8. Henrik Sedin (Švédsko)  Švédská dvojčata Daniel a Henrik Sedinové byla draftována v roce 1999 z druhé respektive třetí pozice Vancouverem Canucks, kde působila během celé kariéry. Rodáci ze švédského Örnsköldsviku dokázali kombinovat téměř naslepo. Oba bratři na společné konto přispívali víceméně vyrovnaně – o chlup lepší byl Henrik, který těžil body hlavně z perfektních nahrávek, jeho dvojče bylo zase lepším střelcem. Během kariéry vyhrál jednou Art Ross Trophy pro nejproduktivnějšího hráče ligy, jednou se radoval z Hart Trophy pro nejužitečnějšího hokejistu a dvakrát obdržel King Clancy Trophy. Kariéru uzavřel s bilancí 1330 odehraných utkání, během nichž zaznamenal 1070 bodů za 240 branek a 830 nahrávek. Dalšách 105 zápasů zvládl v play-off a posbíral v nich 78 bodů (23+55).
 7. Ed Olczyk (USA)  Centra Eda Olczyka si v roce 1984 vybralo v draftu jako třetího hráče v pořadí Chicago a kluboví skauti v žádném případě neprohloupili. Poprvé naskočil do NHL v osmnácti letech a odehrál v ní šestnáct sezon. Po třech letech odešel do Toronta, pak hrál ve Winnipegu, za New York Rangers, Los Angeles Kings, Pittsburgh Penguins a na konec kariéry se vrátil zpátky do Chicaga. V 1031 zápasech nasbíral 794 bodů za 342 branek a 452 nahrávek. V play-off naskočil do 57 utkání s bilancí 19 vstřelených gólů a 15 asistencí. V roce 1994 se radoval v dresu Rangers ze Stanley Cupu.
 6. Olli Jokinen (Finsko)  Sedmnáct sezon v NHL čítala kariéra finského útočníka Olliho Jokinena. Sice si během ní ani jednou nezahrál v Utkání hvězd, nebyl ohodnocen žádnou individuální trofejí ani nevyhrál Stanley Cup, přesto však patřil k výrazným osobnostem elitní ligy během první dekády tohoto tisíciletí. Jokinena draftovali Kings z Los Angeles v roce 1997 a hned v první sezoně po draftu dostal první šanci předvést, co v něm vězí. V Kalifornii však dlouho nepobyl, protože před ročníkem 1999/2000 zamířil do New Yorku a po roce na Long Islandu se upsal Floridě. Sedm let v dresu Panthers bylo bezpochyby jeho nejlepším obdobím kariéry. Čtyři sezony byl kapitánem mužstva a především v sezoně 2005/06 a v té následující bodově exceloval ziskem 89 posléze 91 kanadských bodů v základní části. Měl však smůlu, že v té době neměla Florida konkurenceschopný tým.
 5. Marián Gáborík (Slovensko)  Jako třetího hráče v celkovém pořadí si v roce 2000 vytáhla Minnesota v draftu NHL slovenského forvarda Mariána Gáboríka. Jen pár měsíců poté se proháněl na ledě v nejprestižnější hokejové soutěži světa. Talentovaný borec se rychle zařadil mezi největší opory týmu. Nejpovedenější byl z jeho pohledu ročník 2007/08, kdy v základní části zaznamenal v 77 zápasech 83 bodů. Tehdy byl dokonce kapitánem Wild, v další sezoně však odehrál kvůli zdravotním problémům jen 17 utkání a v roce 2009 se stěhoval do New Yorku Rangers, kde opět navázal na své nejlepší časy. S Rangers měl podepsaný pětiletý kontrakt na 39 milionů dolarů, ale ještě před jeho vypršením byl vytrejdován do Columbusu, odkud se v roce 2014 přesunul do Los Angeles, kde fantastickými výkony v play-off pomohl Kings k zisku Stanley Cupu.
9
Fotogalerie

Legendární trojky. 9 nejlepších hráčů, kteří šli v draftech NHL na řadu jako třetí v pořadí

Během draftů NHL je každoročně upřena největší pozornost na hráče, který jde na řadu jako první. V těsném stínu za jedničkou výběru však většinou stojí neméně talentovaní mladíci.

