V roce 2013 byl jedničkou draftu Nathan MacKinnon, jehož ulovilo Colorado. O rok později si Florida vybrala obránce Aarona Ekblada, v roce 2015 Edmonton získal Connora McDavida, v roce 2020 New York Rangers Alexise Lafreniera, rok nato šel první na řadu Owen Power, po němž sáhla Ottawa. Loni to byl Connor Bedard (Chicago) a letos Macklin Celebrini (San Jose). Všechny spojuje jedna věc - jsou to Kanaďané.
Čas od času se stane, že je jedničkou draftu NHL hráč z USA či z Evropy. Jména patnácti posledních hokejistů, kteří narušili kanadskou nadvládu, najdete v následujících kapitolách.
Pokračování 2 / 16
1989: Mats Sundin (Švédsko) – Quebec Nordiques
Kdybyste otevřeli hokejový slovník a hledali heslo „konzistence“, „vyrovnanost“ nebo „stálost“, pak by u něj určitě bylo jméno Matse Sundina. Obrovitého švédského centra ulovil v roce 1989 jako první evropskou jedničku draftu v historii NHL Quebec, kde strávil čtyři první sezony. Ve třetí z nich se poprvé a naposled v kariéře dostal v kanadském bodování nad stobodovou hranici, když dal 47 gólů a přidal k nim 67 asistencí.
V sezoně 1994/95 oblékl poprvé dres Toronta, kde hrál až do roku 2007 a stal se klubovou ikonou. Dodnes je nejdéle sloužícím kapitánem v NHL, který se nenarodil na severoamerickém kontinentě. Kapitánské céčko nosil na dresu Maple Leafs devět sezon a stal se prvním Evropanem v klubu, který tuto funkci zastával.
Ve 12 ze 13 sezon, jež strávil v kanadském klubu, byl nejproduktivnějším hráčem týmu. Se 420 brankami a 984 body je rekordmanem historických statistik javorových listů.
V červenci roku 2008 se stal Sundin volným hráčem a navzdory řadě nabídek čekal až do prosince, než podepsal kontrakt ve Vancouveru. Na konci záři příštího roku na tiskové konferenci oznámil, že definitivně končí s profesionálním hokejem.
Do důchodu odešel s bilancí 564 nastřílených gólů, 785 asistencí a 1349 bodů v základní části NHL, což z něho dělá nejlepšího švédského hráče v historii soutěže. Dalších 38 branek a 44 nahrávek posbíral v 91 zápasech play-off.
Sundin nikdy nezískal Stanley Cup, ale o to úspěšnější byl na mezinárodní scéně. Na světových šampionátech pomohl reprezentaci Tre Kronor ke třem zlatým, dvěma stříbrným a dvěma bronzovým medailím. Nejcennější kov má také z olympiády v italském Turíně. V únoru roku 2012 slavnostně vyřadili v Torontu dres s číslem 13, v němž „tichý vůdce“ hrával, a nikdo jej už v klubu neoblékne.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 3 / 16
1992: Roman Hamrlík (Česká republika) – Tampa Bay Lightning
Zámořská kariéra Romana Hamrlíka nekončila zrovna slavně. Po jeho chybě New York Rangers inkasoval rozhodující gól a vypadl z play-off. Olympijský šampion z Nagana však dokázal i hodně dobrých věcí.
Tak předně, byl první českou jedničkou v historii draftu NHL. Rodáka ze Zlína si v roce 1992 vybrala Tampa Bay, za kterou odehrál prvních šest sezon v NHL. Prošel také Edmontonem, New Yorkem Islanders, Calgary, Montrealem, Washingtonem a New Yorkem Rangers. A ve všech těchto týmech si zahrál i v play-off – patnáctkrát z dvaceti sezon, jež strávil v elitní zámořské lize. V souhrnu odehrál ve vyřazovacích bojích 113 utkání a do statistik si zapsal 41 bodů (3+38).
