Pokoří je. 10 hvězd, jež v příští sezoně (téměř jistě) přeskočí David Pastrňák v historické tabulce střelců NHL

Andy Bathgate (349 branek)
Navzdory těžkému zranění, které utrpěl ještě v juniorském věku, se stal Andy Bathgate hokejovou legendou. I s ocelovou destičkou pod levým kolenem patřil v padesátých a šedesátých letech minulého století k nejlepším pravým křídlům na planetě. Bathgate měl obrovský talent. Když měl na hokejce puk, dokázal s ním skoro zázraky. Častokrát sám prokličkoval až před branku a skóroval. V sezoně 1958/59 se stal prvním hráčem v dějinách New Yorku Rangers, který nastřílel 40 branek. Posbíral tehdy 88 bodů a získal Hart Trophy pro nejužitečnějšího hokejistu v NHL. Byl prvním hráčem Rangers, který se objevil na obálce magazínu Sports Illustrated. Přestože strávil jedenáct sezon v Madison Square Garden, prstenu pro vítěze Stanley Cupu se dočkal až po výměně do Toronta v roce 1964. Kariéru zakončil s bilancí 1069 odehraných utkání a 349 nastřílených branek. Do hokejové síně slávy byl uveden v roce 1978.

Kevin Dineen (355 branek)
Hrál na mistrovství světa (a byl dvakrát stříbrný) i na olympijských hrách, v NHL odehrál 19 sezon, jedinou trofej však vybojoval kanadský útočník Kevin Dineen na Kanadském poháru v roce 1987. Během téměř dvacetileté kariéry v elitní zámořské lize hrál za Hartford Whalers, Philadelphii Flyers, Carolinu Hurricanes, Ottawu Senators a Columbus Blue Jackets. Když se po sezoně 2002/03 loučil s profesionálním hokejem, měl na kontě 1188 odehraných střetnutí a 760 kanadských bodů, z nichž 355 posbíral za přesné trefy. Dineen byl nesmírně vášnivým a emotivním hokejistou, takže stejně lehce jako sbíral body za góly a asistence, sbíral i trestné minuty. Během kariéry odseděl na trestné lavici 2229 minut. V paměti fanoušků však navždy zůstane jako excelentní kanonýr. Osmkrát dokázal v základní části pokořit hranici 20 branek, přičemž v 1988/89 zaznamenal své osobní maximum, když v barvách Hartfordu n

Geoff Sanderson (355 branek)
Když se na přelomu tisíciletí konal rozšiřovací draft NHL, útočník Geoff Sanderson tehdy patřil Buffalu, americký klub si však tehdy osmadvacetiletého borce nezapsal na listinu chráněných hráčů a on se stal kořistí Columbusu. V dresu Blue Jackets pak pomáhal nový klub etablovat na mapě elitní zámořské ligy a nutno říci, že se mu to velmi dařilo. Sandersona si v roce 1990 vybral ve druhém kole draftu NHL Hartford, kde mu rychle dali šanci a rozhodně toho nelitovali. V sezoně 1992/93 nastřílel 46 gólů a posbíral 89 bodů v 82 zápasech, čímž si vytvořil osobní rekord. Čtyřicetigólovou hranici překonal ještě jednou (v ročníku 1993/94), čtyřikrát se pak ještě dokázal dostat minimálně na metu 30 nastřílených branek. V NHL odehrál 1104 utkání, nastřílel úctyhodných 355 gólů a posbíral rovných 700 bodů. Ze Staney Cupu se však nikdy nenapil. Nejblíže mu byl v roce 1999, Buffalo, kde tehdy hrál, však finál

Vjačeslav Kozlov (356 branek)
Dvakrát vyhrál Stanley Cup a na přelomu tisíciletí patřil k největším hvězdám v NHL. Ruský forvard Vjačeslav Kozlov je osmým nejlepším ruským střelcem v historii zámořské ligy. Do prestižní soutěže zamířil krátce po pádu východního bloku a v sezoně 1991/92 debutoval v Detroitu, kde pak hrál až do roku 2001, kdy byl vytrejdován za Dominika Haška do Buffala. Tam však pobyl jen krátce a už od dalšího ročníku až do odchodu do vlasti v roce 2010 hájil barvy Atlanty. Když se Kozlov s NHL loučil, měl na kontě 1182 utkání a 853 bodů (356+497). Ve 118 zápasech v play-off posbíral 79 bodů (42+37). V Detroitu i v Atlantě je pokládán za klubovou legendu.