Nechybělo mnoho a mohli se stát jedničkami draftů NHL. První vybírající klub však sáhl po někom jiném a to samé udělal i ten druhý. Oni pak šli na řadu hned poté.

Mezi trojkami draftů NHL najdeme spoustu vynikajících a legendárních borců, kteří se nesmazatelně zapsali do historie nejprestižnější hokejové soutěže světa. Devět těch nejlepších najdete v následujících kapitolách.

Pokračování 2 / 10

9. Scott Niedermayer (Kanada)

Scott Niedermayer-New Jersey.jpg

Výčet úspěchů kanadského obránce Scotta Niedermayera je hodně bohatý. Jako talentovaný mladík vyhrál dvakrát s týmem Kamloops Blazers titul v prestižní juniorské soutěži WHL a pomohl reprezentaci javorového listu k zlatým medailím na šampionátu hráčů do 20 let.

V roce 1995 slavil v dresu New Jersey poprvé Stanley Cup, který pak zvedl nad hlavu ještě třikrát - dvakrát s Ďábly a jednou v barvách Anaheimu. Mezitím zvládl dvakrát triumfovat na olympijských hrách a v roce 2004 ukořistil zlato na světovém šampionátu v Praze.

Niedermayer je kultovním hráčem New Jersey, kde bylo jeho číslo 27 vyřazeno a vyvěšeno pod strop haly. V roce 2013 byl uveden do hokejové Síně slávy. Byl to perfektní hráč pro přesilové hry a jeden z nejlepších ofenzivních zadáků, kteří v 90. letech naskakovali na led v NHL. Kdyby hrál v té době za Detroit nebo v Pittsburghu, jeho produktivita by byla znatelně vyšší než v defenzivně laděném New Jersey. Kariéru zakončil s bilancí 1457 odehraných utkání a se ziskem 537 bodů (128+409).

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 3 / 10

8. Henrik Sedin (Švédsko)

Henrik Sedin.jpg

Švédská dvojčata Daniel a Henrik Sedinové byla draftována v roce 1999 z druhé respektive třetí pozice Vancouverem Canucks, kde působila během celé kariéry. Rodáci ze švédského Örnsköldsviku dokázali kombinovat téměř naslepo.

Oba bratři na společné konto přispívali víceméně vyrovnaně – o chlup lepší byl Henrik, který těžil body hlavně z perfektních nahrávek, jeho dvojče bylo zase lepším střelcem. Během kariéry vyhrál jednou Art Ross Trophy pro nejproduktivnějšího hráče ligy, jednou se radoval z Hart Trophy pro nejužitečnějšího hokejistu a dvakrát obdržel King Clancy Trophy. Kariéru uzavřel s bilancí 1330 odehraných utkání, během nichž zaznamenal 1070 bodů za 240 branek a 830 nahrávek. Dalšách 105 zápasů zvládl v play-off a posbíral v nich 78 bodů (23+55).

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 4 / 10

7. Ed Olczyk (USA)

Ed Olczyk.jpg

Centra Eda Olczyka si v roce 1984 vybralo v draftu jako třetího hráče v pořadí Chicago a kluboví skauti v žádném případě neprohloupili. Poprvé naskočil do NHL v osmnácti letech a odehrál v ní šestnáct sezon.

Po třech letech odešel do Toronta, pak hrál ve Winnipegu, za New York Rangers, Los Angeles Kings, Pittsburgh Penguins a na konec kariéry se vrátil zpátky do Chicaga. V 1031 zápasech nasbíral 794 bodů za 342 branek a 452 nahrávek. V play-off naskočil do 57 utkání s bilancí 19 vstřelených gólů a 15 asistencí. V roce 1994 se radoval v dresu Rangers ze Stanley Cupu.

