22 nejužitečnějších hokejistů z juniorských šampionátů. Víte, jak si dnes vedou?

2002: Mike Cammalleri (Kanada)
Mike Cammalleri naskočil do NHL hned v následující sezoně po juniorském šampionátu, na němž byl vyhlášen nejužitečnějším hráčem. V sedmi zápasech tehdy nasbíral 11 bodů a pomohl Kanadě k zisku stříbrných medailí. V dresu Los Angeles odehrál pět sezon, přičemž ročník 2006/07 byl jeho nejlepším – nasbíral v něm 80 bodů a nastřílel 34 branek. O dva roky později tato čísla překonal v Calgary, kde měl po základní části na kontě 82 bodů (39+43). Přes Montreal Canadiens se do Calgary ještě jednou vrátil, od sezony 2014/15 byl však hráčem New Jersey Devils, kde strávil tři roky, aniž by si jedinkrát zahrál v play-off. Svou poslední sezonu (2017/18) začal v Los Angeles, ale poměrně záhy byl vytrejdován do Edmontonu, kde mu v létě vypršela smlouva a novou mu už v žádném jiném klubu nenabídli. Do hokejového důchodu odcházel jako mistr světa z roku 2007 a s bilancí 906 odehraných utkání v N

2003: Marc-André Fleury (Kanada)
Kdo by v sezoně 2017/18 čekal, že nový klub v NHL - Vegal Golden Knights - bude hned ve svém premiérovém ročníku bojovat o Stanley Cup? Jestliže na tom měl někdo zásadní podíl, byl to brankář Marc-André Fleury, který se stal kořistí Rytířů v rozšiřovacím draftu poté, co si ho jeho předchozí zaměstnavatel z Pittsburghu nezapsal na listinu chráněných hráčů. Stříbrný medailista a nejužitečnější hráč z juniorského šampionátu v roce 2003 se stal jen o pár měsíců později jedničkou draftu a do NHL poprvé nakoukl v sezoně 2003/04. Od té doby byl až do roku 2017 věrný Tučňákům. V létě 2021 měnil dres podruhé a upsal se Chicagu, odkud se přesunul do současného působiště v Minnesotě. Ve sbírce úspěchů má kromě tří Stanley Cupů z let 2009, 2016 a 2017 také zlato z olympiády ve Vancouveru a Vezina Trophy pro nejlepšího gólmana v NHL.

2004: Zach Parise (USA)
Zach Parise býval bezpochyby vynikajícím hokejistou, ale při pohledu na jeho smlouvu v Minnesotě se jednomu musela zatočit hlava. Ještě když hrál za New Jersey Devils, dokázal nastřílet v základní části sezony přes 40 branek a nasbírat skoro sto bodů. Od té doby už ale na podobná čísla nikdy nedosáhl. Kontrakt v Minnesotě mu zajišťoval ročně sedm a půl milionu dolarů a měl vypršet až ve věku 41 let. Manažeři Wild to ale nehodlali tak dlouho snášet, a tak amerického hráče v létě 2020 ze smlouvy vyplatili. On následně podepsal kontrakt s New Yorkem Islanders, kde odehrál minulé dvě sezony.V roce 2004 byl však na startu kariéry a na juniorském šampionátu dal o sobě pořádně vědět. V šesti zápasech se blýskl pěti góly a šesti asistencemi, pomohl americké reprezentaci ke zlatým medailím a kromě toho, že byl vyhlášen nejužitečnějším hráčem turnaje, stal se také nejlepším útočníkem, nahrávačem a do

2005: Patrice Bergeron (Kanada)
Boston Bruins = Patrice Bergeron. I tak se to dalo v minulých letech s nadsázkou říci. A v klubu to dobře věděli. V klubu strávil celou kariéru a manažeři nejspíš ani na chvilku nezalitovali, že si ho v roce 2003 vybrali v druhém kole draftu. Bergeron byl nejen jedním z nejlepších hráčů na vhazování v celé soutěži, ale zároveň patřil mezi nejlépe bránící útočníky. Ostatně – čtyři zisky J. Selke Trophy hovoří za vše. Byl to vynikající tvůrce hry, neomylný střelec a bylo prakticky nemožné ho odstavit od puku. Fanoušci Bostonu ho milovali, ti ostatní respektovali a když po minulém ročníku oznámil odchod do sportovního důchodu, nejedno oko zaslzelo. Svoje kvality předvedl už coby náctiletý mladíček na mistrovství světa juniorů v roce 2005. Třinácti body za pět gólů a osm nahrávek pomohl Kanadě ke zlatým medailím a stal se nejproduktivnějším i nejužitečnějším hráčem turnaj

