Výběr v draftu NHL je tak trochu jako sázení na koně. I tady někdy favorit propadne a překvapí outsider.
Většinou se skauti trefí a hráči vybraní v úvodním kole se stanou oporami svých týmů, občas ale zmizí mezi průměrem a podprůměrem. V následujících kapitolách najdete deset talentů draftovaných od roku 2001 maximálně do desátého místa v celkovém pořadí, od kterých se hodně čekalo, ale velké naděje nenaplnili. Do výběru zařazujeme pouze borce, kteří prošli draftem do roku 2012 a mají momentálně aspoň 30 let.
Pokračování 2 / 24
23. Nail Jakupov (Rusko) – 1. volba v roce 2012 (Edmonton Oilers)
Zatím poslední ruskou jedničkou draftu byl Nail Jakupov. Talentovaného útočníka v roce 2012 ulovil Edmonton, který si od něho hodně sliboval. V první sezoně, kterou narušila stávka, posbíral solidních 31 bodů.
Jenže na nadějný rozjezd nenavázal, v ročníku 2013/14 si připsal bilanci 11+13, v dalších dvou sezonách to nebylo o moc lepší. Oilers od ruského supertalentu čekali daleko víc, a proto ho v roce 2016 vytrejdovali do St. Louis. Ani tam ale nepřesvědčil. V sezoně 2017/18 byl hráčem Colorada, ale mimořádné výkony nepředváděl, a tak v létě roku 2019 zamířil domů a upsal se Petrohradu. Následně byl hráčem Podolsku, Omsku a Nižněkamsku. V nadcházející sezoně bude hrát za čísnký Kunlun.
Do NHL už se (zřejmě) nikdy nevrátí. Odehrál v ní 350 utkání a zaznamenal 136 bodů. To je na jedničku draftu zatraceně málo. Ale i když bývá Jakupov často označován jako vůbec nejhorší první výběr v draftu NHL v historii, vezmeme-li v potaz výběry do desátého místa, tak úplně nejtragičtější není
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 3 / 24
22. Rostislav Olesz (Česká republika) – 7. volba v roce 2004 (Florida Panthers)
Vítkovický odchovanec Rostislav Olesz byl první volbou Panthers v draftu roku 2004. Už o rok později dostal šanci zahrát si v dresu floridského klubu v NHL. A nevedl si zle. V nováčkovské sezoně odehrál 59 utkání, ve kterých dal osm gólů a na dalších 13 přihrál.
Nejlepší sezonou na Floridě byla pro Olesze ta druhá, v níž se jedinkrát během kariéry v NHL dostal na hranici 30 kanadských bodů v základní části soutěže, když dal 11 gólů a na 19 nahrával. Český forvard měl však smůlu, že hrál v týmu, jenž si mohl nechat o postupu do play-off jen zdát. Ve vyřazovacích bojích si během šesti sezon nezahrál ani jednou.
Po sezoně 2010/11 z Floridy zamířil do Chicaga, kde však odehrál jen šest zápasů a většinu času strávil na farmě v Rockfordu. Poslední pokus prosadit se v NHL udělal v ročníku 2013/14, kdy zvládl deset utkání v dresu New Jersey Devils. Po sezoně se však vrátil do vlasti.
Rozhodně se nedá říct, že by Oleszova kariéra v NHL byla tragédií. Celkem během ní odehrál 365 střetnutí a posbíral 134 bodů (57+77). Od devítky draftu se ale na startu jeho zámořské dráhy čekalo mnohem víc.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 4 / 24
21. Jared Cowen (Kanada) – 9. volba v roce 2009 (Ottawa Senators)
Velký potenciál obránce Jareda Cowena zhatilo zranění. V sezoně 2011/12 odehrál všech 82 zápasů základní části NHL i sedm duelů v play-off. Během výluky v následujícím ročníku nastupoval za Binghampton v soutěži AHL, ale už ve třetím utkání se zranil a přišel prakticky o celou sezonu. Musel na operaci kyčle a i když se dokázal vrátit na led, už to nikdy nebylo ono. V Ottawě zůstal až do roku 2016, kdy byl vyměněn do Toronta, za které už pak ale neodehrál žádné střetnutí a ukončil kariéru. Bylo mu teprve 25 let. Ve statistikách měl 249 utkání a 46 bodů (15+31).
