V posledních desetiletích začali brát Američané hokej opravdu vážně a Síň slávy se pomalu, ale vytrvale, plní jmény hráčů, kteří se narodili ve Spojených státech. V následujících kapitolách najdete žebříček 25 borců, kteří se narodili v USA (proto v něm například nenajdete Bretta Hulla, jenž spatřil světlo světa v Kanadě) a výrazně se zapsali do historie NHL.
Byl to ale krutý a těžký výběr, v němž se nedostalo na řadu borců, kteří v něm klidně mohli být – například Rod Langway, Tom Barrasso, Mike Richter, Tim Thomas, Tony Amonte, John Vanbiesbrook či John Carlson.
Pokračování 2 / 26
25. Ryan Miller
Není mnoho brankářů, kteří jsou v draftu vybráni až v pátém kole nebo ještě později, z nichž se stanou hvězdy NHL, ale Ryanu Millerovi se to podařilo. Poprvé nakoukl do prestižní soutěže v roce 2002, kdy naskočil do 15 zápasů. V další sezoně se však objevil v brance jen třikrát a pak strávil dva roky na farmě v Rochesteru.
Zlom v jeho kariéře přišel v sezoně 2005/06, kdy se stal jedničkou Sabres. V roce 2010 získal Vezina Trophy pro nejlepšího gólmana a také byl vyhlášen nejlepším brankářem olympijského turnaje ve Vancouveru. V Buffalu drží gólmanský klubový rekord v počtu vítězství i počtu vítězných zápasů v jedné sezoně (41 v sezoně 2009/10). Během ročníku 2013/14 se přesunul do St. Louis, potom tři roky hájil barvy Vancouveru. Za kariérou udělal definitivní tečku v Anaheimu. Končil ji s téměř osmi stovkami odchytaných zápasů v základní části soutěže, další 57 zvládl v play-off. Jen Jonathan Quick z amerických gólmanů vychytal víc výher než on.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 3 / 26
24. Mathieu Schneider
„Železný muž“ Mathieu Schneider odehrál v NHL 21 sezon, během nichž oblékal dresy deseti klubů. Stanley Cup vyhrál ale jen jednou – v roce 1993 s Montrealem Canadiens. Když se v roce 2010 ve 40 letech loučil s elitní soutěží, měl na kontě 1289 odehraných zápasů v základní části a 744 (223+521) kanadských bodů. V play-off zvládl 114 střetnutí a zaznamenal 54 bodů (11+43). V roce 2015 byl uveden a Hokejové síně slávy USA.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 4 / 26
23. Brian Rolston
Hned v premiérové sezoně v NHL se útočník Brian Rolston napil ze Stanley Cupu. Podařilo se mu to v dresu New Jersey Devils v roce 1995. Ďáblové si talentovaného forvarda vybrali jako 11. volbu draftu roku 1991 a zřejmě tohoto rozhodnutí nikdy nelitovali. Rolston strávil v klubu více než pět sezon, načež se přesunul do Colorada a posléze do Bostonu, kde byl také významným pilířem týmu.
Bodově nejpovedenější sezony v kariéře však prožil v Minnesotě. Čtyřikrát během 17 let v NHL pokořil hranici 30 nastřílených branek, přičemž třikrát se mu to povedlo právě v barvách Wild. Když se v roce 2012 s profesionálním hokejem loučil, mel ve statistikách 1256 utkání a 761 bodů (342+419). Dalších 77 zápasů a 34 bodů (20+14) nasbíral v zápasech play-off.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 5 / 26
22. Matt Cullen
Americký forvard Matt Cullen se stal v roce 1996 volbou Anaheimu Ducks jako 35. v celkovém pořadí. Kdo mohl tehdy předpokládat, že ještě třiadvacet let poté bude aktivním hráčem?