V zámoří působil až do sezony 2012/13, v součtu základní části a play-off odehrál přes 1500 zápasů. Z českých hokejistů jich více zvládl jen Jaromír Jágr. Hamrlík je zároveň nejproduktivnějším českým bekem v historii soutěže.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 4 / 16
1995: Bryan Berard (USA) – Ottawa Senators
V roce 1995 měla právo první volby Ottawa. Kanadský klub si vybral amerického obránce Bryana Berarda, dres Senátorů ale nikdy neoblékl. Premiérovou sezonu v NHL (1996/97) strávil na Long Islandu jako hráč New Yorku Islanders. Hned v debutovém ročníku jasně ukázal, proč jej skauti pasovali na jedničku draftu – v 82 zápasech posbíral 48 bodů (8+40) a získal Calder Trophy pro nejlepšího nováčka sezony.
V průběhu ročníku 1998/99 byl vyměněn do Toronta. V utkání proti Ottawě v březnu roku 2000 však utrpěl vážné zranění pravého oka a dokonce to vypadalo, že o něj přijde. Podstoupil sedm operací, vynechal ročník 2000/01 a následně jako volný hráč podepsal smlouvu s New Yorkem Rangers. I když na operované oko skoro neviděl, přesto dokázal odehrát v NHL ještě šest sezon, ve kterých rozhodně nehrál špatně. S elitní zámořskou ligou se rozloučil v roce 2008, zamířil do Ruska, kde završil kariéru jedním ročníkem v barvách Čechova v KHL. V roce 2004 obdržel Bill Masterton Trophy za oddanost hokeji.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 5 / 16
1999: Patrik Štefan (Česká republika) – Atlanta Trashers
Patrik Štefan se stal druhým (a zatím posledním) českým hráčem v historii, který si mohl do životopisu napsat „byl jsem jedničkou draftu NHL“. Po většinu následující kariéry to však nedokázal potvrdit.
Nic zpočátku nenasvědčovalo tomu, že by před sebou neměl mít hokejově požehnané roky. Českou extraligu hrál už v sedmnácti letech, v draftu předčil bratry Sedinovy a v nováčkovské sezoně nastřádal 25 kanadských bodů. Jenže pak přišlo zranění. Nebylo první a zdaleka ani poslední.
Další roky trochu paběrkoval, hrál dokonce na farmě. K jeho cti je třeba říci, že na sobě poctivě dřel a stal se z něho velmi dobře bránící útočník. V NHL nastřádal 455 utkání. Na jedničku draftu je to ale přece jen dost málo. Dnes Patrik Štefan ve vzpomínkách hokejových fanoušků zůstává zařazený spíše jako smolař (ať už se jedná o jeho častá zranění, či o jeho slavný pád před prázdnou brankou v utkání Dallasu s Edmontonem, po kterém srovnal Aleš Hemský).
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 6 / 16
2000: Rick DiPietro (USA) – New York Islanders
Rick DiPietro byl druhým (a zároveň dosud předposledním) gólmanem, který se stal jedničkou draftu. Na amerického brankáře v roce 2000 ukázali New York Islanders, kde očekávali, že se Di Pietro stane stabilní jedničkou mezi tyčemi. Zpočátku to vypadalo na nadějnou volbu, jež se později změnila v balvan na noze Ostrovanů. Kombinace zranění a pohádkové dlouhodobé smlouvy neudělala dobrotu.
Pořádnou šanci dostal až v sezoně 2003/04, během které odchytal 50 zápasů. Jedničkou Ostrovanů byl v dalších třech letech. Od roku 2008 do roku 2013 však v NHL zasáhl jen do 50 duelů a tím pro něho kariéra v NHL skončila. Celkem se propracoval na cifru 318 utkání ve slavné soutěži.
