# 1 – Jacques Plante (Kanada)

# 1 – Jacques Plante (Kanada)

# 2 – Brian Leetch (USA)
# 3 – Pierre Pilote (Kanada)
# 4 – Bobby Orr (Kanada)
# 5 – Nicklas Lidström (Švédsko)
99
Fotogalerie

Od jedničky po devětadevadesátku. Nejikoničtější hráči v historii NHL pro každé číslo dresu

Už desítky let vedou fanoušci i novináři diskuse o tom, kdo patří mezi historicky nejlepší hokejisty v NHL, kdo byl nejlepším kanonýrem, kdo nejkreativnějším hráčem, nejtvrdším obráncem či nejlepším křidelníkem. A co kdybychom se na to podívali ještě trochu jinak?

Každý klub v NHL (kromě těch nejnovějších) má své nesmrtelné legendy. Hráče, jejichž dresy s čísly, s nimiž na ledě excelovali, byly vyřazeny a nikdo je už nebude nosit.

Když vynecháme čísla 00 a 0, jež v součtu nosili v NHL dočasně pouze tři borci, zbývá nám devětadevadesát numer, která byla během více než stoleté historie nejprestižnější zámořské ligy hráčům k dispozici. Rozhodli jsme se vybrat pro každé číslo jednoho hokejistu, který je pro něj nezaměnitelnou ikonou a symbolem. V některých případech to bylo jednoduché, v jiných poměrně složité. Všechny je najdete v následujících kapitolách a jsou mezi nimi i čeští a slovenští borci.

Pokračování 2 / 100

# 1 – Jacques Plante (Kanada)

Jacques Plante (2).jpg

Kanaďan Jacques Plante bude navždy spojen s brankářskou revolucí. Byl prvním mužem mezi tyčemi, který si na tvář připevnil masku. Od té doby už gólmanský svět nebyl nikdy stejný. Poprvé si nasadil ochranu na obličej kvůli zánětu nosních dutin už v roce 1956, ale o tři roky později v ní odchytal celou sezonu a ukázal směr svým kolegům a následovníkům.

Kromě toho byl také prvním gólmanem, který vyjížděl za branku a zastavoval puky pro obránce. Plante má ve sbírce šest Stanley Cupů (z nichž pět bylo v řadě) a rekordních sedm ocenění Vezina Trophy pro nejlepšího brankáře NHL. V roce 1978 byl uveden do Hokejové síně slávy. Zemřel o devět let později ve věku 51 let.

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 3 / 100

# 2 – Brian Leetch (USA)

Leetch.jpg

Osmnáct let strávil legendární obránce Brian Leetch v NHL a v roce 1994 se dočkal i vítězství ve Stanley Cupu. Už v roce 1989 získal Calder Trophy jako nejlepší nováček soutěže, dvakrát vyhrál Norris Trophy pro nejlepšího obránce NHL. V roce 1994 se stal prvním Američanem, který vyhrál Conn Smythe Trophy.

V sezoně 1991/92 se stal pátým obráncem v historii NHL, který nasbíral v základní části víc než sto bodů. Do hokejového důchodu se odporoučel v roce 2006 a krátce nato New York Rangers vyřadil jeho číslo 2, takže s ním v klubu už nikdo nikdy nebude hrát. V roce 2009 byl uveden do Hokejové síně slávy. Mnozí odborníci ho považují na nejlepšího rodilého Američana, který kdy působil v NHL na postu obránce.

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 4 / 100

# 3 – Pierre Pilote (Kanada)

Pilote.jpg

Kanadský obránce Pierre Pilote odstartoval kariéru v NHL v ročníku 1955/56 v dresu Chicaga, jemuž byl věrný dlouhých třináct sezon až do roku 1968, kdy odešel do Toronta a tam o rok později ukončil kariéru. Poledních sedm let v dresu Blackhawks vedl tým jako kapitán.

Ve své době to byl špičkový ofenzivní bek, který pomohl v roce 1961 Chicagu ke Stanley Cupu. V NHL odehrál 890 zápasů, ve kterých zaznamenal 498 bodů, z nichž 418 posbíral za gólové asistence.

Pilote začal s hokejem poměrně pozdě. První soutěžní utkání odehrál, až když mu bylo 17 let. Velmi záhy se však vypracoval v jednoho z nejlepších zadáků, kteří váleli v NHL v padesátých a šedesátých letech minulého století.

V letech 1963, 1964 a 1965 získal Norris Trophy pro nejlepšího obránce ligy a v průběhu celé kariéry měl pověst železného muže, jehož jen tak něco nevyřadí ze hry. V dresu s trojkou na zádech zvládl mezi lety 1956 až 1961 odehrát 376 zápasů v řadě bez jediné absence. V roce 1975 byl uveden do Hokejové síně slávy a od roku 2008 visí replika jeho dresu pod stropem arény Chicaga a „jeho“ trojku už v klubu nikdy nikdo neobleče.

Pokračování 5 / 100

# 4 – Bobby Orr (Kanada)

Bobby Orr.jpg

Bobby Orr je bezesporu nejlepším obráncem v historii světového hokeje. Legendární Kanaďan je dodnes jediným bekem, který dokázal vyhrát kanadské bodování základní části NHL, a to hned dvakrát – v sezoně 1969/70/ nasbíral 120 bodů za 33 branek a 87 asistencí, v ročníku 1974/75 se dostal dokonce na 135 bodů (46+89). Tehdy získal zároveň Art Ross Trophy i Norris Trophy, což se také dodnes nikomu nepodařilo. Norris Trophy pro nejlepšího obránce zvedl nad hlavu osmkrát, a to je stále nepřekonaný rekord. Přes sto bodů se dostal v šesti ročnících v řadě.

Orr byl jedinečný a nenapodobitelný hráč. Kromě neuvěřitelné produktivity si fantasticky plnil i defenzivní povinnosti. Rozhodně patřil k nejkomplexnějším hokejistům v dějinách a byl to právě on, kdo svým stylem zcela změnil pohled fanoušků, odborníků a trenérů na obrannou hru.

Mnozí experti soudí, že kdyby měl Orr kolem sebe v Bostonu na přelomu šedesátých a sedmdesátých let podobně našlapaný tým jako měl v 80. letech Wayne Gretzky v Edmontonu, mohl mít ve statistikách podobná čísla jako legendární Great One. Přesto s Bruins dokázal vybojovat dva Stanley Cupy.

V dresu Bruins stihl odehrát 631 utkání, v nichž dal 264 gólů a nasbíral 624 asistencí. Jeho kariéru bohužel zkrátilo zranění kolena. S hokejem skončil ještě před třicátými narozeninami. Bůh ví, co všechno by stihl dokázat, kdyby mu osud dopřál pár sezon navíc…

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 6 / 100

# 5 – Nicklas Lidström (Švédsko)

Lidström.jpg

Vůbec prvním Evropanem, který si sáhl na Conn Smythe Trophy pro nejužitečnějšího hráče play-off, se stal po sezoně 2001/02 švédský obránce Nicklas Lidström, který strávil celou kariéru v NHL v dresu Detroitu. S okřídleným kolem na hrudi odehrál dvacet sezon, v nichž si připsal do statistik 1827 zápasů v základní části a v play-off, ve kterých nasbíral 1325 kanadských bodů. Fantastická bilance na chlápka, který měl v popisu práce hlavně bránění útoků soupeře.

Během prvních 14 sezon v NHL zmeškal pouze 17 zápasů. Je držitelem 11 klubových rekordů a stejného počtu rekordů celé soutěže. Lidström se stal prvním evropským hráčem, který jako kapitán dovedl tým v NHL k zisku Stanley Cupu. V roce 2002 sice ještě céčko na dresu nenosil, ale zásadní měrou přispěl k famózní jízdě Rudých křídel za nejcennější hokejovou trofejí. Ve 23 zápasech tehdy nasbíral 16 bodů za pět gólů a 11 asistencí, obdržel jen jediný dvouminutový trest a získal 6 kladných bodů v +/- bodování.

S profesionální kariérou se rozloučil v roce 2012. Do té doby výrazným způsobem pomohl Detroitu ke čtyřem Stanley Cupům, sedmkrát získal Norris Trophy pro nejlepšího obránce soutěže a dvanáctkrát si zahrál All-Star Game. Fanoušci Red Wings ho budou jistě uctívat ještě dlouhé desítky let. V Michiganu po něm pojmenovali ulici ještě dříve, než odešel do hokejového důchodu…

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 7 / 100

# 6 – Phil Housley (USA)

Phil Housley.jpg

Od roku 1982, kdy byl draftován jako šestý v celkovém pořadí Buffalem, až do roku 2003, hrál Phil Housley v osmi různých týmech. Byl to rychlý a výborný bruslař, který byl navíc nesmírně produktivní. V 1495 zápasech získal nevysoký obránce neuvěřitelných 1232 bodů.

Sedmkrát během kariéry překonal metu dvaceti vstřelených gólů. V roce 2002 získal stříbro na olympiádě a o dva roky později byl uveden do americké Hokejové síně slávy. Členem Hokejové síně slávy NHL se stal v roce 2015.

Ve vyřazovacích bojích o Stanley Cup odehrál 85 zápasů, ve kterých získal 56 bodů (13+43). Zápolil v nich třináctkrát a nejblíže byl hokejovému grálu v roce 1998 v dresu Washingtonu. Capitals však tehdy ve finále podlehli 0:4 na zápasy Detroitu.

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 8 / 100

# 7 – Phil Esposito (Kanada)

Phil Esposito.jpg

Loupež za bílého dne. I tak by se dala nazvat dohoda mezi Chicagem a Bostonem z roku 1967. Bruins poslali do Chicaga Pita Martina, Jacka Norrise a Gillese Marotteho, opačným směrem putovali Fred Stanfield, Ken Hodge a Phil Esposito. Posledně jmenovaný se stal v novém klubu legendou. Esposito je držitelem prstenu pro vítěze Stanley Cupu z let 1970 a 1972. V dresu Bruins strávil přes osm sezon a byla to jeho nejpovedenější hokejová léta.

Během působení v klubu získal také řadu individuálních ocenění – pětkrát vyhrál Art Ross Trophy pro nejproduktivnějšího hokejistu NHL a dvakrát Hart Memorial Trophy. Desetkrát si zahrál v Utkání hvězd – v době působení v Bostonu v tomto prestižním klání ani jednou nechyběl. Dres s číslem 7, který oblékal, Bruins vyřadili a vyvěsili pod strop stadionu.

Jeho rekord v počtu vítězných gólů během kariéry – nastřílel jich 118 - překonal až relativně nedávno Jaromír Jágr. Esposito však drží rekord v počtu střel na branku během jediné sezony (550). Třináctkrát nastřílel víc než třicet branek během základní části soutěže. Víckrát to zvládl jen Wayne Gretzky.

V Bostonu odehrál Esposito 625 utkání s bilancí 459 nastřílených gólů a 553 asistencí a šestkrát se dostal po základní části nad stobodovou hranici, což se mu v jiném klubu NHL nepodařilo. V ročníku 1970/71 přepsal záznamy v knize rekordů NHL, když nastřílel 76 branek a zaznamenal 152 bodů.

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 9 / 100

# 8 – Alexandr Ovečkin (Rusko)

Alexandr Ovečkin1.jpg

Alexandr Ovečkin je bezesporu jednou z největších postav v historii světového hokeje. O jeho kvalitách svědčí suché statistické údaje, které říkají, že si drží průměr více než jednoho kanadského bodu na zápas.

Ovečkinův vstup do nejslavnější hokejové soutěže na světě byl impozantní. V roce 2006, tedy dva roky poté, co si ho v draftu jako prvního vybral Washington, se stal nejlepším nováčkem sezony. Během první stovky zápasů v NHL dokázal nastřílet 64 branek, což je víc, než se povedlo Gretzkymu, Lemieuxovi či Crosbymu. Ve stejném období nasbíral 128 bodů a ve statistikách za sebou nechal mimo jiné třeba Lindrose nebo Forsberga.

Je jediným hráčem v historii, který byl jmenován do první pětky All-Star týmu v pěti prvních sezonách v NHL. Třikrát už vyhrál Hart Memorial Trophy a stal se teprve osmým hráčem v historii, jemuž se to podařilo. Jedenkrát byl oceněn Art Ross Trophy pro vítěze kanadského bodování a devětkrát se stal držitelem Maurice Richard Trophy pro nejlepšího střelce. Ve sbírce má tři zlaté medaile z mistrovství světa a v roce 2018 konečně dovedl Washington poprvé ke Stanley Cupu.

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 10 / 100

# 9 – Gordie Howe (Kanada)

Howe.jpg

Kanaďan Gordie Howe je pravděpodobně nejlepším pravým křídlem, které kdy hrálo hokej. Jeho jméno je opředeno mýty a legendami a v zámoří jej vzývají s patřičnou úctou.

Howe byl nesmírně houževnatý a tvrdý bojovník. Kdysi o něm v magazínu Sports Illustrated napsali, že je na ledě „primitivním divochem“, který nikdy nezůstal nikomu nic dlužen. Legendární je jeho incident s obráncem Toronta Bobem Baunem, který ho v roce 1957 zranil. Howe mu to vrátil o deset let později. Když ležel zkrvavený protihráč na ledě, stál nad ním a říkal: „Teď jsme si kvit.“

„Mr. Hockey“ – tak se mu přezdívalo. Jeho hokejový talent byl obrovský. V nejlepším období jeho kariéry – mezi lety 1950 až 1960 - ho odborníci popisovali jako nejchytřejšího a nejtvořivějšího hráče, jaký se kdy narodil.

Howe bořil rekordy, ale ten nejobdivuhodnější je délka jeho kariéry. Hrál od roku 1946 a v NHL skončil v dresu Detroitu v roce 1971, když mu bylo 43 let. S hokejem ale nesekl. Vydržel bez něj jen dvě sezony a v roce 1973 naskočil do soutěže WHA, kde zvládl šest ročníků v týmech Houston Aeros a New England Whalers. V sezoně 1979/80 se v 51 letech vrátil do NHL a odehrál 80 zápasů za Hartford Whalers. Zaznamenal v nich 15 branek a 26 asistencí.

Čtyřikrát vyhrál Stanley Cup, třiadvacetkrát se dostal do All-Star týmu NHL a šestkrát získal Hart Trophy pro nejlepšího hráče soutěže. Podařilo se mu to v několika hokejových epochách, což je takřka neuvěřitelný výkon. Poprvé se tak stalo v roce 1951, naposled o 12 let později.

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 11 / 100

# 10 – Guy Lafleur (Kanada)

Guy Lafleur.jpg

Muž známý pod přezdívkou „The Flower“ vtrhl do NHL v roce 1971 a brzy se stal jedním z nejsledovanějších hráčů soutěže. Definitivně zazářil jako hvězda ve své čtvrté sezoně v Montrealu. Po třech letech, kdy hrál Guy Lafleur s helmou, ji sundal, a jako by jeho schopnosti explodovaly - nastřílel 53 gólů a nasbíral 119 kanadských bodů. V následujících pěti letech nikdy pod tuto hranici neklesl.