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 5 / 24
20. Derrick Pouliot (Kanada) – 8. volba v roce 2012 (Pittsburgh Penguins)
Skauti Pittsburghu viděli v roce 2012 velký potenciál v kanadském obránci Derricku Pouliotovi, takže z něj udělali svou první volbu a zároveň osmičku draftu. Ofenzivní zadák udivoval v juniorské lize WHL svou produktivitou, jistotou, prací s pukem a přesnou střelbou. Po přesunu do NHL však jako by tyto atributy někam zmizely a aktuálně třicetiletý borec je stále nemůže najít.
Drahomír Kvasnička, Petr Sobol
Premiéru v elitní lize si odbyl v sezoně 2014/15, kdy odehrál 34 utkání a nasbíral sedm bodů (2+5). V dresu Penguins pak pobyl ještě dva roky, ale pouze pendloval mezi prvním týmem a farmářským celkem v AHL. Přesto se jednou radoval ze zisku Stanley Cupu.
Od roku 2019 oblékal barvy dalších pěti klubů a nikde dlouho nevydržel. V minulém ročníku odehrál pět utkání za Dallas, aniž by bodoval. Od příští sezony bude působit v dalším klubu – na rok se upsal Tampě Bay, ale začne téměř jistě ve farmářském týmu. V NHL nasbíral během osmi sezon 226 startů, 54 kanadských bodů a 31 záporných bodů v +/- bodování.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 6 / 24
19. Magnus Pääjärvi (Finsko) – 10. volba v roce 2009 (Edmonton Oilers)
Je mu teprve 33 let, ale už šest roků v NHL není vidět. Někdejší finský supertalent Magnus Pääjärvi prošel draftem NHL v roce 2009 jako desátý v celkovém pořadí a stal se první volbou Edmontonu. Oilers si od šikovného útočníka hodně slibovali, ale stejně jako v případě mnoha jiných výběrů byli zklamáni.
Do nejvyšší švédské soutěže dospělých naskočil v sezoně jako šestnáctiletý teenager a odehrál během ní 35 utkání. Od té následující už byl oporou mužstva. Ještě před draftem vybojoval bronz na mistrovství světa juniorů a o pár měsíců získal stejný kov s reprezentací Suomi na šampionátu seniorů. V NHL se objevil v ročníku 2010/11 a zvládl 80 střetnutí, v nichž posbíral 34 bodů. Na podobná čísla se pak už ale během dalších let nikdy nedostal.
V Edmontonu nad ním zlomili hůl a v roce 2013 postoupili jeho hráčská práva do St. Louis. Ani tam, ani posléze v Ottawě už se mu ale nepodařilo naplnit velké naděje spojené s jeho jménem. NHL opustil v roce 2019 s bilancí 467 odehraných zápasů a 124 bodů (62+62). Po dvou sezonách v Rusku se vrátil do vlasti a nyní jej čeká třetí sezona v dresu celku Timra IK.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 7 / 24
18. Gilbert Brulé (Kanada) – 6. volba v roce 2005 (Columbus Blue Jackets)
Columbus patří k mladším klubům v NHL. Do soutěže vstoupili Blue Jackets v roce 2000 a od té doby udělali pár dobrých tref v prvním kole draftu. Jejich jedinou volbou číslo jedna v celkovém pořadí byl Rick Nash, dobrým výběrem byl ale jistě také Ryan Johansen či Jakub Voráček. Najde se však i pár hráčů z prvního kola, kteří vysloveně zklamali. Nejbolestnější je ze zpětného pohledu asi výběr Gilberta Brulého z roku 2005.