Úplně špatný brankář to ale nebyl, jinak by se těžko postavil mezi tyče kupříkladu na olympiádě v Turíně či na Světovém poháru, nezachytal by si v All Stars Game. Nicméně fakt, že jen ve čtyřech sezonách odchytal nadpoloviční většinu utkání v základní části, hovoří jasně.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 7 / 16
2001: Ilja Kovalčuk (Rusko) – Atlanta Trashers
V draftu roku 2001 si Atlanta vybrala hned jako prvního v celkovém pořadí ruského útočníka Ilju Kovalčuka. Okamžitě dostal šanci v prvním týmu a v premiérové sezoně posbíral v 65 zápasech 51 bodů, což mu vyneslo nominaci do All-Rookie týmu nováčků sezony 2001/02.
Kovalčuk se v NHL prezentoval jako nesmírně rychlý a tvořivý hokejista, který to náramně uměl s pukem. Byl skvělým střelcem i tvůrcem hry. Dvakrát během kariéry nastřílel v základní části sezony 52 branek a jednou si za tento výkon vysloužil Maurice Richard Trophy. V roce 2012, kdy už válel v dresu New Jersey Devils, byl zase nejlepším kanonýrem v play-off. Devils však tenkrát k titulu nedovedl a tým skončil po porážce 2:4 od Los Angeles těsně pod vrcholem.
Po zkrácené sezoně 2012/13 překvapil Kovalčuk celý hokejový svět, když oznámil, že navzdory platné smlouvě odchází z NHL a míří do KHL, kde se upsal Petrohradu. V zámořské soutěži za sebou zanechal působivé statistiky. Před ročníkem 2018/19 se do slavné zámořské ligy vrátil a podepsal tříletý kontrakt s Los Angeles, ale na někdejší výkony nedokázal navázat.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 8 / 16
2004: Alexandr Ovečkin (Rusko) – Washington Capitals
Alexandr Ovečkin je bezesporu jednou z největších postav v historii světového hokeje. O jeho kvalitách svědčí suché statistické údaje, které říkají, že si drží průměr více než jednoho kanadského bodu na zápas.
Ovečkinův vstup do nejslavnější hokejové soutěže na světě byl impozantní. V roce 2006, tedy dva roky poté, co si ho v draftu jako prvního vybral Washington, se stal nejlepším nováčkem sezony. Během první stovky zápasů v NHL dokázal nastřílet 64 branek, což je víc, než se povedlo Gretzkymu, Lemieuxovi či Crosbymu. Ve stejném období nasbíral 128 bodů a ve statistikách za sebou nechal mimo jiné třeba Lindrose nebo Forsberga.
Je jediným hráčem v historii, který byl jmenován do první pětky All-Star týmu v pěti prvních sezonách v NHL. Třikrát už vyhrál Hart Memorial Trophy a stal se teprve osmým hráčem v historii, jemuž se to podařilo. Jedenkrát byl oceněn Art Ross Trophy pro vítěze kanadského bodování a devětkrát se stal držitelem Maurice Richard Trophy pro nejlepšího střelce. Ve sbírce má tři zlaté medaile z mistrovství světa a v roce 2018 konečně dovedl Washington poprvé ke Stanley Cupu.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 9 / 16
2006: Erik Johnson (USA) – Chicago Blackhawks
Americký obránce Erik Johnson se stal v roce 2006 jedničkou draftu, když po něm sáhlo Chicago, v jehož dresu si nikdy nezahrál. Premiérovou sezonu v NHL (2007/08) strávil v St. Louis, kde pak působil až do ročníku 2010/11, v němž byl vytrejdován do Colorada. Tam pak vydržel až do roku 2023, takže se v sezoně 2021/22 mohl s Avalanche radovat ze zisku Stanley Cupu. Nyní je druhým rokem hráčem Philadelphie.
