Absolutní hokejová elita. 15 nejlepších jedniček draftů v historii NHL

15. Denis Potvin – č. 1 v roce 1973 (New York Islanders)
Denis Potvin byl nesmírně chytrým a trpělivým hokejistou, který měl ohromný cit pro přesné načasování přihrávky. Jeho kvality se ještě násobily v přesilovkách, při nichž byl na ledě smrtelně nebezpečný. Navíc to byl rozený vůdce, kterého respektovali spoluhráči i protihráči. Legendární byla jeho střela zápěstím, ale když došlo na osobní souboje, nikdy neuhnul a dokázal být patřičně tvrdý. „Nenáviděl jsem tréninky a čekání na zápas. Nejšťastnější jsem byl ve chvíli, kdy rozhodčí hodil první buly a začalo se hrát,“ osvětlil jednou svůj vztah k hokeji Potvin, jenž se stal prvním obráncem, který se přehoupl přes tisíc bodů získaných v základní části soutěže. S hokejem sekl v 35 letech – podle mnohých příliš brzy, protože mohl mít před sebou ještě několik skvostných sezon.

14. Patrick Kane – č. 1 v roce 2007 (Chicago Blackhawks)
Americký útočník Patrick Kane je řadu let jedním z nejlepších hokejistů na světě. Během dosavadní kariéry se už radoval z Art Ross Trophy pro nejproduktivnějšího hráče ligy a také ze zisku Hart Trophy pro nejužitečnějšího hokejistu v NHL. Stal se prvním rodilým Američanem, který toto ocenění získal. Je také držitelem Calder Trophy pro nejlepšího nováčka soutěže a s Chicagem třikrát vyválčil Stanley Cup. Za úspěch na ledě vděčí 178 centimetrů vysoký a 80 kilogramů vážící borec kromě jiného také neobyčejné obratnosti, hbitosti a technickým dovednostem. Od chvíle, kdy byl v roce 2007 draftován jako první hráč v celkovém pořadí, spojil kariéru s Chicagem, ale v průběhu sezony 2022/23 klub opustil a zamířil do New Yorku Rangers, kde mu pak vypršela lukrativní osmiletá smlouva. Novou podepsal až v průběhu minulého ročníku a upsal se na jeden rok Detroitu. Proslých

13. Eric Lindros – č. 1  v roce 1991 (Quebec Nordiques)
Velký chlap s rychlýma nohama a šikovnýma rukama. Tak by se dal stručně charakterizovat kanadský útočník Eric Lindros. Už jako mladíka ho „překřtili“ na „Next One“ – příští jedničku. Měl jít ve stopách Wayna Gretzkyho a Maria Lemieuxe a nejspíš by v nich i šel, kdyby nebylo několika těžkých otřesů mozku, které zásadně poznamenaly a nakonec také předčasně ukončily jeho kariéru. Kombinace síly, rychlosti, obratnosti a hokejové inteligence z něho udělaly noční můru pro všechny obránce v soutěži. Hned v první sezoně mezi elitou nastřílel 41 branek, v další přidal ještě o tři víc. A to v žádném z těchto ročníků neodehrál ani 70 utkání. Lindrose však celou kariéru pronásledovala zranění, která pramenila z jeho fyzického a agresivního způsobu hry. Kromě problémů s kolenem ho limitovalo několik otřesů mozku.

12. Steven Stamkos – č. 1 v roce 2008 (Tampa Bay Lightning)
Steven Stamkos je čistokrevným snajprem, který jde energicky a bleskurychle za gólem. Někdy dá přednost střele na branku, jindy chytře nahrává. Skauti Tampy Bay dobře věděli, co dělají, když si ho vybrali v roce 2008 jako prvního hráče v celkovém pořadí draftu. 

