14 nejlepších afrických fotbalistů všech dob. Černým králem je George Weah

14. Riyad Mahrez (Alžírsko)
Leicester City získal alžírského reprezentanta Riyada Mahreze v lednu roku 2014 za směšných 500 tisíc eur z francouzského klubu Le Havre. Neuplynulo ani moc času a jeho cena byla více než stonásobně vyšší. Když v roce 2018 přestupoval do Manchesteru City, zaplatili Citizens Liškám 60 milionů liber. Ještě než však k transferu došlo, pomohl Mahrez fantastickými výkony Leicesteru v roce 2016 k šokujícímu prvenství v Premier League a stal se nejlepším hráčem soutěže podle hráčské asociace PFA i podle hlasování fanoušků.

13. Yaya Touré (Pobřeží slonoviny)
Bývalý reprezentant Pobřeží slonoviny Yaya Touré byl nesmírně komplexním hráčem, který v dobách své největší slávy neměl prakticky žádnou slabinu. Třikrát se podílel na tom, když Manchester City vyhrál mistrovský titul v anglické Premier League, z toho dvakrát na tom lví podíl. Uměl hrát defenzivně, ale byl taky zatraceně dobrý v ofenzivní činnosti. Z jeho tvořivých schopností těžil celý tým. Byl geniálním nahrávačem, uměl číst skvěle hru a dovedl vymyslet překvapivé věci. Svou evropskou fotbalovou anabázi odstartoval už v 18 letech v belgickém Beverenu, odkud se pak přes Metalurg Doněck, řecký Olympiakos, Monako a Barcelonu dostal na britské ostrovy.

12. Michael Essien (Ghana)
Ghanský záložník Michael Essien dostal přezdívku Buvol, která dost výmluvně hovoří o jeho herním stylu. Býval to univerzální fotbalista, který uměl střílet góly, připravovat je spoluhráčům, ale také se účinně zapojoval do defenzívy týmu. V roce 2005 se stal nejdražším africkým fotbalistou v historii. Tehdy přestoupil z francouzského Lyonu do Chelsea za 34,2 milionů liber a tento rekord překonal až transfer Emmanuela Adebayora z Arsenalu do Manchesteru City o čtyři roky později. Na kontě úspěchů má dva tituly z francouzské Ligue 1, dvakrát vyválčil vítězství v anglické Premier League, čtyřikrát vyhrál FA Cup a v roce 2012 se podílel na triumfu v Lize mistrů. V roce 2006 získal ocenění pro nejlepšího afrického fotbalistu.

11. Rabah Madjer (Alžírsko)
Říká se, že pokaždé, když se Rabah Madjer dotkl míče, přibyli mu další fanoušci. Alžírský útočník si udělal skvělé jméno během angažmá v portugalském Portu, kde působil ve druhé polovině osmdesátých let. Byl to rozený střelec, který pálil na branku ze všech možných i nemožných pozic, byl skvěle technicky vybavený a každé obraně dělal pořádné problémy. Do fotbalové historie se nesmazatelně zapsal v roce 1987. Tehdy pomohl nádhernou brankou do sítě Bayernu Mnichov ve finále Poháru mistrů evropských zemí k vítězství portugalského Porta 2:1. Následně získal ocenění Africký hráč roku a v roce 1990 vybojoval s reprezentací titul afrických šampionů. V Alžírsku byl zvolen nejlepším fotbalistou 20. století.

10. Sadio Mané (Senegal)
Senegalský reprezentant Sadio Mané si největší slávu a úspěchy vydobyl v dresu Liverpoolu, kam zamířil v létě roku 2016 za 34 milionů liber ze Southamptonu. Stejně jako v předchozím působišti patří i na Anfield Road k oporám mužstva. Jeho blesková adaptace na nové prostředí mnohé odborníky zaskočila. Mané se rychle stal jednou z nepostradatelných opor týmu. Smrtelně nebezpečný útočník nastřílel v dresu Reds v Premier League už 90 gólů ve 196 zápasech. V roce 2022 zamířil do Bayernu Mnichov odkud po jediné sezoně zmizel v Saúdské Arábii.

