Všech 32 týmů v NHL mělo dobré i špatné brankáře. Kdo je pro každý klub nejlepším gólmanem? Na tuto otázku se snaží odpovědět následující kapitoly. Do výběru ještě zařazujeme celek Arizony, i když v nadcházejícím ročníku bude klub působit na nové adrese v Utahu.
Pokračování 2 / 33
Anaheim Ducks: Jean-Sébastien Giguere
Konec 90. let ani začátek následující dekády nebyl pro Calgary moc laskavý. Klub si mohl o postupu do play-off nechat jen zdát a manažeři zkoušeli sestavit konkurenceschopný tým i za pomoci nejrůznějších, mnohdy nelogických trejdů. Obětí jednoho z nich se stal i brankář Jean-Sébastian Giguere.
Třináctka draftu z roku 1995 odchytala během dvou sezon v dresu Flames pouze 12 utkání a v kanadském klubu zřejmě usoudili, že není perspektivní, a tak budoucího vítěze Conn Smythe Trophy pro nejužitečnějšího hráče z bojů o Stanley Cup vyexpedovali do Kalifornie. Z Anaheimu za talentovaného gólmana dostali právo volby ve druhém kole draftu. Plamenům zůstal do branky stárnoucí Mike Vernon a Fred Brathwaite.
Tento obchod byl jedním z prvních - a nejspíše úplně nejhorším - v podání tehdejšího generálního manažera Craiga Buttona. Kromě ocenění pro nejužitečnějšího hráče v play-off vybojoval Giguere v roce 2007 s Ducks také Stanley Cup a v roce 2010 odcházel do Toronta jako kultovní hráč klubu.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 3 / 33
Arizona Coyotes: Mike Smith
Kanadský gólman Mike Smith byl v roce 2001 draftován Dallasem, kde také odstartoval kariéru v NHL. Následně se přes působení v Tampě Bay dostal v roce 2011 do Phoenixu a tam pak během šesti povedených sezon vyrostl v klubovou brankářskou legendu. Možná to zní trochu nadneseně, ale v Arizoně nikdy neměli štěstí na opravdu fenomenální strážce klece, takže Smith je v tomto ohledu skutečně tím nejlepším, kdo v Arizoně chytal.
Hned v úvodním ročníku odchytal 67 utkání a po nich měl ve statistikách neuvěřitelných 93 % úspěšných zásahů. I když šla tato čísla v dalších letech mírně dolů, pořád byl nadprůměrně kvalitním gólmanem. V sezoně 2012/13 vychytal nejvíc nul v lize, v dalším ročníku se stal jedním z mála brankářů, který dokázal skórovat a v sezoně 2016/17 si zahrál v Utkání hvězd. Během angažmá v dresu Kojotů se mu dařilo i na mezinárodní scéně – na olympiádě v Soči byl členem týmu, který vybojoval zlaté medaile a o rok později se podepsal skvělými výkony pod zisk titulu mistrů světa.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 4 / 33
Boston Bruins: Tiny Thompson
Vizitka brankáře Tinyho Thompsona v dresu Bruins vypadá takto – 468 zápasů, 252 vítězství, průměr 1,99 inkasovaných branek na utkání. To jsou čísla, která vzbuzují respekt, a to i přesto, že kariéra kanadského gólmana v Bostonu se rozprostřela mezi „prehistorická“ hokejová léta 1929 až 1939. Tři čtvrtě století poté, co odehrál poslední zápas své kariéry, patří Thompson podle statistických čísel stále mezi nejlepší gólmany, kteří kdy v NHL působili.
O jeho nesmírných kvalitách svědčí fakt, že v dresu Bostonu získal čtyřikrát Vezina Trophy pro nejlepšího brankáře v NHL a v roce 1929 přispěl k zisku Stanley Cupu. Tehdy navíc vytvořil klubový rekord s dvanácti vychytanými čistými konty. Kariéru v NHL ukončil s 81 shutouty, za což se dodnes dělí o šesté místo v historické tabulce ligy s Dominikem Haškem a Alexem Connellem. Thompson byl gólmanským průkopníkem, jelikož propagoval chytání puků spíše než jejich vyrážení. V roce 1959 byl uveden do hokejové Síně slávy.
