Slibný začátek kariéry může vystřelit mladého hráče k fotbalovým výšinám a nasměrovat ho na hvězdnou dráhu. Ale často znamená také pravý opak. Velký humbuk, který se kolem talentované hvězdičky spustí, dokáže zadusit její potenciál.
Dá v osmnácti letech dva nebo tři góly v jednom zápase a okamžitě jsou z něj novináři a fanoušci na větvi. Takový fotbalista je hned pasován na budoucí superhvězdu, je pod pozorným dohledem a čekají se od něho velké věci. Jenže ne každému mladému hráči vyhovuje mediální zájem, který se kolem něj vytvoří. Oč více se jeho jméno objevuje v tisku, o to bezkrevnější jsou výkony na hřišti a začíná se hovořit o přecenění jeho schopností.
Často se stane, že opěvované „budoucí hvězdy“ mají prostě smůlu. Jednou je to zranění, jindy špatný přestup, neshody s trenérem nebo příliš velká konkurence na postu, kde hráč působí. A pak přichází střemhlavý pád dolů, který je občas skoro stejně rychlý jako byl kdysi vzlet vzhůru. V takových případech mluvíme o zmarněných nadějích.
Možná nejvíc jsou tyto vzlety a propady vidět v anglickém fotbale, který je pod drobnohledem fanoušků a novinářů z celého světa, protože tamní Premier League je mnohými označována za nejlepší soutěž na planetě. V následujících kapitolách a najdete desítku anglických fotbalistů, o kterých se na začátku jejich kariéry psalo a mluvilo jako o budoucích hvězdách, ale byla to jen bublina, která záhy splaskla.
Pokračování 2 / 11
10. Joe Cole
Přestože ofenzivního záložníka Joea Colea kdysi přirovnal Steven Gerrard k Lionelu Messimu, a navzdory tomu, že s Chelsea vyhrál třikrát anglickou Premier League a dalších sedm trofejí, zůstane už navždycky fotbalistou, od kterého se čekalo mnohem víc. Na hráče s tak obdivuhodným talentem, jaký dostal Cole do vínku, toho vlastně ani tak moc nedokázal.
Největší zklamání z jeho výkonů asi prožívali fanoušci anglické reprezentace, v níž prakticky nedokázal zhodnotit své výjimečné tvořivé schopnosti. V seniorském týmu Albionu si odbyl debut když mu bylo pouhých 20 let a tehdy se na jeho adresu pěly ódy o tom, že jednou povede národní tým k velkým úspěchům. Nikdy však nebyl schopen naplnit míru očekávání, kterou do něho fanoušci vkládali.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 3 / 11
9. Micah Richards
Micah Richards debutoval v národním dresu, když mu bylo pouhých 18 let v roce 2006, díky čemuž se stal nejmladším reprezentačním obráncem v historii anglického fotbalu. Tehdy měl na kontě „teprve“ 23 zápasů v profesionálním klubu, ale trenér Steve McLaren byl přesvědčen o jeho kvalitách a obrovském potenciálu, proto věřil v jeho světlou budoucnost.
Jenže McLarenovy prognózy se ukázaly jako liché. Richards odehrál od té doby za Anglii jen 13 zápasů. Poté, co byl zpočátku jedním z klíčových hráčů Manchesteru City, mezi lety 2012 a 2014 odehrál v Premier League jen devět duelů. Protože v sezoně 2013/14 nastoupil pouze do dvou utkání, nemohl dostat ani zlatou medaili za titul v ligové soutěži.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 4 / 11
8. Jermaine Pennant
Když v roce 1999 přestupoval v šestnácti letech Jermaine Pennant z Notts County do Arsenalu za rekordní dva miliony liber, vypadalo to, že má před sebou slavnou kariéru. Ale nedostatek disciplíny spojený se steskem nevyzrálého mladíka po domově způsobil, že z budoucí anglické hvězdy se stal pouhý fotbalový dělník.