Johnson byl celou kariéru, která nyní čítá 18 sezon, poměrně nenápadným, ale velmi cenným hráčem. Na kontě má už tisícovku utkání v NHL a další 55 odehrál v play-off. Je stříbrným medailistou z olympijských her ve Vancouveru.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 10 / 16
2007: Patrick Kane (USA) – Chicago Blackhawks
Americký útočník Patrick Kane je řadu let jedním z nejlepších hokejistů na světě. Během dosavadní kariéry se už radoval z Art Ross Trophy pro nejproduktivnějšího hráče ligy a také ze zisku Hart Trophy pro nejužitečnějšího hokejistu v NHL. Stal se prvním rodilým Američanem, který toto ocenění získal. Je také držitelem Calder Trophy pro nejlepšího nováčka soutěže a s Chicagem třikrát vyválčil Stanley Cup. Za úspěch na ledě vděčí 178 centimetrů vysoký a 80 kilogramů vážící borec kromě jiného také neobyčejné obratnosti, hbitosti a technickým dovednostem.
Od chvíle, kdy byl v roce 2007 draftován jako první hráč v celkovém pořadí, spojil kariéru s Chicagem, ale v průběhu sezony 2022/23 klub opustil a zamířil do New Yorku Rangers, kde mu pak vypršela lukrativní osmiletá smlouva. Novou podepsal až v průběhu minulého ročníku a upsal se na jeden rok Detroitu. Proslýchalo se, že by se mohl opět vrátit do Chicaga, ale nakonec prodloužil o rok kontrakt ve městě automobilů, kde za pár dní oslaví 36. narozeniny.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 11 / 16
2012: Nail Jakupov (Rusko) – Edmonton Oilers
Zatím poslední ruskou jedničkou draftu byl Nail Jakupov. Talentovaného útočníka v roce 2012 ulovil Edmonton, který si od něho hodně sliboval. V první sezoně, kterou narušila stávka, posbíral solidních 31 bodů.
Jenže na nadějný rozjezd nenavázal, v ročníku 2013/14 si připsal bilanci 11+13, v dalších dvou sezonách to nebylo o moc lepší. Oilers od ruského supertalentu čekali daleko víc, a proto ho v roce 2016 vytrejdovali do St. Louis. Ani tam ale nepřesvědčil. V sezoně 2017/18 byl hráčem Colorada, ale mimořádné výkony nepředváděl, a tak v létě roku 2019 zamířil domů a upsal se Petrohradu. Následně byl hráčem Podolsku, Omsku a Nižněkamsku. V aktuální sezoně hraje za čínský Kunlun v KHL. Do NHL už se (zřejmě) nikdy nevrátí. Odehrál v ní 350 utkání a zaznamenal 136 bodů. To je na jedničku draftu zatraceně málo.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 12 / 16
2016: Auston Matthews (USA) – Toronto Maple Leafs
Když Toronto v sezoně 2015/16 po třech letech bez play-off postoupilo do vyřazovacích bojů, měl na tom velkou zásluhu Auston Matthews. V premiérové sezoně v NHL oslnil čtyřiceti nastřílenými góly a 69 body v základní části soutěže a získal po zásluze Calder Trophy pro nejlepšího nováčka soutěže. Od té doby, co je součástí týmu, Maple Leafs v play-off nechyběli ani jednou. Jednička draftu z roku 2016 už je legendou Toronta, protože třikrát vyhrál Maurice Richard Trophy pro nejlepšího střelce ligy a jednou Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče sezony. A to je mu momentálně teprve 27 let.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 13 / 16
2017: Nico Hischier (Švýcarsko) – New Jersey Devils
Ani jednička draftu nemá nikdy zaručeno, že dostane okamžitě šanci v NHL, ale většinou se tak stává. Švýcarský útočník Nico Hischier se stal v roce 2017 kořistí New Jersey Devils, tedy týmu, který měl v sezoně před draftem nesmírné problémy se střílením branek, takže zoufale potřeboval šikovné kanonýry. A přesně tento potenciál v sobě skrýval Hischier, takže se rychle stal součástí sestavy mužstva.