Statistická čísla tohoto kanadského útočníka nejsou úplně tragická. V NHL odehrál 299 utkání, ve kterých zaznamenal 95 bodů (43+52), ale tato čísla jsou daleko za očekáváním od hokejisty, který šel v draftu na řadu už jako šestý. Když si později skauti uvědomili, že mohli sáhnout například po Anže Kopitarovi (šel na řadu jako jedenáctý), museli si zřejmě rvát vlasy z hlavy. Tehdejší generální manažer klubu Doug MacLean svou volbu zdůvodnil takto: „Jak bych si mohl vybrat Slovince před Kanaďanem?“
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 8 / 24
17. Slater Koekkoek (Kanada) – 10. volba v roce 2012 (Tampa Bay Lightning)
Kanadský obránce Slater Koekkoek má nyní teprve 30 let, ale jeho hokejová kariéra je už minulostí. Zakončil ji po sezoně 2022/23, ve které však neodehrál žádné utkání, ačkoli měl smlouvu s Edmontonem. Na svém profilu v síti LinkedIn prozradil, že od hokeje odešel, „protože můj život v něm se dostal na místo, které bylo nesnesitelné a nezdravé pro mé duševní zdraví“. V příspěvku uvedl, že měl problémy s úzkostí a neschopností jíst.
Kariéra mimořádně nadaného beka, jehož si vybrala Tampa Bay jako desátého v celkovém pořadí v roce 2012, tak nakonec obsáhla pouhých 186 střetnutí a 34 bodů (8+26). Kromě floridského klubu a Edmontonu ještě oblékal dres Chicaga.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 9 / 24
16. Keaton Ellerby (Kanada) – 10. volba v roce 2007 (Florida Panthers)
Bratrnaci Keatona Ellerbyho jsou Shane Doan a Carey Price, tedy mimořádné osobnosti NHL tohoto tisíciletí, on se k nim však nezařadil, a to přesto, že s jeho kariérou byla spojena velká očekávání. Skoro dvoumetrového beka si vybrala v draftu v roce 2007 na konci první desítky Florida. Byl to ryze defenzivní zadák, který se nijak nehrnul do útoku, ale vzadu dovedl účinně čistit prostor před brankou a byl pro každého protivníka hodně nepříjemný. Jenže po nadějných výkonech v juniorských ligách se v NHL naprosto ztratil.
V dresu Panthers vydržel jen něco málo přes tři sezony a pak byl vyměněn do Los Angeles. Tam dokončil ročník 2012/13 a zamířil do Winnipegu, kde prvním rokem pravidelně hrál, ale v tom dalším už sloužil pouze ve farmářském celku. Od roku 2015 už působil v Evropě – hrál KHL v Barysu Astana, mihl se ve švýcarské lize, po jedné sezoně strávil ve Finsku, Švédsku a v Německu, pak dva roky v Rakousku a na závěr kariéry se vydal do Anglie, kde za sportovní dráhou udělal tečku v dresu Sheffieldu. V NHL odehrál 212 střetnutí a zaznamenal 27 bodů (4+23).
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 10 / 24
15. Eric Nyström (USA) – 10. volba v roce 2002 (Calgary Flames)
Dnes se zdá skoro nepochopitelné, jak se mohl americký útočník Eric Nyström ocitnout v draftu v roce 2002 v první desítce, ale skauti Calgary, kteří si jej tehdy vybrali, v něm viděli mimořádný potenciál. Dvojnásobný účastník juniorského mistrovství světa (jednou byl kapitánem týmu), sice nezískal žádnou medaili na mezinárodní scéně, ale v juniorských zámořských soutěžích podával kvalitní výkony. Poměrně podařená byla jeho premiérová sezona ve farmářském celku, ale po přechodu do NHL se stále jenhledal a nikdy se pořádně nenašel.
V Calgary pobyl čtyři sezony, následně zvládl rok v Minnesotě, dva ročníky v Dallasu a kariéru v elitní zámořské lize završil třemi lety v Nashvillu. Nikde se nepropracoval výš než do třetí pětky. S NHL se loučil s bilancí 593 odehraných utkání a 123 bodů (75+48). To nejsou nijak hrozná čísla, ale od desítky draftu se očekávalo mnohem víc.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 11 / 24
14. Jack Skille (USA) – 7. volba v roce 2005 (Chicago Blackhawks)
Rychlík na bruslích – to byl americký forvard Jack Skille. To zřejmě imponovalo skautům Chicaga, kteří si jej vy roce 2005 vybrali už jako sedmého v celkovém pořadí. Vítěz univerzitní soutěže NCAA, a zlatý a stříbrný medailista z mistrovství světa hráčů do 18 let, získal po draftu ještě bronz na šampionátu juniorů, tím ale jeho výčet trofejí končí.