Pokračování 5 / 33
Buffalo Sabres: Dominik Hašek
Dominik Hašek si na vstup do NHL musel počkat. První utkání odchytal až v roce 1990, kdy mu bylo 25 let. V brance Chicaga však přes tehdejší suverénní jedničku Eda Belfoura neměl moc šancí se prosadit a tak o dva roky později putoval do Buffala, kde se z něho stal slavný „Dominator.“
Český brankář ohromil NHL neortodoxním stylem. Kritici se mu nejdříve kvůli němu vysmívali, po čase jim ale sklaplo.
Nebýt toho, že chytal v průměrném týmu, mohl během kariéry dosáhnout na podstatně více trofejí. Přesto jich ani přes devět let strávených v Buffalu není málo. Že si tam jeho služeb dodnes považují, dokázali, když Hašana uvedli do klubové Síně slávy a jeho dres s číslem 39 vyřadili a vyvěsili ke stropu hokejové arény. Šestkrát získal Vezina Trophy pro nejlepšího gólmana NHL a dvakrát Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče soutěže.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 6 / 33
Calgary Flames: Miikka Kiprusoff
Mike Vernon, Nebo Miikka Kiprusoff? To je těžká otázka. První z nich se podepsal v roce 1989 pod zisk Stanley Cupu a odchytal v klubu 11 sezon, druhý strávil v Calgary o dva roky méně, ale zase v jeho dresu podával celou dobu excelentní výkony a v ročníku 2005/06 získal Vezina Trophy pro nejlepšího gólmana NHL. Na toto ocenění byl navíc nominován také v roce 2004 a 2007. Dáváme tedy přednost finskému brankáři, který se navíc ucházel také o Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče NHL a vyhrál též Jennings Trophy. Od roku 2013, kdy ukončil v Calgary kariéru, Flames dodnes nenašli do branky nikoho, kdo by se mu alespoň trochu svými výkony přiblížil.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 7 / 33
Carolina Hurricanes: Cam Ward
Kdo jiný by mohl být brankářskou legendou Caroliny, než gólman, který klubu vychytal jeho jediný Stanley Cup? Ve vyřazovacích bojích v ročníku 2005/06 byl natolik excelentní, že navíc obdržel i Conn Smythe Trophy pro nejužitečnějšího hráče v play-off. Co na tom, že v dalších sezonách už nikdy fenomenální výkony nezopakoval? Pro fanoušky klubu bude už navždy hrdinou. V dresu Hurricans strávil Ward prakticky celou kariéru, která čítala sezon. Pouze v té úplně poslední se přesunul do Chicaga. Kromě Stanley Cupu má ve sbírce úspěchů i zlato z mistrovství světa v roce 2007.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 8 / 33
Chicago Blackhawks: Glenn Hall
Těžké dilema – Tony Esposito, nebo Glenn Hall? Kdo z nich byl lepším (či ironičtějším) brankářem Chicaga? Jistě bychom našli argumenty proč vybrat toho i toho, o chlup to nakonec vyhrál Glenn Hall.
Říkalo se mu „Mr. Goalie“ nebo také „Železný muž.“ Gólman Glenn Hall dokázal odchytat sérii 502 zápasů v základní části a dalších 50 v play-off v dresu Chicaga, aniž v jediném absentoval. V době, kdy brankáři čelili střelám bez masek nebo jen se směšnými škraboškami na obličeji, to byl skoro nadlidský úkaz.
Úctyhodná série skončila 8. listopadu 1963, když si poranil záda. Ironií osudu se tak nestalo během utkání, ale při oblékání výstroje, když se sehnul pro popruh.
Notoricky známým se nestal jen díky famózním výkonům na ledě, ale také proto, že před každým zápasem zvracel. I proto je v Hokejové síni slávy, kam byl uveden v roce 1975, u jeho propriet i kbelík.
