a drží si vysoký průměr 0,86 bodu na zápas.

10. Jay Bouwmeester (Kanada)
Až do konce sezony 2008/09 byl Jay Bouwmeester necelé čtyři roky neodmyslitelnou součástí sestavy Calgary Flames. V průběhu zkrácené sezony 2012/13 byl vytrejdován do St. Louis. Kromě zlata ze Světového poháru v roce 2004 se radoval ze stejného úspěchu i v roce 2016. Na turnaji odehrál všech šest duelů, zaznamenal jednu asistenci a tři plusové body. Je také olympijským šampionem ze Soči a dvojnásobným mistrem světa. V roce 2019 pomohl Bluesmanům k premiérovému Stanley Cupu. Navzdory mohutné postavě nebyl Bouwmeester nikdy žádným bouračem a nevyznával agresivní styl. Měl vizitku vynikajícího bruslaře, který pravidelně patřil mezi nejvytíženější hráče v NHL. Jeho hokejový život napsal poslední kapitolu v únoru roku 2020, kdy ho na střídačce postihl srdeční kolaps během zápasu v Anaheimu a nebýt rychlého zásahu lékařů, mohl dokonce zemřít.

9. Pat LaFontaine (Kanada)
Pat LaFontaine drží v NHL rekord mezi rodilými Američany s průměrem 1,17 bodu na zápas. Bohužel pro tohoto skvělého útočníka skončila kariéra už ve 33 letech po otřesu mozku. Během pouhých 865 zápasů v NHL vstřelil 468 branek a získal 1013 bodů. V roce 2003 byl uveden do hokejové Síně slávy. I přes několik otřesů mozku se vždycky dokázal vrátit na led a znovu dokazoval, že je mimořádným hokejistou. Za oddanost hokeji si vysloužil v roce 1995 Bill Masterton Trophy.

8. Matt Duchene (Kanada)
Když si v roce 2009 vybralo Colorado útočníka Matta Duchenea jako třetího hráče v celkovém pořadí draftu, očekávali skauti a experti, že se z něho stane hvězda NHL. Svůj obrovský hokejový potenciál zřejmě nenaplňoval úplně na sto procent. Měl smůlu, že působil v dresu Avalanche v období, kdy patřil klub k nejhorším v lize. V roce 2018 byl vyrejdován do Ottawy a o rok později se nakrátko ocitl v Columbusu. Od roku 2019 byl čtyři roky hráčem Nashvillu, kde se jeho talent konečně rozzářil. Sezona 2021/22 byla zatím jeho nejlepší v kariéře. V 78 zápasech posbíral 86 bodů za 43 branek a stejný počet asistencí a byl druhým nejproduktivnějším hráčem mužstva. Vzhledem k tomu, že jeho obvyklým průměrem bylo jen něco málo přes dvacet gólů v základní části, byl to extrémní ročník, který už zřejmě nezopakuje. V 34 letech kroutí šestnáctou sezonu v

7. Jonathan Toews (Kanada)
Chicago udělalo v minulých letech řadu vynikajících výběrů v draftech. Jedním z těch nejlepších byl dozajista Jonathan Toews, který se nejspíš narodil proto, aby se stal kapitánem Chicaga. Céčko na dresu nosil od roku 2008, kdy mu bylo pouhých dvacet let, až do odchodu do sportovního důchodu o 15 let později. V roce 2010 zvedl nad hlavu Stanley Cup, z něhož se pak radoval ještě v letech 2013 a 2015. Toews byl bezpochyby jedním z nejlepších hráčů NHL prvních dvou dekádách tohoto tisíciletí. Byl inteligentní, silný, výborný na vhazování, výborně bruslil, dával góly, dokázal vypracovat šance pro spoluhráče a navíc odváděl perfektní práci v defenzívě. Dokonce byl v tomto ohledu tak dobrý, že si za to v roce 2013 zasloužil J. Selke Trophy pro nejlépe bránícího útočníka v NHL. Kromě toho je držitelem Conn Smythe Trophy pro nejužitečnějšího hráče v play-o

6. Glen Wesley (Kanada)
Žádná trojka draftu neodehrála v NHL víc zápasů než Kanaďan Glen Wesley. Urostlého zadáka si v roce 1987 vytáhl Boston, v jehož dresu zvládl prvních sedm sezon v elitní zámořské lize. V premiérovém ročníku byl zařazen do All-Star týmu nováčků NHL a s šesti góly se stal nejlépe střílejícím obráncem v play-off. V roce 1994 zamířil do Hartfordu a s klubem vydržel i po jeho přestěhování do Caroliny (až na kratičkou anabázi v Torontu) do konce kariéry. Za věrnost byl odměněn v roce 2006 Stanley Cupem. S NHL se rozloučil po dvaceti sezonách s bilancí 1457 odehraných utkání a ziskem 537 bodů (128+409). Ve vyřazovacích bojích zvládl odehrát 169 duelů a nastřádal do statistik 52 bodů (15+37). Číslo 2, se kterým v Carolině hrával, bylo slavnostně vyřazeno a v klubu s ním už nikdo nebude hrát.