Ve druhé polovině sedmdesátých let nebylo na světě lepšího hráče. Pětkrát vyhrál Stanley Cup. Byl to rychlý hokejista, který uměl perfektně ovládat puk. Jeho kousky doslova zvedaly diváky ze sedadel, jeho góly byly oslavou hokeje.

Po sezoně 1984/85 odešel do hokejového důchodu a v roce 1988 se počítalo s tím, že bude uveden do Hokejové síně slávy. Překvapivě však podepsal smlouvu s New Yorkem Rangers, kde strávil jednu sezonu. Další dva ročníky odehrál v Quebecu a definitivně sekl s hokejem až v roce 1991.

Na sportovní odpočinek odcházel jako trojnásobný vítěz Art Ross Ttophy a dvojnásobný držitel Hart Trophy. Ve své době byl hráčem, jemuž se podařilo nejrychleji zaznamenat tisíc bodů – zvládl to v 720 zápasech. Dodnes drží mnoho klubových rekordů Montrealu Canadiens.

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 12 / 100

# 11 – Mark Messier (Kanada)

Mark Messier.jpg

Pětadvacet sezon v NHL, šest vítězství ve Stanley Cupu a nespočet individuálních ocenění mluví za vše. Mark Messier jako jediný hráč v historii vyhrál nejcennější pohár jako kapitán dvou různých týmů.

V zámořské soutěži odehrál 1756 utkání. Víc jich zvládl jen legendární Gordie Howe (1767) a Patrick Marleau (1779). Jeho 1887 bodů v základní části soutěže ho řadí hned za nepřekonatelného Wayna Gretzkyho a Jaromíra Jágra.

Messier byl rozený vůdce týmu. Měl štěstí, že ho během dlouhé kariéry nepotkala žádná vážnější zranění. S hokejem se rozloučil ve 43 letech. Urostlý centr byl mimořádně platným hráčem až do své poslední sezony 2003/04.

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 13 / 100

# 12 – Jarome Iginla (Kanada)

Jarome Iginla-Calgary.jpg

Říká vám něco spojení Dallas Stars – Jarome Iginla? Jak by mohlo, vždyť kanadský útočník v dresu Stars nikdy neodehrál jediný zápas. Jenže byl to právě Dallas, který si ho vybral v roce 1995 jako 11. hráče v celkovém pořadí v draftu NHL. Už pár měsíců po draftu se však texaský klub budoucí hvězdy zbavil, když ji spolu s Coreym Millenem vytrejdoval za talentovaného útočníka Joea Nieuwendyka do Calgary, kde posléze strávil Iginla 16 let (z toho devět jako kapitán týmu) a stal se jedním z kultovních hráčů v dějinách klubu.

Iginla je jedním z nemnoha hokejistů, kteří během celé kariéry podávali konzistentní výkony. Byl to fantastický střelec a kreativní nahrávač, zároveň ale uměl být pořádně tvrdý a důrazný. Kariéru ukončil s bilancí 1554 odehraných utkání, ve kterých nasbíral 1300 kanadských bodů, ale zároveň odseděl také přes tisíc minut na trestné lavici.

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 14 / 100

# 13 – Mats Sundin (Švédsko)

Mats Sundin.jpg

Kdybyste otevřeli hokejový slovník a hledali heslo „konzistence“, „vyrovnanost“ nebo „stálost“, pak by u něj určitě bylo jméno Matse Sundina. Obrovitého švédského centra ulovil v roce 1989 jako první evropskou jedničku draftu v historii NHL Quebec, kde strávil čtyři první sezony. Ve třetí z nich se poprvé a naposled v kariéře dostal v kanadském bodování nad stobodovou hranici, když dal 47 gólů a přidal k nim 67 asistencí.

V sezoně 1994/95 oblékl poprvé dres Toronta, kde hrál až do roku 2007 a stal se klubovou ikonou. Dodnes je nejdéle sloužícím kapitánem v NHL, který se nenarodil na severoamerickém kontinentě. Kapitánské céčko nosil na dresu Maple Leafs devět sezon a stal se prvním Evropanem v klubu, který tuto funkci zastával.

Ve 12 ze 13 sezon, jež strávil v kanadském klubu, byl nejproduktivnějším hráčem týmu. Se 420 brankami a 984 body je rekordmanem historických statistik javorových listů.

V červenci roku 2008 se stal Sundin volným hráčem a navzdory řadě nabídek čekal až do prosince, než podepsal kontrakt ve Vancouveru. Na konci záři příštího roku na tiskové konferenci oznámil, že definitivně končí s profesionálním hokejem.

Do důchodu odešel s bilancí 564 nastřílených gólů, 785 asistencí a 1349 bodů v základní části NHL, což z něho dělá nejlepšího švédského hráče v historii soutěže. Dalších 38 branek a 44 nahrávek posbíral v 91 zápasech play-off.

Sundin nikdy nezískal Stanley Cup, ale o to úspěšnější byl na mezinárodní scéně. Na světových šampionátech pomohl reprezentaci Tre Kronor ke třem zlatým, dvěma stříbrným a dvěma bronzovým medailím. Nejcennější kov má také z olympiády v italském Turíně. V únoru roku 2012 slavnostně vyřadili v Torontu dres s číslem 13, v němž „tichý vůdce“ hrával, a nikdo jej už v klubu neoblékne.

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 15 / 100

# 14 – Brendan Shanahan (Kanada)

Shanahan.jpg

Kanadský útočník Brendan Shanahan sbíral se stejnou lehkostí body do tabulky produktivity i trestné minuty za tvrdou a důraznou hru. Nejlepší část kariéry strávil v Detroitu. Šlo sice „jen“ o devět sezon z celkových dvaceti, které odehrál v NHL, zanechal však v klubu hodně výraznou stopu. Třikrát významně pomohl Rudým křídlům ke Stanley Cupu.

V žádném ročníku v základní části během působení v Detroitu nenastřílel méně než 25 branek a neposbíral méně než 50 kanadských bodů. Osmkrát si zahrál v All-Star Game a dodnes je jediným hokejistou v historii NHL, který nastřílel v kariéře přes 600 gólů v základní části soutěže a zároveň nasbíral více než dva tisíce trestných minut.

Vedlo se mu také na mezinárodní scéně. Hned první účast na mistrovství světa proměnil ve zlato. V případě olympijského turnaje si musel počkat až na své druhé hry - poté, co v roce 1998 spolkl semifinálové vyřazení od českého týmu v Naganu se radoval z prvenství o čtyři roky později v Salt Lake City.

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 16 / 100

# 15 – Milt Schmidt (Kanada)

Schmidt.jpg

Kanadský centr Milt Schmidt patří k největším legendám Bostonu Bruins. V klubu strávil celou kariéru, která obnášela 16 sezon mezi lety 1936 až 1955. Čtyři roky nosil na dresu kapitánské céčko. Dvakrát s Medvědy vybojoval Stanley Cup, třikrát byl zvolen do All-Star týmu sezony a v roce 1951 získal Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče NHL.

Za Boston odehrál Schmidt 776 utkání s bilancí 229 gólů a 346 asistencí, v play-off nastřádal 86 startů a 49 bodů (24+25). Když odcházel do sportovního důchodu, byl třetím nejproduktivnějším hráčem v historii soutěže a druhým nejlepším nahrávačem. Ve 30. a 40. letech byl členem tzv. „Kraut Line“, tedy řady, která patřila k nejlepším formacím v historii NHL. Na křídlech kmitali Woody Dumart a Bobby Bauer.

Nebýt toho, že mu tři roky sportovního života sebrala služba v americké armádě během druhé světové války, mohl být ještě slavnější. I tak se však dokázal v roce 1945 vrátit na kluziště v někdejší formě. V Bostonu pak od sezony 1954/55 strávil 11 let na postu hlavního trenéra a pak dalších šest roků jako generální manažer. V roce 1961 byl uveden do hokejové Síně slávy a jeho číslo 15 bylo z kolekce dresů slavnostně vyřazeno v roce 1980.

Pokračování 17 / 100

# 16 – Brett Hull (USA)

Brett Hull.jpg

V březnu roku 1988 udělali manažeři Calgary Flames jeden z nejhorších obchodů v dějinách NHL. Bretta, syna slavného Bobbyho Hulla, si vybralo Calgary v roce 1984 až jako 117. hráče v draftu. O čtyři roky později, kdy se z něho ve 23 letech stával jeden z nejskvělejších střelců v historii NHL, se ho Plameny zbrkle zbavily. Spolu se Stevem Bozekem ho poslaly do St. Louis výměnou za Ricka Wamsleyho a Roba Ramage.

V Calgary tehdy potřebovali kvalitního brankáře a vyhlédli si Wamsleyho ze St. Louis. Blues zase chtěli posílit ofenzívu a přestože o Hullovi kolovaly zvěsti, že nemá potřebnou disciplínu a morálku, riskli to a vlasatého forvarda získali do týmu. Určitě toho nikdy nelitovali.

Hull se v letech 1989 až1992 dostal v základní části soutěže třikrát přes metu sedmdesáti nastřílených branek. V sezoně 1990/91 dal neuvěřitelných 86 gólů v základní části a 11 v play-off. To je dodnes rekord NHL pro pravé křídlo. Pouze Wayne Gretzky dokázal v jedné sezoně nasázet víc branek.

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 18 / 100

# 17 – Jari Kurri (Finsko)

Jari Kurri.jpg

Každý, kdo by hrál v útoku s nejlepším hráčem hokejové historie Waynem Gretzkym, by mohl sbírat body jen tím, že by dal na led hokejku a čas od času by se od ní nějaký puk určitě odrazil do branky. To však nebyl případ Jariho Kurriho. Finská legenda vytvořila s Gretzkym jednu z nejlepších sportovních dvojic ve sportovní historii. Tihle dva spolu mohli hrát i poslepu.

Kurri nastřílel čtyřikrát během kariéry v NHL aspoň 50 gólů a ve čtyřech dalších sezonách se dostal přes čtyřicet. Šestkrát nasbíral v základní části přes stovku kanadských bodů a pětkrát se radoval ze zisku Stanley Cupu.

Hokejoví odborníci popisovali Kurriho jako komplexního hráče, který neměl slabinu. Byl to vynikají, hbitý a rychlý bruslař s perfektním přehledem a schopností dokonale přihrát do gólové šance. Kurri odváděl také obrovskou práci v obranné činnosti, což umožňovalo Gretzkymu, aby se soustředil pouze na ofenzívu a trhal jeden rekord za druhým. „Létající Fin“ sice nikdy nebyl považován za fyzického hráče, ale nebál se chodit do rohů kluziště a svádět souboje o kotouče.

Když Gretzky odešel do Los Angeles, prorokovali mnozí experti, že Kurriho hvězda pohasne. To se ale nestalo – až do svého přestupu si udržoval fantastický průměr více než jednoho kanadského bodu na zápas a i bez Gretzkyho pomohl Edmontonu k dalšímu Stanley Cupu.

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 19 / 100

# 18 – Denis Savard (Kanada)

Savard.jpg

Kdybyste hledali na dresech hokejistů Chicaga číslo 18, pátrali byste po něm marně. Stačilo by ale zvednout hlavu pod strop arény, kde hrají Blackhawks domácí zápasy, a spatřili byste jej. Tohle numero proslavil útočník Denis Savard, který ze 17 sezon, jež strávil v NHL, více než dvanáct hájil barvy Černých jestřábů.

Trojka draftu z roku 1980 se během prvních osmi sezon v NHL dostala v kanadském bodování nad stobodovou hranici - v ročníku 1987/88 si Savard vytvořil rekord výkonem 131 bodů (44+87). Deset roků však v Chicagu marně válčil o Stanley Cup. Mužstvo ani jednou nechybělo v play-off a nejblíže k němu byl v roce 1990, kdy Blackhawks došli do semifinále, v němž ale podlehli pozdějšímu vítězi Edmontonu.

Následně zamířil do Montrealu a tam se mu sen o zisku nejcennější trofeje v roce 1993 splnil. Pak hrál ještě půldruhé sezony v Tampě Bay a na závěr kariéry se vrátil do Chicaga. Na jejím konci měl ve statistikách 1196 utkání a 1338 bodů (473+865). Dalších 169 zápasů zvládl v play-off a posbíral v nich 175 bodů (66+109). V roce 2001 byl uveden do Hokejové síně slávy.

Pokračování 20 / 100

# 19 – Steve Yzerman (Kanada)

Steve Yzerman.jpg

Čtyřnásobný vítěz Stanley Cupu byl rozeným vůdcem, skvělým bruslařem a excelentním střelcem. Steve Yzerman strávil celou kariéru v Detroitu, kde odehrál 22 ročníků v nejprestižnější hokejové soutěži na světě. Ve své nejlepší sezoně (1988/89) nasbíral 155 bodů za 65 branek a 90 asistencí. Přes 100 bodů v základní části se dostal šestkrát v kariéře.

Doma ve vitríně má kromě dvou stříbrných medailí z mistrovství světa i zlato z olympiády v Salt Lake City. Jeho dres s číslem 19 byl vyřazen a vyvěšen ke stropu detroitské arény. Ještě ve své závěrečné sezoně 2005/06, kdy mu bylo 41 let, zvládl odehrát 61 zápasů, ve kterých posbíral 34 bodů za 14 branek a 20 asistencí.

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 21 / 100

# 20 – Luc Robitaille (Kanada)

Luc Robitaille-LA Kings.jpg

Málokdo asi očekával, když si Luca Robitailla v roce 1984 vybralo Los Angeles až jako 171. hráče draftu, že z něho vyroste jedna z legendárních postav NHL. Kings nechali ještě dva roky „Lucky Luca“ vyzrát v juniorské soutěži QMJHL, v níž se stal v dresu celku Hull Olympiques superhvězdou. Během dvou sezon nasbíral v 67 zápasech neuvěřitelných 340 kanadských bodů!

V roce 1987 získal Calder Trophy pro nejlepšího nováčka NHL, a to navzdory tomu, že nikdy nebyl nijak excelentním bruslařem. Ve své nejpovedenější sezoně 1992/93 měl ve statistikách 125 bodů za 63 branek a 62 asistencí. Uměl dávat góly téměř z ničeho. Alespoň 44 branek zaznamenal v osmi po sobě jdoucích sezonách – jen Wayne Gretzky a Mike Bossy jsou na tom v tomto ohledu lépe.

V roce 1994 vstřelil vítězný gól ve finále mistrovství světa v Itálii a zajistil pro Kanadu po 33 letech dlouhého čekání zlaté medaile. Z Los Angeles se ve stejném roce stěhoval do Pittsburghu a přes New York Rangers se o tři roky později vrátil opět do Kalifornie. Premiérového Stanley Cupu se však dočkal až po přestup do Detroitu v roce 2002. Po dvou sezonách v dresu Rudých křídel se potřetí vrátil do Los Angeles, kde v roce 2006 ukončil po 19 letech kariéru v NHL.

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 22 / 100

# 21 – Stan Mikita (Kanada)

Stan Mikita.jpg

Stan Mikita se narodil v roce 1940 na Slovensku jako Stanislav Gvoth. V osmi letech ho rodiče poslali za strýcem do zámoří, kde z něho vyrostla jedna z největších osobností v historii NHL.