Z borců, kteří se v draftu tenkrát objevili, zvládl odehrát druhý nejvyšší počet zápasů (1516), je první v počtu získaných kanadských bodů (731) a třikrát zvedl nad hlavu Stanley Cup. Poprvé se z legendárního poháru napil v roce 2006, kdy hrál v barvách Caroliny Hurricanes, podruhé a potřetí v letech 2016 a 2017, kdy výrazně pomohl k titulům Pittsburghu. Během dlouhé kariéry oblékal dres osmi klubů a ukončil ji ve věku 42 let.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 6 / 26
21. Gary Suter
Pokud byste hledali, jak který klub vybíral v draftu v roce 1984, nemohlo by vám asi uniknout, že skauti Calgary Flames dokázali několikrát najít zlatý nuget v hlušině, kde už jej nikdo nehledal. Jedním z těchto případů byl i obránce Gary Suter, jehož si Plameny vybraly jako 180. hráče v celkovém pořadí. První šanci v NHL dostal v sezoně 1985/86 a doslova ohromil celou hokejovou veřejnost i experty. V premiérovém ročníku odehrál 80 zápasů a získal 68 bodů (18+50), takže se právem dostal do All-Star týmu nováčků.
Když hráči Calgary vybojovali v roce 1989 Stanley Cup, Suter k tomu přispěl významnou měrou. Jen rok předtím zažil svou nejlepší sezonu v NHL, když v základní části posbíral do statistik 91 bodů (21+70). Během kariéry, která trvala 17 sezon, se šestkrát dostal nad hranici 60 bodů. Po odchodu z kanadského klubu v roce 1995 hrál ještě za Chicago a s hokejem se rozloučil v roce 2002 po čtyřech letech v San Jose. Na kontě má 1145 zápasů a 844 bodů (203+641). V roce 2011 byl uveden do Hokejové síně slávy.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 7 / 26
20. Jonathan Quick
Jonathan Quick se během 16 sezon v Los Angeles etabloval mezi nejlepší gólmany v NHL. Dvakrát pomohl Kings k zisku Stanley Cupu a jednou získal Conn Smythe Trophy pro nejužitečnějšího hráče play-off. Třikrát si zahrál v Utkání hvězd NHL a ve sbírce má stříbrnou medaili z olympiády ve Vancouveru. V minulém ročníku jej potkal první trejd a on se přesunul do Las Vegas. Byla to pro něj šťastná chvíle, protože se potřetí v kariéře napil z poháru pro vítěze. Osmatřicetiletý veterán, který nyní působí v New Yorku Rangers, je stále ve formě a spolu s Rusem Igorem Šesťorkinem tvoří jeden z nejlepších brankářských tandemů v NHL.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 8 / 26
19. Jack Eichel
V téměř jakémkoli jiném roce by byl Jack Eichel jistojistě jedničkou draftu NHL. Měl však smůlu, že v roce 2015 byl ve stejném osudí s ještě větším talentem, než je on sám – s Connorem McDavidem.
Urostlý útočník zažil hodně povedenou premiérovou sezonu v NHL, v níž hájil barvy Buffala. V 81 zápasech si připsal do statistik 56 bodů za 24 branek a 32 asistencí a patřil k nejlepším nováčkům sezony, což potvrdili také experti, kteří ho zařadili do All-Rookie Teamu. Ve svém druhém ročníku byl ještě produktivnější a 61 utkáních zaznamenal 57 bodů (24+33) a v dalším už jich mě na kontě 82 (28+54). Nekompletní sezonu 2019/20 zakončil se ziskem 78 bodů (36+42).
Drahomír Kvasnička, Petr Sobol
V Buffalu nosil tři roky na dresu kapitánské céčko, ale před ročníkem 2021/22 klub opustil a nabral smět na Las Vegas, kde nyní kroutí třetí sezonu. V té minulé se velmi významně podíle na zisku Stanley Cupu.
Eichel je skvělým bruslařem s vynikajícím skluzem, zrychlením, citem pro rovnováhu a navíc je nesmírně silný, takže ho jen tak někdo nepošle k ledu. Jakmile dostane puk do jízdy, obránci soupeře mají docela velký průšvih. Většinou pak jen prosviští kolem nich a nezadržitelně míří na branku.