2006: Jevgenij Malkin (Rusko)
Když má svůj den, není na světě lepšího hokejisty. Bruslí jako Sergej Fjodorov, umí si pokrýt puk jako Jaromír Jágr a dokáže prosvištět mezi obránci jako Mario Lemieux. To je stručná vizitka Jevgenije Malkina. Sedmatřicetiletý forvard má na kontě tři sezony, ve kterých nasbíral v základní části NHL přes sto bodů a kdyby odehrál všechny zápasy v některých z minulých ročníků, nejspíš by se přes tuto hranici dostal víckrát. V Pittsburghu si ho smluvně pojistili do roku 2026 a vyplácí mu průměrně ročně 6,5 milionu dolarů, což jsou na hráče v jeho věku hodně velké peníze. V NHL dosud odehrál přes 1086 utkání a drží si skvělý průměr více než bodu na utkání (1,15).Na mistrovství světa hráčů do 20 let byl v roce 2006 už podruhé a mohl zúročit i zkušenosti ze seniorské reprezentace Sborné, kam ho trenéři zvali už od 18 let. Pomohl vybojovat ruskému týmu stříbrné medaile a kromě ocenění pro nejužitečnějšího hráče

2007: Carey Price (Kanada)
Brankář Carey Price získal s kanadským výběrem zlato na olympiádě v Soči, ale už o pět let dříve se stal šampionem na mistrovství světa dvacítek, kde byl prakticky neprůstřelný. Inkasoval jen sedm gólů v šesti zápasech a úspěšnost zásahů vyšrouboval nad 96 procent. Přestože s Montrealem na Stanley nikdy nedosáhl, o jeho kvalitách svědčí řada individuálních cen. Ve sbírce má Vezina Trophy pro nejlepšího gólmana NHL, Jennings Trophy, Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče soutěže i ocenění Ted Lindsay Award, což je obdoba Hart Trophy udělovaná hráčskou asociací NHLPA. Už druhým rokem ho však mezi tyče nepustily zdravotní problémy a nejspíš se už v brance nikdy neobjeví.

2008: Steve Mason (Kanada)
Kanadští junioři v roce 2008 obhájili zlato na mistrovství světa hráčů do 20 let a opět na tom měl velkou zásluhu jejich brankář. Rok poté, co zářil mezi tyčemi Carey Price, se stal hvězdou turnaje Steve Mason. V pěti zápasech inkasoval jen šest branek a úspěšnost zákroků dostal nad 95 procent. Zcela po zásluze byl vyhlášen nejužitečnějším hráčem a dostal se i do All-Star týmu. Masona si už v roce 2006 vybral ve třetím kole draftu Columbus, ale první příležitost v NHL dostal až po povedeném juniorském šampionátu v sezoně 2008/09. Byla to ale šance jako hrom, protože v klubu z něho okamžitě udělali týmovou jedničku a on ve své premiérové sezoně odchytal 61 zápasů s úspěšností zásahů 91,6 %. Za Modré kabáty hrál až do sezony 2012/13, kdy byl vytrejdován do Philadelphie, kde působil do konce ročníku 2016/17. Pak už si ale zachytal jen epizodně ve Winnipegu, odkud byl vytrejdován do Montrealu, kt

2009: John Tavares (Kanada)
John Tavares je báječným kanonýrem, který má nesmírně šikovné ruce a k tomu chytrou hlavu, která umí vymýšlet šance i pro spoluhráče. Právě jeho osobnost až do konce sezony 2017/18 povyšovala lehce nadprůměrný celek New Yorku Islanders kvalitativně mnohem výš. A to je přesně ten faktor, který charakterizuje velkého hráče. Nyní dělá to samé v dresu s kapitánským céčkem v Torontu. V době, kdy je Tavares na ledě, neexistuje pro mužstvo, v něm hraje, nic nemožného. Je totiž neskutečně nebezpečným forvardem, který dokáže vytvořit šanci nebo dát gól prakticky z ničeho. Jeho velkou devizou je moment překvapení. Ukázal to už na mistrovství světa juniorů v roce 2009, kde ohromil 15 body v šesti zápasech a měl lví zásluhu na tom, že Kanada potřetí v řadě vyhrála zlato.