Celou kariéru, to znamená dvaadvacet sezon, hrál za Chicago. Jednou se mu podařilo získat Stanley Cup, čtyřikrát vyhrál Art Ross Trophy a dvakrát Hart Trophy. V NHL odehrál přes 1500 zápasů, ve kterých nastřílel přes 600 branek a nasbíral více než 1600 kanadských bodů.

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 23 / 100

# 22 – Mike Bossy (Kanada)

Mike Bossy.jpg

Kariéru Kanaďana Mika Bossyho zkrátily zdravotní problémy, proto ho v historických tabulkách produktivity nenajdeme na nejvyšších příčkách. S průměrem 0,762 gólu na zápas je však nejlepším útočníkem v historii NHL. V zámořské soutěži odehrál pouhých deset sezon v dresu New Yorku Islanders, ale čtyřikrát zvedl nad hlavu Stanley Cup.

Hned v první sezoně, když mu bylo teprve dvacet let, se stal oporou mužstva a s 53 góly utvořil nováčkovský rekord NHL. Také v každé z následujících osmi sezon se dostal přes magickou hranici padesáti branek. V sezoně 1980/81 se stal po Maurici Richardovi teprve druhým hráčem v historii, který nastřílel v úvodních padesáti zápasech 50 gólů. Kariéru ukončil v pouhých třiceti letech kvůli vleklým problémům se zády. Od roku 1991 je členem Hokejové síně slávy.

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 24 / 100

# 23 – Bob Gainey (Kanada)

Bob Gainey-Montreal.jpg

Když se podíváte na statistiky Kanaďana Boba Gaineyho, pravděpodobně uznáte, že suchá čísla nikdy nemohou vypovídat celou pravdu o hokejové kariéře. Legenda Montrealu Canadiens, která nikdy neoblékla jiný dres, zvládla během šestnácti sezon odehrát 1160 zápasů v základní části NHL a nastřílela „jen“ 239 gólů. Na 262 branek Gainey nahrál a celkem posbíral 501 bodů. Ve své nejlepší sezoně zaznamenal 23 branek a 47 kanadských bodů. V zápasech play-off nebyl o nic produktivnější.

Na první pohled to tedy může vypadat, že šlo o průměrného hráče, ale nenechte se mýlit. Třeba bývalý ruský trenér Viktor Tichonov mluvil o defenzivním specialistovi jako o „technicky nejlepším hráči na světě.“

Až do roku 1978 se v NHL neudělovalo ocenění pro nejlépe bránícího útočníka, ale právě Gaineyho výkony a styl hry přiměl nejvyšší činovníky soutěže, aby tuto kategorii zavedli. První čtyři Frank J. Selke Trophy vyhrál právě on.

Jak platným hráčem pro Montreal byl, dokazuje pět prstenů pro vítěze Stanley Cupu, které vybojoval mezi lety 1976 a 1986. V roce 1979 získal navíc Conn Smythe Trophy pro nejužitečnějšího hráče play-off.

V letech 1976 a 1981 byl klíčovým hráčem reprezentace javorového listu na Kanadských pohárech. V roce 1992 byl uveden do Hokejové síně slávy a Canadiens vyřadili jeho číslo 23.

Pokračování 25 / 100

# 24 – Chris Chelios (USA)

Chris Chelios.jpg

Pozoruhodná kariéra Chrise Cheliose v NHL začala v roce 1983 a skončila o 27 let později. To mu bylo 48 let. Rodák z Chicaga odehrál za svůj mateřský klub část kariéry, ale ze Stanley Cupu se napil jinde – jedenkrát v Montrealu a dvakrát v Detroitu. Reprezentoval USA na čtyřech olympiádách a v roce 2002 získal stříbrnou medaili. O šest let dříve se radoval z vítězství na Světovém poháru. Jen Zdeno Chára odehrál z obránců v historii NHL víc zápasů než on.

Kdybychom hledali hráče, který pro hokej žil a miloval jej celou svou duší a srdcem, museli bychom vždycky dojít k Cheliosovi, jehož většina expertů považuje za nejlepšího rodilého Američana, který kdy hrál v NHL. Čtyřikrát se radoval ze zisku Norris Trophy pro nejlepšího obránce soutěže, jedenáctkrát nastoupil v All-Star Game, z toho čtyřikrát byl nominován do All-Star týmu.

Prvních sedm sezon své kariéry strávil Chelios, jemuž v těle kolovala po otci řecká krev, v celku Montreal Canadiens, kde měl báječné učitele – Ricka Greena, Larryho Robinsona či Jacquese Laperriereho. „Byly to skvělé roky. Poslouchal jsem je a hodně jsem se učil,“ ohlížel se jednou Chelios za startem kariéry.

Brzy si získal pověst neúnavného a temperamentního hráče s vůdčími schopnostmi, který však měl problém s vylučováním za hloupé zákroky. V 1651 zápasech, které v NHL odehrál, nasbíral 2891 trestných minut.

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 26 / 100

# 25 – Joe Nieuwendyk (Kanada)

Joe Nieuwendyk.jpg

Tři prsteny za vítězství Stanley Cupu, Conn Smythe Trophy pro nejužitečnějšího hráče play-off a také Calder Trophy pro nejlepšího nováčka sezony. Mimo to také zlatá medaile z olympijských her. To je stručná vizitka kanadského centra Joea Nieuwendyka, jenž byl v roce 1985 draftován ve druhém kole Plameny z Calgary.

Ve své nováčkovské sezoně 1987/88 dostal prostor v 75 zápasech a odvděčil se 51 góly a 41 nahrávkami. Okamžitě bylo jasné, že se v prestižní zámořské lize objevila nová hvězda. Nieuwendyk pak odkroutil v NHL rovných dvacet sezon a celou dobu si udržoval konzistentní výkonnost.

Kariéru ukončil v roce 2007 na Floridě a ve statistikách má zapsáno 1257 utkání a 1126 bodů (564+562). Dalších 158 zápasů zvládl ve vyřazovacích bojích, v nichž nasázel soupeřům 66 branek a na dalších 50 nahrával. V roce 2011 byl uveden ho Hokejové síně slávy.

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 27 / 100

# 26 – Peter Šťastný (Slovensko)

Peter Šťasný.jpg

Peter Šťastný je legendou československého, slovenského i kanadského hokeje. Až do roku 1980 patřil neodmyslitelně do dresu se lvíčkem na prsou, ale pak se rozhodl pro útěk z vlasti do zámoří. Společně s bratry Mariánem a Antonem se upsali Quebecu Nordiques a ohromili NHL.

Peter ve své premiérové sezoně odehrál 77 utkání, ve kterých nasbíral 109 bodů za 39 gólů a 70 asistencí. V dalším ročníku se dokonce dostal na číslo 139 (46+93). Nad stobodovou hranici se během kariéry v NHL prokousal celkem sedmkrát a šestkrát to dokázal v po sobě následujících sezonách, což kromě něho zvládlo jen šest dalších hráčů.

V NHL hrál 15 sezon, z toho necelých deset v Quebecu, posléze hrál za New Jersey a St. Louis Blues. Když v roce 1995 ukončil kariéru, měl na kontě 977 utkání a 1239 bodů (450+789). V play-off zvládl 93 zápasů a posbíral 105 bodů (33+72). Stanley Cup sice nikdy nezískal, ale v NHL zanechal nesmazatelnou stopu a v roce 1998 byl uveden do Hokejové síně slávy.

Pokračování 28 / 100

# 27 – Scott Niedermayer (Kanada)

Scott Niedermayer-Anaheim.jpg

Výčet úspěchů kanadského obránce Scotta Niedermayera je hodně bohatý. Jako talentovaný mladík vyhrál dvakrát s týmem Kamloops Blazers titul v prestižní juniorské soutěži WHL a pomohl reprezentaci javorového listu k zlatým medailím na šampionátu hráčů do 20 let.

V roce 1995 slavil v dresu New Jersey poprvé Stanley Cup, který pak zvedl nad hlavu ještě třikrát - dvakrát s Ďábly a jednou v barvách Anaheimu. Mezitím zvládl dvakrát triumfovat na olympijských hrách a v roce 2004 ukořistil zlato na světovém šampionátu v Praze.

Niedermayer je kultovním hráčem New Jersey, kde bylo jeho číslo 27 vyřazeno a vyvěšeno pod strop haly. V roce 2013 byl uveden do hokejové Síně slávy.

Byl to perfektní hráč pro přesilové hry a jeden z nejlepších ofenzivních zadáků, kteří v 90. letech naskakovali na led v NHL. Kdyby hrál v té době za Detroit nebo v Pittsburghu, jeho produktivita by byla znatelně vyšší než v defenzivně laděném New Jersey.

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 29 / 100

# 28 – Steve Larmer (Kanada)

Larmer.jpg

Je s podivem, že kanadský útočník Steve Larmer ještě ani po třiceti letech od chvíle, co ukončil profesionální kariéru, nebyl uveden do Síně slávy NHL. Jedna z největších legend Chicaga by si to bezpochyby zasloužila.

Larmer je příkladem hráče, jehož skauti v draftu těžce podcenili a nakonec z něho vyrostla hvězda NHL. V roce 1980 po něm až v šestém kole sáhli Blackhawks a nakonec tohoto rozhodnutí určitě nelitovali. V nováčkovské sezoně 1982/83 byl mladý útočník k nezastavení – odehrál 80 utkání, ve kterých zaznamenal 43 branek a 47 asistencí. Dalších pět gólů a sedm nahrávek si připsal v 11 utkáních v play-off a po skončení ročníku byl právem vyhlášen nejlepším nováčkem prestižní ligy a získal Calder Trophy.

Přestože s Chicagem spojil drtivou část kariéry a v dresu s indiánem na hrudi odehrál jedenáct sezon, ze Stanley Cupu se radoval až po přestupu do New Yorku Rangers, kde strávil dva roky. Profesionální dráhu ukončil v roce 1995 s bilancí 1006 zápasů a 1012 bodů (441+571) v základní části soutěže. V play-off zaznamenal ve 140 duelech 131 bodů (56+75).

Pokračování 30 / 100

# 29 – Ken Dryden (Kanada)

Ken Dryden.jpg

V případě Kena Drydena si nejdříve vezměme k ruce suchá čísla. V NHL odchytal v sedmdesátých letech minulého století osm sezon, ale šestkrát se v nich s Montrealem radoval ze zisku Stanley Cupu a pětkrát obdržel Vezina Trophy pro nejlepšího brankáře soutěže. V play-off má bilanci 80 vítězství ze 112 utkání, což je dvaasedmdesátiprocentní úspěšnost.

Dryden proslul brilantní brankářskou technikou a chladnokrevností. Nenechal se vykolejit ani za nepříznivého stavu, za všech okolností odváděl stoprocentní výkon a držel svůj tým úžasnými zákroky.

Pro hokej je asi škoda, že šlo o mimořádně inteligentního člověka, který ve sportu neviděl smysl života. Uprostřed své krátké profesionální kariéry si dal roční pauzu, protože mu Canadiens předložili smlouvu s ostudnými podmínkami, a získal titul z práv na McGillově univerziě v Montrealu.

S hokejem se rozloučil v pouhých 31 letech. O své kariéře a o hokeji napsal několik knih. V roce 2004 se stal poslancem kanadského parlamentu a byl jím až do roku 2011.

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 31 / 100

# 30 – Martin Broudeur (Kanada)

Martin Brodeur.jpg

Kanaďan Martin Brodeur je držitelem prakticky všech gólmanských rekordů v nejslavnější zámořské soutěži. Bývalá opora New Jersey Devils odchytala v NHL nejvíc zápasů v historii soutěže, na kontě má nejvíc čistých kont, nejvíc vítězství v jedné sezoně, nejvíc po sobě jdoucích sezon, v nichž vychytal aspoň 30 výher, nejvíc výher v prodloužení či po samostatných nájezdech a tak by se dalo ještě hodně dlouho pokračovat. Aktuálně totiž drží přes 20 rekordů.

Brodeur vyhrál třikrát Stanley Cup, dvakrát se radoval ze zlatých medailí na olympiádě a ve vitríně má dvě stříbrné placky ze světových šampionátů. Ocenění pro nejlepšího brankáře NHL dostal čtyřikrát.

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 32 / 100

# 31 – Carey Price (Kanada)

Carey Price.jpg

Brankář Carey Price získal s kanadským výběrem zlato na olympiádě v Soči, ale už o pět let dříve se stal šampionem na mistrovství světa dvacítek, kde byl prakticky neprůstřelný. Inkasoval jen sedm gólů v šesti zápasech a úspěšnost zásahů vyšrouboval nad 96 procent.

Přestože s Montrealem na Stanley nikdy nedosáhl, o jeho kvalitách svědčí řada individuálních cen. Ve sbírce má Vezina Trophy pro nejlepšího gólmana NHL, Jennings Trophy, Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče soutěže i ocenění Ted Lindsay Award, což je obdoba Hart Trophy udělovaná hráčskou asociací NHLPA.

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 33 / 100

# 32 – Jonathan Quick (Kanada)

Quick.jpg

Jonathan Quick se během 16 sezon v Los Angeles etabloval mezi nejlepší gólmany v NHL. Dvakrát pomohl Kings k zisku Stanley Cupu a jednou získal Conn Smythe Trophy pro nejužitečnějšího hráče play-off. Třikrát si zahrál v Utkání hvězd NHL a ve sbírce má stříbrnou medaili z olympiády ve Vancouveru.

V ročníku 2022/23 jej potkal první trejd a on se přesunul do Las Vegas. Byla to pro něj šťastná chvíle, protože se potřetí v kariéře napil z poháru pro vítěze. Aktuálně osmatřicetiletý veterán, který nyní působí v New Yorku Rangers, je stále ve formě a spolu s Rusem Igorem Šesťorkinem tvoří jeden z nejlepších brankářských tandemů v NHL.

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 34 / 100

# 33 – Patrick Roy (Kanada)

Patrick Roy.jpg

Jestliže existoval brankář, který se narodil jako vítěz, pak to byl Kanaďan Patrick Roy. Jen málokdo chytal s takovou vášnivou zaujatostí jako on. Během devatenáct let dlouhé kariéry v NHL vychytal 702 výher (551 v základní části a 151 v play-off), v nichž nasbíral 89 shutoutů. Ne náhodou se mu přezdívalo „Saint Patrick.“

Kariéru rozdělil mezi dva kluby – Montreal Canadiens a Colorado Avalanche – a s každým z nich se dvakrát radoval ze zisku Stanley Cupu. Třikrát získal Vezina Trophy pro nejlepšího gólmana soutěže. Dodnes drží několik ligových rekordů. Mimo jiné odehrál (a vyhrál) nejvíc zápasů ze všech brankářů v dějinách play-off.

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 35 / 100

# 34 – Auston Matthews (USA)

Auston Matthews-Toronto1.jpg

V červnu roku 2016 se stal jedničkou draftu Američan Auston Matthews. Hokejoví fanoušci ho mohli vidět ve stejném roce na mistrovství světa dospělých v Rusku, kde navzdory nízkému věku patřil k nejlepším hráčům Spojených států a v deseti zápasech nasbíral devět bodů za šest gólů a tři asistence. Jen o pár měsíců dříve pomohl celku USA k bronzu na šampionátu juniorů.