Hall získal během kariéry „jen“ dva Stanley Cupy. V roce 1961 však pomohl Chicagu k nejcennější trofeji poprvé od roku 1938. Třikrát obdržel Vezina Trophy pro nejlepšího brankáře zámořské soutěže.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 9 / 33
Colorado Avalanche: Patrick Roy
Jestliže existoval brankář, který se narodil jako vítěz, pak to byl Kanaďan Patrick Roy. Jen málokdo chytal s takovou vášnivou zaujatostí jako on. Během devatenáct let dlouhé kariéry v NHL vychytal 702 výher (551 v základní části a 151 v play-off), v nichž nasbíral 89 shutoutů. Ne náhodou se mu přezdívalo „Saint Patrick.“
Kariéru rozdělil mezi dva kluby – Montreal Canadiens a Colorado Avalanche – a s každým z nich se dvakrát radoval ze zisku Stanley Cupu. Třikrát získal Vezina Trophy pro nejlepšího gólmana soutěže. Dodnes drží několik ligových rekordů. Mimo jiné odehrál (a vyhrál) nejvíc zápasů ze všech brankářů v dějinách play-off.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 10 / 33
Columbus Blue Jackets: Sergej Bobrovskij
Když Sergej Bobrovskij získal v roce 2013 v dresu Columbusu Vezina Trophy pro nejlepšího brankáře soutěže, museli si asi manažeři Philadelphie rvát vlasy z hlavy. A když to samé zvládl ještě o čtyři léta později, asi jen smutně kroutili holými lebkami, jak mohli dopustit, aby v roce 2012 odešel z klubu.
Bobrovskij je jedním z hráčů, který nikdy neprošel draftem. Flyers ukořistili talentovaného brankáře z Metallurgu Novokuzněck, v jehož dresu zářil v KHL. Mladý Rus hned v prvním ročníku v NHL odchytal 54 zápasů a byl jedničkou mezi tyčemi, ale vyřazovací boje se mu moc nepovedly. V dalším roce kleslo jeho vytížení na polovinu a po sezoně byl vyměněn za tři výběry v draftu do Columbusu. V novém působišti se Bobrovského talent rozzářil naplno a stal se jednou z největších hvězd v zámořských brankovištích. V dresu Blue Jacket vyhrál dvakrát Vezinovu trofej. V roce 2019 už jako brankářská superhvězda a klubové legenda zamířil na Floridu.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 11 / 33
Dallas Stars: Ed Belfour
Přezdívali mu „Eddie the Eagle“. Kanadský brankář Ed Belfour je v historické tabulce NHL na páté příčce podle počtu vychytaných výher (484) a podle průměru inkasovaných branek na utkání je na tom lépe než legendární Patrick Roy. Dvakrát obdržel Vezina Trophy pro nejlepšího brankáře (1991 a 1993), to ještě působil v Chicagu, a v roce 1999 zvedl nad hlavu v dresu Dallasu Stars Stanley Cup. To není špatná bilance na hráče, který neprošel draftem.
Do prestižní zámořské soutěže se dostal v roce 1988, když podepsal jako volný hráč kontrakt s Chicagem, kde pak působil až do roku 1997. Nakrátko se pak mihl v San Jose, pět let strávil v Dallasu, další tři v Torontu a kariéru v NHL ukončil v roce 2007 jako hráč Floridy Panthers. Ve statistikách se mu skví 76 vychytaných nul, což ho řadí na jedenácté místo v historické tabulce ligy. I když v dresu Stars neodchytal tolik utkání, nezaznamenal tolik výher ani čistých kont jako Marty Turco, díky tomu, že klubu významně pomohl ke Stanley Cupu, jej upřednostňujeme.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 12 / 33
Detroit Red Wings: Terry Sawchuk
Kanaďan s ukrajinskými kořeny je jedním ze šesti brankářů, jehož číslo dresu bylo v Detroitu, kde strávil nejslavnější část hokejové kariéry, vyřazeno a vyvěšeno ke stropu stadionu. S Rudými křídly vyhrál Terry Sawchuk třikrát Stanley Cup, jednou to dokázal v dresu Toronta Maple Leafs.
V NHL vychytal 103 shutoutů a tento rekordní zápis vydržel ve statistikách téměř čtyřicet let, než jej překonal Martin Brodeur. Čtyřikrát získal Vezina Trophy pro nejlepšího brankáře soutěže.
Podle některých odborníků je Sawchuk vůbec nejlepším gólmanem, který kdy hrál v NHL. Magazín The Hockey News ho v roce 1998 umístil na špici mezi všemi brankáři.
