Numero pro vyvolené. 14 nejlepších fotbalistů, kteří nosili (či nosí) na dresu mýtické číslo 7

14. Kevin Keegan (Anglie)
Kevinu Keeganovi stačilo dvanáct minut pobytu na hřišti, aby vstřelil při svém debutu v dresu Liverpoolu v roce 1971 svůj první gól. Během následujících šesti sezon jich přidal ve 323 zápasech ještě dalších 99 a navždy si získal srdce fanoušků klubu. Třikrát vyhrál s Liverpoolem anglickou ligu a jedenkrát FA Cup. V evropských pohárech vybojoval trofej pro vítěze Poháru mistrů evropských zemí (1977) a dvakrát se radoval ze zisku Poháru UEFA (1973 a 1976).

13. Stanley Matthews (Anglie)
Stanley Matthews byl pravděpodobně první fotbalovou superhvězdou světa. Od 30. let minulého století několik generací ostrovních kluků toužilo nosit na dresu číslo 7, s nímž nastupoval. Přezdívalo se mu „Čaroděj Dribble“ nebo „Kouzelník“, protože mistrovsky ovládal míč, byl rychlý, obratný, vytrvalý, neúnavný a nesmírně kreativní. Místem jeho úžasných kousků byla pravá strana hřiště a každý levý bek měl z něho obrovský respekt, ne-li přímo strach. Matthewse bylo prakticky nemožné zastavit, a to dokonce ani v pokročilém věku. Povídat by o tom mohl legendární brazilský obránce a dvojnásobný mistr světa Nilton Santos, jehož „Kouzelník“ zostudil ještě v 41 letech. To byl také věk, kdy získal Zlatý míč pro nejlepšího hráče světa. Jeho fotbalová kariéra trvala dlouhých 33 let a skončila ve věku 50 let.

12. Garrincha (Brazílie)
Mnohými odborníky je Brazilec Garrincha považován za nejlepšího dribléra všech dob. Subtilní křídlo si dělalo z obránců soupeře dobrý den. V jeho technickém rejstříku bylo tolik triků a fíglů, že nikdo nemohl tušit, co v kterém okamžiku právě provede. Když v letech 1958 a 1962 vyhrála Brazílie mistrovství světa, měl na tom Garrincha pokaždé lví zásluhu. Byl to fotbalový bavič, který nevynechal jedinou příležitost, kdy mohl zvednout diváky ze sedadel nějakým drzým kouskem. A to všechno zvládal i s tělesnou vadou. Narodil se totiž s deformací páteře a jeho pravá noha byla o pár centimetrů kratší než levá. V prokladu k jeho fotbalovým úspěchům byl osobní život. Po svém otci zdědil kladný vztah k alkoholu a ten ho také přivedl do hrobu. Mezitím kvůli etanolu se musel vypořádat řadou finančních i manželských problémů, způsobil několik vážných silničních nehod, dokonce i smrtelných.

11. Andrej Ševčenko (Ukrajina)
Andrej Ševčenko je patrně nejlepším ukrajinským fotbalistou všech dob. Kariéru odstartoval v Dynamu Kyjev, odkud se v roce 1999 vydal do italského klubu AC Milán, kde vydržel sedm sezon a stal se miláčkem tribun a jednou z nejzářivějších hvězd evropského fotbalu. V roce 2006 byl však dalším z hráčů, kterého zlákalo cinkání peněz v měšci ruského miliardáře Romana Abramoviče a zamířil do Chelsea. Vysvětlení, že do Anglie odchází hlavně kvůli tomu, aby se jeho syn naučil pořádně mluvit anglicky, milánští fanoušci nikdy nepřijali. Když v červnu roku 2012 ukončil kariéru, měl na kontě velkolepý seznam úspěchů. Stal se pětkrát mistrem Ukrajiny s Dynamem Kyjev, vyhrál italskou Serii A i Ligu mistrů s AC Milán a v dresu Chelsea se radoval z vítězství v FA Cupu a Ligovém poháru. V roce 2004 získal Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu světa.