Do NHL poprvé naskočil v sezoně 2007/08 v barvách Blackhawks, nikdy si ale nezískal stálé místo v sestavě. V ročníku 2010/11 byl vyměněn na Floridu, odkud pak zamířil do Columbusu, následně do Colorada a Vancouveru, kde jeho kariéra v roce 2017 skončila. Pak hrál ještě tři roky v evropských ligách a po sezoně 2020/21 pověsil brusle na hřebík. Jeho bilance v NHL čítá 368 utkání, 84 kanadských bodů (43+41) a 52 záporných bodů v +/- bodování.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 12 / 24
13. Alexandr Burmistrov (Rusko) – 8. volba v roce 2010 (Atlanta Trashers)
Když se na přelomu let 2010 a 2011 konalo mistrovství světa juniorů v americkém Buffalu, museli se stavitelé ruské reprezentace obejít bez útočníka Alexandra Burmistrova, protože už válel v NHL v dresu Atlanty. V premiérovém ročníku odehrál 74 utkání a posbíral 20 bodů (6+14). S jeho kariérou v zámoří to vypadalo nadějně. V dalších dvou ročnících hrál ve Winnipegu, ale protože nebyl spokojen se svou rolí v týmu pod vedením kouče Clauda Noëla, vrátil se do Ruska a další dva roky působil v Kazani.
V roce 2014 se podílel na zisku titulu mistrů světa a o rok později přišlo znovu volání ze zámoří, takže se vrátil do Winnipegu. Podepsal dvouletou smlouvu. První rok pravidelně hrál, byť nijak bodově neexceloval, v další sezoně zaznamenal jen dvě asistence ve 23 zápasech a byl vytrejdován do Arizony. Během ročníku 2017/18, kdy byl hráčem Vancouveru, si sbalil saky paky a vrátil se do Ruska, kde působí dodnes. Jeho stopa v NHL čítá 348 utkání a 101 bodů. Nikdy si nezahrál v play-off o Stanley Cup.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 13 / 24
12. Brian Lee (USA) – 9. volba v roce 2005 (Ottawa Senators)
Statistická čísla z juniorských lig před draftem mohou být občas zavádějící. To byl také případ amerického obránce Briana Leeho, jehož si vytáhla z draftu v roce 2005 Ottawa. Jenže cifry v kolonkách gólů, asistencí a plusových bodů ze soutěží USHL a NCAA se nijak neprojevila na jeho kariéře v NHL.
Lee debutoval v dresu Senators v sezoně 2007/08, ale od té doby pouze pendloval mezi prvním týmem a farmářským celkem v AHL. V ročníku 2011/12 byl vyměněn do Tampy Bay, ale tam jej čekal podobný osud. Poslední zápas v elitní lize odehrál v sezoně 2012/13 a o rok později se kvůli zranění kolena vydal do sportovního důchodu. To mu bylo teprve 27 let. Jeho kariéra v NHL čítala pouhých 209 střetnutí, v nichž zaznamenal 36 bodů (5+31).
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 14 / 24
11. Stanislav Čistov (Rusko) – 5. volba v roce 2001 (Anaheim Ducks)
Útočník Stanislav Čistov dovedl ruskou sbornou ke zlatu na mistrovství světa juniorů na přelomu let 2001 a 2002. To už byl draftován Anaheimem jako pátý hráč v celkovém pořadí. Ročník 2002/03 byl jeho premiérovým v NHL a nevedl si v něm nijak špatně. V 79 zápasech posbíral 30 bodů (12+18) a vypadalo to, že naděje skautů o mimořádných výkonech bude naplňovat v dalších sezonách. Jenže v té další už se trápil a pendloval mezi prvním týmem a farmářským celkem v AHL.