Kirk Muller (357 branek)
Že se stane v roce 1984 jedničkou draftu Mario Lemieux, bylo jasné dlouho dopředu, otázkou zůstávalo, po kom sáhnou Ďáblové z New Jersey, kteří tehdy měli právo druhého výběru. Vsadili na kanadského centra Kirka Mullera a rozhodně neprohloupili. I při zpětném pohledu by se dočkal výběru hned v první desítce. Navzdory skvělým výkonům však Muller s New Jersey na Stanley Cup během sedmi sezon, z nichž ve čtyřech vedl mužstvo jako kapitán, nedosáhl. Do klubové historie se zapsal 185 brankami a 335 nahrávkami, a v roce 1991 zamířil do Montrealu, kde se z poháru pro vítěze radoval o dva roky později. Od roku 1995 pak vystřídal ještě čtyři kluby – New York Islanders, Toronto Maple Leafs, Floridu Panthers a Dallas Stars. Celkem má ve statistikách NHL zapsáno 19 sezon, 1349 zápasů, 357 gólů a 602 asistencí.

Bobby Smith (357 branek)
Od juniorských let až do konce kariéry byl kanadský centr Bobby Smith hvězdou nejzářivější velikosti. V roce 1978 se stal jedničkou draftu, když po něm sáhla Minnesota North Star, a už v ročníku 1978/79 získal ocenění Calder Trophy pro nejlepšího nováčka v NHL. V premiérové sezoně nastřílel 30 branek a posbíral do statistik 74 bodů. V elitní zámořské soutěži odehrál 15 sezon a v devíti z nich zaznamenal přes 70 kanadských bodů. Čtyřikrát si zahrál v All-Star Game a v roce 1986 vybojoval s Montrealem Stanley Cup. Když se v roce 1993 s NHL loučil, měl na kontě 1077 utkání a 1036 bodů (357+679) v základní části soutěže a 184 zápasů a 162 bodů (64+98) v play-off.

Henri Richard (358 branek)
Bratr slavného Maurice Richarda Henri byl jen 170 centimetrů vysoký prcek, který však fyzické nedostatky vyvažoval rychlostí a kouzelně šikovnýma rukama. Vynikající centr odehrál v Montrealu celou kariéru, která čítala rovných dvacet sezon. Poslední čtyři - v letech 1971 až 1975 - strávil v kapitánském dresu. Richard ukončil kariéru s bilancí 1256 zápasů v základní části soutěže, v nichž nasbíral 1046 bodů (358+688). V play-off zvládl 180 utkání s bilancí 49 branek a 80 asistencí. Desetkrát si zahrál v All-Star Game, ve dvou sezonách byl nejlepším nahrávačem soutěže (1957/58 a 1962/63). Získal víc prstenů pro vítěze Stanley Cupu, než má prstů na rukou (11). Jeho jméno bude navždy patřit mezi největší hokejové legendy.

Bobby Clarke (358 branek)
Bobby Clarke je členem Hokejové Síně slávy a jednou z největších kanadských legend. Číslo 16, se kterým odehrál celou kariéru, jež čítala 15 sezon ve Philadelphii, bylo v klubu slavnostně vyřazeno a nikdo s ním už nemůže hrát. Devět let byl kapitánem mužstva a i když kariéru ukončil už před 40 lety, stále je rekordmanem Flyers v počtu nasbíraných bodů i odehraných zápasů. Výčet jeho úspěchů je pěkně dlouhý. Dvakrát přivedl mužstvo k zisku Stanley Cupu (1974 a 1975), třikrát se radoval z Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče ligy a ve vitríně s poháry má také Ted Lindsay Award, tedy trofej pro nejužitečnějšího hokejistu, jehož si volí sami hráči, dále Lester Patrick Trophy, Selke Trophy pro nejlépe bránícího útočníka a také Bill Masterton Trophy za spojení excelentních výkonů s oddaností a věrností hokeji.

Ivan Boldirev (361 branek)
Srb Ivan Boldirev, rodák ze Zrenjaninu, se dostal ve dvou letech do Kanady, kam emigrovala z Jugoslávie jeho rodina, a navzdory svému nehokejovému původu se z něho v kolébce tohoto sportu stal výborný hráč. Boldirev zářil ve druhé polovině šedesátých let minulého století v juniorských soutěžích, kde ohromoval skvělou produktivitou. Není divu, že v roce 1969 šel v draftu na řadu velmi brzy. Už jako jedenáctého si ho vybral Boston, za který v sezoně 1970/71 odehrál první dva zápasy v NHL. Nejpovedenější léta však strávil v Chicagu, kam přestoupil v roce 1974. S Blackhawks strávil téměř pět kompletních sezon, během nichž si zahrál i v All-Star Game a pravidelně patřil k nejproduktivnějších hráčům týmu. V roce 1979 byl vytrejdován do Atlanty, odkud v následující sezoně zamířil do Vancouveru. Poslední roky profesionální kariéry pobýval v Detroitu.