5. Denis Savard (Kanada)
Kdybyste hledali na dresech hokejistů Chicaga číslo 18, pátrali byste po něm marně. Stačilo by ale zvednout hlavu pod strop arény, kde hrají Blackhawks domácí zápasy, a spatřili byste jej. Tohle numero proslavil útočník Denis Savard, který ze 17 sezon, jež strávil v NHL, více než dvanáct hájil barvy Černých jestřábů. Trojka draftu z roku 1980 se během prvních osmi sezon v NHL dostala v kanadském bodování pětkrát nad stobodovou hranici - v ročníku 1987/88 si Savard vytvořil rekord výkonem 131 bodů (44+87). Deset roků však v Chicagu marně válčil o Stanley Cup. Mužstvo ani jednou nechybělo v play-off a nejblíže k němu byl v roce 1990, kdy Blackhawks došli do semifinále, v němž ale podlehli pozdějšímu vítězi Edmontonu. Následně zamířil do Montrealu a tam se mu sen o zisku nejcennější trofeje v roce 1993 splnil. Pak hrál ještě půldruhé sezony v Tampě Bay a na závěr kariéry se vrátil do Chicaga. Na jejím konci měl ve statist

4. Marián Gáborík (Slovensko)
Jako třetího hráče v celkovém pořadí si v roce 2000 vytáhla Minnesota v draftu NHL slovenského forvarda Mariána Gáboríka. Jen pár měsíců poté se proháněl na ledě v nejprestižnější hokejové soutěži světa. Talentovaný borec se rychle zařadil mezi největší opory týmu a už ve své druhé sezoně nasbíral do statistik 67 bodů v 78 zápasech. Kromě produktivity však proslul také náchylností ke zraněním. Nejpovedenější byl z jeho pohledu ročník 2007/08, kdy v základní části zaznamenal v 77 zápasech 83 bodů. Tehdy byl dokonce kapitánem Wild, v další sezoně však odehrál kvůli zdravotním problémům jen 17 utkání a v roce 2009 se stěhoval do New Yorku Rangers, kde opět navázal na své nejlepší časy. První sezona v Madison Square Garden byla z pohledu produktivity jeho vůbec nejlepší v kariéře – po 76 duelech měl na kontě 86 bodů. S Rangers měl podepsaný pětiletý kont

3. Henrik Sedin (Švédsko)
Švédská dvojčata Daniel a Henrik Sedinové byla draftována v roce 1999 z druhé, respektive třetí, pozice Vancouverem Canucks, kde působila během celé kariéry. Rodáci ze švédského Örnsköldsviku dokázali kombinovat téměř naslepo. Oba bratři na společné konto přispívali víceméně vyrovnaně – o chlup lepší byl Henrik, který těžil body hlavně z perfektních nahrávek, jeho dvojče bylo zase lepším střelcem. Během kariéry vyhrál jednou Art Ross Trophy pro nejproduktivnějšího hráče ligy, jednou se radoval z Hart Trophy pro nejužitečnějšího hokejistu a dvakrát obdržel King Clancy Trophy. Kariéru uzavřel s bilancí 1330 odehraných utkání, během nichž zaznamenal 1070 bodů za 240 branek a 830 nahrávek. Dalších 105 zápasů zvládl v play-off a posbíral v nich 78 bodů (23+55).

2. Leon Draisaitl (Německo)
Leon Draisaitl je společně s Timem Stützlem nejvýše draftovaným německým hokejistou v historii NHL. V roce 2014 si ho vybral jako třetího v celkovém pořadí Edmonton. Syn bývalého trenéra extraligových Pardubic či Hradce Králové a někdejšího skvělého hokejisty Petera Draisaitla je komplexním hráčem, který si poprvé zahrál v NHL už v sezoně 2014/15, kdy naskočil do 37 zápasů a zaznamenal devět bodů (2+7). V dalším ročníku pak ukázal, že je opravdu výjimečným talentem. Draisaitl má vynikající útočné instinkty, je výborným bruslařem, je silný na puku a kreativní. Kromě toho umí číst hru a předvídá, co se na ledě stane, takže dokáže být ve správný okamžik na správném místě. V aktuální sezoně už pošesté v kariéře pokořil v základní části stobodovou hranici a počtvrté nastřílel aspoň 50 branek. Loni v létě podepsal v kanadském klubu nový osmiletý kontrakt, který mu zajišťuje až do roku 20

1. Scott Niedermayer (Kanada)
Výčet úspěchů kanadského obránce Scotta Niedermayera je hodně bohatý. Jako talentovaný mladík vyhrál dvakrát s týmem Kamloops Blazers titul v prestižní juniorské soutěži WHL a pomohl reprezentaci javorového listu k zlatým medailím na šampionátu hráčů do 20 let. V roce 1995 slavil v dresu New Jersey poprvé Stanley Cup, který pak zvedl nad hlavu ještě třikrát - dvakrát s Ďábly a jednou v barvách Anaheimu. Mezitím zvládl dvakrát triumfovat na olympijských hrách a v roce 2004 ukořistil zlato na světovém šampionátu v Praze. Niedermayer je kultovním hráčem New Jersey, kde bylo jeho číslo 27 vyřazeno a vyvěšeno pod strop haly. V roce 2013 byl uveden do hokejové Síně slávy. Byl to perfektní hráč pro přesilové hry a jeden z nejlepších ofenzivních zadáků, kteří v 90. letech naskakovali na led v NHL. Kdyby hrál v té době za Detroit nebo v Pittsburghu, jeho produktivita by byla znatelně vyšší než v defenzi