2010: Jordan Eberle (Kanada)
Jordana Eberleho si vybral Edmonton v prvním kole draftu v roce 2008 a dvakrát ho pustil na juniorský šampionát. V prvním případě se radoval ze zlaté medaile, v tom druhém – v roce 2010 – ze stříbra a ocenění pro nejužitečnějšího hráče turnaje. V šesti zápasech nastřílel osm gólů a na dalších pět nahrál spoluhráčům. Do NHL poprvé naskočil v ročníku 2010/11, zvládl odehrát 69 utkání a posbírat slušných 43 bodů (18+25). V následující sezoně zaznamenal dosud nejlepší čísla v kariéře – v 78 duelech základní části nastřílel 34 gólů a k nim přidal 42 asistencí. Od roku 2017 spojil kariéru na čtyři sezony s New Yorkem Islanders, v létě 2021 se stal kořistí nového klubu ze Seattlu v rozšiřovacím draftu NHL.

2011: Brayden Schenn (Kanada)
Sedm zápasů, 18 bodů. Kanaďan Brayden Schenn se stal na přelomu let 2010 a 2011 nejzářivější hvězdou juniorského šampionátu. Tehdy už byl přes rok draftován Los Angeles Kings a měl za sebou také pár zkušeností z NHL. Schenn byl vyhlášen nejen nejužitečnějším hráčem turnaje, ale stal se též nejlepším střelcem i nahrávačem, útočníkem a dostal se do All-Star týmu. Kanada však ani s jeho pomocí na titul nedosáhla a skončila druhá. Ze zlaté medaile se však radoval v roce 2015 na seniorském mistrovství světa v Praze. Kompletní nováčkovské sezony v NHL se ale Schenn dočkal až po juniorském šampionátu. V létě roku 2011 byl vyměněn do Philadelphie, kde dostal podstatně víc příležitostí. Postupně vyzrál v kvalitního hráče, což potvrdil, když byl vytrejdován do St. Louis, kde poprvé v kariéře dosáhl na metu 70 bodů (28+42) v základní části soutěže a v roce 2019 významně pomohl týmu ke Stanley Cupu.

2012: Jevgenij Kuzněcov (Rusko)
Nyní jednatřicetiletý Jevgenij Kuzněcov vždy sekundoval největší hvězdě týmu, krajanovi Alexandrovi Ovečkinovi, a v tabulce klubové produktivity skončil v ročníku 2017/18 s bilancí 83 bodů (27+56) na druhém místě. V play-off byl ale s 32 body (12+20) nejlepší a měl lví podíl na zisku Stanley Cupu. Na juniorském šampionátu v roce 2012 sice výbornými výkony nepomohl Rusku ke zlatu a musel se spokojit se stříbrnou medailí. Zklamání si však vynahradil o pár měsíců později. Se seniorskou Sbornou totiž vyhrál titul na mistrovství světa, které hostilo Švédsko s Finskem.

2013: John Gibson (USA)
Od ročníku 2015/16 je John Gibson brankářskou jedničkou Anaheimu. Že si od něho v klubu hodně slibovali, dokládá i fakt, že s ním podepsali smlouvu až do roku 2027. Na šampionátu juniorů v roce 2013 byl vyhlášen nejen nejužitečnějším hráčem, ale také nejlepším brankářem. O pár měsíců později dostal pozvánku i do seniorského týmu Spojených států, s nímž tehdy na mistrovství světa dospělých vybojoval bronzovou medaili. A nebyl v mužstvu jen do počtu – odchytal pět zápasů s úspěšností zákroků 95,1 %.

2014: Filip Forsberg (Švédsko)
Devětadvacetiletý Filip Forsberg je dobře bránícím útočníkem, který patří k nejkreativnějším hráčům v týmu Nashvillu. Zdobí ho perfektní technika a práce s holí. Nositel slavného hokejového jména podává nesmírně konzistentní výkony. Zdobí ho nesmírná tvořivost, cit pro přihrávku i vynikající bruslení. Na šampionátu juniorů v roce 2014 pomohl čtyřmi góly a osmi nahrávkami Švédům ke stříbrným medailím. Mužstvo tehdy vedl jako kapitán a po zásluze byl vyhlášen nejužitečnějším hráčem turnaje.

