Téměř každá sportovní disciplína má svoji Síň slávy, do níž „uvádí“ největší hvězdy a pečlivě si je hýčká ve vzpomínkách. Je s podivem, že neexistuje opak, tedy nějaká „Síň hanby“, do které by byli uváděni sportovní antihrdinové.
Jedna stupidní televizní show má svoji „hvězdnou pěchotu“, tedy výkvět budižkničemů, kašparů a trapáků. I sport má svoje nešťastníky a tragédy, kteří jsou protipólem hvězd. Často jim k tomu stačí jediný okamžik, kterým vymažou vše dobré, čeho do té doby dosáhli.
V následujících kapitolách je 13 borců, kteří by se mezi sportovní hvězdnou pěchotou z určitých důvodů neztratili. Ve dvou případech tam najdete i české sportovce.
Pokračování 2 / 14
13. Chris Dudley (basketbal)
Američan Chris Dudley vystřídal mezi lety 1987 až 2003 šest týmů a v roce 1999 si dokonce v dresu New York Knicks zahrál ve finále proti San Antoniu. Během profesionální kariéry odehrál v NBA 886 zápasů, zaznamenal 3473 bodů a průměrně dosáhl na 3,9 bodu, 6,2 doskoků a 1,2 boků na zápas, což sice nejsou nijak oslnivá čísla, ale není to ani žádná tragédie.
Proč je tedy Dudley v tomto výběru? Protože je držitelem jednoho velmi nelichotivého rekordu soutěže. V roce 1990 neproměnil třináct po sobě jdoucích trestných hodů.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 3 / 14
12. Roque Junior (fotbal)
Brazilský obránce Roque Junior je mistrem světa z roku 2002. A titul si zasloužil. Na hřišti odehrál celých devadesát minut finálového zápasu proti Německu. O rok později byl na soupisce celku AC Milán, který slavil zisk nejcennější trofeje v Lize mistrů. Jak tedy může být vůbec v tomto přehledu?
V roce 2003 pustil italský klub Roqueho Juniora na hostování do anglického Leedsu. V klubu byli z mistra světa nadšení a čekali od něho zázraky, leč rychle vystřízlivěli. Brazilec odehrál za United sedm utkání a na jeho vrub šlo 24 obdržených gólů. Na obránce dost tristní bilance…
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 4 / 14
11. Jim Hines (americký fotbal)
Jimmy Hines byl legendární americký sprinter a vůbec první člověk na světě, který zaběhl stovku pod deset vteřin. Bylo to v roce 1968 na olympiádě v Mexiku a stopky se tehdy zastavily na čase 9,95. Rekord vydržel příštích 15 let.
Jenže místo toho, aby dělal, co umí, Hines se rozhodl, že začne hrát americký fotbal. V roce 1968 byl dokonce vybrán klubem Miami Dolphins v šestém kole draftu. Kromě toho, že byl rychlý, však neměl prakticky žádné dovednosti ze sportu, který se rozhodl provozovat. Objevil se v deseti zápasech a dostal přezdívku „Oops“, protože málokdy dokázal chytit šišatý míč…
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 5 / 14
10. Michael Ruffin (basketbal)
Americký basketbalista Michael Ruffin se do historie NBA rozhodně nezapsal skvělými čísly ve statistikách. V roce 2007 však předvedl v dresu Washingtonu „cirkusové číslo“, na které se zapomenout nedá.
Wizzards hráli s Torontem a necelé čtyři vteřiny před koncem utkání vedli 109:106. Ruffin tedy vyhodil míč ke stropu haly a čekal, že než dopadne zpátky k zemi, bude po zápase. Přepočítal se. Jakmile se balon snesl z výšin, zachytil jej protihráč Morris Peterson a košem za tři body srovnal. Utkání šlo do prodloužení, v němž Washington nakonec prohrál 118:123.
Pokračování 6 / 14
9. Patrik Štefan (hokej)
Patrik Štefan byl druhým českým hráčem, který si mohl do životopisu napsat že byl jedničkou draftu NHL. Bohužel neměl po většinu kariéry na růžích ustláno kvůli zdravotním problémům. Přesto poctivě dřel a stal se z něho velmi dobře bránící útočník. Zahrál si i na mistrovství světa a v NHL nastřádal 455 utkání. Na jedničku draftu je to ale přece jen trochu málo.
Ve vzpomínkách hokejových fanoušků však zůstává zařazený spíše jako nemehlo které nedokázalo dát z metru gól do prázdné branky při powerplay v utkání Dallasu s Edmontonem. A z protiútoku srovnal jeho krajan Aleš Hemský.
Pokračování 7 / 14
8. Gus Caesar (fotbal)
Tohle jméno budou znát asi jen fanoušci londýnského Arsenalu. Býval to nadějný anglický obránce, který si dokonce třikrát zahrál v reprezentaci do 21 let. V dresu prvního týmu debutoval už v 18 letech a celkem za Kanonýry nastoupil ve 44 ligových zápasech. Většinou nastupoval na poslední minuty, proto dostal přezdívku „The Five-minute Man.“
Přes nepopiratelný fotbalový talent však Caesarovi chybělo k dokonalosti to nejdůležitější – hlava. Na hřišti působil nejistě a nervózně a v soubojích jeden na jednoho s útočníky soupeře pravidelně chyboval. V roce 1988 vyrobil v 90. minutě finále Ligového poháru ve Wembley hrubku, která rozhodla o vítězství Lutonu 3:2.