9. Hossam Hassan (Egypt)
Egyptský útočník Hossam Hassan sice působil v Evropě pouhé dvě sezony, a navíc to nebylo v žádném věhlasném klubu, nýbrž v řeckém PAOKu a švýcarském Xamaxu Neuchatel, přesto je na africkém kontinentě považován za jednoho z nejlepších hráčů v dějinách. Ve své sbírce má třináct egyptských mistrovských titulů, pět vítězství v domácím poháru a moře trofejí z afrických a arabských pohárových soutěží. Třikrát vyhrál Africký pohár národů – naposled v roce 2006, kdy mu bylo už 40 let. Ve 169 reprezentačních zápasech nastřílel 69 branek, což z něho v této statistice dělá druhého nejlepšího Afričana historie.

8. Jay-Jay Okocha (Nigérie)
Jay-Jay Okocha byl africkým předchůdcem Lionela Messiho. Když se nigerijský záložník dostal k míči, diváci neviděli obyčejného hráče, ale fotbalového tanečníka a míčového kouzelníka. V dobách největší slávy byl naprosto fantastickým hráčem, který dokázal kličkovat obranami soupeřů a dělal z protihráčů užaslé statisty. Byl schopen střílet góly, které jsou jinak k vidění pouze v počítačových hrách. V roce 1994 pomohl Nigérii k mistrovskému titulu z Afrického poháru národů, doma ve skříni má také zlato z olympijského turnaje v Atlantě. Třikrát se zúčastnil závěrečného turnaje mistrovství světa. Bohužel nikdy nehrál v žádném evropském superklubu, jinak by byl výčet jeho úspěchů daleko bohatší. Stal se vicemistrem francouzské, německé a turecké ligy, titul však nikde nezískal.

7. Nwankwo Kanu (Nigérie)
Útočník Nwankwo Kanu na sebe poprvé upoutal pozornost na mistrovství světa hráčů do 17 let v roce 1993. Později si téměř dva metry vysoký forvard udělal jméno v nizozemském Ajaxu Amsterdam, kde nastřílel v 52 ligových zápasech 25 gólů a mužstvu pomohl v roce 1995 vyhrát Ligu mistrů. Ještě než o rok později přestoupil do Interu Milán, vyhrál zlato na olympiádě v Atlantě. V Itálii toho Kanu moc nenahrál, přesto v roce 1998 slavil vítězství v Poháru UEFA. O rok později však zamířil za svou nejlepší štací kariéry do Arsenalu, kde vyhrál dva ligové tituly a dvakrát se radoval ze zisku FA Cupu. Další pohárový triumf vybojoval v Portsmouthu, kde v roce 2012 zakončil profesionální kariéru. Je jedním z několika málo fotbalistů, kteří vyhráli olympijský turnaj, Ligu mistrů, Pohár UEFA, Premier League a FA Cup.

6. Abedi Ayew (Ghana)
Ghanský ofenzivní záložník Abedi Ayew dostal přezdívku Pelé, která jasně naznačuje, o jak skvělého hráče šlo. V Africe se dodnes tvrdí, že to byl jeden z nejlepších fotbalistů, který kdy kopl do balonu. Ayew byl skvěle technicky vybavený, nechyběla mu zdravá drzost a kreativita. Byl to tvůrce hry, na kterého spoléhal národní tým, ale také mužstva Marseille, Lille či Lyonu. Stal se jedním z prvních afrických fotbalových průkopníků v Evropě, inspiroval desítky mladých hráčů z černého kontinentu, kteří se v jeho stopách vydali do nejlepších evropských soutěží.

5. Didier Drogba (Pobřeží slonoviny)
Jedni ho vynášeli do oblak, jiní nechápali, co je na něm tak úžasného. Útočník Didier Drogba z Pobřeží slonoviny má spoustu obdivovatelů, neméně tolik lidí ho ale nesnáší a tvrdí, že to byl fotbalový sobec, který hrál jen na sebe. Nikdo však nemůže popřít, že šlo o excelentního střelce, kanonýra od pánaboha, před kterým se v minulosti třásla strachy nejedna obranná řada. Možná, že byl Drogba opravdu sobec, který nerad půjčoval balon ostatním. Pokud cítil šanci, že s ním může jít sám na branku, udělal to. Ale vždy to byl jen důsledek jeho ofenzivního sebevědomí, které bylo podloženo nesmírnou produktivitou. Drogbovo smrtící zrychlení, hbitost, fyzická síla a schopnost vystřelit nečekaně z jakékoli pozice, to vše z něho dělalo (a snad stále dělá) noční můru mnoha brankářů. Během kariéry v Chelsea měli jeho spoluhráči jasnou taktiku, která by se dala shrnout slovy „všechny př