Během 21 let dlouhé sportovní kariéry bojoval nejen se soupeři, ale také s řadou zranění. Sawchuk měl prý na těle přes 400 stehů po ranách pukem a hokejkou. Zemřel v roce 1970 ve věku pouhých 40 let.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 13 / 33
Edmonton Oilers: Grant Fuhr
Brankář Grant Fuhr byl u všech pěti Stanley Cupů, které v osmdesátých letech vyhráli hokejisté Edmontonu Oilers. Nijak sice neexceloval ve statistických číslech – málokdy se dostal nad devadesátiprocentní úspěšnost zákroků a také průměr inkasovaných branek na utkání měl poměrně vysoký - , ale to neubírá nic na jeho kvalitách.
Během 19 sezon v NHL vychytal Fuhr 403 vítězství v základní části soutěže a přidal 92 výher v play-off. V roce 1988 obdržel Vezina Trophy pro nejlepšího gólmana sezony. Kdybychom posuzovali hráče podle epoch, ve kterých hráli, pak by Fuhr bezesporu patřil k největším hvězdám své doby.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 14 / 33
Florida Panthers: Roberto Luongo
Sergej Bobrovskij přivedl letos Floridu ke Stanley Cupu, ale navzdory tomu v tomto výběru nebude figurovat jako nejlepší (či nejikoničtější) gólman Panthers v historii. Na tuto pozici dosazujeme Roberta Luonga.
V létě roku 2000 udělala Florida obchod s New Yorkem Islanders, v němž figurovali z každé strany dva hráči. Z New Yorku zamířili na Floridu útočník Olli Jokinen a brankář Roberto Luongo, opačným směrem se vydala dvojice Oleg Kvaša a Mark Parrish. Jak se záhy ukázalo, na trejdu mnohokrát více vydělali Panteři.
Kanadský gólman se stal okamžitě po přestupu oporou celku, v němž působil až do roku 2006, kdy zamířil do Vancouveru. V sezoně 2013/14 se však na Floridu vrátil a v roce 2019 tam završil kariéru. Nikdo v klubu neodchytal víc utkání (572) ani nezaznamenal víc vítězství (230) a čistých kont (38).
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 15 / 33
Los Angeles Kings: Jonathan Quick
Jonathan Quick se během 16 sezon v Los Angeles etabloval mezi nejlepší gólmany v NHL. Dvakrát pomohl Kings k zisku Stanley Cupu a jednou získal Conn Smythe Trophy pro nejužitečnějšího hráče play-off. Třikrát si zahrál v Utkání hvězd NHL. Za klub odchytal 743 utkání, což je skoro dvakrát víc než druhý Roger Vachon. Více než dvakrát tolik má na kontě i vítězství (370).
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 16 / 33
Minnesota Wild: Niklas Bäckström
Až na kratičkou anabázi v Calgary na sklonku zámořské kariéry chytal gólman Niklas Bäckström pouze v Minnesotě, kam přišel v roce 2006 z Kärpätu Oulu jako dvojnásobný šampion finské ligy. Hned v premiérovém ročníku NHL získal Jennings Trophy a stal se brankářem, jenž zaznamenal nejnižší průměr inkasovaných branek na utkání (1,97) a nejvyšší procento úspěšných zákroků (92,9 %). V sezoně 2012/13 vychytal nejvíc vítězných zápasů (24).
Bäckström byl v Minnesotě devět let a i když v posledních třech už neměl roli jedničky mezi tyčemi, byl to pravděpodobně nejlepší muž v masce, který v klubu působil. Odchytal za Wild nejvíc utkání, má na kontě nejvíc vítězství, úspěšných zákroků i čistých kont.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 17 / 33
Montreal Canadiens: Jacques Plante
Kanaďan Jacques Plante bude navždy spojen s brankářskou revolucí. Byl prvním mužem mezi tyčemi, který si na tvář připevnil masku. Od té doby už gólmanský svět nebyl nikdy stejný. Poprvé si nasadil ochranu na obličej kvůli zánětu nosních dutin už v roce 1956, ale o tři roky později v ní odchytal celou sezonu a ukázal směr svým kolegům a následovníkům.