Přestože odehrál 24 zápasů v dresu anglické reprezentace do 21 let, do seniorského výběru pozvánku nikdy nedostal. Protože toužil obléci reprezentační dres, chtěl přijmout irské občanství, ale jeho snaha o naturalizaci zůstala bez odezvy.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 5 / 11
7. Jonathan Woodgate
Po vydařených sezonách v Leedsu a v Newcastlu dostal obránce Jonathan Woodgate přestupovou nabídku, která se neodmítá. On ji také neodmítl a v srpnu roku 2004 se překvapivě stěhoval na San Bernabeu. Real Madrid za něho tehdy zaplatil 13,4 milionu liber.
Kvůli zranění si v premiérové sezoně ve španělské La Lize vůbec nezahrál. Poprvé se na hřišti v dresu královského klubu objevil až více než rok po podpisu smlouvy. Byl to ale smolný zápas – vstřelil v něm vlastní gól.
Jeho španělská bilance nakonec čítala jen 14 zápasů ve všech soutěžích. Později byl v anketě deníku Marca zvolen jako „nejhorší fotbalový přestup 21. století.“ Po anabázi na jihu Evropy se vrátil do Anglie, kde hájil v Premier League barvy Middlesbrough, Tottenhamu a Stoke City. Poslední čtyři sezony kariéry strávil v Middlesbrough ve druhé nejvyšší soutěži.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 6 / 11
6. Stewart Downing
Když v roce 2011 přestupoval za 20 milionů liber tehdy šestadvacetiletý Stewart Downing z Aston Villy do Liverpoolu, věštila se mu zářivá budoucnost. Jenže na Anfield Road velké naděje nenaplnil. Strávil tam dvě sezony, žádné zázraky nepředvedl a v létě roku 2013 se stěhoval za pouhých pět milionů liber do West Hamu.
Přitom levé křídlo považovali odborníci za velký příslib anglického fotbalu. O odchovanci Middlesbrough už v mládežnickém věku hovořili jako o jedné z budoucích opor reprezentace Albionu. Za národní tým nakonec odehrál 35 zápasů, ale nepodařilo se mu ani jednou skórovat.
Zavzpomínat na někdejší slávu dal snad jen během dvouletého angažmá ve West Hamu United, jenže v květnu roku 2015 se rozhodl, že se vrátí do mateřského klubu a pomůže Middlesbrough zpátky do nejvyšší soutěže. To se mu také povedlo, ale po jedné sezoně mezi elitou se mužstvo opět poroučelo o soutěž níž. Kariéru ukončil v roce 2021 v dresu Blacburnu Rovers.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 7 / 11
5. Andy Carroll
Jako by byl West Ham United odkladištěm někdejších velkých talentů, které nedokázaly rozkvést do fotbalové krásy. Stejně jako Stewartu Downingovi se věštila skvělá budoucnost také útočníkovi Andymu Carrollovi. A také on zamířil do West Hamu z Liverpoolu.
Story Andyho Carrolla se dost podobá příběhu Fernanda Torrese, jehož měl na Anfield Road nahradit. Je mezi nimi však rozdíl 15 milionů liber. Liverpool získal na konci ledna 2011 reprezentačního útočníka za 35 milionů liber z Newcastlu a on se za přestup odvděčil ve 44 ligových zápasech jen šesti góly.
Přestože liverpoolským fanouškům předvedl pár záblesků svého fotbalového talentu, zdaleka nenaplnil velká očekávání a v srpnu 2012 odešel na hostování do West Hamu, kde o rok později podepsal smlouvu na šest let. Liverpool za něj dostal 15 milionů liber a v klubu byli asi rádi, že je pryč.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 8 / 11
4. Kieron Dyer
Když hrál Kieron Dyer ještě jako teenager v Ipswichi, považovali ho experti za jeden z největších příslibů anglického fotbalu. Produkt tamní fotbalové akademie se přesunul ve věku 20 let za poměrně velké peníze (pět milionů liber) do Newcastlu, kde si rychle vybojoval místo v základní sestavě. Dostával také příležitosti v reprezentaci, i když zpravidla jen jako střídající hráč.