Experti oceňují jeho kreativní schopnosti, ale také střelecké dovednosti. Má bleskurychlou a přesnou střelu zápěstím, umí pálit z dálky, ale je silný také v brankovišti a dává góly z dorážek. Eichel má zkrátka všechny předpoklady, aby se v tomto žebříčku v příštích letech posunul o pořádný kus nahoru.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 9 / 26
18. Zach Parise
Útočník Zach Parise býval vynikajícím hokejistou. Ještě když hrál za New Jersey Devils, dokázal nastřílet v základní části sezony přes 40 branek a nasbírat skoro sto bodů. Od té doby pak už ale na podobná čísla nikdy nedosáhl.
V létě roku 2012 podepsal jako volný hráč lukrativní dlouhodobou smlouvu s Minnesotou, kde následně odkroutil devět sezon a patřil ke klíčovým hráčům týmu. Pak byl dva roky hráčem New Yorku Islanders a současnou sezonu, zřejmě závěrečnou v jeho kariéře, kroutí v Coloradu.
V NHL už odehrál 1253 utkání a posbíral do statistik 888 bodů (433+455). Jeho otec hrál v roce 1972 v dresu Kanady ve slavné sérii zápasů proti Sovětskému svazu.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 10 / 26
17. Auston Matthews
V červnu roku 2016 se stal jedničkou draftu Američan Auston Matthews. Hokejoví fanoušci ho mohli vidět ve stejném roce na mistrovství světa dospělých v Rusku, kde navzdory nízkému věku patřil k nejlepším hráčům Spojených států a v deseti zápasech nasbíral devět bodů za šest gólů a tři asistence. Jen o pár měsíců dříve pomohl celku USA k bronzu na šampionátu juniorů.
Ještě před draftem, v létě roku 2015, oznámil, že odchází do Evropy a bude hrát ve švýcarské lize, čímž vzbudil v hokejovém světě velký rozruch. Sezonu 2015/16 strávil v klubu ZSC Lions a ve 36 zápasech nasbíral 46 bodů (24+22).
V září roku 2016 si zahrál v týmu Severní Ameriky na Světovém poháru a v říjnu vlétl jako uragán do své premiérové sezony v NHL. Hned v prvním utkání nasázel Ottawě čtyři branky a zapsal se nesmazatelně do dějin soutěže.
Hned v premiérové sezoně získal Calder Trophy pro nejlepšího nováčka soutěže, v roce 2021 se radoval z Maurice Richard Trophy pro nejlepšího kanonýra, kterou získal i o sezonu později a vyhrál ji též v aktuální sezoně. V rukou už držel také Hart Trophy a Ted Lindsay Award.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 11 / 26
16. Mark Howe
Být synem legendárního Gordieho Howea asi nebylo jednoduché, ale obránce Mark Howe to zvládl. Se svým otcem si dokonce zahrál v jedné pětce v soutěži WHA v dresu Houstonu Aeros. V NHL odehrál šestnáct sezon v Hartfordu, Philadelphii a Detroitu a šestkrát si zahrál v Utkání hvězd. Ke svému otci (který měl kanadské občanství) se v hokejové Síni slávy připojil v roce 2011. Ve statistikách má 929 střetnutí a 742 bodů (197+545). Dodnes je držitelem sedmi rekordů NHL mezi zadáky.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 12 / 26
15. Frank Brimsek
Před druhou světovou válkou bylo v NHL jen pár rodilých Američanů. Mezi nimi čněl brankář Frank Brimsek, který ve své první sezoně vychytal desetkrát čisté konto, což mu vyneslo přezdívku „Mr. Zero.“ S přehledem vyhrál trofej pro nejlepšího nováčka soutěže a v letech 1939 a 1941 pomohl Bostonu ke Stanley Cupu. Do hokejové Síně slávy byl uveden v roce 1966.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 13 / 26
14. Brian Leetch
Osmnáct let strávil legendární obránce Brian Leetch v NHL a v roce 1994 se dočkal i vítězství ve Stanley Cupu. Už v roce 1989 získal Calder Trophy jako nejlepší nováček soutěže, dvakrát vyhrál Norris Trophy pro nejlepšího obránce NHL. V roce 1994 se stal prvním Američanem, který vyhrál Conn Smythe Trophy.