Ještě před draftem, v létě roku 2015, oznámil, že odchází do Evropy a bude hrát ve švýcarské lize, čímž vzbudil v hokejovém světě velký rozruch. Sezonu 2015/16 strávil v klubu ZSC Lions a ve 36 zápasech nasbíral 46 bodů (24+22).

V září roku 2016 si zahrál v týmu Severní Ameriky na Světovém poháru a v říjnu vlétl jako uragán do své premiérové sezony v NHL. Hned v prvním utkání nasázel Ottawě čtyři branky a zapsal se nesmazatelně do dějin soutěže.

V premiérové sezoně získal Calder Trophy pro nejlepšího nováčka soutěže, v roce 2021 se radoval z Maurice Richard Trophy pro nejlepšího kanonýra, kterou získal i o sezonu později a vyhrál ji též v minulém ročníku. V rukou už držel také Hart Trophy a Ted Lindsay Award.

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 36 / 100

# 35 – Tom Barrasso (USA)

Tom Barrasso-ořez.jpg

Šest sezon hájil americký brankář Tom Barrasso branku Buffala. Sabres si talentovaného gólmana vybrali už jako pátého hráče v celkovém pořadí draftu v roce 1983 a okamžitě mu dali šanci v NHL. Barrasso naskočil do prestižní soutěže v osmnácti letech rovnou z univerzitního týmu, aniž by kdy hrál v juniorské soutěži, a v premiérové sezoně odchytal 42 zápasů (!). Na konci ročníku se mohl těšit ze zařazení do All-Rookie týmu nejlepších nováčků ligy i do All-Star týmu NHL. Kromě toho získal Calder Trophy pro nejlepšího nováčka v soutěži a Vezina Trophy pro nejlepšího gólmana. Moc lepších startů bychom v historii NHL asi nenašli.

Do Pittsburghu se Barrasso přesunul uprostřed  sezony 1988/89, kdy mu bylo teprve 23 let. Buffalu se tehdy moc nedařilo, a tak generální manažer Garry Meehan rozhodl, že je třeba učinit změny v kádru. S Tučňáky se dohodl na trejdu své brankářské jedničky za obránce Douga Bodgera a za mladého útočníka Darrina Shannona, kterého v roce 1988 draftoval Pittsburgh jako čtvrtého hráče v celkovém pořadí.

Barrasso se stal okamžitě klíčovou součástí úspěšného týmu Penguins, který v letech 1991 a 1992 vybojoval Stanley Cup. Bylo známo, že občas pouštěl hloupé góly a dělal chyby, ale měl jednu úžasnou vlastnost – prakticky nedostával branky, které by mohly srazit jeho tým na kolena nebo rozhodovat o porážce. Byl to dříč, na kterého bylo spolehnutí, když šlo do tuhého.

Rodák z Bostonu byl taky pěkný bouřlivák. Nejen na ledě. Občas se pohádal s novináři i s fanoušky a tvrdilo se o něm, že je to nafoukaná primadona. Dodnes však drží klubový rekord v počtu vítězství v jedné sezoně. V ročníku 1992/93 jich vychytal třiačtyřicet. Kromě toho je v historických statistikách Pittsburghu evidován jako gólman, který zvládl sezonu (1997/98) s nejnižším průměrem inkasovaných branek na zápas (2,07). V roce 2010 byl uveden do americké Hokejové síně slávy.

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 37 / 100

# 36 – Mats Zuccarello (Norsko)

Mats Zuccarello.jpg

Přes 250 hokejistů dosud odehrálo aspoň jedno utkání v NHL s číslem 36 na dresu. Oblékal jej například legendární útočník Bobby Clarke, ale pouze v jediné sezoně, jinak nosil na zádech „svou“ šestnáctku. Mezi ikonické hráče s šestatřicítkou bychom mohli zařadit například rváče Matthewa Barnabyho nebo finského centra Jussiho Jokinena, dáváme však přednost patrně nejslavnějšímu norskému hokejistovi – Matsu Zuccarellovi.

Přestože nebyl do NHL nikdy draftován, výkony ve švédském MODO, kde strávil dvě povedené sezony, si v roce 2010 řekl o podpis v klubu z elitní ligy. Šanci mu dali v New Yorku Rangers a rozhodně toho nikdy nemuseli litovat. Subtilní, jen 173 vysoký štírek, je výborným bruslařem a především excelentním technikem s nesmírně šikovnýma rukama. S pukem na hokejce dovede výjimečné kousky.

V Madison Square Garden strávil téměř devět let, než se přes krátké angažmá v Dallasu dostal do současného působiště v Minnesotě. Během čtrnácti sezon v NHL odehrál 835 utkání a zaznamenal 636 bodů (198+438). Další téměř stovku zápasů a 55 bodů přidal v play-off.

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 38 / 100

# 37 – Patrice Bergeron (Kanada)

Patrice Bergeron.jpg

Boston Bruins = Patrice Bergeron. I tak se to dalo s nadsázkou dlouhá léta říkat. A v klubu to dobře věděli. Bergeron byl nejen jedním z nejlepších hráčů na vhazování v celé soutěži, ale zároveň patřil mezi nejlépe bránící útočníky. Ostatně – šest zisků J. Selke Trophy hovoří za vše. Byl to vynikající tvůrce hry, neomylný střelec a bylo prakticky nemožné ho odstavit od puku. Fanoušci Bostonu ho milovali, ti ostatní respektovali.

V Bostonu strávil celou kariéru v NHL, která čítala 19 povedených sezon. V roce 2011 zvedl na hlavu Stanley Cup a úspěchy slavil i na mezinárodní scéně. Titul mistra světa vybojoval na šampionátu v Praze v roce 2004 a hned dvakrát triumfoval na olympijském turnaji.

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 39 / 100

# 38 – Pavol Demitra (Slovensko)

Pavol Demitra.jpg

Kdo by v roce 1993, kdy byl draftován do NHL až v devátém kole z 227. místa, řekl, že z Pavola Demitry „vyroste“ jeden z nejlepších slovenských hokejistů všech dob. V elitní zámořské lize debutoval hned v další sezoně po draftu, v dresu Ottawy tehdy zasáhl do 12 zápasů. U Senátorů vydržel tři roky, než odešel do St. Louis, kde naplno začala zářit jeho hvězda.

Zahrál si také v Los Angeles, Minnesotě a Vancouveru, odkud v roce 2010 zamířil do Jaroslavle. Tam jeho sportovní i životní pouť skončila na palubě havarovaného letadla, kde zahynul v roce 2011 celý tým Lokomotivu. V NHL odehrál 848 zápasů, ve kterých posbíral 768 kanadských bodů, z toho 304 za vstřelené branky. Dalších 59 bodů posbíral v 94 utkáních v bojích o Stanley Cup.

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 40 / 100

# 39 – Dominik Hašek (Česká republika)

Dominik Hašek-Buffalo3.jpg

Dominik Hašek si na vstup do NHL musel počkat. První utkání odchytal až v roce 1990, kdy mu bylo 25 let. V brance Chicaga však přes tehdejší suverénní jedničku Eda Belfoura neměl moc šancí se prosadit a tak o dva roky později putoval do Buffala, kde se z něho stal slavný „Dominator.“

Český brankář ohromil NHL neortodoxním stylem. Kritici se mu nejdříve kvůli němu vysmívali, po čase jim ale sklaplo.

Nebýt toho, že chytal v průměrném týmu, mohl během kariéry dosáhnout na podstatně více trofejí. Přesto jich ani přes devět let strávených v Buffalu není málo. Že si tam jeho služeb dodnes považují, dokázali, když Hašana uvedli do klubové Síně slávy a jeho dres s číslem 39 vyřadili a vyvěsili ke stropu hokejové arény.

Pro českého fanouška už navždy zůstane strůjcem zlatého úspěchu na olympiádě v Naganu v roce 1998. Pardubický odchovanec však po přestupu do Detroitu pomohl Red Wings i ke dvěma Stanley Cupům, šestkrát získal Vezina Trophy pro nejlepšího gólmana NHL a dvakrát dokonce Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče soutěže.

Naposled si Dominator zachytal v NHL, když mu bylo 43 let. V sezoně 2007/08 pomohl Detroitu k zisku Stanley Cupu, který ve stejném klubu získal i v roce 2002.

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 41 / 100

# 40 – Henrik Zetterberg (Švédsko)

Henrik Zetterberg.jpg

Co lze napsat o Henriku Zetterbergovi, aniž by to už nebylo někdy dříve napsáno? Takže si to shrňme. V roce 2003 se stal nováčkem sezony, když v základní části nasbíral v 79 zápasech 44 bodů. O pět roků později zvedl nad hlavu Stanley Cup a získal Conn Smythe Trophy pro nejužitečnějšího hráče play-off. Tehdy byl naprosto nezastavitelný. Ve 23 zápasech nastřílel 13 branek, u dalších čtrnácti asistoval a v +/- bodování skončil 16 bodů v kladných číslech.

Zetterberg je jedním z pouhých devětadvaceti hráčů Triple Gold Clubu, kterým se podařilo posbírat všechny tři nejcennější hokejové trofeje hokejové trofeje – Stanley Cup, titul mistra světa a olympijského šampiona. V NHL odkroutil čtrnáct sezon v dresu Detroitu, kde se stal jednou z klubových legend. To není špatné na chlapíka, kterého si klub v draftu roku 1999 vybral až v sedmém kole jako 210. v celkovém pořadí…

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 42 / 100

# 41 – Jason Allison (Kanada)

Jason Allison1.jpg

Kanadský centr Jason Allison je (možná) jedním z nejlepších hokejistů posledních několika desetiletí v NHL, o kterém jste (zřejmě) neslyšeli. Sedmnáctka draftu z roku 1993 odstartovala kariéru ve Washingtonu, ale sám sebe hokejově našel až po trejdu do Bostonu, kde patřil ve druhé polovině 90. let minulého století k nejproduktivnějším hráčům a ve své poslední sezoně v dresu Bruins (2000/01) nosil na dresu kapitánské céčko. Byl to jeho vůbec nejlepší ročník v NHL, v němž zaznamenal v 82 zápasech 95 bodů (36+59).

Allison nebyl nijak zvlášť dobrý bruslař, ale měl cit pro přesnou a dobře načasovanou nahrávku i na góly. V roce 2001 odešel z Bostonu do Los Angeles, ale v průběhu druhé sezony v Kalifornii ho zastavilo v rozletu zranění krku a otřes mozku. V sezonách 2003/04 a 2004/05 neodehrál jediné utkání, pak podepsal jednoletou smlouvu s Torontem na 1,5 milionu dolarů. Kanadskému klubu se to vyplatilo. I po více než dvouleté pauze ukázal tehdy třicetiletý Allison, že má ještě pořád na NHL. V 66 zápasech posbíral 60 bodů. Po sezoně se stal volným hráčem, ale Toronto mu novou smlouvu nenabídlo a on už se pak v elitní zámořské lize nikdy neobjevil.

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 43 / 100

# 42 – Sergej Makarov (Rusko)

Sergej Makarov-Calgary.jpg

Sergej Makarov byl v osmdesátých letech minulého století součástí „Rudé mašiny“, jak se tehdy přezdívalo neporazitelnému sovětskému výběru trenéra Viktora Tichonova. Tvořil spolu s Igorem Larionovem a Vladimirem Krutovem nejlepší útok tehdejší doby.

Makarov byl nesmírně rychlý a hbitý bruslař, který v soubojích jeden na jednoho málokdy prohrál. K tomu připočtěte smrtelně přesnou střelbu a máte ofenzivního zabijáka, z něhož šel strach.

Během jedenácti let, které odehrál v CSKA Moskva se v každé sezoně radoval ze zisku sovětského titulu. Jeho statistiky za toto období jsou ohromující – 519 zápasů, 322 gólů, 388 asistencí a 710 kanadských bodů. Kromě toho je dvojnásobným olympijským vítězem a osminásobným mistrem světa.

Je velká škoda, že se do NHL dostal až po skončení Studené války v roce 1989, kdy odešel z CSKA Moskva do Calgary Flames, protože by se pravděpodobně nesmazatelně zapsal do historie soutěže. I tak toho ale v zámoří dokázal dost. Hned v premiérovém ročníku obdržel Calder Trophy pro nejlepšího nováčka ligy. V NHL odehrál 424 zápasů, v nichž nasbíral 384 kanadských bodů.

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 44 / 100

# 43 – Nazem Kadri (Kanada)

Nazem Kadri-Toronto.jpg

Útočník Nazem Kadri je vynikajícím hokejistou. V roce 2009 byl vybrán v draftu už jako sedmý hráč v celkovém pořadí Torontem, kde působil až do konce sezony 2018/19. Nyní má za sebou tři roky v kádru Colorada, kam byl vytrejdován. Během třinácti sezon v NHL stihl odehrát 903 utkání, ve kterých posbíral 643 bodů (272+371). Také byl však disciplinární komisí šestkrát suspendován za zákeřné či brutální zákroky, často na hlavu soupeře. Kromě toho má Kadri pověst „hérečky“, která se moc ráda kácí k ledu a simuluje fauly soupeřů.

V ročníku 2021/22 dokonale využil prostoru, který vznikl poté, co Nathan MacKinnon musel vynechat část sezony kvůli zranění. Zažil nejlepší období kariéry, překonal osobní rekord v počtu bodů v základní části NHL (87) a na konci sezony zvedl nad hlavu Stanley Cup. Následně odešel do Calgary, kde patří k oporám týmu. Smlouvu má podepsanou do roku 2029.

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 45 / 100

# 44 – Chris Pronger (Kanada)

Chris Pronger-St. Louis.jpg

Řízný zadák Chris Pronger začínal svou pouť NHL v sezoně 1993/94 v Hartfordu. Nejvíce se však zapsal do povědomí fanoušků jako hráč St. Louis Blues, Anaheimu Ducks a Philadelphie Flyers.

Od ročníku 2011/12 sužovaly Prongera po otřesu mozku zdravotní problémy, ale oficiálně ukončil kariéru až v roce 2017 poté, co mu vypršela dlouhodobá smlouva v Arizoně. Ne náhodou byl ale už v sezoně 2015/16 uveden do hokejové Síně slávy. Jako jeden z jedenácti Kanaďanů, kteří dokázali vybojovat Stanley Cup (v roce 2007 v Anaheimu), titul mistra světa i vítězství na olympiádě patří k hokejovým legendám země javorového listu. Ve sbírce trofejí má také Norris Trophy pro nejlepšího zadáka v NHL (2007) a Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče ligy (2000).

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 46 / 100

# 45 – Jonathan Bernier (Kanada)

Jonathan Bernier-Toronto.jpg

Číslo 45 nosilo na dresu dosud 152 hráčů, ale žádnou superhvězdu mezi nimi nenajdeme. Dlouhých 14 sezon hrál s tímto numerem útočník Arron Asham, daleko více jej však zviditelnil brankář Jonathan Bernier.