Kromě toho byl také prvním gólmanem, který vyjížděl za branku a zastavoval puky pro obránce. Plante má ve sbírce šest Stanley Cupů s Montrealem (z nichž pět bylo v řadě) a rekordních sedm ocenění Vezina Trophy pro nejlepšího brankáře NHL (šestkrát v dresu Canadiens). V roce 1978 byl uveden do Hokejové síně slávy. Zemřel o devět let později ve věku 51 let.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 18 / 33
Nashville Predators: Pekka Rinne
Možná by jednou mohl být historicky nejlepším gólmanem Nashvillu Juuse Saros, ale zatím tuto pozici neohroženě drží jeho krajan Pekka Rinne. Predátoři si jej vybrali až v osmém kole draftu v roce 2004, ale on ukázal, že měl jít na řadu mnohem dříve. Stal se totiž jedním z nejlepších brankářů v NHL. Čtyřikrát byl nominován na Vezina Trophy pro nejlepšího brankáře a v roce 2018 toto ocenění získal. V ročníku 2019/20 se stal jedním z mála gólmanů, který dokázal dát v elitní zámořské lize gól. Celou kariéru, čítající 15 sezon, strávil ve městě country a když se s NHL loučil, měl na kontě 683 utkání, 369 výher a 60 vychytaných nul.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 19 / 33
New Jersey Devils: Martin Broudeur
Kanaďan Martin Brodeur je držitelem prakticky všech gólmanských rekordů v nejslavnější zámořské soutěži. Bývalá opora New Jersey Devils odchytala v NHL nejvíc zápasů v historii soutěže, na kontě má nejvíc čistých kont, nejvíc vítězství v jedné sezoně, nejvíc po sobě jdoucích sezon, v nichž vychytal aspoň 30 výher, nejvíc výher v prodloužení či po samostatných nájezdech a tak by se dalo ještě hodně dlouho pokračovat. Aktuálně totiž drží přes 20 rekordů.
Brodeur vyhrál třikrát Stanley Cup, dvakrát se radoval ze zlatých medailí na olympiádě a ve vitríně má dvě stříbrné placky ze světových šampionátů. Ocenění pro nejlepšího brankáře NHL dostal čtyřikrát.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 20 / 33
New York Islanders: Billy Smith
Když se vzpomíná na legendární éru New Yorku Islanders ze začátku 80. let, kdy mužstvo vyválčilo čtyři Stanley Cupy v řadě, nejde opomenout kanadského brankáře Billyho Smitha. Možná, že byl ve stínu slávy tehdejších ofenzivních es týmu, ale na nezapomenutelných úspěších má nemenší zásluhu.
Smith je dodnes nejlepším brankářem v historii Islanders. S 304 výhrami drží klubový rekord. Zároveň je gólmanem, který v dresu Ostrovanů během sedmnácti sezon odchytal v součtu nejvíc minut. Jeho statistická čísla sice neohromují, ale byl to nesmírně spolehlivý brankář a navíc během celé kariéry dokázal podávat konzistentní výkony. V roce 1983 získal Conn Smythe Trophy pro nejužitečnějšího hráče play-off, o rok dříve si převzal Vezina Trophy pro nejlepšího gólmana soutěže.
Nebyl to však jen lapač puků. Velmi aktivně se zapojoval do hry a protihráči, kteří byli v blízkosti jeho branky příliš agilní, často skončili po jeho zákroku na ledě. Během kariéry nasbíral Smith 470 trestných minut, což z něho dělá 23. nejtrestanějšího hráče v historii New Yorku Islanders. V roce 1993 byl uveden do Hokejové síně slávy.
Pokračování 21 / 33
New York Rangers: Henrik Lundqvist
O Henriku Lundqvistovi se říkalo, že je nejlépe vypadajícím mužem v NHL. Zároveň byl dlouhá léta také jedním z nejlepších gólmanů v elitní lize.
Je docela nepochopitelné, že takový hráč byl v draftu roku 2000 vybrán až jako 205. v celkovém pořadí. Když v sezoně 2005/06 v NHL debutoval, dokázal vychytat z 53 zápasů 30 vítězství a pomohl Jezdcům poprvé od roku 1997 do vyřazovacích bojů.