Roztrpčen se vrátil do vlasti, kde v ročníku 2005/06 vyhrál s Metallurgem Magnitogorsk Spenglerův pohár. V další sezoně už byl ale opět v zámoří, ovšem znovu to nebylo ono. V Anaheimu odehrál jediné utkání a byl vyměněn do Bostonu, ale ani tam se nechytil. V roce 2007 NHL definitivně opustil a následujících 12 let, než odešel do sportovního důchodu, už hrál pouze v ruské lize a posléze v KHL. V NHLodehrál 196 střetnutí a posbíral 61 bodů (19+42). Na pětku draftu je to zoufale málo…
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 15 / 24
10. James Sheppard (Kanada) – 9. volba v roce 2006 (Minnesota Wild)
Sezona před draftem v roce 2006 a ta následující po tomto draftu se kanadskému útočníkovi Jamesi Sheppardovi nesmírně povedly. V juniorské soutěži QMJHL hrál jako pánbůh a zaznamenal průměr více než jednoho bodu na utkání.
V roce 2007 naskočil do NHL a v prvních dvou ročnících to vypadalo, že by se mohl poměrně rychle adaptovat na soutěž dospělých a vyrůst v osobnost ligy. To se ale nestalo. Zlom v jeho kariéře udělalo zranění, které utrpěl během jízdy na čtyřkolce, ačkoli měl tuto aktivitu ve smlouvě zakázánu. Po uzdravení byl vyměněn do San Jose, ale z někdejšího talentu už byl jen průměrný hokejista. Tečku za kariérou v NHL udělalo angažmá v New Yorku Rangers v sezoně 2014/15. Následně odešel do Evropy a osm let pak ještě hrál v ligách ve Švýcarsku, Německu a Rakousku.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 16 / 24
9. Dylan McIlrath (Kanada) – 10. volba v roce 2010 (New York Rangers)
V jiné hokejové éře to mohlo dopadnout všechno trochu jinak, jenže téměř dvoumetrové a přes metrák vážící monstrum jménem Dylan McIlrath bylo draftováno v době, kdy hráčům jeho ražení zvonil umíráček. Mohl být vynikajícím ochráncem největších hvězd týmu a tvrdým bijcem, to by ale musel být draftován nejméně o deset let dříve. Když se dostal v sezoně 2013/14 poprvé na led v NHL, bylo jasné, že současný hokej je na jeho schopnosti příliš rychlý a zručný.
V ročníku 2023/24 odehrál tři utkání v dresu Washingtonu. Celkem dosud naskočil v NHL do 75 střetnutí a zaznamenal sedm bodů. Na desítku draftu je to naprosto zoufalá bilance.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 17 / 24
8. Nikita Filatov (Rusko) – 6. volba v roce 2008 (Columbus Blue Jackets)
Když si s odstupem času uvědomili skauti Columbusu, že v draftu roku 2008 mohli sáhnout třeba po obráncích Tyleru Myersovi (12), Eriku Karlssonovi (15) nebo Johnu Carlsonovi (27), museli se asi hluboce zastydět. Místo toho svou první volbu z šesté pozice vyplýtvali na ruského forvarda Nikitu Filatova.
Odchovanec CSKA Moskva se ale v zámoří nikdy neprosadil. Za oceán odešel hned po draftu. Většinu premiérové sezony v Americe strávil ve farmářském celku Syracuse Crunch v soutěži AHL, kde mu to celkem šlo, a tak dostal příležitost i v NHL. V ročníku 2008/09 odehrál osm zápasů, v nichž dal čtyři branky. Klub ho pustil i na šampionát juniorů, kde pomohl 11 body (8+3) v sedmi utkáních Sborné k bronzovým medailím.
Od další sezony už měl být platným členem kádru Modrých kabátů, ale Filatov se na NHL nedokázal adaptovat a jeho produktivita byla mizerná. Když ale část sezony 2009/10 odehrál v KHL v mateřském klubu, exceloval ve 39 střetnutích 32 body. Následně se vrátil do zámoří a opět to byla bída. V roce 2011 se Blue Jackets vzdali nadějí, že z něho bude opora mužstva a vytrejdovali ho do Ottawy, kde odehrál devět utkání, zaznamenal jednu asistenci a tím jeho kariéra v NHL skončila. Celkem v ní odehrál 53 zápasů a získal 14 bodů (6+8). Po návratu do vlasti vystřídal v KHL osm klubů a v létě 2019, těsně před třicátými narozeninami, ukončil kariéru.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 18 / 24
7. Alexandr Svitov (Rusko) – 3. volba v roce 2001 (Tampa Bay Lightning)
Draft roku 2001 nevyprodukoval mnoho superhvězd NHL, ale několik výjimečně dobrých hokejistů bychom mezi nimi našli. Patří mezi ně například Mikko Koivu či Aleš Hemský. Jedinými opravdovými superhvězdami z tohoto ročníku se stali Jason Spezza a Ilja Kovalčuk.
