Jedni je milují, jiní nenávidí. Řeč je o samostatných nájezdech, jež rozhodují hokejové zápasy v případě, kdy vítěze neurčí prodloužení. V zámoří by však brzy mohla být tato část hry jen raritou, k níž duel dospěje jen výjimečně. V nižší soutěži AHL probíhá v aktuální sezoně experiment, jenž může silně změnit pravidla v NHL.
Rasmus Rissanen z celku Charlotte Checkers v prodloužení utkání soutěže AHL proti Norfolku Admirals. (Foto: Profimedia.cz)
Pokud dnes skončí utkání v NHL (nikoli v play-off) po šedesáti minutách nerozhodně, následuje pětiminutové prodloužení, v němž hrají na každé straně čtyři hokejisté a brankáři. Když ani v něm nepadne branka, přicházejí na řadu samostatné nájezdy tří hráčů z každé strany. Jestliže nedojde k rozuzlení, pokračuje se po jednom nájezdu až do určení vítěze.
V AHL se v současnosti testuje nové pravidlo. Nerozhodný zápas se prodlužuje nikoli pět, nýbrž sedm minut. První čtyři minuty prodloužení se hrají jako obvykle, v následujících třech minutách už je ale na ledě pouze šest hráčů plus brankáři. Teprve když nepadne gól ani po vypršení sedmé minuty prodloužení, přichází na řadu „dovednostní soutěže.“
Výsledkem jsou divoké brejky na obou stranách a hra prakticky bez obran. Fanoušci jsou z experimentu nadšení a líbí se také hráčům. A co je důležité – počet zápasů, které dospějí až k samostatným nájezdům, klesl o dvě třetiny!
„Samostatné nájezdy jsou vzrušující, ale hokej je týmový sport a je lepší, když zápasy nekončí individuálními dovednostními soutěžemi. Prodloužení při hře tří proti třem má obrovský náboj a pořád je to ještě hokej,“ řekl pro New York Times trenér celku Binghamton Senators Luke Richardson.
Pro srovnání pár čísel. V minulé sezoně, kdy se v AHL hrálo podle tradičních pravidel, dospělo k samostatným nájezdům 64,7 % zápasů, v nichž se hrálo prodloužení. V právě probíhající sezoně je to však pouze 22,2 %.
„Myslím, že je to úžasné řešení a jiný pohled na hru jak pro fanoušky, tak pro nás hokejisty. Na ledě je víc prostoru a máme víc času na to, abychom využili naše schopnosti a rozhodli zápas ještě než dojde k samostatným nájezdům,“ pochvaloval si obránce Aaron Ness z celku Bridgeport Sound Tigers. „S hrou tří proti třem nemá nikdo žádné zkušenosti, trenéři nám nedávají taktické pokyny, takže je to jako hokej na zamrzlém rybníku.“
Protože trenéři nemají pro hru ve třech proti třem žádnou strategii, posílají mezi mantinely ty nejrychlejší a nejzkušenější hokejisty. Podle statistik se v těchto fázích hry střídají útoky na obou stranách dvakrát rychleji než při hře čtyř proti čtyřem. A hráči mnohem častěji střílí na branku.
Ne každý je ale v AHL z experimentu nadšený. Trenér Bridgeportu Brent Thompson tvrdí, že hra tří proti třem „není skutečným hokejem“ a centr klubu Texas Stars Travis Morin prohlašuje, že nové pravidlo je „praštěné“ a že se mu nelíbí.
Pro uši mnoha generálních manažerů v NHL však znějí pozitivní ohlasy, kterých je nepoměrně víc, jako rajská hudba. Zejména Ken Holland z Detroitu, který vášnivě zastává prodloužení v šesti hráčích, má nyní v ruce pádné argumenty na podporu zavedení nového pravidla do elitní soutěže. Na nedávném setkání generálních manažerů v Torontu se však s kolegy z ostatních klubů dohodl, že experiment vyhodnotí až na konci sezony. Pokud by pravidlo zavedli do NHL, platilo by už nejspíš od příštího ročníku.
V NHL rozhodují samostatné nájezdy asi 58 % všech zápasů, které skončí v řádné hrací době nerozhodným výsledkem. Část fanoušků má tuto fázi utkání v oblibě, většina zámořských diváků ji však v lásce moc nemá. Neodpovídá zkrátka severoamerickému naturelu. O důvod víc, proč s dovednostními soutěžemi, jež rozhodují o důležitých bodech, rázně zatočit…
Sledujte SportRevue.cz na Facebooku