Když si v roce 2006 vybrali Jonathana Berniera jako jedenáctého hráče v draftu skauti Los Angeles Kings, hovořilo se o tom, že za pár let z něho bude brankářská superstar. V dresu Králů toho ale během čtyř sezon moc neodchytal, protože jeho jmenovec Jonathan Quick ho pouštěl do branky jen zřídka. Přesto se v ročníku 2011/12 alespoň malou měrou podepsal po zisk Stanley Cupu.

Post jedničky mezi tyčemi si vybojoval až po přestupu do Toronta v roce 2013, kde jej zastával tři roky, a následně také v Anaheimu, Coloradu a Detroitu. S elitní zámořskou ligou se rozloučil v ročníku 2021/22 v dresu New Jersey Devils. Během kariéry odchytal v NHL 404 utkání s úspěšností zákroků 91,2 %.

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 47 / 100

# 46 – David Krejčí (Česká republika)

David Krejčí.jpg

David Krejčí byl ještě poměrně nedávno jedním z možná nejvíce nedoceněných hokejistů v NHL - skvělý týmový hráč s ofenzivními instinkty, který však vždycky tvrdě pracoval i v defenzívě, velmi slušný střelec s obrovskými kreativními schopnostmi. Příprava šancí pro spoluhráče byla (a je) jeho parádní disciplínou. Celou kariéru v zámoří odehrál v dresu Bostonu a v elitní lize zaznamenal 555 asistencí. V roce 2011 pomohl Bruins k zisku Stanley Cupu.

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 48 / 100

# 47 – Alexandr Radulov (Rusko)

Alexandr Radulov-Dallas.jpg

Mezi lety 2006 až 2008 odehrál ruský forvard Alexandr Radulov dvě sezony v NHL a dal jasně najevo, že je skvělým hokejistou. Měl však poněkud problémovou povahu. Následující tři roky strávil v Kontinentální hokejové lize, kde hájil barvy Ufy a na konci sezony 2011/12 se opět vrátil do Nashvillu. Zvládl devět zápasů v základní části a osm utkání v play-off, a opět se odporoučel do Ruska, kde ve čtyřech ročnících oblékal dres CSKA Moskva.

Před startem sezony 2016/17 se však vrátil do zámoří a upsal se na rok Montrealu za plat 5,75 milionu dolarů. S hrou třicetiletého útočníka museli být v kanadském klubu spokojení, protože v 76 zápasech zaznamenal 54 bodů (18+36), ale na novém kontraktu se obě strany nedohodly. Ruský hokejista totiž požadoval šestiletou smlouvu s ročním platem sedm milionů dolarů, a to se zdálo manažerům Canadiens moc. Radulov byl ovšem na trhu s volnými hráči nesmírně žádaným zbožím, takže bez problémů podepsal pětiletou smlouvu v Dallasu. Poté, co mu v roce 2022 vypršela, vrátil se zase zpátky do vlasti. Ve statistikách NHL za sebou zanechal 524 odehraných utkání a 368 bodů (144+224). Dalších 67 střetnutí odehrál v play-off a posbíral v nich 49 bodů (21+28).

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 49 / 100

# 48 – Daniel Briere (Kanada)

Daniel Briere.jpg

Kanadský centr Daniel Briere udělal za hokejovou kariérou definitivní tečku v létě roku 2015. Do NHL naskočil poprvé v sezoně 1997/98, tedy jen rok poté, co si ho v prvním kole draftu jako 24. hráče v celkovém pořadí vybral Phoenix. Ještě předtím, než ve slavné soutěži odkroutil sedmnáct sezon, blýskl se v premiérovém ročníku na farmě v AHL v 68 zápasech ziskem 92 bodů (36+56) a obdržel cenu pro nejlepšího nováčka ligy. V základní části NHL pak odehrál 973 zápasů, ve kterých si zapsal do statistik 696 bodů (307+389), což z něho dělá nejproduktivnějšího hráče, který se v draftu toho roku objevil.

Briere byl vynikajícím hráčem pro vyřazovací boje. Během kariéry se do play-off probojoval desetkrát a v soubojích o Stanley Cup odehrál 124 zápasů s bilancí 53 gólů a 63 asistencí. V roce 2012 byl nejlepším střelcem play-off, o dva roky dříve se stal nejproduktivnějším hráčem závěrečné části sezony.

Na nejcennější trofej však nikdy nedosáhl. Nejblíže byl k hokejovému grálu v roce 2010, kdy s Philadelphií podlehl ve finálové sérii 2:4 Chicagu. Dvakrát si zahrál v All-Star Game a je tak jedním ze dvou hráčů vybraných v prvním kole draftu v roce 1996, kteří byli do exhibičního utkání nominováni. Doma ve vitríně má také dvě zlaté medaile z mistrovství světa (2003 a 2004).

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 50 / 100

# 49 – Brian Savage (Kanada)

Brian Savage.jpg

Nenápadná stálice. Tak by mohlo znít ve zkratce zhodnocení 12 let dlouhé kariéry Briana Savage v NHL. Kanadského útočníka draftoval v roce 1991 až v osmém kole Montreal, kde strávil necelých devět sezon. Dva roky pak pobyl ve Phoenixu, ktátce se mihl v St. Louis Blues a profesionální hokejovou cestu završil v ročníku 2005/06 ve Philadelphii. V elitní soutěži odehrál 674 utkání a posbíral 359 bodů (192+167). V roce 1994 pomohl výběru javorového listu ke stříbru na olympijských hrách.

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 51 / 100

# 50 – Corey Crawford (Kanada)

Crawford.jpg

Kanadský brankář Corey Crawford v sezoně 2012/13 výrazně pomohl Chicagu k zisku Stanley Cupu a o dva roky později skvělými výkony zásadní měrou přispěl k dalšímu triumfu. Kolébku hokeje také reprezentoval na Světovém poháru v roce 2016 a přispěl k zisku zlatých medailí. Řadu let patřil k absolutní elitě mezi tyčemi v NHL.

V nejprestižnější zámořské lize strávil 14 sezon, během kterých odchytal 488 střetnutí v základní části a 96 v play-off. V obou fázích měl průměrnou úspěšnost zásahů 91,8 %. Během kariéry nikdy neoblékl jiný dres a v Chicagu také po ročníku 2019/20 zakončil kariéru.

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 52 / 100

# 51 – Brian Campbell (Kanada)

Brian Campbell.jpg

Obránce Brian Campbell byl skvělým bruslařem, který uměl přesně trefit nejen puk a napálit jej do branky, ale také soupeře u mantinelu. Navíc to byl borec, který se jen málokdy nechával vyloučit a zbytečně tak neoslaboval tým. V NHL odehrál 17 sezon a během nich naskočil do 1082 utkání v základní části, ve kterých si zapsal do statistik 504 bodů (87+417), dalších 107 startů nastřádal v bojích o Stanley Cup. Nejcennější trofej vyhrál v roce 2010 v dresu Chicaga. Kromě barev Blackhawks působil také v Buffalu, San Jose v celku Floridy Panthers.

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 53 / 100

# 52 – Adam Foote (Kanada)

Adam Foote-Columbus.jpg

Obránce Adam Foote strávil převážnou část kariéry v NHL v dresu Colorada, se kterým získal dvakrát Stanley Cup. V roce 2002 vybojoval olympijské zlato a dva roky nato se radoval z triumfu i na Světovém poháru. Jeho kariéra v NHL trvala 19 sezon a zvládl během ní odehrát 1154 střetnutí, v nichž zaznamenal 308 bodů (66+242). Další 170 duelů si připsal na konto ve vyřazovacích bojích.

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 54 / 100

# 53 – Jeff Skinner (Kanada)

Jeff Skinner-Buffalo.jpg

Jeff Sinner se stal v roce 2010 sedmičkou draftu a hned vlétl do NHL jako uragán. V premiérové sezoně 2010/11 posbíral v dresu Caroliny v 82 zápasech 63 bodů (31+32) a získal Calder Trophy pro nejlepšího nováčka ligy. Tento výkon pak dokázal překonat pouze v ročníku 2022/23 (82 bodů). Během své první sezony v Buffalu (2018/19), kam byl vytrejdován, se vzepjal k životnímu střeleckému výkonu – nastřílel 40 branek a vysloužil si osmiletý kontrakt na 72 milionů dolarů. Už je však jisté, že jej dokončí v jiném klubu. Od příštího ročníku bude hájit barvy Edmontonu.

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 55 / 100

# 54 – David Jones (Kanada)

David Jones.jpg

Zbýt v draftu NHL až do devátého kola, to nevěstí pro kariéru v této soutěži nic dobrého. Ale najdou se i výjimky, jež škarohlídy přesvědčí o tom, že zařazení na chvost výběru bylo chybou. Takovým případem je kanadský útočník David Jones, kterého si v roce 2003 stáhlo až jako 288. v pořadí Colorado Avalanche.

Jones se následující čtyři sezony snažil v nižší soutěži přesvědčit skauty a trenéry, že na NHL má dostatek hokejových kvalit a v roce 2007 dostal první šanci. Chytil ji za pačesy a v dalších ročnících už hrál soutěž pravidelně. Před sezonou 2013/14 se dočkal prvního trejdu a zamířil do Calgary, odkud byl vyměněn do Minnesoty. Po sezoně 2015/16 pak v 32 letech ukončil kariéru. Celkem má v základní části NHL na kontě 462 utkání a 191 kanadských bodů (104+87).

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 56 / 100

# 55 – Larry Murphy (Kanada)

Murphy.jpg

Kanadský obránce Larry Murphy přestoupil v sezoně 1990/91 do Pittsburghu z Minnesoty a nic lepšího ho tehdy nemohlo potkat. Z průměrného týmu zamířil do mužstva, které i s jeho výraznou pomocí (v prvním play-off po přestupu zaznamenal ve 23 zápasech 23 bodů) dokázalo vyválčit dva Stanley Cupy v řadě. V dresu Penguins zakončil sezonu 1991/92 s průměrnou bilancí jednoho kanadského bodu na zápas a o rok později se dokonce přes tuto metu přehoupl.

Na poslední chvíli před uzavřením přestupního termínu v roce 1997 získal Murphyho z Toronta Detroit a pro Rudá křídla to byl zatraceně dobrý kauf. I díky šestatřicetiletému veteránovi se týmu podařilo o pár měsíců později vybojovat Stanley Cup a o rok později jej získat znovu.

Pikantní na trejdu Murphyho do Detroitu byl fakt, že část mzdy ve zbytku sezony i v té následují mu nadále platilo Toronto, kde byl až do přestupu nejdražším hráčem týmu. To byl nakonec také důvod, proč z něj odešel. Během dvou sezon nasbíral v dresu Maple Leafs ve 151 zápasech rovných 100 bodů - bylo to téměř třikrát tolik, než měl na kontě druhý nejlepší bek týmu Dave Ellett, ale protože se mužstvu nedařilo, stal se Murphy obětním beránkem.

Murphy byl v prvních sezonách v Detroitu suverénně nejlepším hráčem týmu v +/- bodování. V 312 zápasech v dresu Red Wings nasbíral 171 bodů. V roce 2004 byl uveden do hokejové Síně slávy.

Pokračování 57 / 100

# 56 – Sergej Zubov (Rusko)

Sergej Zubov.jpg

Ve dvou dekádách na přelomu tisíciletí nehrálo v NHL mnoho talentovanějších obránců, než byl Sergej Zubov. V současné době je čtvrtým nejproduktivnějším hráčem v historii Dallasu (když nepočítáme předchůdce klubu - Minnesotu North Stars), mezi nahrávači je třetí. Mezi beky je na tom suverénně nejlépe.

Zubov byl draftován do NHL v pátém kole v roce 1990, když si ho vybral New York Rangers, kde odehrál první tři roky v zámoří. Po sezoně v Pittsburghu byl v roce 1996 vytrejdován za Kevina Hatchera do Dallasu, kde se jeho nadání rozzářilo naplno.

V texaském klubu strávil dvanáct let a až na poslední dva ročníky, kdy se potýkal se zdravotními problémy, nikdy neklesl v základní části pod 40 kanadských bodů. Jeho doménou byla spolehlivost a naprostá vyrovnanost výkonů. V dresu Hvězd pomohl týmu v roce 1999 k zisku Stanley Cupu.

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 58 / 100

# 57 – David Perron (Kanada)

David Perron.jpg

Působí-li v NHL někdo téměř dvacet sezon a na kontě má přes tisíc odehraných utkání, pak to musí být hráč s mimořádně vyrovnanou výkonností. Kanadský křídelník David Perron je právě tímto typem hokejisty.

Do elitní ligy byl draftován v roce 2007 už v prvním kole St. Louis a s Bluemany spojil velkou část kariéry. V klubu odehrál prvních šest sezon, pak se do něj před působení v Edmontonu, Pittsburghu a Anaheimu na jednu sezonu vrátil, načež zamířil na rok do Las Vegas, aby se vrátil podruhé. Právě včas, aby se mohl podílet na překvapivém zisku Stanley Cupu v ročníku 2018/19. Perron tehdy k triumfu přispěl 66 body (16+50) v 70 utkáních základní části a dalších 16 bodů (7+9) zaznamenal v play-off.

Z klubu znovu odešel v roce 2022, kdy zamířil do Detroitu a od nadcházející sezony bude hájit barvy Ottawy, kde podepsal smlouvu do roku 2026. V NHL dosud odehrál 1131 zápasů a posbíral 768 bodů (310+458). V play-off čítá jeho bilance ve 104 střetnutích 24 gólů a 37 asistencí.

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 59 / 100

# 58 – Kris Letang (Kanada)

Kris Letang1.jpg

V NHL nehraje mnoho silnějších hokejistů než je Kris Letang. Určitě není nejlepším hráčem Pittsburghu, ale je jedním z nejdůležitějších. Je to zarputilý obránce, kterého zdobí agresivita, rychlost a obratnost, navíc si skvěle rozumí se Sidneym Crosbym.

Od roku 2022 běží Letangovi v Pittsburghu šestiletá smlouva na 36,6 milionu dolarů. To jsou velké peníze na hráče, který v minulosti poměrně často marodil. V ročníku 2013/14 odehrál pouze 37 zápasů, protože ho postihla mrtvice a vyřadila jej ze hry. Lékaři však později konstatovali, že jeho sportovní kariéra není ohrožena.

V sezoně 2015/16 zaznamenal svůj bodový rekord, když v 71 zápasech posbíral 67 bodů (16+51) v základní části soutěže a na cestě za Stanley Cupem podpořil mužstvo třemi góly a 12 asistencemi. Z pocitů vítěze se pak radoval i v následující sezoně, kterou však z velké části opět promarodil. V posledních letech je ale opět ve výtečné formě a Penguins na něho budou spoléhat i v nadcházejícím ročníku.

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 60 / 100

# 59 – Roman Josi (Švýcarsko)

Roman Josi.jpg

Švýcarský obránce Roman Josi zraje jako dobré víno. Ve čtyřiatřiceti letech patří mezi největší defenzivní osobnosti NHL. V roce 2020 získal Norris Trophy pro nejlepšího beka soutěže a ještě než uzavře kariéru, by to mohl klidně zvládnout znovu.