10. Raheem Sterling (Anglie)
Raheem Sterling si po odchodu do Manchesteru City v roce 2015 u fanoušků Liverpoolu vysloužil zařazení do škatulky „zrádce“, protože k arabským šejkům odešel především kvůli nadstandardně tučné výplatě. Peníze, které za něho Citizens vynaložili a jež mu platili na účet, se ale vyplácely. S klubem vybojoval čtyři anglické tituly a sedm dalších trofejí. Jeden pohár už získal i v současním působišti v Chelsea, kam přestoupil v roce 2022. Na mezinárodní scéně odehrál za národní tým osm desítek utkání a ve sbírce má stříbro z mistrovství Evropy a bronz z Ligy národů. Vyrostla z něho jedna z nejzářivějších hvězd Premier League i světového fotbalu.

9. Kenny Dalglish (Skotsko)
Pro fanoušky Liverpoolu zůstává Kenny Dalglish v paměti jako „Král Kenny.“ Skotský hráč možná fotbalově předběhl svou dobu. Kromě toho, že to byl excelentní kanonýr, byl také komplexním, chytrým a nesmírně obratným hráčem. Dalglish nebyl nikdy sobecký – kromě toho, že střílel hodně gólů, spousty jich připravoval i spoluhráčům. Liverpool přivedl k šesti mistrovským titulům, když v letech 1977 až 1990 nastřílel 172 branek, což ho řadí na sedmé místo v historických klubových statistikách.

8. David Beckham (Anglie)
David Beckham se stal ikonou anglického fotbalu. Záložník, který proslul fantastickým zahráváním přímých kopů, strávil osm sezon na Old Trafford a šestkrát se s Manchesterem United radoval z titulu mistra anglické Premier League. Jednou se napil i z poháru pro vítěze Ligy mistrů. Čtyři roky působil na San Bernabeu a následně vyrazil popularizovat fotbal do Spojených států, kde spojil svůj sportovní osud s klubem Los Angeles Galaxy. Kariéru ukončil v roce 2013 titulem v dresu Paris Saint-Germain ve francouzské Ligue 1.

7. Luis Figo (Portugalsko)
Ještě než se zjevil na scéně Cristiano Ronaldo, nosil v portugalské reprezentaci na dresu číslo 7 fenomenální Luis Figo. Hráč, který proslul výjimečnou kreativitou, citem pro míč a střeleckým instinktem, rozdělil svou kariéru rovnoměrně mezi čtyři kluby. Šest sezon strávil ve Sportingu Lisabon, dalších pět byl hvězdou Barcelony. Fanoušky katalánského velkoklubu si však znepřátelil následným přestupem do Realu Madrid. Na San Bernabeu hrál pět let a na poslední štaci se vydal do Interu Milán, kde po čtyřech sezonách ukončil v roce 2009 bohatou a úspěšnou sportovní dráhu. S portugalskou reprezentací se dostal v roce 2004 až do finále evropského šampionátu. Na klubové úrovni vyhrál vše, co mohl. Čtyřikrát se stal vítězem italské Serie A i španělské La Ligy (dvakrát s Barcelonou a dvakrát s Realem), v dresu Bílého baletu se radoval v roce 2002 z vítězství v Lize

6. Eric Cantona (Francie)
Na podzim roku 1992 to měl kouč Alex Ferguson na Old Trafford pořádně nahnuté. Po katastrofálním startu do sezony se už nahlas mluvilo o jeho vyhazovu, ale pak přišel zázrak. Jmenoval se Eric Cantona a Red Devils ho získali za 1,2 milionu liber z konkurenčního Leedsu. Francouzský forvard, který proslul nejen svým nesporným talentem a fotbalovou genialitou, ale také arogantními výstřelky, jako by do týmu přinesl přesně to, co mu chybělo – agresivní herní projev a branky. Cantona odehrál za United pět sezon, během nichž pomohl vybojovat čtyři ligové tituly, dvě vítězství v FA Cupu a nastřílel přes 150 gólů. Do fotbalových dějin vstoupil „King Eric“ i díky zápasu, který hrál Manchester United v lednu roku 1995 na stadionu Crystal Palace. Cantona si tehdy nenechal líbit nadávky a urážky jednoho z domácích fanoušků a přes reklamní panel ho pořádně nakopl, načež přidal i pár úderů pěstmi.