Nyní už kroutí osmou sezonu v NHL, na kontě má skoro pět set utkání a míří k metě 150 nastřílených branek. Je to nesmírně chytrý hráč, výborný a rychlý bruslař, který se na ledě skvěle orientuje. Zdobí ho předvídavost, takže dokáže odhadnout, co se stane v příštích okamžicích, a často překvapí nečekanou přihrávkou, nebo se elegantně zbaví bránícího hráče a jako tank se řítí s pukem na branku. Jeho kousky mohli vidět diváci na letošním mistrovství světa v Praze, kde přivedl švýcarský celek ke stříbrným medailím. Na stejný led se před pár týdny vrátil v roli kapitána New Jersey v zápasech s Buffalem.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 14 / 16
2018: Rasmus Dahlin (Švédsko) – Buffalo Sabres
Rasmus Dahlin nebyl před šesti lety jen jedničkou draftu mezi obránci, tehdy osmnáctiletý Švéd se stal absolutní jedničkou celého výběru. Vybrali si ho skauti Buffala Sabres. Experti popisovali Dahlina jako nesmírně talentovaného beka, který perfektně bruslí, má nesmírně šikovné ruce a umí to s pukem, k tomu je chytrý a agilní.
Přestože to není superobr (měří 190 centimetrů), neuhne v žádném osobním souboji a při hře jeden na jednoho je většinou úspěšný. Už v sedmnácti letech byl členem švédského výběru na olympijských hrách v Jižní Koreji. Na mistrovství světa juniorů pomohl reprezentaci Tre Kronor ke stříbrným medailím, dostal se do All-Star týmu turnaje a byl vyhlášen nejlepším obráncem šampionátu. V Buffalu nyní hraje už sedmým rokem a je bezpochyby největší hvězdou Sabres.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 15 / 16
2019: Jack Hughes (USA) – New Jersey Devils
Před draftem NHL v roce 2019 se spekulovalo, po kom sáhne první vybírající, tedy New Jersey. V úvahu přicházela dvě jména – Kaapo Kakko, nebo Jack Hughes. Devils si nakonec pojistili amerického útočníka, který sice na mistrovství světa dospělých na Slovensku neohromil tolik jako jeho finský vrstevník, ale zase exceloval v mládežnických výběrech.
Hughes je podle hokejových expertů výjimečným talentem a naprosto komplexním hráčem. Je nesmírně obratný a rychlý v pohybu i myšlení, špičkově bruslí a má neskutečně šikovné ruce, takže v soubojích jeden na jednoho je to v drtivé většině případů právě on, kdo z nich vychází jako vítěz. Tenhle borec má v nohách dynamit. Jakmile dostane puk, dokáže tak zrychlit, že ujede každému soupeři.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 16 / 16
2022: Juraj Slafkovský (Slovensko) – Montreal Canadiens
Když to trochu přeženeme, byl to předloni „slovenský draft NHL“. Na prvních dvou místech se totiž objevili dva borci ze země pod Tatrami. Vedle zadáka Šimona Nemce byl největší zájem o Juraje Slafkovského. Rodáka z Košic některé prognózy řadily na první místo výběru už před jeho začátkem, ale spíše se čekalo, že se jedničkou stane Kanaďan Shane Wright či Američan Logan Cooley.
Slafkovský se velmi záhy přesunul z východního Slovenska a jako čtrnáctiletý odešel do Rakouska, načež zamířil do Hradce Králové. V roce 2019 se vydal na sever Evropy a zakotvil v TPS Turku. V ročníku 2021/22 stačil odehrát 31 utkání v nejvyšší soutěži dospělých a zaznamenal deset bodů (5+5), dalších 18 zápasů a sedm bodů (2+5) si připsal v play-off a podepsal se pod zisk stříbrných medailí.
Stihl také odehrát mistrovství světa dvacítek, olympijský turnaj v Číně, kde byl nejproduktivnějším hráčem i nejlepším střelcem, a ve skvělém světle se prezentoval na světovém šampionátu dospělých. V premiérovém ročníku zbrzdilo jeho rozjezd v NHL zranění, od toho minulého už ale dokazuje, že je opravdu velkým hokejovým talentem.
Foto: Profimedia.cz