Skauti na začátku tisíciletí hodně očekávali od Kovalčukova krajana Alexandra Svitova. Mimořádně dobře fyzicky disponovaný hráč (191 centimetrů a 112 kilogramů) se měl stát tahounem Tampy Bay Lightning, ale naprosto zklamal. Třetí výběr v draftu naznačil, že NHL zřejmě nebude jeho zaslíbenou soutěží, už ve své první sezoně 2001/02. Odehrál sice 63 zápasů, ale dokázal v nich posbírat chudých osm bodů (4+4). V play-off v sedmi utkáních dokonce vůbec nebodoval.
V následujícím ročníku byl vyměněn za obránce Darryla Sydora do Columbusu, ale ani změna povětří mu nepomohla k lepším výkonům. Ročník 2006/07 byl jeho posledním v zámoří. Po 76 duelech měl na kontě jen 18 bodů (7+11) a 145 trestných minut.
Poté, co zabalil kufry za Atlantikem, odporoučel se do KHL. Nejdříve oblékal dres Omsku, pak hájil barvy Ufy a od roku 2013 hrál v celku AK Bars Kazaň a nosil na dresu kapitánské céčko. Sezonu 2019/20 odehrál v Jaroslavli. Že to rozhodně nebyl špatný hokejista, jen mu prostě nesedl zámořský hokej, dokazuje i fakt, že v letech 2011 a 2018 vybojoval s Ufou Gagarinův pohár pro vítěze KHL a v roce 2012 pomohl ruské sborné k titulu mistrů světa.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 19 / 24
6. Griffin Reinhart (Kanada) – 4. volba v roce 2012 (New York Islanders)
Obránce Griffina Reinharta si vybrali newyorští Ostrované v draftu roku 2012 jako čtvrtého hráče v pořadí. Nikdy mu však nedali moc příležitostí ukázat svoje schopnosti v NHL, kde v jejich dresu nastoupil jen do osmi zápasů. Moc se to nezměnilo ani poté, co byl vytrejdován do Edmontonu.
Mezi jeho přednosti patřila urostlá, 192 centimetrů vysoká postava, ale navíc byl podle mínění skautů inteligentním moderním bekem, který kromě bránění zvládne podržet puk, skvěle rozehrát i vystřelit. Jenže v NHL odehrál pouhých 37 utkání a zaznamenal jen dva body za asistence. Po sezoně 2021/22 v pouhých 28 letech ukončil kariéru.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 20 / 24
5. Zach Hamill (Kanada) – 8. volba v roce 2007 (Boston Bruins)
Kanaďan Zach Hamill měl být ofenzivním klenotem a jednou z budoucích hvězd NHL. Tak se o talentovaném hráči hovořilo v roce 2008, kdy po něm sáhl jako po osmém hráči v prvním kole draftu Boston Bruins. Tehdy měl za sebou tři hodně povedené sezony v juniorské soutěži WHL a experti se rozplývali nad jeho kreativními schopnostmi. Jenže velká očekávání nikdy nenaplnil.
Boston mladého útočníka nechal hrát na farmě celku Providence Bruins a poprvé mu umožnil nakouknout do NHL v sezoně 2009/10, kdy odehrál jeden zápas, v němž dokonce zaznamenal asistenci. Během následujících tří ročníků si připsal do statistik už jen dalších 19 utkání a tři nahrávky.