V sezoně 1991/92 se stal pátým obráncem v historii NHL, který nasbíral v základní části víc než sto bodů. Do hokejového důchodu se odporoučel v roce 2006 a krátce nato New York Rangers vyřadil jeho číslo 2, takže s ním v klubu už nikdo nikdy nebude hrát. V roce 2009 byl uveden do Hokejové síně slávy. Mnozí odborníci ho považují na nejlepšího rodilého Američana, který kdy působil v NHL na postu obránce.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 14 / 26
13. Neal Broten
Neal Broten byl jedním z hrdinů olympiády v Lake Placid v roce 1980. Kromě zlata z her pod pěti kruhy má ve sbírce i prsten pro vítěze Stanley Cupu, který získal v roce 1995 s New Jersey Devils. V roce 1998 obdržel Neal Lester Patrick Award - ocenění za služby pro americký hokej. Do Síně slávy byl uveden v roce 2000 a o devět let později ho fanoušci zvolili nejlepším hokejistou v historii státu Minnesota. Během 17 sezon v NHL odehrál 1099 utkání a zaznamenal 923 bodů (289+634), 135 zápasů a 98 bodů (35+63) posbíral v zápasech play-off.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 15 / 26
12. Bill Guerin
Bill Guerin odehrál v NHL osmnáct sezon a vyhrál dvakrát Stanley Cup – poprvé v roce 1995 jako hráč New Jersey Devils, podruhé o 14 let později, kdy během sezony přišel z New Yorku Islanders do Pittsburghu a výraznou měrou pomohl Penguins k triumfu.
Spojené státy reprezentoval třikrát na olympijských hrách. V pěti sezonách nastřílel třicet a více gólů a stal se vůbec prvním hráčem v historii NHL, který dal dvacet a víc gólů za sezonu v sedmi různých klubech.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 16 / 26
11. Pat Lafontaine
Pat LaFontaine drží v NHL rekord mezi rodilými Američany s průměrem 1,17 bodu na zápas. Bohužel pro tohoto skvělého útočníka skončila kariéra už ve 33 letech po otřesu mozku. Během pouhých 865 zápasů v NHL vstřelil 468 branek a získal 1013 bodů. Nejvíc zářil v dresu New Yorku Islanders, za něž odehrál 533 zápasů a nasbíral 566 bodů (287+279). V roce 2003 byl uveden do Hokejové síně slávy.
Ostrované si vybrali talentovaného mladíka jako třetího hráče v celkovém pořadí v draftu v roce 1983 poté, co získal Mike Bossy Trophy v QMJHL. Tehdy byla cena jedinkrát v historii udělena dvěma hráčům a dělil se o ni se Sylvainem Turgeonem.
Hned v následující sezoně po draftu mu dali Islanders šanci v NHL. Od ročníku 1984/85 byl už nepostradatelnou součástí týmu. I když Stanley Cup s týmem nikdy nezískal, dodnes je fanoušky uctíván jako jeden z nejlepších hráčů v historii klubu. Ve finále si o nejcennější trofej zahrál pouze jednou, hned ve své premiérové sezoně 1983/84, Islanders však tehdy podlehli 1:4 na zápasy Edmontonu.
V sezoně 1987/88 nastřádal v základní části soutěže 92 bodů (47+45) a po desetiletém období, kdy se na čele kanadského bodování klubu střídala jen jména Bossy nebo Trottier, se stal nejproduktivnějším hráčem Islanders. To se mu podařilo i v následujících třech sezonách, přičemž v ročníku 1989/90 se dostal nad stobodovou hranici (105). V historické tabulce klubových střelců mu patří šestá příčka.