11. Connor McDavid – č. 1 v roce 2015 (Edmonton Oilers)
„Nový Great One.“ Přesně tak mluvili hokejoví experti o Kanaďanovi Connorovi McDavidovi před draftem v roce 2015 a nadšeně ho přirovnávali k největší legendě světového hokeje. A opravdu - Gretzkymu vyrostl zdatný následovník. Nebýt toho, že kvůli zranění zmeškal polovinu své premiérové sezony (2015/16), nejspíš by dostal Calder Trophy pro nejlepšího nováčka v NHL. Sám velký Wayne Gretzky prohlásil, že jde o nejlepšího hokejistu, který vstoupil do NHL v posledních 30 až 40 letech. Jen letmý pohled na jeho statistiky naznačuje, jak velký potenciál v něm dřímá. Dosud posbíral v 645 zápasech 982 bodů za 335 branek a 647 nahrávek a pětkrát se stal nejproduktivnějším hráčem soutěže. Přesilovky Edmontonu si bez jeho přítomnosti na ledě nelze představit. Třetinu všech bodů, které posbíral v základní části soutěže, zaznamenal právě při hř

10. Joe Thornton – č. 1 v roce 1997 (Boston Bruins)
Joe Thornton není jen legendou NHL, ale také klubu San Jose Sharks, kde působil od roku 2005, kdy byl do Kalifornie vytrejdován za tři hráče (Marco Sturm, Wayne Primeau Brad Stuart) z Bostonu. Pro Bruins to byl jeden z nejhorších obchodů v dějinách klubu, pro Sharks možná nejlepší. Thornton se totiž stal jedním z nejvlivnějších hráčů v klubové historii. Nikdo nemá na kontě víc plusových bodů než on, ani víc asistencí. Kvůli urostlé postavě a metrákové hmotnosti dostal přezdívku „Jumbo“, která skvěle seděla také k jeho hernímu stylu. Když se rozjel s pukem směrem k brance soupeře, málokdo ho mohl zastavit. Obrovsky silný byl především při hře u mantinelů. Jeho velkou předností byla vyrovnanost výkonů. Dlouho jako by na něm přibývající léta téměř nezanechávala stopu. Do sportovního důchodu odcházel až ve 42 letech.

9. Gilbert Perreault – č. 1 v roce 1970 (Buffalo Sabres)
Kanadský centr Gilbert Perreault byl jedním z nejlepších bruslařů, kteří se kdy proháněli po hokejových kluzištích. Ve své poslední juniorské sezoně zaznamenal v 54 zápasech 121 bodů za 51 branek a 70 asistencí a následně v draftu připadl jako první volba Buffalu, kde odehrál celou kariéru a stal se klubovou legendou. Za Šavle hrál 17 sezon, v nichž nastřílel 512 gólů a nastřádal 814 asistencí v 1191 zápasech základní části soutěže. S hokejkou začínal pobíhat jako kluk na ulicích kolem svého bydliště v Quebecu. „Když hrajete s tenisákem na silnici, můžete se naučit spoustu triků,“ řekl po dlouhých letech, když vzpomínal na své začátky. Jakmile se začal prohánět po ledě, bylo brzy jasné, že má o hodně víc talentu než jeho vrstevníci. V šestnácti hrál poprvé v juniorském týmu, kde už se o něm mluvilo jako o budoucí superhvězdě NHL

8. Mats Sundin – č. 1 v roce 1989 (Quebec Nordiques)
Kdybyste otevřeli hokejový slovník a hledali heslo „konzistence“, „vyrovnanost“ nebo „stálost“, pak by u něj určitě bylo jméno Matse Sundina. Obrovitého švédského centra ulovil v roce 1989 jako první evropskou jedničku draftu v historii NHL Quebec, kde strávil čtyři první sezony. Ve třetí z nich se poprvé a naposled v kariéře dostal v kanadském bodování nad stobodovou hranici, když dal 47 gólů a přidal k nim 67 asistencí. V sezoně 1994/95 oblékl poprvé dres Toronta, kde hrál až do roku 2007 a stal se klubovou ikonou. Dodnes je nejdéle sloužícím kapitánem v NHL, který se nenarodil na severoamerickém kontinentě. Kapitánské céčko nosil na dresu Maple Leafs devět sezon a stal se prvním Evropanem v klubu, který tuto funkci zastával. Ve 12 ze 13 sezon, jež strávil v kanadském klubu, byl nejproduktivnějším hráčem týmu. Se 420 brankami a 984 body je rekordmane