V očích fanoušků Rangers je vedle Marka Messiera a Briana Leetche nejvýraznější personou v historii klubu. Dres s jeho číslem visí od roku 2022 pod stropem Madison Square Garden a nikdo jej už v klubu neoblékne.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 22 / 33
Ottawa Senators: Craig Anderson
Americký brankář Craig Anderson si užil draft NHL hned dvakrát. V roce 1999 si ho jako 77. v pořadí vybralo Calgary, ale o dva roky později byl v osudí znovu, a to po něm sáhlo Chicago. V následující sezoně mu dali Blackhawks první šanci v prestižní soutěži a z Andersona se stala spolehlivá gólmanská dvojka.
V roce 2006 oblékl dres Floridy, kde odváděl výborné výkony, ale vůbec nejlepší sezonu zažil po přestupu do Colorada, kde se stal v sezoně 2009/10 jedničkou mezi tyčemi – do statistik si zapsal 38 vítězství a sedmkrát vychytal čisté konto. Od roku 2011 válel v dresu Ottawy a téměř deset let patřil k oporám mužstva. S kanadským celkem spojil polovinu kariéry a v historických klubových statistikách mu patří první místo podle počtu odchytaných utkání i zaznamenaných vítězství.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 23 / 33
Philadelphia Flyers: Bernie Parent
Kanadského brankáře Bernieho Parenta získala Philadelphia v rozšiřovacím draftu v roce 1967, kdy klub vstupoval do NHL. Talentovaný mladík strávil v dresu Letců tři roky a v roce 1971 byl za dvojici Bruce Gamble a Mike Walton vytrejdován do Toronta. V pensylvánském klubu si však záhy uvědomili, že udělali velkou chybu a zbavili se famózního gólmana, tudíž po dvou letech udělali s Torontem nový obchod a získali svého bývalého strážce klece zpět.
Po návratu do Philadelphie se stal Parent dvakrát za sebou brankářem s nejmenším průměrem inkasovaných gólů na zápas a nejlepší byl také v počtu vychytaných nul. V letech 1974 a 1975 vyhrál kromě Stanley Cupu také Vezina Trophy pro nejlepšího gólmana v NHL, zároveň byl vyhlášen nejužitečnějším hráčem play-off a obdržel Conn Smythe Trophy.
Pokračování 24 / 33
Pittsburgh Penguins: Marc-André Fleury
Stříbrný medailista a nejužitečnější hráč z juniorského šampionátu v roce 2003 se stal jen o pár měsíců později jedničkou draftu a do NHL poprvé nakoukl v sezoně 2003/04. Od té doby byl Marc-André Fleury až do roku 2017 věrný Tučňákům. V jejich dresu vybojoval tři Stanley Cupy v letech 2009, 2016 a 2017. Žádný brankář v klubové historii nevychytal víc vítězství ani čistých kont.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 25 / 33
San Jose Sharks: Jevgenij Nabokov
Lotyš Arturs Irbe je bezpochyby legendou San Jose Sharks, ale nejlepším gólmanem v historii klubu je bez diskusí Rus Jevgenij Nabokov, který je krásným příkladem, jak z podceněného hráče může vyrůst hvězda. Sharks získali Nabobova v draftu roku 1994 až v šestém kole jako 219. hráče v celkovém pořadí. Tři roky se o něho klub moc nezajímal a on chytal v domácí lize za Dynamo Moskva, další dva roky strávil na farmě v Kentucky. Do NHL nakoukl poprvé až v sezoně 1999/2000, od té doby pak ale oblékal dres Žraloků až do konce ročníku 2009/10.
Svou velkou šanci chytil Nabokov pod krkem až deset měsíců po debutu v NHL. Brankářskou jedničku týmu Steva Shieldse vyřadilo ze hry zranění a ruský gólman se pustil do boje o jeho post s Finem Miikkou Kiprusoffem. Vyhrál, a zbytek je, jak se obligátně říká, historie.
V ročníku 2000/01 nakonec odchytal 66 zápasů, v nichž dovedl tým k 32 výhrám a udělal dojem nejen na činovníky a fanoušky klubu, nýbrž na celou NHL. Po sezoně se stal prvním – a dodnes posledním – držitelem Calder Trophy pro nejlepšího nováčka sezony v historii San Jose. O čtyři roky později byl „Nabby“ v nominaci na Vezina Trophy pro nejlepšího brankáře ligy, ale v hlasování skončil druhý a cena mu těsně unikla.