I přes několik otřesů mozku se vždycky dokázal vrátit na led a znovu dokazoval, že je mimořádným hokejistou. Bill Masterton Trophy si za svou oddanost hokeji vysloužil v roce 1995, kdy hrál čtvrtým rokem v Buffalu, kde byl kapitánem týmu.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 17 / 26
10. Phil Kessel
Hned na začátku své dráhy v NHL musel Phil Kessel bojovat s rakovinou varlat, ale po úspěšné léčbě se vrátil na led a jako první nováček v historii NHL získal Masterton Trophy. Rodák z Wisconsinu býval považován za jeden z největších talentů amerického hokeje na začátku tisíciletí a měl velkou zásluhu na tom, že Pittsburgh v letech 2016 a 2017 vyhrál Stanley Cup.
Ze slavného poháru se pak napil ještě jednou – v sezoně 2022/23 pomohl k premiérovému titulu Rytířům z Las Vegas a následně ukončil kariéru. V ní se skví šest sezon, ve kterých nasázel soupeřům aspoň 30 branek, čtyřikrát pokořil osmdesátibodovou hranici (nejvíc v ročníku 2017/18 – 92 bodů). S elitní zámořskou ligou se rozloučil s bilancí 1286 odehraných utkání a ziskem 992 bodů (413+579). Rovnou stovku střetnutí zvládl ve vyřazovacích bojích a posbíral v nich 83 bodů (34+49).
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 18 / 26
9. Doug Weight
Americký forvard Doug Weight se stal ve druhém kole draftu roku 1990 kořistí New Yorku Rangers. V Madison Square Garden strávil dva roky s průměrnou bilancí 35 kanadských bodů za sezonu. V průběhu ročníku 1992/93 byl vyměněn do Edmontonu za Fina Esu Tikkanena. Byl to přestup, který Weighta katapultoval na vyšší výkonnostní úroveň.
V novém působišti se stal velmi záhy nejproduktivnějším hráčem týmu a během devíti sezon se třikrát dostal nad hranici 80 bodů v základní části sezony, z toho jednou byl nad 90 body a jednou dokonce přeskočil stovku. Během tří posledních ročníků před odchodem do St. Louis Blues v roce 2001 byl kapitánem mužstva a pokaždé přivedl svůj celek do play-off.
Stanley Cup mu unikal až do roku 2006, kdy byl vyměněn do Caroliny, které tehdy pomohl k dosud jedinému zisku titulu. Třikrát reprezentoval Spojené státy na olympijských hrách.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 19 / 26
8. Keith Tkachuk
Urostlý americký forvard Keith Tkachuk se proháněl na kluzištích v NHL devatenáct sezon. Nejlepší období zažil v polovině devadesátých let. V sezoně 1996/97 nastřílel 52 branek a stal se prvním Američanem, který na tuto metu dosáhl. Ve stejné sezoně však také nasbíral 228 trestných minut, což dost výmluvně vypovídá o jeho stylu hry, která soupeře zatraceně bolela.
Syn bostonského hasiče reprezentoval Spojené státy na čtyřech olympiádách a v roce 2002 pomohl k zisku stříbra ze Salt Lake City. S profesionálním hokejem se rozloučil v roce 2010. Dodnes je jedním z pouhých čtyř hráčů, kteří během kariéry v NHL zvládli nasbírat přes tisíc kanadských bodů a zároveň přes dva tisíce trestných minut.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 20 / 26
7. Joe Mullen
Rodák z New Yorku Joe Mullen si odpracoval v NHL šestnáct sezon v týmech St. Louis Blues, Calgary Flames, Pittsburgh Penguins a Boston Bruins. Třikrát vyhrál Stanley Cup a dvakrát získal Lady Byng Trophy za gentlemanský styl hry.
Šestkrát během kariéry nastřílel během základní části soutěže aspoň 40 branek. Rekordní byl pro něho ročník 1988/89, kdy v dresu Calgary nasázel 51 gólů a posbíral 110 bodů. Ve stejné sezoně pomohl Plamenům k jejich prvnímu Stanley Cupu 12 góly a 19 body v 21 zápasech play-off.
Mullen se stal prvním rodilým Američanem, který v NHL překonal hranici 500 gólů (502) a tisícovky kanadských bodů (1063). V roce 2000 byl uveden do Hokejové síně slávy.