Vzhledem ke svým schopnostem pobírá adekvátní plat v průměrné výši přes devět milionů dolarů ročně, ale ještě před pár lety se musel spokojit s necelou polovinou. Osmiletá smlouva z roku 2019 ho však (zcela po zásluze) katapultovala mezi nejlépe placené beky v NHL.

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 61 / 100

# 60 – José Theodore (Kanada)

José Theodore.jpg

Šestnáct let dlouhá kariéra kanadského brankáře Josého Theodoreho byla plná vzletů a pádů. Do NHL byl draftován v roce 1994 ve druhém kole Montrealem, kde strávil téměř deset sezon, než byl vyměněn v roce 2006 do Colorada. Do historie se zapsal díky ročníku 2001/02, v němž v základní části odchytal 67 střetnutí s úspěšností zásahů 93,1 % a následně statečně bojoval s Canadiens v play-off. Za své excelentní výkony si vysloužil ocenění Vezina Trophy pro nejlepšího gólmana a Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče ligy.

Z Colorada se pak vydal v roce 2008 do Washingtonu, pak chytal v Minnesotě a jeho sportovní dráha vyvrcholila v dresu Floridy. Do hokejového důchodu odcházel v roce 2013 s bilancí 647 odchytaných utkání 33 čistých kont v základní části, dalších 56 střetnutí a dva shutouty přidal v play-off. Ze Stanley Cupu se nikdy neradoval.

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 62 / 100

# 61 – Rick Nash (Kanada)

Rick Nash.jpg

Rick Nash byl jedničkou draftu v roce 2002, kdy po něm sáhl Columbus. V klubu strávil devět povedených sezon, přičemž ve čtyřech posledních byl kapitánem mužstva. V premiérovém ročníku byl aspirantem na Calder Trophy pro nejlepšího nováčka sezony a o rok později se stal s 41 brankami nejlepším střelcem základní části soutěže. Čtyřicet či více gólů pak nastřílel ještě dvakrát. Blue Jackets však nedokázali kolem Nashe poskládat konkurenceschopný tým.

Byl to skvělý hokejista, který však nikdy nebyl vůdčím typem. Měl dny, kdy byl naprosto jedinečný a předváděl geniální výkony, občas se však stalo, že zapadl do šedivého průměru.

Zlatý medailista z olympiád ve Vancouveru a v Soči oficiálně ukončil profesionální kariéru v lednu 2019. Během ní nasbíral v 1060 zápasech 805 bodů (437+368). V play-off zaznamenal v 89 střetnutích 46 bodů (18+28).

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 63 / 100

# 62 – Carl Hagelin (Švédsko)

Carl Hagelin-Washington.jpg

Carl Hagelin byl typickým produktem švédské hokejové školy. Fenomenální bruslař s dokonalými ofenzivními instinkty si uměl výborně plnit defenzivní povinnosti a k tomu byl i neúnavným dříčem, jenž byl na ledě neustále v pohybu, forčekoval, napadal hráče soupeře a svou obratností jim dokázal pořádně znepříjemnit život.

Hagelin byl jedním z těch hráčů, které skauti před draftem v roce 2007 moc dobře neodhadli. Na řadu šel až v šestém kole jako 168. v celkovém pořadí, ale vypracoval se v jednoho z nejlepších centrů svého ročníku. Slovo „vypracoval“ je tu na místě, protože než dostal první šanci v NHL, oddřel si čtyři sezony v juniorských soutěžích a na farmě. Jakmile mu ale dali v New Yorku Rangers v sezoně 2011/12 příležitost, už ji z rukou nepustil a stal se v Madison Square Garden nepostradatelným.

Před začátkem sezony 2015/16 změnil dres a zamířil do Anaheimu, odkud se zanedlouho stěhoval do Pittsburghu. Nic lepšího se mu nemohlo přihodit, protože na konci ročníku se mohl radovat ze zisku Stanley Cupu, ke kterému výraznou měrou přispěl. Nejcennější hokejový pohár pak pomohl vybojovat i v následujícím ročníku. Naposled hájil barvy Washingtonu, kde také jeho kariéra skončila po operaci kyčle.

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 64 / 100

# 63 – Brad Marchand (Kanada)

Brad Marchand.jpg

Šestatřicetiletého útočníka Bostonu Brada Marchanda občas za jeho nečistou hru odsuzují dokonce i fanoušci Bruins, a to už je co říct. Rád hraje do těla, ale o tom, že by jeho hra byla košer, by se dalo s úspěchem pochybovat. Dvojnásobný juniorský mistr světa, zlatý šampion ze seniorského turnaje v Rusku i vítěz Světového poháru je proslulý štěkáním nadávek na protihráče i přifilmovanými pády. Říká se o něm, že tak jako on nesimulují ani fotbalisté.

Jenže on je to také excelentní hokejista, který je už dlouhá léta jedním z pilířů mužstva. V NHL kroutí už patnáctou sezonu a překročil metu tisícovky odehraných utkání v základní části soutěže, přičemž si drží průměr téměř jednoho kanadského bodu na zápas. Je vynikajícím a pohotovým střelcem, ale také báječným nahrávačem, což potvrzuje pravidelně i v play-off.

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 65 / 100

# 64 – Mikael Granlund (Finsko)

Mikael Granlund-Nashville.jpg

Mikael Granlund konečně ukázal v sezoně 2016/17 všechno to, co od něho odborníci a fanoušci čekali, že by mohl předvést. Zatímco do té doby se každoročně pohyboval okolo 40 kanadských bodů, v tomto ročníku jeho produktivita v dresu Minnesoty vyletěla na 69 bodů (26+43).

A i když mnozí odborníci tvrdili, že to byla možná jen anomálie, on se na produktivní vlně dokázal udržet. I v další sezoně se dostal nad šedesátibodovou hranici (67) a tuto metu pokořil i v ročníku 2021/22 (11+53) v dresu Nashvillu, kam byl vytrejdován v roce 2019, a v minulé sezoně v San Jose (12+48). Jak skvělý hokejista to je, jsme mohli vidět na mistrovství světa v roce 2022, na kterém pomohl výběru Suomi ke zlatým medailím 11 body v devíti zápasech. V NHL odehrál dosud 819 střetnutí a zaznamenal 544 bodů (157+387).

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 66 / 100

# 65 – Erik Karlsson (Švédsko)

Erik Karlsson-Pittsburgh.jpg

Švédský obránce Erik Karlsson umí řídit hru, skvěle bruslí a je nesmírně kreativní. Během patnácti sezon v NHL nasbíral do statistik 817 kanadských bodů, k čemuž mu stačilo 1002 zápasů. Na hráče, který má v popisu práce defenzívu, je to obdivuhodný výkon.

V sezoně 2015/16 se stal Karlsson s 82 body vůbec nejproduktivnějším bekem soutěže a navázal tak dva předchozí ročníky, kdy se mu povedlo to samé. V sezoně 2022/23 se dokonce dostal nad stobodovou hranici (101).

Mnozí experti o něm tvrdí, že je jedním z nejlepších ofenzivních zadáků v NHL a čísla jim dávají za pravdu. Zcela po právu už třikrát vyhrál Norris Trophy pro nejlepšího beka soutěže. Poprvé vyhrál v roce 2012, nedlouho po 22. narozeninách, podruhé se z ní radoval o tři léta později a naposled před rokem.

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 67 / 100

# 66 – Mario Lemieux (Kanada)

Mario Lemieux.jpg

Že se do NHL řítí něco mimořádného, bylo jasné, když Mario Lemieux v juniorské soutěži QMJHL v sezoně 1983/84 nasbíral v 70 zápasech neuvěřitelných 282 bodů (133+149). Pro Pittsburgh byla první volba v draftu jackpotem v loterii.

Hned v premiérové sezoně se stal urostlý Kanaďan ozdobou nejslavnější ligy světa. Do statistik si zapsal rovných sto bodů (43+57) a získal Calder Trophy pro nejlepšího nováčka.

Lemieux byl hráčem, jehož jméno se stalo synonymem klubové věrnosti. Super Mario, jak se mu také přezdívalo, zvládl odehrát v Pittsburghu sedmnáct sezon. Mohlo jich být víc, ale jeho kariéru poznamenala zranění a vážná nemoc. Nebýt toho, mohl směle útočit na nepřekonatelné rekordy Wayna Gretzkyho. I tak se nesmazatelně zapsal do dějin světového hokeje.

Je držitelem mnoha rekordů, které jeho následovníci budou jen těžko překonávat. V 915 zápasech nastřílel 690 gólů a posbíral 1033 asistencí, dvakrát dovedl Tučňáky ke Stanley Cupu, v roce 2002 se podílel na zisku olympijského zlata a pro individuální trofeje by si mohl nechat postavit muzeum. Mimo jiné získal šestkrát Art Ross Trophy a třikrát Hart Trophy.

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 68 / 100

# 67 – Max Pacioretty (Kanada)

Pacioretty.jpg

Max Pacioretty je neúnavným ostřelovačem brankářů v NHL. Od sezony 2011/12 jen pár jiných hokejistů vyslalo na branky soupeřů více střel než tento aktuálně pětatřicetiletý hráč. Odborníci a fanoušci o něm dlouho mluví jako o skvělém hokejistovi, ale nálepku superhvězdy si nikdy nevysloužil.

Kořistí Montrealu se stal jako 22. hráč v celkovém pořadí draftu v roce 2007 a odkroutil v klubu deset sezon. Jeho obrovskou devizou je fyzická připravenost. Když se tento 188 centimetrů vysoký a téměř metrák vážící borec rozjede směrem k brance, je jako nákladní vlak, který jen tak někdo nezastaví. Minulou sezonu strávil ve Washingtonu, momentálně je bez smlouvy.

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 69 / 100

# 68 – Jaromír Jágr (Česká republika)

Jaromír Jágr-Pittsburgh2.jpg

Když Jaromír Jágr v roce 2008 opustil New York Rangers a zamířil do ruského Avangardu Omsk, rozloučili se v NHL s jednou z největších person soutěže, sečetli statistická data z jeho kariéry a plánovali, že jej brzy uvedou do Hokejové síně slávy. Pětinásobný vítěz bodování základní části a nejlepší Evropan v historii NHL však zase jednou všechny překvapil a o tři roky později se vrátil zpět.

Téměř ve všech statistikách soutěže patří Jágr do nejlepší desítky. Nebýt odchodu do KHL, mohl v historických tabulkách figurovat ještě výš. I tak je úžasné, kam to kladenský odchovanec dotáhl. Ve sbírce má dva prsteny pro vítěze Stanley Cupu, zlato z olympiády v Naganu i ze dvou světových šampionátů.

V nejlepších dobách byl nezastavitelný. Prakticky nešel odstavit od puku a z obránců často dělal jen statisty, kteří sledovali jeho exhibici. S Mariem Lemieuxem vytvořil v Pittsburghu jednu z nejúchvatnějších hokejových dvojic v dějinách.

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 70 / 100

# 69 – Andrew Desjardins (Kanada)

Andrew Desjardins-San Jose.jpg

Číslu 69 se z nějakého podivného důvodu hráči v NHL vyhýbají jako upír česneku. V celé historii elitní ligy jej oblékli jen tři hokejisté. Nejdéle – pouhé dvě sezony – jej nosil na dresu kanadský útočník Andrew Desjardins, který nebyl nikdy draftován, přesto v roce 2010 podepsal kontrakt se San Jose Sharks, kde pak působil až do sezony 2014/15, v níž byl vytrejdován do Chicaga. Díky tomu se stal držitelem prstenu pro vítěze Stanley Cupu. V NHL má na kontě 408 zápasů, 23 branek a 41 asistencí. Dalších 53 střetnutí a 8 bodů zaznamenal v play-off.

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 71 / 100

# 70 – Braden Holtby (Kanada)

Braden Holtby-Dallas.jpg

Kanaďan Braden Holtby byl v minulosti (úspěšnějším) konkurentem českého gólmana Michala Neuvirtha ve Washingtonu. Podle odborníků patřil svého času mezi největší brankářské talenty.

V roce 2016 získal Vezina Trophy pro nejlepšího gólmana v NHL, o rok později si odnesl Jennings Trophy za nejnižší průměr inkasovaných branek a za další rok zvedl nad hlavu Stanley Cup. Jenže v klubu mu začal dýchat na záda šikovný mladý Rus Ilja Samsonov a zkušený gólman se v roce 2020 stěhoval z Washingtonu do Vancouveru. Vydržel tam rok, další sezonu strávil v Dallasu a v roce 2022 ukončil ve 32 letech kariéru. Odchytal během ní v NHL 513 utkání s úspěšností zásahů 91,5 %. V play-off si vedl ještě lépe – v 97 zápasech nepustil za svá záda 92,6 % puků, které mířily na jeho branku.

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 72 / 100

# 71 – Jevgenij Malkin (Rusko)

Malkin.jpg

Když má svůj den, není na světě lepšího hokejisty. Bruslí jako Sergej Fjodorov, umí si pokrýt puk jako Jaromír Jágr a dokáže prosvištět mezi obránci jako Mario Lemieux. To je stručná vizitka Jevgenije Malkina.

Čerstvě osmatřicetiletý forvard má na kontě tři sezony, ve kterých nasbíral v základní části NHL přes sto bodů, a kdyby odehrál všechny zápasy v některých z minulých ročníků, nejspíš by se přes tuto hranici dostal víckrát. V Pittsburghu si ho smluvně pojistili do roku 2026 a vyplácí mu průměrně ročně 6,5 milionu dolarů, což jsou na hráče v jeho věku hodně velké peníze.

Trojnásobný vítěz Stanley Cupu NHL odehrál už přes 1145 utkání a drží si skvělý průměr více než bodu na utkání (1,13). Více než bod na utkání má také ve statistikách play-off.

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 73 / 100

# 72 – Sergej Bobrovskij (Rusko)

Sergej Bobrovskij-Florida1.jpg

Když Sergej Bobrovskij získal v roce 2013 v dresu Columbusu Vezina Trophy pro nejlepšího brankáře soutěže, museli si asi manažeři Philadelphie rvát vlasy z hlavy. A když to samé zvládl ještě o čtyři léta později, asi jen smutně kroutili holými lebkami, jak mohli dopustit, aby v roce 2012 odešel z klubu.

Bobrovskij je jedním z hráčů, který nikdy neprošel draftem. Flyers ukořistili talentovaného brankáře z Metallurgu Novokuzněck, v jehož dresu zářil v KHL. Mladý Rus hned v prvním ročníku v NHL odchytal 54 zápasů a byl jedničkou mezi tyčemi, ale vyřazovací boje se mu moc nepovedly. V dalším roce kleslo jeho vytížení na polovinu a po sezoně byl vyměněn za tři výběry v draftu do Columbusu. V novém působišti se Bobrovského talent rozzářil naplno a stal se jednou z největších hvězd v zámořských brankovištích.

V roce 2019 už jako brankářská superhvězda zamířil na Floridu, kde podepsal sedmiletý kontrakt, z něhož mu zbývají odkrojit ještě dvě sezony. Minulý ročník byl jeho nejpovedenějším v kariéře, protože dovedl Panthers až do finále Stanley Cupu, v němž mužstvo porazilo po dechberoucí bitvě Edmonton 4:3 na zápasy. V září oslaví 36. narozeniny a už patří mezi největší brankářské osobnosti v historii NHL.