Naneštěstí pro San Jose měl Nabokov po výborných výkonech v základní části sezony často problémy v play-off. Nejvíc se mu vydařily vyřazovací boje v roce 2004, kdy zaznamenal 93,5 % úspěšnost zásahů a průměr 1,71 inkasovaných gólů na zápas. V play-off chytal celkem devětkrát, ale až na tento zmíněný rok, to nikdy nebyla žádná sláva.
Dodnes patří Nabokov mezi pár výjimečných gólmanů, kterým se v NHL podařilo skórovat bez přičinění protihráče. S klubem zůstal spjatý i po skončení hráčské kariéry a později v něm zastával funkci trenéra gólmanů a skauta.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 26 / 33
Seattle Kraken: Joey Daccord
Má 28 let, v Seattlu ho čeká pátá sezona a teprve v minulém ročníku se stal jedničkou mezi tyčemi. Jenže historie klubu je tak krátká, že i tak málo stačí, aby byl v tuto chvíli Joey Daccord nejlepším v jeho historii.
Nabízí se samozřejmě ještě Philipp Grubauer, jenže ten po skvělých sezonách v Coloradu po příchodu na severozápad USA naprosto zvadl a jeho výkony zůstaly daleko za očekáváním.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 27 / 33
St. Louis Blues: Brian Elliott
Čekal a čekal a čekal, až se dočkal. Jako předposlední hráč vybraný v draftu NHL roku 2003. Kanadský brankář Brian Elliott se stal úlovkem Ottawy jako 291. v celkovém pořadí.
Na první zápas v NHL čekal další tři roky, ale v sezoně 2008/09 už byl stálým členem týmu a o rok později dokonce jedničkou mezi tyčemi Senátorů. V roce 2011 byl vytrejdován do Colorada, kde však odchytal jen 12 utkání a jako volný agent podepsal smlouvu v St. Louis Blues, kde pak strávil pět povedených sezon.
Během kariéry v St. Louis si dvakrát zahrál v All-Star Game a dvakrát zakončil sezonu jako brankář s nejvyšší procentuální úspěšností zákroků. V roce 2012 získal spolu s Jaroslavem Halákem William Jennings Trophy pro gólmany, kteří odchytali sezonu s nejmenším počtem inkasovaných gólů.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 28 / 33
Tampa Bay Lightning: Andrej Vasilevskij
Po skvělých výkonech, které předváděl na juniorské úrovni, si ruský brankář Andrej Vasilevskij vybojoval v sezoně 2013/14 místo jedničky v brance celku Salavat Ufa. Odchytal 28 zápasů v základní části, osmnáct utkání v play-off KHL a pomohl svému týmu do finále Východní konference.
Přes 190 centimetrů vysokého mladíka si v roce 2012 vybrala jako devatenáctého hráče v draftu Tampa Bay a tamní skauti nadaného brankáře bedlivě sledovali i během jeho angažmá v KHL. A mohli z něho mít radost, takže po sezoně 2013/14 mu nabídli smlouvu a mladý Rus si ve svém premiérovém ročníku v NHL zachytal v 16 zápasech.
V další sezoně dostal šancí ještě víc a odchytal 24 střetnutí. S úspěšností zákroků 91 % a průměrem 2,76 inkasovaných gólů na zápas se rozhodně ukázal v dobrém světle, i tak ale mnohé fanoušky překvapilo, když v sezoně 2016/17 vystrnadil z branky Bena Bishopa a zaujal post gólmanské jedničky.