Foto: blues.nhl.com
Pokračování 21 / 26
6. Phil Housley
Od roku 1982, kdy byl draftován jako šestý v celkovém pořadí Buffalem, až do roku 2003, hrál Phil Housley v osmi různých týmech. Byl to rychlý a výborný bruslař, který byl navíc nesmírně produktivní. Ve 1495 zápasech získal nevysoký obránce neuvěřitelných 1232 bodů.
Sedmkrát během kariéry překonal metu dvaceti vstřelených gólů. V roce 2002 získal stříbro na olympiádě a o dva roky později byl uveden do americké Hokejové síně slávy. Členem Hokejové síně slávy NHL se stal v roce 2015.
Ve vyřazovacích bojích o Stanley Cup odehrál 85 zápasů, ve kterých získal 56 bodů (13+43). Zápolil v nich třináctkrát a nejblíže byl hokejovému grálu v roce 1998 v dresu Washingtonu. Capitals však tehdy ve finále podlehli 0:4 na zápasy Detroitu.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 22 / 26
5. Chris Chelios
Pozoruhodná kariéra Chrise Cheliose v NHL začala v roce 1983 a skončila o 27 let později. To mu bylo 48 let. Rodák z Chicaga odehrál za svůj mateřský klub část kariéry, ale ze Stanley Cupu se napil jinde – jedenkrát v Montrealu a dvakrát v Detroitu. Reprezentoval USA na čtyřech olympiádách a v roce 2002 získal stříbrnou medaili. O šest let dříve se radoval z vítězství ve Světovém poháru. Jen jeden obránce v historii NHL (Zdeno Chára) odehrál víc zápasů než on.
Kdybychom hledali hráče, který pro hokej žil a miloval jej celou svou duší a srdcem, museli bychom vždycky dojít k Cheliosovi, jehož řada expertů považuje za nejlepšího rodilého Američana, který kdy hrál v NHL. Čtyřikrát se radoval ze zisku Norris Trophy pro nejlepšího obránce soutěže, jedenáctkrát nastoupil v All-Star Game, z toho čtyřikrát byl nominován do All-Star týmu.
Prvních sedm sezon své kariéry strávil Chelios, jemuž v těle kolovala po otci řecká krev, v Montrealu Canadiens, kde měl báječné učitele – Ricka Greena, Larryho Robinsona či Jacquese Laperriereho. „Byly to skvělé roky. Poslouchal jsem je a hodně jsem se učil,“ ohlížel se jednou Chelios za startem kariéry.
Brzy si získal pověst neúnavného a temperamentního hráče s vůdčími schopnostmi, který však měl problém s vylučováním za hloupé zákroky. V 1651 zápasech, které v NHL odehrál, nasbíral 2891 trestných minut.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 23 / 26
4. Joe Pavelski
V San Jose, které amerického útočníka Joea Pavelskiho draftovalo v sedmém kole jako 205. v celkovém pořadí, od něho asi nečekali žádné zázraky, ale v roce 2006 mu dali příležitost v prvním týmu a dobře udělali. Od té doby odehrál během 18 sezon v NHL přes třináct stovek zápasů a nasbíral do statistik v základní části soutěže přes tisíc bodů. Ve vyřazovacích bojích zvládl 182 duelů s bilancí 73 branek a 66 asistencí. Od ročníku 2019/20 válí v barvách Dallasu. Pavelski patří k nejlépe bránícím útočníkům v NHL. Mezi jeho největší přednosti patří kreativita a předvídavost.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 24 / 26
3. Jeremy Roenick
Během osmnácti sezon v NHL působil Jeremy Roenick v pěti týmech. Byl jednou z největších osobností elitní ligy obou dekád na přelomu tisíciletí. Dvakrát reprezentoval USA na olympiádě a stal se třetím rodilým Američanem, který si zapsal do statistik více než 500 nastřílených gólů v základní části soutěže.