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 5 / 10

6. Olli Jokinen (Finsko)

Olli Jokinen-Nashville.jpg

Sedmnáct sezon v NHL čítala kariéra finského útočníka Olliho Jokinena. Sice si během ní ani jednou nezahrál v Utkání hvězd, nebyl ohodnocen žádnou individuální trofejí ani nevyhrál Stanley Cup, přesto však patřil k výrazným osobnostem elitní ligy během první dekády tohoto tisíciletí.

Jokinena draftovali Kings z Los Angeles v roce 1997 a hned v první sezoně po draftu dostal první šanci předvést, co v něm vězí. V Kalifornii však dlouho nepobyl, protože před ročníkem 1999/2000 zamířil do New Yorku a po roce na Long Islandu se upsal Floridě. Sedm let v dresu Panthers bylo bezpochyby jeho nejlepším obdobím kariéry. Čtyři sezony byl kapitánem mužstva a především v sezoně 2005/06 a v té následující bodově exceloval ziskem 89 a posléze 91 kanadských bodů v základní části. Měl však smůlu, že v té době neměla Florida konkurenceschopný tým a ani jednou se s ním neprobojoval do play-off.

V roce 2008 slunný poloostrov opustil a postupně hájil barvy Phoenixu, Calgary, New Yorku Rangers, Winnipegu, Nashvillu, Toronta a St. Louis Blues. Tečku za profesionální dráhou udělal v roce 2015. Ve statistikách má 1231 utkání a 750 bodů (321+429). V play-off však odehrál pouhých šest střetnutí a zaznamenal pět bodů (2+3).

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 6 / 10

5. Marián Gáborík (Slovensko)

Marián Gáborík.jpg

Jako třetího hráče v celkovém pořadí si v roce 2000 vytáhla Minnesota v draftu NHL slovenského forvarda Mariána Gáboríka. Jen pár měsíců poté se proháněl na ledě v nejprestižnější hokejové soutěži světa. Talentovaný borec se rychle zařadil mezi největší opory týmu a už ve své druhé sezoně nasbíral do statistik 67 bodů v 78 zápasech. Kromě produktivity však proslul také náchylností ke zraněním.

Nejpovedenější byl z jeho pohledu ročník 2007/08, kdy v základní části zaznamenal v 77 zápasech 83 bodů. Tehdy byl dokonce kapitánem Wild, v další sezoně však odehrál kvůli zdravotním problémům jen 17 utkání a v roce 2009 se stěhoval do New Yorku Rangers, kde opět navázal na své nejlepší časy. První sezona v Madison Square Garden byla z pohledu produktivity jeho vůbec nejlepší v kariéře – po 76 duelech měl na kontě 86 bodů.

S Rangers měl podepsaný pětiletý kontrakt na 39 milionů dolarů, ale ještě před jeho vypršením byl vytrejdován do Columbusu, odkud se v roce 2014 přesunul do Los Angeles, kde fantastickými výkony v play-off pomohl Kings k zisku Stanley Cupu. V NHL zvládl odehrát 1035 utkání, ve kterých nasbíral 815 bodů (407+408). Třikrát během kariéry dokázal v základní části nastřílet přes čtyřicet branek. Jak by asi vypadala tato čísla, kdyby měl pevnější zdraví?

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 7 / 10

4. Leon Draisaitl (Německo)

Leon Draisaitl.jpg

Leon Draisaitl je společně s Timem Stützlem nejvýše draftovaným německým hokejistou v historii NHL. V roce 2014 si ho vybral jako třetího v celkovém pořadí Edmonton. Syn bývalého trenéra extraligových Pardubic či Hradce Králové a někdejšího skvělého hokejisty Petera Draisaitla je komplexním hráčem, který si poprvé zahrál v NHL už v sezoně 2014/15, kdy naskočil do 37 zápasů a zaznamenal devět bodů (2+7). V dalším ročníku pak ukázal, že je opravdu výjimečným talentem.