Nyní už je jednou z nejzářivějších brankářských hvězd v NHL. V ročníku 2018/19 získal Vezina Trophy pro nejlepšího gólmana soutěže a dvakrát přivedl Tampu Bay ke Stanley Cupu. V roce 2021 ještě navrch obdržel Conn Smythe Trophy pro nejužitečnějšího hráče play-off. Na cestě za Stanley Cupem odchytal 23 utkání s průměrem 1,9 inkasovaných branek na zápas a úspěšností zásahů 93,7 %.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 29 / 33
Toronto Maple Leafs: Johnny Bower
V případě Toronta šlo zřejmě o nejzapeklitější volbu – Johnny Bower, nebo Turk Broda. V obou případech by to bylo asi v pořádku, ale musíme-li vybrat jen jednoho z nich, pak to je Bower. V kanadském klubu odehrál 12 sezon z patnácti, které strávil v NHL. Čtyřikrát během nich přivedl mužstvo ke Stanley Cupu a dvakrát získal Vezina Trophy pro nejlepšího gólmana. Poslední střetnutí odehrál ve věku 45 let.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 30 / 33
Vancouver Canucks: Kirk McLean
Kdybychom do tohoto seznamu zařadili podruhé Roberta Luonga, nikdo by asi nemohl nic moc namítat. Nejenže podával fantastické výkony v dresu Floridy, ale excelentní byl také během osmi sezon ve Vancouveru. Přesto však dáváme přednost Kirku McLeanovi, který si musel během draftu v roce 1984 počkat až do šestého kola, kdy po něm sáhlo New Jersey. V dresu Ďáblů však odchytal během dvou sezon jen sedm zápasů a v roce 1987 jej po zranění kolena klub vytrejdoval do Vancouveru.
Stačilo pár sezon v kanadském klubu a z McLeana se stala jedna z největších osobností mezi tyčemi v NHL. Západní pobřeží Kanady se stalo jeho domovem na více než deset let, během nichž vytvořil 12 stále platných klubových rekordů a v roce 1994 přivedl Canucks do finále Stanley Cupu, ve kterém všam mužstvo podlehlo po sedmizápasové bitvě New Yorku Rangers.
Pokračování 31 / 33
Vegas Golden Knights: Marc-André Fleury
Když nový klub z Las Vegas získal v rozšiřovacím draftu v roce 2017 gólmana Marca André Fleuryho, byla to pro Knights výhra v loterii. Trojnásobný vítěz Stanley Cupu s Pittsburghem pak pobyl ve městě hazardu čtyři sezony, ve kterých potvrzoval své mimořádné kvality. Hned v té premiérové překvapivě přivedl nováčka do finálové série o Stanley Cup, ve které však byl lepší Washington. Ve vyřazovacích bojích pak tým s Fleury v brance nechyběl během ani jednou, než v roce 2021 z klubu odešel.
Poslední sezona v Las Vegas se mu povedla tak moc, že za ni získal Vezina Trophy pro nejlepšího brankáře a nádavkem ještě Jennings Trophy. Bude to ještě nějakou dobu trvat, než Fleuryho z místa nejlepšího klubového muže s maskou v dresu Knights vyšťouchne.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 32 / 33
Washington Capitals: Braden Holtby
Kanaďan Braden Holtby byl v minulosti (úspěšnějším) konkurentem českého gólmana Michala Neuvirtha ve Washingtonu. Podle odborníků patřil svého času mezi největší brankářské talenty.
V roce 2016 získal Vezina Trophy pro nejlepšího gólmana v NHL, o rok později si odnesl Jennings Trophy za nejnižší průměr inkasovaných branek a za další rok zvedl nad hlavu Stanley Cup. Jenže v klubu mu začal dýchat na záda šikovný mladý Rus Ilja Samsonov a zkušený gólman se v roce 2020 stěhoval z Washingtonu do Vancouveru.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 33 / 33
Winnipeg Jets: Connor Hellebuyck
Američan Connor Hellebuyck je mužem, který připravil ve Winnipegu o práci Ondřeje Pavelce. V sezoně 2015/16 totiž tehdejší českou gólmanskou jedničku Jets zastupoval mezi tyčemi a vedl si náramně dobře. Po základní části soutěže měl na kontě 26 utkání, dvakrát ukončil zápas s čistým kontem a úspěšnost zásahů vytáhl na 91,8 %. Ve všech ohledech – i v průměrném počtu inkasovaných gólů na utkání (2,34) – byl lepší než Pavelec či Michael Hutchinson. Od následujícího ročníku už byl brankářskou jedničkou a tento post mu patří dodnes.
Hellebuyck se může pyšnit tím, že podává neuvěřitelně vyrovnané a kvalitní výkony. Je to typ moderního, vysokého brankáře, který pokryje mezi tyčemi hodně místa, přitom je však obratný a nechybí mu předvídavost. Dvakrát už získal ocenění Vezina Trophy pro nejlepšího gólmana v NHL.
Foto: Profimedia.cz