7. Mike Modano – č. 1 v roce 1988 (Minnesota North Star)
Mike Modano je nejvýše postaveným rodilým Američanem v historickém žebříčku kanadského bodování NHL. Skvělý bruslař a střelec se zabijáckým instinktem se poprvé postavil na brusle až v sedmi letech, ale během dvou roků se o něm začalo mluvit jako o zázračném hokejovém dítěti. Jeho talent byl tak výrazný, že se rodina přestěhovala, aby měl mladý Mike víc šancí k rozvoji svých schopností. Po zářivé kariéře v juniorských soutěžích a dvou účastech na mistrovství světa juniorů se stal v roce 1988 v draftu kořistí Minnesoty, která si ho vybrala jako prvního v pořadí. Jako nováček v NHL zaznamenal v 80 zápasech 75 bodů. Přestože byl po většinu kariéry považován za čistokrevného útočníka, v roce 2001 změnil způsob hry a byl dokonce nominován na Selke Trophy pro nejlépe bránícího forvarda v NHL. V 16 ročnících dokázal nastřílet přes 20 branek

6. Alexandr Ovečkin – č. 1 v roce 2004 (Washington Capitals)
Alexandr Ovečkin je bezesporu jednou z největších postav v historii světového hokeje. O jeho kvalitách svědčí suché statistické údaje, které říkají, že si drží průměr více než jednoho kanadského bodu na zápas. Ovečkinův vstup do nejslavnější hokejové soutěže na světě byl impozantní. V roce 2006, tedy dva roky poté, co si ho v draftu jako prvního vybral Washington, se stal nejlepším nováčkem sezony. Během první stovky zápasů v NHL dokázal nastřílet 64 branek, což je víc, než se povedlo Gretzkymu, Lemieuxovi či Crosbymu. Ve stejném období nasbíral 128 bodů a ve statistikách za sebou nechal mimo jiné třeba Lindrose nebo Forsberga. Je jediným hráčem v historii, který byl jmenován do první pětky All-Star týmu v pěti prvních sezonách v NHL. Třikrát už vyhrál Hart Memorial Trophy a stal se teprve osmým hráčem v historii, jemuž se to podařilo. Jedenkrát byl oceněn Art Ross Trophy pro ví

5. Pierre Turgeon - č. 1 v roce 1987 (Buffalo Sabres)
Pierre Turgeon válel v 80. letech minulého století za Buffalo Sabres, později oblékal dresy New Yorku Islanders, Montrealu Canadiens, St. Louis Blues, Dallasu Stars a Colorada Avalanche. Prakticky všude, kde působil, se stal kultovním hráčem, na něhož fanoušci dodnes s láskou vzpomínají. O jeho talentu nebylo pochyb už od dob, kdy nastupoval v mládežnických soutěžích. Mezi lety 1985 až 1987 oblékal dres celku Granby Bisons v juniorské soutěži QMJHL a během dvou sezon nasbíral neuvěřitelných 268 bodů za 116 gólů a 152 nahrávek. Právem si v roce 1987 odnesl ocenění Mike Bossy Trophy a následně se stal jedničkou draftu. V NHL strávil 19 sezon a nasbíral a nasbíral 1327 bodů za 515 gólů a 812 asistencí ve 1294 zápasech v základní části soutěže. Dalších 109 utkání (a 97 bodů) zaznamenal v play-off.