Kariéru odstartoval v sezoně 1988/89 v Chicagu, kde strávil osm let, během nichž se třikrát dostal v základní části nad stobodovou hranici. Pak se však Blackhawks rozhodli šikovného centra zbavit a vyměnili ho s Phoenixem za Rusa Alexeje Žamnova a výběr v prvním kole draftu. I v novém dresu pokračoval Roenick ve fenomenálních výkonech a držel si průměr téměř jednoho bodu na zápas. V Arizoně odehrál pět sezon a v roce 2001 odcházel do Philadelphie s vizitkou nejlepšího obchodu v historii Kojotů.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 25 / 26
2. Patrick Kane
Americký útočník Patrick Kane je řadu let jedním z nejlepších hokejistů na světě. Během dosavadní kariéry se už radoval z Art Ross Trophy pro nejproduktivnějšího hráče ligy a také ze zisku Hart Trophy pro nejužitečnějšího hokejistu v NHL. Stal se prvním rodilým Američanem, který toto ocenění získal. Je také držitelem Calder Trophy pro nejlepšího nováčka soutěže a s Chicagem už třikrát vyválčil Stanley Cup. Za úspěch na ledě vděčí 178 centimetrů vysoký a 80 kilogramů vážící borec kromě jiného také neobyčejné obratnosti, hbitosti a technickým dovednostem.
Od chvíle, kdy byl v roce 2007 draftován jako první hráč v celkovém pořadí, spojil kariéru s Chicagem, ale v průběhu minulé sezony klub opustil a zamířil do New Yorku Rangers, kde mu vypršela lukrativní osmiletá smlouva. Novou podepsal až v průběhu aktuálního ročníku a upsal se na jeden rok Detroitu.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 26 / 26
1. Mike Modano
Mike Modano je nejvýše postaveným rodilým Američanem v historickém žebříčku kanadského bodování NHL. Skvělý bruslař a střelec se zabijáckým instinktem se poprvé postavil na brusle až v sedmi letech, ale během dvou roků se o něm začalo mluvit jako o zázračném hokejovém dítěti. Jeho talent byl tak výrazný, že se rodina přestěhovala, aby měl mladý Mike víc šancí k rozvoji svých schopností.
Po zářivé kariéře v juniorských soutěžích a dvou účastech na mistrovství světa juniorů se stal v roce 1988 v draftu kořistí Minnesoty, která si ho vybrala jako prvního v pořadí. Ačkoli v základní části následující sezony ještě šanci nedostal, v roce 1989 naskočil do dvou zápasů v play-off. V následujícím ročníku jako nováček v NHL zaznamenal v 80 zápasech 75 bodů (29+46) a dostal se do nominace na Calder Trophy (tu nakonec získal Sergej Makarov).
Když se před sezonou 1993/94 přestěhovala Minnesota do Dallasu, stal se Modano tváří hokeje v Texasu. V roce 1999 přivedl Stars ke Stanley Cupu. V play-off tehdy nasbíral ve 23 zápasech 23 bodů (5+18), a to navzdory faktu, že finálovou sérii dohrával se zlomeným zápěstím.
Přestože byl po většinu kariéry považován za čistokrevného útočníka, v roce 2001 změnil způsob hry a byl dokonce nominován na Selke Trophy pro nejlépe bránícího forvarda v NHL. V 16 ročnících dokázal nastřílet přes 20 branek včetně devíti, ve kterých dal třicet a víc gólů. Nejlépe se mu dařilo v sezoně 1993/94, kdy nasázel v základní části rovných 50 gólů.
V červnu roku 2010 Dallas oznámil, že s Modanem neprodlouží smlouvu a i když zkušený veterán uvažoval o konci kariéry, nakonec se rozhodl odehrát ještě jednu sezonu v Detroitu. Když po 21 letech opustil v roce 2011 NHL, měl na kontě 1374 bodů (561+813) z 1499 zápasů v základní části a 146 bodů (58+88) ze 176 duelů v play-off. Je držitelem řady ligových rekordů.
Modano reprezentoval Spojené státy na dvou olympiádách. V roce 1998 odjel bez medaile z Nagana, o čtyři roky později pomohl vybojovat stříbro na hrách v Salt Lake City. Kromě toho je vítězem Světového poháru z roku 1996.
Foto: Profimedia.cz