Jeho kariéru podstatně poznamenala zranění, ale také neprofesionální prohřešky. Když se angličtí fotbalisté neprobojovali na Euro v roce 2000, trojice reprezentantů, mezi nimiž byl i Kieron Dyer, se vypravila na dovolenou na Kypr, kde chtěli zapomenout na zklamání ze zbabrané kvalifikace. A protože nejlépe se zapomíná v objetí hezkých žen, sbalili tři holky a přivedli si je do hotelu. Fotografie z hýření se tehdy objevily na titulních stranách téměř všech světových médií. Poté, co Dyer nikdy nevyhrál žádnou trofej ani individuální ocenění, zůstane z jeho kariéry k zapamatování jen potyčka na hřišti s týmovým kolegou Lee Bowyerem z roku 2005.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 9 / 11
3. David Bentley
O Davidu Bentleym se říkalo, že se stane nástupcem Davida Beckhama v anglické reprezentaci. Odchovanec mládežnické akademie Arsenalu zažil v letech 2006 až 2008 dvě povedené sezony v Blackburnu, odkud se za 15 milionů liber (plus další dva za případný budoucí transfer) stěhoval do Tottenhamu.
Ve své druhé sezoně na White Hart Lane ho však připravil o místo v základní sestavě Aaron Lennon a od té doby se už nikde pořádně nechytil. Zkoušel to na hostování ve čtyřech klubech, ale nikde se neprosadil.
V roce 2014 už toho měl zřejmě plné kopačky a tak oznámil konec fotbalové kariéry. V pouhých 29 letech. Své rozhodnutí zdůvodnil tím, že ho opustila láska k fotbalu, ze kterého se stala vlivem peněz a sociálních médií pouhá robotická a předvídatelná hra.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 10 / 11
2. Francis Jeffers
Útočník Francis Jeffers byl jednou z poměrně drahých posil Arsenalu, kterou si vyhlédl manažer Arsene Wenger, a jež se vůbec neprosadila. Když ho v roce 2001 přivedl za osm milionů liber z Evertonu, měl se stát postrachem obranných řad soupeřů. Nakonec bylo všechno jinak.
Jeffers odehrál během necelých tří sezon za Arsenal jen 22 ligových zápasů, ve kterých nastřílel čtyři góly. Pak se stěhoval zpátky do Evertonu. Na vině byla částečně zranění, která jeho kariéru provázela, a částečně forma jeho kolegů z útoku. Prosadit se do základní sestavy přes Thierry Henryho a Sylvaina Wiltorda byl tehdy téměř nadlidský úkol. Od té doby pak vystřídal pořádnou řádku dalších klubů, ale nikde žádnou díru do fotbalového světa neudělal.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 11 / 11
1. Michael Johnson
Kariéra Micheala Johnsona je pěkným příkladem rozdílu mezi tím, co by „mohlo být“ a tím, co „opravdu je.“ Jeho sportovní příběh by mohl být klidně studijním materiálem, na kterém by se dalo pěkně popsat, jak bídně může skončit talentovaný fotbalista.
Johnson měl být tahounem národního týmu Anglie. V osmnácti letech debutoval v Premier League v dresu Manchesteru City a jeho tehdejší týmový kolega Dietmar Hamann o něm prohlásil, že je to „vynikající záložník,“ který mu připomíná Michaela Ballacka. Jenže častá zranění a psychické problémy ho posléze vyřadily ze sestavy.
V Manchesteru strávil pět sezon, ale nastoupil jen do 37 ligových zápasů a vstřelil dvě branky. Klub se snažil svému hráči pomoci, ale Johnson nikdy nedokázal zužitkovat svoje fotbalové nadání. Tehdejší kouč Roberto Mancini po jeho propuštění v lednu roku 2013 poznamenal: „Byl to chlapík s obrovským talentem. Jsem smutný z toho, jak dopadl.“
Foto: Profimedia.cz