Draisaitl má vynikající útočné instinkty, je výborným bruslařem, je silný na puku a kreativní. Kromě toho umí číst hru a předvídá, co se na ledě stane, takže dokáže být ve správný okamžik na správném místě. V aktuální sezoně už počtvrté v kariéře pokořil v základní části stobodovou hranici. V létě roku 2017 podepsal v kanadském klubu osmiletý kontrakt, který mu zajišťuje až do roku 2025 průměrnou roční mzdu ve výši osmi a půl milionu dolarů.

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 8 / 10

3. Pat LaFontaine (Kanada)

Pat Lafontaine.jpg

Pat LaFontaine drží v NHL rekord mezi rodilými Američany s průměrem 1,17 bodu na zápas. Bohužel pro tohoto skvělého útočníka skončila kariéra už ve 33 letech po otřesu mozku. Během pouhých 865 zápasů v NHL vstřelil 468 branek a získal 1013 bodů. V roce 2003 byl uveden do hokejové Síně slávy.

I přes několik otřesů mozku se vždycky dokázal vrátit na led a znovu dokazoval, že je mimořádným hokejistou. Za oddanost hokeji si vysloužil v roce 1995 Bill Masterton Trophy.

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 9 / 10

2. Jonathan Toews (Kanada)

Toews.jpg

Chicago udělalo v minulých letech řadu vynikajících výběrů v draftech. Jedním z těch nejlepších byl dozajista Jonathan Toews, který se nejspíš narodil proto, aby se stal kapitánem Chicaga. Céčko na dresu nosí už od roku 2008, kdy mu bylo pouhých dvacet let. O dva roky později zvedl nad hlavu Stanley Cup, z něhož se pak radoval ještě v letech 2013 a 2015.

Podle mnohých odborníků by se jednou mohlo o čtyřiatřicetiletém Kanaďanovi mluvit jako o jednom z nejlepších hráčů NHL prvních dvou dekád tohoto tisíciletí. Je inteligentní, silný, výborně bruslí, dává góly, dokáže vypracovat šance pro spoluhráče a navíc je perfektní v defenzivní činnosti. Dokonce je v tomto ohledu tak dobrý, že si za to v roce 2013 zasloužil J. Selke Trophy pro nejlépe bránícího útočníka v NHL.

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 10 / 10

1. Denis Savard (Kanada)

Savard.jpg

Kdybyste hledali na dresech hokejistů Chicaga číslo 18, pátrali byste po něm marně. Stačilo by ale zvednout hlavu pod strop arény, kde hrají Blackhawks domácí zápasy, a spatřili byste jej. Tohle numero proslavil útočník Denis Savard, který ze 17 sezon, jež strávil v NHL, více než dvanáct hájil barvy Černých jestřábů.

Trojka draftu z roku 1980 se během prvních osmi sezon v NHL dostala v kanadském bodování pětkrát nad stobodovou hranici - v ročníku 1987/88 si Savard vytvořil rekord výkonem 131 bodů (44+87). Deset roků však v Chicagu marně válčil o Stanley Cup. Mužstvo ani jednou nechybělo v play-off a nejblíže k němu byl v roce 1990, kdy Blackhawks došli do semifinále, v němž ale podlehli pozdějšímu vítězi Edmontonu.

Následně zamířil do Montrealu a tam se mu sen o zisku nejcennější trofeje v roce 1993 splnil. Pak hrál ještě půldruhé sezony v Tampě Bay a na závěr kariéry se vrátil do Chicaga. Na jejím konci měl ve statistikách 1196 utkání a 1338 bodů (473+865). Dalších 169 zápasů zvládl v play-off a posbíral v nich 175 bodů (66+109). V roce 2001 byl uveden do Hokejové síně slávy.

Doporučujeme

Články odjinud