5. Franck Ribéry (Francie)
Francouz Franck Ribéry prožil během kariéry několik vzletů i pádů, a to jak na hřišti, tak mimo něj. Dlouho patřil k nejlepším hráčům Bayernu, držel si vysokou výkonnost, hýřil kreativitou a táhl tým za úspěchem jako nikdo jiný. Dovedl mnichovský velkoklub k titulu v Lize mistrů i k několika triumfům v domácí soutěži. I v pokročilém sportovním věku byl stále nesmírně platným fotbalistou.

4. Bastian Schweinsteiger (Německo)
Dlouhá léta byl německý reprezentant Bastian Schweinsteiger věrný Bayeru Mnichov, kde operoval v hloubi pole, perfektně četl hru a zakládal útoky týmu. Vždy dokázal najít uličku, kterou prostrčil balon na Arjena Robbena či Francka Riberyho, kteří z jeho kreativity mohli těžit. V létě roku 2015 však přestoupil do Manchesteru United, což jeho kariéře moc neprospělo. Svou fotbalovou výjimečnost potvrdil na mistrovství světa v Brazílii, kde s číslem 7 na dresu významně pomohl Německu k titulu šampionů. Byl to on, kdo určoval tempo hry, uměl tvrdě vystřelit i načechrat milimetrovou přihrávku na volného spoluhráče. Zkrátka rozený vůdce, který vždy táhl mužstvo tvrdošíjně jako buldok za vítězstvím v každém zápase. Není to náhoda, že právě Schweinsteiger přežil tolik trenérských změn v bavorském velkoklubu.

3. Raúl González (Španělsko)
Než přišel na San Bernabeu Cristiano Ronaldo, byl synonymem Bílého baletu pro číslo 7 Raúl Gonzáles. Až teprve portugalská superhvězda překonala jeho rekordy, které během šestnácti sezon v dresu královského velkoklubu vytvořil na klubové i ligové úrovni. Raúl je mnohými odborníky i fanoušky považován za nejlepšího španělského fotbalistu všech dob. Proslulý byl svým zabijáckým střeleckým instinktem a nesmírnou bojovností. První zápas v Champions League odehrál už ve věku 18 let. S Realem vyhrál šestkrát ligový titul a třikrát Ligu mistrů.

2. George Best (Severní Irsko)
Podle jména by měl být anglický fotbalista George Best na čele tohoto žebříčku, ale to bychom ho malinko přecenili. Bezesporu to byl výjimečný hráč, který byl na hřišti fotbalovým géniem a předváděl ohromující kousky, ale v soukromí se občas stával divokým a nespoutaným zvířetem. O jeho kladném vztahu k alkoholu se tradovaly pověsti a po skončení profesionální kariéry byl chlast jeho největším koníčkem a kamarádem. V roce 2002 byl na tom Best tak špatně, že musel podstoupit transplantaci jater. Přesto se v dalších letech znovu pravidelně objevoval na fotografiích v tisku se sklenkou v ruce. Tři roky po operaci zemřel na zánět jater. Měl smůlu, že se s reprezentací Severního Irska nikdy neprobojoval na mistrovství světa, přesto se dodnes před jeho fotbalovým talentem sklání celý svět. Oprávněně.

1. Cristiano Ronaldo (Portugalsko)
Pětinásobný držitel Zlatého míče FIFA je bezpochyby nejlepším hráčem, který kdy nosil na dresu číslo 7. CR7 - monogram jeho jména s tímto numerem se stal solidní obchodní značkou. Cristiano Ronaldo je fenomenální a komplexní útočník, který vyniká kreativním myšlením, předvídavostí, má skvělé zrychlení, dokonalou techniku a obrovský cit pro míč. Patří mezi nejlepší exekutory přímých kopů. Přehled jeho rekordů a úspěchů je obrovský a  může k nim ještě další přidat. Jen namátkou – kromě toho, že je pětinásobným držitelem Zlatého míče, třikrát vyhrál anglickou Premier League s Manchesterem United, dvakrát španělskou La Ligu s Realem Madrid a italskou s Juventusem. S prvními dvěma jmenovanými kluby také dokázal vybojovat pohár pro vítěze Ligy mistrů (s Bílým baletem dokonce čtyřikrát) a Superpohár. Z evropských šampionátů má doma kompletní sérii medailí -