4. Dale Hawerchuk – č. 1 v roce 1981 (Winnipeg Jets)
Kanadský centr Dale Hawerchuk se stal jedničkou draftu v roce 1981, kdy si ho vybral Winnipeg a už od svých raných let v NHL byl srovnáván s Waynem Gretzkym. Hawerchuk dostal od rodičů brusle už ve dvou letech a první zápasy hrál jen o dva roky později. Hned jeho první sezona v NHL navázala na tu předchozí v juniorské soutěži. Tehdy osmnáctiletý mladík ohromil v 80 zápasech ziskem 103 bodů za 45 branek a 58 nahrávek. V play-off nasbíral ve čtyřech zápasech osm bodů (1+7). Hawerchuk rozmetal na prach 18 klubových rekordů a získal Calder Trophy pro nejlepšího nováčka roku. Nebyl typem mediální hvězdy, ale spíše plachým introvertem, který se vyhýbal pozornosti, ovšem jakmile skočil na led, byl nepřehlédnutelný. Ve své druhé sezoně sice zůstal v kanadském bodování pod stobodovou hranicí, ale v následujících pěti letech se dostal pokaždé nad ni. Nejlepší by

3. Guy Lafleur – č. 1 v roce 1971 (Montreal Canadiens)
Muž známý pod přezdívkou „The Flower“ vtrhl do NHL v roce 1971 a brzy se stal jedním z nejsledovanějších hráčů soutěže. Definitivně zazářil jako hvězda ve své čtvrté sezoně v Montrealu. Po třech letech, kdy hrál Guy Lafleur s helmou, ji sundal, a jako by jeho schopnosti explodovaly - nastřílel 53 gólů a nasbíral 119 kanadských bodů. V následujících pěti letech nikdy pod tuto hranici neklesl. Ve druhé polovině sedmdesátých let nebylo na světě lepšího hráče. Pětkrát vyhrál Stanley Cup. Byl to rychlý hokejista, který uměl perfektně ovládat puk. Jeho kousky doslova zvedaly diváky ze sedadel, jeho góly byly oslavou hokeje. Po sezoně 1984/85 odešel do hokejového důchodu a v roce 1988 se počítalo s tím, že bude uveden do Hokejové síně slávy. Překvapivě však podepsal smlouvu s New Yorkem Rangers, kde strávil jednu sezonu. Další dva ročníky odehrál v Quebecu a definitivně sekl s hokejem až v roce 1991.

2. Sidney Crosby – č. 1 v roce 2005 (Pittsburgh Penguins)
Co dělá ze Sidneyho Crosbyho jednoho z nejlepších útočníků v NHL? Maličkosti. Ve všem je o krůček před svými soupeři – nejen v bruslení, ale především v myšlení. Stejně jako kdysi Wayne Gretzky dokáže vymyslet úžasné věci, které často jeho spoluhráči ani nestíhají pochopit. Že má výjimečný talent, to se vědělo už velmi záhy. Ještě než byl draftován, skloňovala se v souvislosti s jeho jménem jména hokejových legend – Lemieuxe, Gretzkyho či Yzermana. Crosbyho výkony však nakonec předčily všechna očekávání. Dokázal, že je neobyčejným hokejistou, který v sobě snoubí vynikajícího bruslaře, vytříbeného technika, tvůrce hry, excelentního nahrávače, výborného a pohotového střelce s neomylným čichem na góly, jenž navíc umí číst skvěle hru a má nadprůměrnou úspěšnost na buly.

1. Mario Lemieux – č. 1 v roce 1984 (Pittsburgh Penguins)
Že se do NHL řítí něco mimořádného, bylo jasné, když Mario Lemieux v juniorské soutěži QMJHL v sezoně 1983/84 nasbíral v 70 zápasech neuvěřitelných 282 bodů (133+149). Pro Pittsburgh byla první volba v draftu jackpotem v loterii. Hned v premiérové sezoně se stal urostlý Kanaďan ozdobou nejslavnější ligy světa. Do statistik si zapsal rovných sto bodů (43+57) a získal Calder Trophy pro nejlepšího nováčka. Mario Lemieux byl hráčem, jehož jméno se stalo synonymem klubové věrnosti. Super Mario, jak se mu také přezdívalo, zvládl odehrát v Pittsburghu sedmnáct sezon. Mohlo jich být víc, ale jeho kariéru poznamenala zranění a vážná nemoc. Nebýt toho, mohl směle útočit na nepřekonatelné rekordy Wayna Gretzkyho. I tak se nesmazatelně zapsal do dějin světového hokeje.