4. Roger Milla (Kamerun)
Většina fotbalistů zažije chvíle největší slávy ještě před dosažením třiceti let. Kamerunský útočník Roger Milla si je užil až v 38 letech na mistrovství světa v Itálii. Stal se pravděpodobně vůbec první africkou fotbalovou hvězdou na mezinárodní scéně. Milla na šampionátu v roce 1990 ohromil svět. Hráč, který už byl ve fotbalovém důchodu, do Itálie odcestoval jen proto, že ho o to požádal prezident země. Na turnaji se zaskvěl čtyřmi góly a nezapomenutelným oslavným tanečkem u rohového praporku. Dvě branky vstřelil Rumunsku, dvakrát skóroval v prodloužení osmifinálového zápasu s Kolumbií. Tehdejší postup do čtvrtfinále byl nejlepším výsledkem afrického týmu v historii světových šampionátů. A mohlo to být ještě lepší. Do semifinále tehdy Kamerunu chybělo jen sedm minut. V 83. minutě srovnali Angličané z penalty na 2:2 a zápas šel do prodloužení, v němž ostrovní tým přidal vítězný gól opět z pokutového kopu. Milla byl však hrdinu

3. Samuel Eto’o (Kamerun)
Pro mnohé odborníky a fanoušky je Samuel Eto’o vůbec nejlepším Afričanem, který kdy hrál fotbal. Eto’o nikdy nebyl efektním míčovým kouzelníkem. Jeho největší talent spočíval v kreativitě a ve střílení gólů - často těch nesmírně důležitých. Jeho hlad po úspěchu byl neutišitelný. Nebyl to ale žádný sobec, který by hrál jen na sebe, uměl tvrdě pracovat pro tým. Jeho pravou nohu by měly opěvovat oslavné písně, protože to byl hotový poklad. Je jediným Afričanem, který vyhrál třikrát Ligu mistrů – dvakrát se mu to podařilo s Barcelonou, jednou s Interem Milán. Dvakrát se radoval z titulu afrického šampiona a ve sbírce má i zlatou olympijskou medaili z her v Sydney. Na spočítání všech individuálních ocenění, které během kariéry posbíral, by prsty na rukou nestačily.

2. Mohamed Salah (Egypt)
Dvakrát v řadě (2017 a 2018) získal egyptský útočník Mohamed Salah cenu pro nejlepšího afrického fotbalistu roku a možná to nebylo naposled, co tuto stále prestižnější individuální trofej získal. Žádnému hráči v historii nejvyšší anglické soutěže se nepodařilo vystřílet si titul nejlepšího kanonýra tak rychle po příchodu do ligy, jako to zvládl egyptský reprezentant v dresu Liverpoolu v sezoně 2017/18. Reds přivedl také k triumfu v Lize mistrů a po třiceti letech čekání k vítězství v Premier League. Aktuálně jednatřicetiletý útočník zaznamenal během své premiérové sezony na ostrovech 32 branek, čímž překonal rekord mezi hráči do 26 let, který do té doby drželi Alan Shearer, Cristiano Ronaldo a Luis Suárez s 31 trefami. I proto na Anfield Road neváhali a své superhvězdě už několikrát prodloužili a náležitě vylepšili kontrakt.

1. George Weah (Libérie)
George Weah se stal nejlepším fotbalistou světa i Evropy roku 1995, třikrát získal ocenění Nejlepší fotbalista Afriky, ale s Libérií se na šampionát, kde si dávají dostaveníčko nejlepší hráči planety, nikdy nedostal. Na mezinárodní scéně nezaznamenal žádný úspěch. Přesto málokdo pochybuje o tom, že to je nejlepší africký fotbalista v historii tohoto sportu. Weah byl dokonalý útočník. Nechyběla mu rychlost, síla, skvělá technika a práce s míčem ani zabijácký střelecký instinkt. Nejzářivější léta kariéry strávil v Monaku, Paris Saint-Germain a v AC Milán. Právě v Serii A prožil asi vůbec nejlepší část fotbalového života. V té době nejspíš zažívali mnozí obránci noci plné děsivých snů, ve kterých kolem nich s neuvěřitelnou lehkostí přecházel Weah v červenočerném milánském dresu a skóroval.