Drahomír Kvasnička, Petr Sobol
Následovala série trejdů. Nejdříve ho Boston vyměnil do Washingtonu, odkud putoval na Floridu a nakonec se stal hráčem Vancouveru. Nedostal však ani jedinou šanci v NHL a čas na ledě trávil během ročníku 2013/14 částečně v nižší soutěži AHL a v evropské KHL, kde hájil barvy klubu Barys Astana. Na starém kontinentě už zůstal a působil ve finské, švýcarské, německé a švédské lize. V sezoně 2017/18 si dokonce zahrál v dresu Dukly Jihlava, které (neúspěšně) pomáhal v baráži o extraligu. Poslední utkání odehrál v sezoně 2020/21.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 21 / 24
4. Boris Valábik (Slovensko) – 10. volba v roce 2004 (Atlanta Trashers)
Je stříbrným medailistou z mistrovství světa hráčů do 18 let a jednou vyhrál i Calder Cup ve druhé nejvýznamnější zámořské soutěži AHL. Obránce Boris Valábik je jedním z nemnoha slovenských hokejistů draftovaných do NHL v první desítce, ale na rozdíl třeba od Mariána Gáboríka se v prestižní lize neprosadil.
Talentovaného beka si vybrala v draftu roku 2004 jako desátého v celkovém pořadí Atlanta. Nejprve ho klub ponechal v juniorské lize OHL, odkud později zamířil do farmářského celku. První šanci v NHL dostal až v sezoně 2007/08, kdy odehrál sedm utkání. V dalším ročníku zvládl rovných padesát střetnutí, ve kterých se ale nejvíc blýskl počtem nasbíraných trestných minut - bylo jich 132 a k tomu měl na kontě 14 záporných bodů v +/- bodování.
Naposled se v NHL ukázal v sezoně 2009/10. Pak hrál ještě tři roky v AHL, ale další šanci už nedostal. V ročníku 2012/13 se objevil v brněnské Kometě, kde v 29 střetnutích posbíral 106 trestných minut, pak si zahrál na Slovensku, v Kazachstánu, v Anglii a v sezoně 2016/17 ukončil kariéru v nižší švýcarské lize.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 22 / 24
3. Petr Tatíček (Česká republika) – 9. volba v roce 2002 (Florida Panthers)
Petr Tatíček byl první volbou Floridy v draftu roku 2002. Panthers sáhli po českém forvardovi jako po devátém borci v celkovém pořadí poté, co měl za sebou skvělou sezonu v juniorské lize OHL v dresu celku Soo Greyhounds – v 60 zápasech zaznamenal 63 bodů (21+42) a dalších šest přidal v šesti duelech v play-off. Podobně parádně se mu povedl i následující ročník, jenže po přesunu mezi dospělé se jeho výkonnostní růst jaksi zadrhl.
Debut v NHL si odbyl v sezoně 2005/06, kdy odehrál tři zápasy. Víc šancí už nikdy nedostal. Během dalšího ročníku se vrátil do Evropy, kde hrál převážně ve Švýcarsku a v Německu. Kariéru ukončil v roce 2020.
Pokračování 23 / 24
2. Scott Glennie (Kanada) – 8. volba v roce 2009 (Dallas Stars)
V juniorských soutěžích sbíral moře kanadských bodů a hokejoví experti předpovídali kanadskému útočníkovi Scottu Glenniemu zářivou budoucnost, ale spletli se. Zdobila ho především rychlost a perfektní střela a mluvilo se o něm jako o budoucím Brettu Hullovi. Bohužel pro něho i pro Dallas, který si ho vybral jako osmého hráče draftu v roce 2009, se cosi zadrhlo. Jeho kariéra po přestupu mezi dospělé začala i kvůli zranění stagnovat. V NHL odehrál pouze jedno utkání a momentálně je už ve sportovním důchodu.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 24 / 24
1. Alexandre Picard (Kanada) – 8. volba v roce 2004 (Columbus Blue Jackets)
Jako mnoho jiných mladých hráčů i Alexandre Picard zářil v juniorské soutěži, ale po přechodu mezi dospělé, se jeho rozvoj úplně zastavil. Už v sezoně 2005/06 dostal šanci odehrát 17 zápasů v NHL, ale nezaznamenal v nich ani jediný bod. Než byl v roce 2010 vyměněn do Phoenixu, měl na kontě 67 utkání, ve kterých nedokázal ani jednou skórovat a připsal si pouhé dvě asistence.
V roce 2012 dal zámořskému hokeji vale a stal se posilou švýcarského celku Servette Ženeva, kde působil tři sezony. Přes Davos se dostal do Hradce Králové, kde v ročníku 2016/17 odehrál 25 utkání v základní části a 11 duelů v play-off.
Foto: Profimedia.cz