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 74 / 100

# 73 – Tyler Toffoli (Kanada)

Tyler Toffoli-New Jersey.jpg

Tylera Toffoliho si vybrali Kings v draftu roku 2010 jako 47. hráče v celkovém pořadí a jak se ukázalo, vsadili na správného koně. Dokonale totiž zapadl do herního systému Los Angeles, kde se etabloval v jednoho z důležitých členů týmu. Je to dynamický bruslař se skvělými ofenzivními instinkty. Má vynikající a přesnou střelu, umí však také vytvářet spoustu šancí pro spoluhráče. Díky bruslařským schopnostem a úžasné akceleraci je dokonalým hráčem pro oslabení.

V roce 2014 pomohl kalifornskému klubu k zisku Stanley Cupu a v průběhu ročníku 2019/20 se poprvé stěhoval do jiného klubu – na rok zakotvil v Montrealu, odkud se postupně přes angažmá v Calgary, New Jersey a Winnipegu dostal do San Jose, kde si odbude premiéru v nadcházející sezoně. V NHL dosud odehrál 812 utkání a posbíral 521 bodů (260+261). V play-off má na kontě 93 střetnutí a 46 bodů (20+26).

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 75 / 100

# 74 – John Carlson (USA)

John Carlson.jpg

V roce 2010 pomohl John Carlson celku Spojených států vyhrát zlaté medaile na juniorském mistrovství světa v Kanadě vítězným gólem ve finále proti domácímu výběru. Od té doby nosí přezdívku „Real American Hero“ – Opravdový americký hrdina. Carlson patří k nejtalentovanějším obráncům v NHL několika posledních desetiletí, což potvrzuje už několik sezon vrchovatou měrou.

Hráč, jehož si Washington vybral v roce 2008 hned v prvním kole draftu, už odehrál v NHL skoro tisíc zápasů a dlouhodobě patří mezi nadprůměrně produktivní beky. Dosud zaznamenal 674 bodů a je vůbec nejproduktivnějším zadákem v dějinách Capitals.

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 76 / 100

# 75 – Hal Gill (USA)

Hal Gill.jpg

Americký obránce Hal Gill na přelomu tisíciletí pravidelně reprezentoval Spojené státy na světových šampionátech a v roce 2004, kdy byla v NHL výluka a on hrál ve Finsku, pomohl týmu k bronzovým medailím. Zbylé čtyři účasti na mistrovství světa zaznamenal jako hráč Bostonu. Bruins jej v roce 1993 draftovali v osmém kole a on byl pak klubu věrný až do konce sezony 2005/06, po níž odešel do Toronta. Odtud byl vytrejdován do Pittsburghu, což bylo jeho životní štěstí, protože s Penguins vyhrál v ročníku 2008/09 Stanley Cup. Poté zamířil do Montrealu, Nashvillu a jeho hokejová pouť skončila v sezoně 2013/14 ve Philadelphii. Během 16 sezon odehrál 1106 střetnutí a posbíral 184 bodů (36+148). Další 111 zápasů a šest bodů posbíral v play-off.

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 77 / 100

# 76 – P.K. Subban (Kanada)

PK Subban.jpg

Kanaďan P.K. Subban, jehož si v roce 2007 vybral ve druhém kole draftu Montreal, se stal o šest let později vítězem Norris Trophy pro nejlepšího zadáka ligy a dostal se do All-Star týmu NHL. Dlouhodobě patřil k nejproduktivnějším bekům v soutěži, ale v Nashvillu, kde působil od roku 2016, zřejmě vycítili, že dosáhl zenitu výkonnosti, a tak se ho zbavili a vytrejdovali ho do New Jersey, kde z něho byli zřejmě dost nešťastní. Pobíral totiž královský plat s průměrným ročním plněním devět milionů dolarů, ale byl už jen stínem hráče, jímž kdysi býval.

Přesto se za kariérou, kterou ukončil v roce 2022, může ohlédnout s uspokojením. Odehrál 834 střetnutí a zaznamenal 467 bodů. V play-off přidal 96 utkání a 62 bodů. V roce 2014 se podílel na zisku olympijského zlata v Soči.

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 78 / 100

# 77 – Ray Bourque (Kanada)

Ray Bourque12.jpg

Ray Bourque je některými fanoušky a hokejovými odborníky dodnes považován za možná nejlepšího beka v historii NHL. Od roku 1979 až do roku 2000 byl věrný Bostonu, ale ani jedenkrát se nedočkal Stanley Cupu. Výměna do Colorada měla být pro devětatřicetiletého matadora poslední šancí, jak dostat na pohár svoje jméno. Přáli mu to všichni – spoluhráči i soupeři.

Bezprostředně po přestupu k Lavinám se sice ze zisku Stanley Cupu neradoval, ale nechal se přesvědčit, aby odehrál ještě jednu sezonu, v níž se mu jeho celoživotní sen nakonec splnil. Hráči Colorada se po zisku nejcennější trofeje netajili tím, že právě Bourque a jeho vášnivá touha po poháru pro ně byla největší inspirací.

Během 23 sezon v NHL nasbíral v základní části NHL 1579 bodů (410+1169), devatenáctkrát si zahrál v Utkání hvězd, pětkrát získal Norris Trophy pro nejlepšího obránce soutěže a v roce 1980 se stal nejlepším nováčkem sezony.

Když se kdysi novináři zeptali kouče a později generálního manažera Bostonu Harryho Sindena, zda by měl na poslední minutu utkání v týmu raději Bobbyho Orra nebo Raye Bourquea, odpověděl takto: „Kdybychom potřebovali dát gól, bral bych Orra, ale kdybychom bránili jednogólové vedení, neváhal bych nad Bourquem.“

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 79 / 100

# 78 – T.J. Brodie (Kanada)

T.J. Brodie-Toronto.jpg

V dlouhé historii NHL evidujeme jen 23 hokejistů, kteří nosili dres s číslem 78. Nejdéle tak činili čtyři borci po dobu čtyř sezon. Jedním z nich je i Kanaďan TJ. Brodie. Aktuálně čtyřiatřicetiletý obránce má dosud za sebou 14 sezon v elitní zámořské lize a s numerem 78 hraje od ročníku 2020/21 v Torontu. Mnohem déle – devět let – nosil v předchozím působišti v Calgary číslo 7. Borec, který prošel draftem ve čtvrtém kole v roce 2008, už odehrál v NHL 908 utkání a posbíral 348 bodů (56+292). V play-off se objevil v 56 zápasech (5+17).

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 80 / 100

# 79 – Andrej Markov (Rusko)

Andrej Markov.jpg

Když si skauti Montrealu vybrali v roce 1998 až v šestém kole draftu ruského zadáka Andreje Markova, určitě netušili, jaké udělali terno. Odchovanec Chimiku Voskreensk odkroutil v zámoří 16 sezon, během nichž patřil k defenzívní elitě NHL.

Kuriózní je, že se Markov během draftu, který tehdy probíhal v Buffalu, tak nudil, že odešel ze sálu nakoupit dárky pro své blízké, a ve chvíli, kdy si ho Canadiens vybrali, nebyl přítomen. Následně se stal legendou Montrealu. Momentálně je spolu s Guyem Lapointem druhým nejproduktivnějším obráncem v historii klubu.

Po draftu strávil Markov ještě dvě sezony v Rusku a v obou byl vyhlášen nejlepším obráncem soutěže. Válel v dresu Dynama Moskva a poté, co klubu pomohl v ročníku 1999/2000 k mistrovskému titulu a byl vyhlášen nejužitečnějším hráčem soutěže, se vydal do zámoří.

První smlouvu v NHL podepsal, když mu bylo 21 let v červenci roku 2000. Velmi rychle se etabloval v sestavě Canadiens a v premiérové sezoně zaznamenal v 63 zápasech 23 bodů (6+17). Když elitní zámořskou opuštěl, odehrál 990 zápasů v základní části soutěže, ve kterých si připsal do statistik 572 bodů (119+453). Dalších 89 utkání zvládl v play-off s bilancí pět branek a 27 nahrávek.

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 81 / 100

# 80 – Kevin Weekes (Kanada)

Kevin Weekes.jpg

Kanadského gólmana Steva Weekse draftovali v roce 1978 v jedenáctém kole New York Rangers. Na Madison Square Garden také odstartoval kariéru v NHL a působil tam čtyři roky. Následoval stejný počet sezon v Hartfordu, pak více než tříletá štace ve Vancouveru, odkud se na závěr kariéry přesunul v roce 1991 do New Yorku Islanders. V klubu však neodehrál ani jednu celou sezonu a byl vytrejdován do Los Angeles. Ve statistikách zanechal 348 odchytaných utkání a úspěšnost zásahů 90,3 %. V play-off zasáhl do devíti utkání.

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 82 / 100

# 81 – Marián Hossa (Slovensko)

Marián Hossa1.jpg

Marián Hossa se objevil v NHL v roce 1998. V éře, kdy hráči sbírali nejméně kanadských bodů v dějinách soutěže, si držel průměr téměř jednoho bodu na utkání a patřil mezi absolutní elitu. A to je nutné vzít v úvahu, že nebyl jen čistokrevným forvardem, ale zodpovědně plnil i defenzivní úkoly.

Hossa byl jedním z nejšpičkovějších hráčů své generace a patří mezi nejlépe bránící útočníky v NHL. Třikrát výrazně pomohl Chicagu k zisku Stanley Cupu, je ale překvapivé, že přes všechny jeho nepopiratelné kvality a úspěchy se nikdy nedočkal individuálního ocenění. V hlasování o Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče soutěže nebyl nikdy výše než na desáté příčce. Snad ještě víc ohromuje skutečnost, že nikdy nezískal Selke Trophy pro nejlépe bránícího útočníka. Nejvýš se umístil na 12. místě.

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 83 / 100

# 82 – Martin Straka (Česká republika)

Martin Straka-Pittsburgh.jpg

Martin Straka vyhrál s Plzní v roce 2013 českou extraligu a splnil si tak jeden velký sen. Velmi dobře na něj vzpomínají také v NHL, v níž se poprvé objevil v sezoně 1992/93. I za mořem byl ochotný na ledě nechat duši a proto byl v Pittsburghu, Ottawě, New Yorku Islanders, Floridě, Los Angeles a New Yorku Rangers velmi populární. Kariéru v zámoří zakončil s bilancí 257 nastřílených gólů.

Ve vyřazovacích bojích si zahrál jedenáctkrát v dresu tří klubů a odehrál v nich 106 střetnutí, ve kterých zaznamenal 70 bodů (26+44). Dvakrát se dostal do semifinále, ale finále pro něj zůstalo uzavřené.

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 84 / 100

# 83 – Aleš Hemský (Česká republika)

Aleš Hemský.jpg

Nenechte se zmást jeho posledními sezonami v Dallasu a v Montrealu. Parádní časy zažil Aleš Hemský v dresu Oilers. Ve své nejlepší sezoně 2005/06 nastřádal v Edmontonu v 81 zápasech základní části 77 bodů (19+58). Dokonce i v premiérovém ročníku v NHL měl po 59 utkáních na kontě 30 bodů.

Z pohledu čísel je možná kariéra Aleše Hemského v NHL průměrná, na druhou stranu je však třeba poznamenat, že v průběhu závěrečných sezon ho sužovaly zdravotní problémy, ale když byl na ledě, odváděl pro mužstvo spoustu „neviditelné“ černé práce. V dubnu roku 2015 podstoupil operaci kyčelního kloubu, definitivně ukončil kariéru v roce 2020.

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 85 / 100

# 84 – Michail Grabovskij (Bělorusko)

Michail Grabovskij-Toronto.jpg

Že by číslo 84 bylo v NHL nějak populární, o tom by se dalo s úspěchem pochybovat. Ve více než stoleté historii soutěže jen nosilo na dresu jen 18 hráčů, většinou jen jednu či dvě sezony. Nejdéle hrál s tímto numerem běloruský forvard Michail Grabovskij, a to pět let.

Canadiens si tohoto útočníka vybrali v pátém kole draftu v roce 2004 a o dva roky později se poprvé objevil na ledě v NHL. Nakonec v dresu Habs odehrál jen 27 utkání. Stěžoval si na malou vytíženost a poté, co ho trenér posadil na střídačku během utkání proti Phoenixu, se urazil, opustil tým a odletěl za svým agentem do Los Angeles. Tím jeho angažmá v Montrealu skončilo a v létě roku 2008 byl vyměněn do Toronta.

V dresu Maple Leafs pak prožil pět povedených a produktivních sezon. V roce 2013 zamířil do Washingtonu a pak si ještě zahrál v New Yorku Islanders. Když se s NHL loučil, měl na kontě 534 odehraných utkání a 296 bodů (125+171).

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 86 / 100

# 85 – Petr Klíma (Česká republika)

Petr Klíma.jpg

Petr Klíma odehrál v NHL 786 zápasů, ve kterých nastřádal 573 kanadských bodů (313+260). Začínal v Detroitu, pokračoval v Edmontonu, hrál také za Tampu Bay, Los Angeles a Pittsburgh. Zámořskou kariéru ukončil po 14 letech znovu v dresu Red Wings.

Nejvýraznějšího úspěchu dosáhl v sezoně 1989/90 s Oilers, s nimiž získal Stanley Cup. Edmonton porazil Boston 4:1 na zápasy a Klíma byl hrdinou jednoho z nich. V 116. minutě prvního duelu rozhodl a stal se prvním českým finálovým střelcem v historii.

Pokračování 87 / 100

# 86 – Nikita Kučerov (Rusko)

Nikita Kučerov.jpg

Ruský útočník Tampy Bay LIghtning Nikita Kučerov už získal dvakrát Art Ross Trophy pro nejproduktivnějšího hráče základní části NHL, Hart Trophy pro nejužitečnějšího hokejistu i Ted Lindsay Award. A také dvakrát pomohl vybojovat Bleskům Stanley Cup. Jednatřicetiletý borec patří už několik let k nejzářivějším hvězdám elitní zámořské ligy.

Ve floridském klubu dobře věděli, že osmiletá smlouva, která mu až do roku 2027 zajistí průměrný roční příjem ve výši 9,5 milionu dolarů, je skvělou investicí do budoucnosti. V aktuální sezoně mu přistane na účtu deset milionů dolarů a nejspíše to budou opět velmi dobře vynaložené peníze.

Ve vyřazovacích bojích chyběl od svého vstupu do NHL pouze jedenkrát (v sezoně 2016/17), jinak patří vždy k největším osobnostem play-off. Dvakrát se v soubojích o Stanley Cup dostal nad třicetibodovou hranici – a jeho tým pokaždé vyhrál nejcennější trofej. Osobním maximem je pro něj 34 bodů (7+27) z ročníku 2019/20.

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 88 / 100

# 87 – Sidney Crosby (Kanada)

Sidney Crosby.jpg

Co dělá ze Sidneyho Crosbyho jednoho z nejlepších útočníků v NHL? Maličkosti. Ve všem je o krůček před svými soupeři – nejen v bruslení, ale především v myšlení. Stejně jako kdysi Wayne Gretzky dokáže vymyslet úžasné věci, které často jeho spoluhráči ani nestíhají pochopit.