Caesar se stal mezi fanoušky Arsenalu tak nepopulární, že na něho pískali, jen když se objevil na hřišti. V roce 2007 byl zvolen v anketě deníku The Times jako třetí mezi padesáti nejhoršími fotbalisty, kteří kdy hráli mezi anglickou elitou. Kromě toho je podle klubového fanzinu Gooner vůbec nejhorším hráčem, který hrál v dresu Arsenalu.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 8 / 14
7. Chris Washburn (basketbal)
Když si klub Golden State Warriors zajistil v roce 1986 třetí volbou v draftu Chrise Washburna, byli fanoušci u vytržení. Talentovaného hráče předcházela pověst budoucí hvězdy. Optimismus však brzy vyprchal a zůstalo jen hořké zklamání.
Během kariéry se potýkal se závislostí na kokainu. V červnu 1989 dostal doživotní zákaz hraní v NBA. Během tří let v profesionálním basketbalu zaznamenal průměr 3,1 bodu a 2,4 doskoků na zápas. Dodnes je považován za jeden z největších propadáků v historii soutěže. V roce 2005 ho magazín Sports Illustrated označil jako druhé největší zklamání NBA všech dob.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 9 / 14
6. Renaldo Nehemiah (americký fotbal)
Renaldo Nehemiah je podobný případ jako Jimmy Hines. Býval to vynikající atlet, který si myslel, že jen díky rychlosti může být také skvělým hráčem amerického fotbalu. Stejně jako v Hinesově případě to nefungovalo.
Na přelomu 70. a 80. let minulého století byl Nehemiah nejlepším překážkářem-sprinterem na světě. Jako vůbec první člověk na planetě zaběhl 110 metrů pod 13 vteřin. Přestože nikdy nehrál americký fotbal, na vrcholu slávy si umínil, že chce „dělat“ právě tento sport. Podle mnoha expertů bylo toto rozhodnutí jednou z největších chyb v dějinách sportu. Svůj omyl pochopil v roce 1986 a vrátil se zpátky na dráhu, ale už to nikdy nebylo ono.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 10 / 14
5. Tomáš Řepka (fotbal)
Mistr Blikanec. I tak se říkalo českému stoperovi Tomáši Řepkovi kvůli jeho zatměním mysli. Bývalý reprezentant a hráč Sparty, Fiorentiny či West Hamu United posbíral během profesionální kariéry dvacet červených karet a s touto bilancí patří mezi světové rekordmany.
Legendární je jeho vyloučení v baráži s Belgií o postup na mistrovství světa, kdy stupidním faulem oslabil tým. „Povedl“ se mu třeba také závěr ligového utkání Teplice – Sparta, kdy se rozběsnil jako bůh pomsty, vybuchl a nakonec napadl kameramana České televize.
Pokračování 11 / 14
4. Dexter Pittman (basketbal)
Když v hlavě blikne monstru, které měří 211 centimetrů a váží bezmála 130 kilogramů, není to už legrace. Dexter Pittman sice v roce 2012 vyhrál s celkem Miami Heat mistrovskou trofej v NBA, ale daleko víc se zapsal do povědomí jako „prase“ v pátém utkání semifinále konference proti Indianě. Loktem poslal tvrdě k zemi Lance Stephensona, za což později vyfasoval třízápasový distanc.
Pokračování 12 / 14
3. Frederic Weiss (basketbal)
Francouz Frederic Weiss je jedním z Evropanů, kteří byli draftováni do NBA, ale nikdy si v zámořské soutěži nezahráli. V roce 1999 si ho vybrali New York Knicks, ale smlouvu v klubu nepodepsal. O rok později se nesmazatelně zapsal do povědomí sportovní veřejnosti na olympiádě v Sydney.
V utkání proti Spojeným státům ho o 20 centimetrů menší Vince Carter zesměšnil tím, že přes jeho hlavu a ramena přeskočil jako přes kozu a smečoval míč do koše. Weisse tento moment asi ještě dnes budí ze spaní…
Pokračování 13 / 14
2. Robert Dee (tenis)
Britský tenista Robert Dee je považován za nejhoršího profesionálního hráče všech dob, jelikož prohrál 54 zápasů v řadě. Během prvních tří roků své profesionální kariéry nevyhrál ani jedno utkání. Od roku 2005 do roku 2008 nezískal dokonce ani set.
Toto označení si však Dee nenechal líbit a podnikl právní kroky vůči deníku The Daily Telegraph, žádal omluvu a finanční satisfakci. Jenže dopadl jako sedláci u Chlumce. Soud totiž rozhodl, že označení „nejhorší tenista světa“ dostal zcela zaslouženě. Den po rozsudku si ho novináři opět vychutnali – The Daily Telegraph vyšel s titulkem: „Nejhorší tenista historie zase prohrál.“
Foto: robertdee.co.uk
Pokračování 14 / 14
1. Ali Dia (fotbal)
Podle mnohých je fotbalista Ali Dia vůbec nejhorším hráčem, který kdy zasáhl do utkání anglické Premier League. I když přišel do Southamptonu zadarmo, byl vlastně drahý.
Do klubu se dostal podvodem. Zaranžoval telefonát manažerovi, v němž se volající představil jako legendární George Weah – fotbalista roku 1995 a držitel Zlatého míče – a doporučil mu do týmu svého bratrance. Tím nebyl nikdo jiný než Ali Dia, který se do té doby protloukal po Francii a Anglii v nižších soutěžích.
Nikdo nic neprokoukl a po jednom tréninku už seděl Dia na lavičce mezi náhradníky v zápase s Leedsem. Podvod praskl, až když Dia opravdu vyběhl na hřiště. Během 52 minut předvedl naprosto tragický výkon a po hrací ploše běhal jako bezhlavé kuře. Až pak trenér „prozřel“ a stáhl ho ze hry.