2015: Denis Godla (Slovensko)
Slovenský brankář Denis Godla se stal na přelomu let 2014 a 2015 hvězdou juniorského šampionátu, a tak se čekalo, který klub po něm sáhne v letním draftu. K překvapení mnohých odborníků si však obratného gólmana nikdo nevybral. Rodák ze Spišské Nové Vsi prošel kromě mateřského klubu i Slovanem Bratislava, v němž si zkusil i Kontinentální hokejovou ligu, a zachytal si také v Piešťanech slovenskou extraligu. Před sezonou 2015/16 se chtěl přesunout do zámoří, aby byl víc na očích, nakonec ale zamířil do druholigového finského klubu Kokkolan Hermes. Tam chytal jeden rok a od roku 2016 byl hráčem klubu KalPa. V ročníku 2019/20 měl pomoci se záchranou extraligy Kladnu, to se mu ale nepodařilo. Tři minulé sezony hájí barvy Litvínova a nyní je opět hráčem bratislavského Slovanu.

2016: Jesse Puljujärvi (Finsko)
Jednička, dvojka, nejhůře trojka draftu v roce 2016. Tak viděli šance finského útočníka Jesseho Puljujärviho hokejoví experti. Nakonec z toho byl čtvrtý výběr pro Edmonton Oilers. Talentovaný mladík Jesse Puljujärvi zářil na juniorském šampionátu tím nejjasnějším světlem. V sedmi zápasech posbíral 17 bodů za pět gólů a 12 nahrávek, a stal se nejen mistrem světa a nejproduktivnějším hráčem turnaje, ale také tím nejužitečnějším. Puljujärvi navzdory svému mládí hrál už od roku 2014 v nejvyšší finské soutěži, kde oblékal dres Kärpätu Oulu. Od sezony 2016/17 pak odehrál v dresu Oilers přes tři stovky utkání a zaznamenal více než sto bodů. V Edmontonu od něho ale čekali o hodně víc. Na konci minulého ročníku byl vyměněn do Caroliny a poté, co mu vypršela smlouva, už další nikde nepodepsal, takže momentálně je stále bez angažmá.

2017: Thomas Chabot (Kanada)
Kanadský obránce Thomas Chabot si na přelomu let 2016 a 2017 odbyl svůj druhý start na mistrovství světa hráčů do 20 let a dokonale zúročil zkušenosti z předchozího turnaje. Výběru javorového listu pomohl v sedmi zápasech deseti body za čtyři góly a šest asistencí ke stříbrným medailím. Kromě toho, že byl vyhlášen nejužitečnějším hráčem, posbíral řadu dalších ocenění. Stal se nejlepším i nejproduktivnějším bekem a po právu se dostal i do All-Star výběru šampionátu. Chabot byl draftován Ottawou v roce 2015 už v prvním kole, ale nejprve působil v juniorské soutěži QMJHL, v níž doslova zářil. I díky jeho nesmírné produktivitě vyhrál celek Saint John Sea Dogs mistrovský titul a kanadský borec získal cenu pro nejlepšího obránce sezony, dostal se do All-Star týmu ligy a ještě navíc obdržel Paul Dumont Trophy pro největší osobnost soutěže. Od ročníku 2017/18 už patří do prvního týmu a válí v NHL.

2018: Casey Mittelstadt (USA)
Před šesti lety si vybrali skauti Buffala v draftu NHL jako osmého hráče v celkovém pořadí amerického útočníka Caseyho Mittelstadta a už v sezoně 2017/18 dostal poprvé šanci ukázat se na ledě v nejslavnější lize světa. Zvládl to nadmíru dobře. Naskočil do šesti utkání a zaznamenal pět bodů za gól a čtyři nahrávky. Bronzový medailista z mistrovství světa juniorů v roce 2018, na němž se stal s 11 body nejproduktivnějším hráčem a zároveň získal ocenění pro nejužitečnějšího hokejistu turnaje, je dynamickým hráčem s perfektním bruslením, umí to náramně s pukem a je v každém okamžiku nesmírně tvořivý. Dovede předvídat, kam se bude hra ubírat, chytře se dokáže vyhnout silnějším a urostlejším protivníkům a překvapivě založit protiútok. Mittelstadt je komplexním hokejistou s dravými ofenzivními instinkty, který se však poctivě vrací do defenzívy a pomáhá s obranou.