Že má výjimečný talent, to se vědělo už velmi záhy. Ještě než byl draftován, skloňovala se v souvislosti s jeho jménem jména hokejových legend – Lemieuxe, Gretzkyho či Yzermana. Crosbyho výkony však nakonec předčily všechna očekávání. Dokázal, že je neobyčejným hokejistou, který v sobě snoubí vynikajícího bruslaře, vytříbeného technika, tvůrce hry, excelentního nahrávače, výborného a pohotového střelce s neomylným čichem na góly, jenž navíc umí číst skvěle hru a má nadprůměrnou úspěšnost na buly.

V sedmatřiceti letech už má vitríny nacpané cennými trofejemi a na většinu individuálních ocenění se nejspíš práší někde ve sklepě, protože je nemá kam dávat. Dvakrát vyhrál Art Ross Trophy pro nejproduktivnějšího hráče základní části NHL, dvakrát se radoval z Hart Trophy pro nejužitečnějšího hokejistu, v letech 2010 a 2017 si odnesl Maurice Richard Trophy a už třikrát dokázal vyhrál Stanley Cup. Kromě toho je dvojnásobným vítězem olympijských her (2010, 2014), mistrem světa a členem prestižního Triple Gold Clubu.

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 89 / 100

# 88 – Patrick Kane (USA)

Patrick Kane.jpg

Americký útočník Patrick Kane je řadu let jedním z nejlepších hokejistů na světě. Během dosavadní kariéry se už radoval z Art Ross Trophy pro nejproduktivnějšího hráče ligy a také ze zisku Hart Trophy pro nejužitečnějšího hokejistu v NHL. Stal se prvním rodilým Američanem, který toto ocenění získal. Je také držitelem Calder Trophy pro nejlepšího nováčka soutěže a s Chicagem třikrát vyválčil Stanley Cup. Za úspěch na ledě vděčí 178 centimetrů vysoký a 80 kilogramů vážící borec kromě jiného také neobyčejné obratnosti, hbitosti a technickým dovednostem.

Od chvíle, kdy byl v roce 2007 draftován jako první hráč v celkovém pořadí, spojil kariéru s Chicagem, ale v průběhu sezony 2022/23 klub opustil a zamířil do New Yorku Rangers, kde mu pak vypršela lukrativní osmiletá smlouva. Novou podepsal až v průběhu minulého ročníku a upsal se na jeden rok Detroitu. Proslýchalo se, že by se mohl opět vrátit do Chicaga, ale nakonec prodloužil o rok kontrakt ve městě automobilů, kde v listopadu oslaví 36. narozeniny.

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 90 / 100

# 89 – Alexandr Mogilnyj (Rusko)

Alexandr Mogilnyj.jpg

Alexandr Mogilnyj byl prvním ruským hokejistou, který přeběhl ze Sovětského svazu do zámoří, aby mohl hrát NHL. Do elitní ligy naskočil v sezoně 1989/90 v dresu Buffala, v němž odehrál šest sezon. Následně hrál ve Vancouveru, New Jersey a Torontu. Dvakrát během kariéry překonal stobodovou hranici. V ročníku 1992/93 nastřílel v 77 zápasech základní části 76 branek, což je dodnes rekordní výkon pro ruského hráče za sezonu.

V roce 2000, po výměně z Vancouveru, pomohl New Jersey vybojovat Stanley Cup. Šestkrát si zahrál v All-Star Game, získal Maurice Richards Trophy pro nejlepšího kanonýra sezony Lady Byng Trophy pro největšího gentlemana v NHL. Když se v roce 2006 s prestižní soutěží rozloučil, měl na kontě 990 střetnutí a 1032 bodů (473+559). Dalších 124 utkání a 86 bodů posbíral ve vyřazovacích bojích.

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 91 / 100

# 90 – Ryan O’Reilly (Kanada)

COL-DET.jpg

Když v roce 2019 celek St. Louis překvapivě vyhrál Stanley Cup, lví zásluhu na tom měl také kanadský centr Ryan O’Reilly. K Bluesmanům přišel v létě 2018 z Buffala a okamžitě zapadl jako přesné kolečko do soukolí mužstva.

O’Reilly je skvělý střední útočník, který vedle vysoké produktivity špičkově brání a odvádí neuvěřitelné množství černé práce. Je excelentní na buly, nepostradatelný v přesilovkách i při hře pět na pět, zkrátka komplexní moderní hokejista. O jeho kvalitách svědčí řada prestižních individuálních ocenění – získal Lady Byng Trophy, Conn Smythe Trophy aj. Selke Trophy. Nyní je hráčem Nashvillu.

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 92 / 100

# 91 – Sergej Fjodorov (Rusko)

Sergej Fjodorov.jpg

Když temperamentní ruský útočník Sergej Fjodorov ukončil v roce 2009 kariéru v NHL, měl na kontě 1248 zápasů a téměř stejný počet kanadských bodů (1179). Třikrát vyhrál s Detroitem Stanley Cup, dvakrát se se Sovětským svazem radoval z titulu mistra světa a jednou jej zvedl nad hlavu už v dresu Ruska.

Fjodorov byl univerzální hokejista, který byl smrtelně nebezpečný v ofenzivní činnosti, ale uměl se dobře ohánět i před vlastní brankou a účinně pomáhal obráncům. Jeho největší chvíle přicházely v play-off, kdy patřil k nepostradatelným vůdcům a tahounům týmu.

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 93 / 100

# 92 – Rick Tocchet (Kanada)

Tocchet.jpg

Od Kanaďana Ricka Toccheta se v NHL na začátku jeho kariéry moc nečekalo. Byl to hráč, jehož si Philadelphia v roce 1983 vybrala až v šestém kole draftu, nicméně on všem expertům pořádně vytřel zrak. Ani ne tím, že nadprůměrně často zahříval trestnou lavici kvůli mnohdy až hrubým faulům nebo rvačkám, ale protože k tvrdosti dokázal přidat i velký kus hokejového umění.

Tocchet se postupně vypracoval v jednoho z klíčových hráčů Philadelphie a v sezoně 1991/92, když mu bylo pouhých 23 let, se stal dokonce kapitánem týmu. To už měl za sebou ročník, v němž dokázal nasbírat 96 bodů za 37 branek a 59 asistencí.

V roce 1992 ho Flyers vytrejdovali do Pittsburghu, kde zažil z individuálního pohledu vůbec nejlepší sezonu v NHL. V ročníku 1992/93 zaznamenal v základní části 109 bodů za 48 gólů a 61 nahrávek. Nebojácný a nesmírně pracovitý forvard strávil v NHL 18 sezon, během nichž se jednou radoval ze zisku Stanley Cupu.

Pokračování 94 / 100

# 93 – Doug Gilmour (Kanada)

Doug Gilmour.jpg

Na začátku roku 1992 se uskutečnil obchod mezi dvěma kanadskými kluby. Calgary Flames tehdy pustili osmadvacetiletého Douga Gilmoura do Toronta. Zkušený centr už měl za sebou devět sezon v NHL, které strávil v St. Louis Blues a v Calgary, a s průměrem jednoho bodu na zápas byl uznávanou osobností soutěže.

Gilmour se pak stal jedním z největších velikánů v historii Toronta. Byl vůdčí osobností týmu na ledě i v kabině a hned v první kompletní sezoně po přestupu zaznamenal v 83 zápasech základní části 127 bodů (32+95). V dalším ročníku se opět dostal přes stovku (27 gólů a 84 nahrávek).

Když v roce 1997 opouštěl kanadský klub jako kapitán, mnozí příznivci Toronta plakali. I přes nevysokou postavu hrál Gilmour agresivním a tvrdým stylem, který fanoušci milovali. V roce 2011 byl uveden do Hokejové síně slávy.

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 95 / 100

# 94 – Ryan Smyth (Kanada)

Ryan Smyth.jpg

Z 24 hokejistů, kteří v NHL kdy nosili na dresu číslo 94, s ním kanadský forvard Ryan Smyth strávil nejvíc času – celkem 18 sezon. Během nich odehrál 1270 utkání a posbíral do historických análů 842 bodů (386+456). Ve vyřazovacích bojích si připsal na konto 59 bodů (28+31 v 93 zápasech.

Do NHL byl draftován v roce 1994 z šestého místa Edmontonem, kde strávil 15 povedených ročníků. Hrál také v Los Angeles, Coloradu a New Yorku Islanders. Stanley Cup nikdy nevyhrál, je ale dvojnásobným mistrem světa, olympijským vítězem a šampionem ze Světového poháru.

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 96 / 100

# 95 – Matt Duchene (Kanada)

Matt Duchene-Nashville1.jpg

Když si v roce 2009 vybralo Colorado útočníka Matta Duchenea jako třetího hráče v celkovém pořadí draftu, očekávali skauti a experti, že se z něho stane hvězda NHL. Svůj obrovský hokejový potenciál zřejmě nenaplňoval úplně na sto procent. Měl smůlu, že působil v dresu Avalanche v období, kdy patřil klub k nejhorším v lize.

V roce 2018 byl vyrejdován do Ottawy a o rok později se nakrátko ocitl v Columbusu. Od roku 2019 byl čtyři roky hráčem Nashvillu, kde se jeho talent konečně rozzářil. Sezona 2021/22 byla zatím jeho nejlepší v kariéře. V 78 zápasech posbíral 86 bodů za 43 branek a stejný počet asistencí a byl druhým nejproduktivnějším hráčem mužstva. Vzhledem k tomu, že jeho obvyklým průměrem bylo jen něco málo přes dvacet gólů v základní části, byl to extrémní ročník, který už zřejmě nikdy nezopakuje.

V 33 letech má za sebou 15 sezon v NHL, kde odehrál 1056 utkání a nasbíral 809 bodů (341+468). Může se chlubit dvěma tituly mistra světa, olympijským zlatem a triumfem na Světovém poháru. Momentálně je hráčem Dallasu.

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 97 / 100

# 96 – Mikko Rantanen (Finsko)

Mikko Rantanen-Colorado.jpg

Finský útočník Mikko Rantanen strávil svou poslední sezonu v Evropě v dresu TPS Turku (2014/15) a navzdory útlému hokejovému věku (bylo mu tehdy 18 let) měl funkci asistenta kapitána. To dost vypovídá o jeho talentu. Byla to tenkrát už jeho třetí sezona mezi dospělými – poprvé naskočil do seniorské soutěže, když mu bylo šestnáct let.

Rantanen se představil dvakrát na mistrovství světa juniorů. V roce 2015 dal v pěti zápasech čtyři góly a patřil k nejvýraznějším postavám finského týmu, kterému pomohl ke stříbrným medailím. O rok později už vedl mladý výběr Suomi jako kapitán a přispěl k titulu světových šampionů pěti body v sedmi duelech.

Téměř dvoumetrový a skoro metrák vážící obr je typem hráče, který se valí k brance jako tank a je jen těžko k zastavení. Dokáže tvrdě pracovat v soubojích u hrazení a je nesmírně platný v důležitých momentech zápasů, což předváděl už v nižší soutěži AHL, v níž v sezoně 2015/16 doslova zářil a stal se nejlepším nováčkem ligy.

Je to hokejista silný na puku, který má kreativní schopnosti, z nichž těží jeho spoluhráči. Jde spíše o tvůrce hry než o střelce gólů, a často preferuje přihrávku před střelou na branku. Není to sice nijak excelentní bruslař, ale nedostatky vynahrazuje agilitou, a to i v obranné činnosti, kde je díky svým fyzickým dispozicím hodně platný. I díky jeho schopnostem Colorado vyhrálo v roce 2022 Stanley Cup.

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 98 / 100

# 97 – Connor McDavid (Kanada)

Connor McDavid1.jpg

„Nový Great One.“ Přesně tak mluvili hokejoví experti o Kanaďanovi Connorovi McDavidovi před draftem v roce 2015 a nadšeně ho přirovnávali k největší legendě světového hokeje. A opravdu - Gretzkymu vyrostl zdatný následovník.

Nebýt toho, že kvůli zranění zmeškal polovinu své premiérové sezony (2015/16), nejspíš by dostal Calder Trophy pro nejlepšího nováčka v NHL. Sám velký Wayne Gretzky prohlásil, že jde o nejlepšího hokejistu, který vstoupil do NHL v posledních 30 až 40 letech.

Jen letmý pohled na jeho statistiky naznačuje, jak velký potenciál v něm dřímá. Dosud posbíral v 645 zápasech 982 bodů za 335 branek a 647 nahrávek a pětkrát se stal nejproduktivnějším hráčem soutěže. Přesilovky Edmontonu si bez jeho přítomnosti na ledě nelze představit.

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 99 / 100

# 98 – Michail Sergačov (Rusko)

Michail Sergačjov.jpg

Pouhých sedm hokejistů nosilo v NHL na dresu číslo 98. Suverénně nejdéle je má na zádech ruský bek Michail Sergačov. V roce 2016 se stal devátým hráčem draftu, když po něm sáhl Montreal. Jenže v dresu Habs dostal šanci pouze ve čtyřech zápasech a kanadský klub talentovaného mladíka vyměnil do Tampy Bay. Nic lepšího ho nemohlo potkat. V kádru Lightning se rychle etabloval v oporu týmu a dvakrát se výraznou měrou zasloužil o zisk Stanley Cupu.

Fantastický bruslař s vynikajícím periferním viděním a dokonalými hokejovými instinkty se letos v létě s floridským klub rozloučil, jelikož byl vytrejdován do Utahu, kde bude oblékat dres nováčka elitní zámořské ligy. Bronzový medailista z mistrovství světa v roce 2019 má dosud na kontě v NHL 475 střetnutí a 257 bodů (48+209). V bojích o Stanley Cup odehrál rovnou stovku zápasů a posbíral v nich 34 bodů (9+25).

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 100 / 100

# 99 – Wayne Gretzky (Kanada)

Wayne Gretzky1.jpg

To nejlepší na konec, dalo by se říci, a skutečně je to tak. Wayne Gretzky - „The Great One“. Přezdívka, kterou dostal, vyjadřuje všechno, čím byl tento kanadský centr pro hokej. Vytvořil 40 rekordů v základní části, 15 rekordů v play-off, s Edmontonem Oilers vyhrál čtyřikrát Stanley Cup, získal desetkrát Art Ross Trophy, devětkrát Hart Memorial Trophy, pětkrát Lester B. Pearson Award a Lady Byng Memorial Trophy, dvakrát Conn Smythe Trophy.

Jediné, co mu bylo v hráčské kariéře upřeno, je titul olympijských vítězů. V roce 1998 favorizovaní Kanaďané na hrách v japonském Naganu prohráli v semifinále s českým výběrem a do boje o zlato nepostoupili.

Gretzky je jediným hráčem, který kdy v NHL za sezonu nastřádal do statistik přes 200 bodů, a to celkem čtyřikrát. V patnácti ročnících NHL nasbíral přes sto bodů, třináctkrát v nepřerušené sérii. O jeho výjimečnosti svědčí i fakt, že číslo 99, které nosil na dresu, bylo vyřazeno a v NHL ho už nikdo nikdy nevyužije.

Foto: Profimedia.cz

Doporučujeme

Články odjinud