Existuje ještě jedna kategorie a v ní jsou volby, které se nepovedly. Tyto výběry jsou důkazem, že i mistr skaut se někdy utne a sebelepší profesionál prostě nemůže předvídat, jak kariéru sportovce ovlivní kupříkladu častá zranění.
V následujících kapitolách si můžete připomenout hokejisty, po kterých v draftu NHL sáhly kluby jako po prvních v pořadí, ale respektovaní hráči se z nich nikdy nestali. Je mezi nimi i jeden český zástupce.
Rick DiPietro, 2000 – New York Islanders
Zpočátku nadějná volba, pak balvan na noze Ostrovanů. Kombinace zranění a pohádkové dlouhodobé smlouvy neudělala dobrotu.
Špatný brankář to rozhodně nebyl, jinak by se Rick DiPietro těžko postavil mezi tyče kupříkladu na olympiádě v Turíně či na Světovém poháru, nezachytal by si v All Stars Game. Nicméně fakt, že jen ve čtyřech sezonách odchytal nadpoloviční většinu utkání v základní části, hovoří jasně.
Celkem se propracoval na cifru 318 utkání ve slavné soutěži. Další už nepřidá, protože ho Islanders ze zbytku mamutího patnáctiletého kontraktu vyplatili. Ještě v sezoně 2013/14 chytal v nižší soutěži AHL, po ní ukončil kariéru.
Foto: Profimedia.cz
Patrik Štefan, 1999 – Atlanta Trashers
I v tomto seznamu nalezneme českou stopu. Druhý tuzemský hráč, který si mohl do životopisu napsat „byl jsem jedničkou draftu“, bohužel neměl po většinu následné kariéry na růžích ustláno.
Nic tomu zpočátku nenasvědčovalo – extraligu hrál v sedmnácti letech, v draftu předčil bratry Sedinovy a v nováčkovské sezoně nastřádal 25 kanadských bodů. Jenže pak přišlo zranění. Ne první a rozhodně ne poslední.
DRAFT NHL 1999: 10 podceněných hokejistů, z nichž se staly persony
Další roky trochu paběrkoval, hrál dokonce na farmě. K jeho cti je třeba říci, že na sobě poctivě dřel, stal se z něj velmi dobře bránící útočník.
Nakonec si zahrál i na mistrovství světa a v NHL nastřádal 455 utkání. Na jedničku draftu je to ale přece jen trochu málo. Dnes Patrik Štefan ve vzpomínkách hokejových fanoušků zůstává zařazený spíše jako smolař (ať už se jedná o jeho častá zranění, či o jeho slavný pád před prázdnou brankou v utkání Dallasu s Edmontonem, po kterém srovnal Aleš Hemský).
Foto: Profimedia.cz
Alexandre Daigle, 1993 – Ottawa Senators
Jednička draftu, hvězdný kontrakt a slibná budoucnost. Takový byl jeho začátek v Ottawě. A výsledek? Dvakrát 51 bodů za sezonu. Lepší Alexandre Daigle nikdy nebyl a v roce 1998 byl vyměněn do Philadelphie. Ani tam ale dlouho nevydržel, putoval mezi kluby a na nějakou dobu dokonce přerušil kariéru.
V roce 2004 si v dresu Minnesoty své bodové maximum dorovnal, ale nepřekročil. Kariéru zakončil ve Švýcarsku.
Jistě, nedá se hovořit, že by měl za sebou špatné hokejové roky, ale platí totéž, co u všech kolegů v tomto výběru – jednička draftu by měla mít na víc. Zejména uvážíme-li, že v témže roce se až po něm dostalo na Kariyu, Prongera či třeba Arnotta.
Foto: Profimedia.cz
Gord Kluzak, 1982 – Boston Bruins
Boston Gorda Kluzaka draftoval, i když měl informace o hráčových zdravotních problémech. Výsledkem pak byly dvě kompletně promaroděné sezony. V některých dalších pak nastřádal tento zadák jen pár utkání.
Koleno pak definitivně ukončilo Kluzakovu kariéru, během které stihl tento „Medvěd“ odehrát necelé tři stovky zápasů v NHL. To je slabý výčet ve srovnání s hráči, kteří v draftu v roce 1982 následovali po něm – figurují v něm například Scott Stevens, Brian Bellows, Dave Andreychuk či Doug Gilmour.
André Veilleux, Claude Gauthier, Rick Pagnutti
Ve výčtu by nemělo chybět trio André Veilleux, Claudie Gauthier, Rick Pagnutti. Co mají tito tři hráči společného? Ano, hádáte správně, stali se (shodou okolností takřka po sobě) jedničkami draftu. A co dál? Nezahráli si ani jeden zápas v NHL.
Je ovšem třeba uvážit, že se jednalo o druhý, třetí a pátý draft v historii NHL a dnešní dobu s tehdejší opravdu nelze srovnávat. Jména tedy uvádíme spíše jako kuriozitu.