2019: Ryan Poehling (USA)
Americký centr Ryan Poehling hrál na dvou světových šampionátech juniorů. Na ten první v roce 2018 přijel jako mistr světa z turnaje osmnáctek z předchozího roku a pomohl americkému výběru k bronzovým medailím. Za další rok už byl největším tahounem týmu, který přivedl ke stříbru. Podílel se na tom osmi body v sedmi zápasech a kromě ocenění pro nejužitečnějšího hráče turnaje byl vyhlášen také nejlepším útočníkem a dostal se do All-Star výběru. Poehlinga si v roce 2017 vybral už v prvním kole draftu Montreal, za který talentovaný mladík s rychlýma nohama a šikovnýma rukama debutoval v ročníku 2018/19. A byla to premiéra jako hrom, protože nastřílel tři branky. Minulou sezonu strávil v Pittsburghu a v té současné hájí barvy Philadelphie, kde v létě podepsal roční kontrakt.

2020: Alexis Lafreniére (Kanada)
O tom, že se jedničkou draftu v roce 2020 stane Kanaďan Alexis Lafreniere, téměř nikdo nepochyboval. Z osudí si ho vytáhli newyorští Jezdci. Je to typ chytrého, moderního hokejisty, který nemá slabou stránku. Umí báječně a překvapivě vystřelit i nahrávat, a vytvářet šance pro spoluhráče. Nebojí se jít před branku, kde to bolí, a dovede se tam výborně orientovat a dávat góly z dorážek a skrumáží. Má nesmírně šikovné ruce. Odborníci nepochybují o tom, že z něho vyroste hvězda ligy. Na juniorském šampionátu v České republice odehrál pět zápasů a zaznamenal deset bodů za čtyři góly a šest nahrávek. Byl vyhlášen nejlepším útočníkem a nejužitečnějším hráčem turnaje a zařazen do All-Star týmu.

2021: Trevor Zegras (USA)
Byl to především centr Trevor Zegras, který táhl americký výběr na mistrovství světa juniorů na přelomu let 2020 a 2021 ke zlatým medailím. Na cestě za titulem posbíral v sedmi zápasech 18 bodů za sedm gólů a 11 nahrávek. Kromě nejcennějšího kovu posbíral ocenění pro nejužitečnějšího a nejproduktivnějšího hráče turnaje, nejlepšího nahrávače a dostal se do All-Star týmu. Byla to jeho druhá účast na této akci - o rok dříve zaznamenal v pěti utkání devět asistencí. Zegrase si vytáhli v draftu roku 2019 Kačeři z Anaheimu, poprvé do NHL ale nakoukl až v ročníku 2020/21. V minulých dvou letech byl oporou a jednou z hvězd mužstva, v tom současném se ale jeho výkony vinou zdravotních problémů neočekávaně propadly dolů. Experti na něm oceňují všestrannost, mobilitu, rychlost, kreativitu i skvělé zakončení. Navzdory skvělým ofenzivním instinktům se umí zapojit i do defenzívy a je nesmírně platný i v obranné činnosti.

2022: Mason McTavish (Kanada)
Kanadský centr Mason McTavish, který se narodil ve Švýcarsku, šel v předloňském draftu na řadu hodně brzy – jako třetí. V rodišti pod Alpami strávil na hostování sezonu 2020/21, v níž hrál za celek EHC Olten. Byl také členem reprezentace javorového listu, která vybojovala na světovém šampionátu hráčů do 18 let zlaté medaile. O rok později byl největší hvězdou na turnaji dvacítek - stal se nejproduktivnějším hráčem, nejlepším střelcem i nahrávačem, a získal ocenění pro nejužitečnějšího borce. Od minulého ročníku patří ke stabilním oporám sestavy Anaheimu. V tom současném je druhým nejproduktivnějším hráčem mužstva. 

2023: Connor Bedard (Kanada)
Kanadský útočník Connor Bedard oslavil 18. narozeniny nedlouho před letošním draftem, ale nikdo dlouho dopředu nepochyboval o tom, že právě on se stane první volbou. A tak to také dopadlo. Bedard je podle expertů generačním talentem. Má za sebou tři sezony v juniorské lize WHL a pokaždé se v nich dostal v průměru na více než jeden bod na zápas. Ročník 2022/23 mu však vyšel úplně fantasticky – v 57 utkáních si zapsal do statistik 143 bodů za 71 branek a 72 nahrávek. Dalších 20 bodů posbíral v sedmi zápasech play-off. Jeho schopnosti v práci s holí jsou excelentní, bezkonkurenční je také ve čtení hry a kreativním myšlení a přesnosti střelby. Výborně bruslí, je rychlý a není to individualista, nýbrž pracuje pro mužstvo, a to i v obranné činnosti. Všechny tyto atributy bohatě předvedl i na juniorském šampionátu dvacítek na přelomu let 2022 a 2023. Přivedl Kanadu ke zlatu a získal všec