Jestli chodíte v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (to aby někdo nekřičel) na zápasy hokejové extraligy (či nižších soutěží), s největší pravděpodobností jste potkali, nebo dokonce znáte některý z následujících typů lidí. Nebo jím sami jste.
Sestavili jsme hitparádu nejčastěji se ve volné hokejové přírodě vyskytujících návštěvníků zimních stadionů. Libovolné kombinace či mutace zmíněných druhů nejsou ničím neobvyklým.
1. Fanda až za hrob
Ve městě, kde hraje klub, jemuž fandí, se pravděpodobně narodil. Na hokej už ho brával jeho táta a on na svůj milovaný mančaft nedá dopustit.
Zná složení všech pětek deset let dozadu a jeho manželku nejspíš štve, že je celý obývák (možná i ložnice) vytapetovaný logy, dresy a šálami. Nevynechá jediný zápas v sezoně a prodejci permanentek mají jeho jméno v seznamu v první desítce. Takoví většinou stojí v čele fanklubu a svůj tým ženou kupředu, i kdyby měli hráči zlámané hole a jezdili na kolečkových bruslích.
2. Mudrlant
Úplně všechno ví nejlíp. Hráčům by z fleku poradil, jak přesně si mají nabrousit nože či kterou stranou pusy mají žvýkat žvýkačku.
Všechny ostatní kolem sebe na tribuně přesvědčuje o tom, že by mančaft postavil mnohem líp. „Ty bláho, tak to snad ne. Vždyť tenhle by měl hrát jinak a tohohle by neměl kouč vůbec stavět. A co ten tam dělá? Už měl být dávno prodaný jinam.“
Už jste někdy něco podobného na hokeji slyšeli? A často? Asi máte vedle sebe experta. Většina jeho vzpomínek na praktické zkušenosti s hokejem ale končí smutným „Jó, kdybych já se tenkrát víc snažil.“
3. Uíííí dámička
Stojí poblíž kotle. Na sobě má o čtyři čísla větší domácí dres se jmenovkou nejlepšího hráče. Už brzy získá občanku a na hlavě má 28 druhů chemikálií. Většinu zápasu drží v ruce telefon a vypisuje zprávy na messengeur. Ráda se fotí s vedle stojící kolegyní a posílá fotky na internet.
Občas se dostane i mezi opravdové fanoušky do kotle. Někdy i něco zazpívá, ale nejraději s vrstevníky křičí nadávky na sudího. To platí i pro mužské pohlaví.
4. Páprda
Své místo, které mu sehnal známý sekretářky šéfa hlavního sponzora klubu, má zásadně někde nad střídačkami a z něj se nehne. Sedí na vypolstrované podložce a při hokeji pořádně nehne brvou.
Skupinu poskakujících a fandících lidí v rohu stadionu považuje za póvl a sám sebe za největšího fanouška. Pokud tedy dorazí. Přesně takoví „fanoušci“ jsou totiž většinou zodpovědní za prázdná místa na zaručeně vyprodaných utkáních.
5. Jednorázovka
Na stadionu se zjeví maximálně třikrát za sezonu, když jeho kamarádovi zbyl lístek a nevěděl, co s ním. O hráčích toho moc neví, hymny nezná a domácí mužstvo pozná až podle radosti po prvním gólu.
Většinu zápasu stojí s rukama v kapsách. Aby nebyl považován za podivného záškodníka, občas se přidá k nějakému pokřiku a poctivě křičí „góóól.“ A to i v případě, že se zrovna nedíval na led, ale zkoumal blondýnu o tři řady výš či konstrukci střechy.
6. Špunt
Na hokeji sedí tátovi na krku, nebo s ním stojí ruku v ruce hned u ledu. Hru hltá s vykulenými kukadly a sní o budoucí sportovní kariéře.
Pod stromeček mu každý rok Ježíšek šoupne hokejku, kterou za činžákem na asfaltu během léta ostrouhá. Pokud se nic nepokazí (a takových možností je opravdu hodně), má šanci stát se „Fandou až za hrob.“ Na kostce může svítit jakékoli skóre, ale jakmile se podíváte na takového rozjařeného klučinu v kulichu a v minidresu, musíte se usmát.
7. Rameňák
Někteří si chodí na sportovní utkání vybít přebytečnou energii. Víc to platí pro fotbalové stánky, než pro ty hokejové, ale i tam na ně lze narazit.
Klopí do sebe pivo za pivem a kolem sebe hází pohledy ostré jak šanghajská polévka. Jakýkoli kontakt s rameňákem může skončit pěstí v zubech. Je jedno, jestli jste ho poslali do háje, nebo o něj zavadila vaše šála.
Když potká u stadionu příznivce soupeře, červenají mu oči. S větším počtem exemplářů v houfu jejich odhodlání i agrese rapidně roste.
Foto: Profimedia.cz