10. Mike Keenan (*21.10. 1949)  Čtyřikrát přivedl kanadský trenér Mike Keenan svůj tým do finále Stanley Cupu, ale jen jednu účast proměnil ve vítězství nejcennější trofeje. Na čtvrtý pokus a ve třetím klubu, v němž trénoval, mu to nakonec vyšlo. Na lavičce newyorských Rangers sice strávil jen jedinou sezonu, ale ta se stala jeho nejúspěšnější v kariéře. V roce 1994 jeho svěřenci porazili ve finálové sérii Vancouver Canucks a Keenan se konečně mohl napít z poháru pro šampiony. Keenan byl rozporuplnou osobností. Dostal přezdívku „Iron Mike“, protože dokázal tvrdými metodami vyždímat ze svých svěřenců to nejlepší. I proto míval v každém klubu, kde působil, velmi napjaté vztahy s hráči či generálními manažery. Během kariéry jich vystřídal osm. V zámoří však Železného Mika považují za jednu největších trenérských legend v dějinách NHL.

10. Mike Keenan (*21.10. 1949)
Čtyřikrát přivedl kanadský trenér Mike Keenan svůj tým do finále Stanley Cupu, ale jen jednu účast proměnil ve vítězství nejcennější trofeje. Na čtvrtý pokus a ve třetím klubu, v němž trénoval, mu to nakonec vyšlo. Na lavičce newyorských Rangers sice strávil jen jedinou sezonu, ale ta se stala jeho nejúspěšnější v kariéře. V roce 1994 jeho svěřenci porazili ve finálové sérii Vancouver Canucks a Keenan se konečně mohl napít z poháru pro šampiony. Keenan byl rozporuplnou osobností. Dostal přezdívku „Iron Mike“, protože dokázal tvrdými metodami vyždímat ze svých svěřenců to nejlepší. I proto míval v každém klubu, kde působil, velmi napjaté vztahy s hráči či generálními manažery. Během kariéry jich vystřídal osm. V zámoří však Železného Mika považují za jednu největších trenérských legend v dějinách NHL.

 9. Barry Trotz (*15.7. 1962)  Cena pro nejlepšího trenéra sezony se v NHL uděluje od ročníku 1973/74. Od té doby jen sedm koučů obdrželo tuto trofej více než jedenkrát. Figuruje mezi nimi také Kanaďan Barry Trotz. Někdejší obránce si nikdy nezahrál v NHL. S hráčskou kariérou sekl nedlouho po dvacátých narozeninách, když si uvědomil, že nemá předpoklady, aby se prosadil mezi nejlepšími. Ve 22 letech odstartoval trenérskou dráhu. Poprvé se stal hlavním koučem v NHL v sezoně 1998/99. Ujal se tehdejšího nováčka soutěže z Nashvillu, působil u týmu 15 let a konsolidoval jej na mapě NHL. V roce 2014 zamířil do Washingtonu, kde v roce 2016 získal poprvé cenu pro nejlepšího trenéra NHL a o dva roky později přivedl Capitals k historicky prvnímu Stanley Cupu. Pak odešel do New Yorku Islanders, kde se z ocenění pro kouče roku radoval hned během první sezony.
 8. Pat Burns (*4.4. 1952   † 19.11. 2010)  Čtrnáct sezon a více než tisíc zápasů odtrénoval v NHL rodák z kanadského Montrealu Pat Burns. Kariéru kouče odstartoval na lavičce Canadiens v roce 1988 a hned ve své premiérové sezoně dovedl tým až do finále Stanley Cupu, v němž tehdy Habs podlehli Calgary. Na druhou (a poslední šanci) získat nejcennější trofej si pak musel počkat dlouhých 15 let. Dočkal se v roce 2003, ve své první sezoně, v níž vedl New Jersey Devils. V dresu Ďáblů si triumf tehdy vychutnali i dva čeští borci – útočník Patrik Eliáš a obránce Richard Šmehlík.
 7. Dick Irvin (*19.7. 1882   † 16.5. 1957)  To, co se podařilo Kanaďanovi Dickovi Irvinovi, už nejspíš nikdo nikdy nezopakuje. Přivedl totiž mužstvo šestnáctkrát do finále Stanley Cupu! „Jen“ čtyřikrát se ale radoval z vítězství. V roce 1931 se sice musel s Chicagem sklonit před Montrealem, ale o rok později, když vedl Toronto Maple Leafs, už se napil z poháru po vítězné sérii s New Yorkem Rangers. Největší úspěchy zaznamenal Irvin poté, co se v roce 1940 stal koučem Montrealu, kde vydržel patnáct sezon. Canadiens hráli pod jeho vedením osmkrát o Stanley Cup a třikrát jej dokázali vybojovat.
 6. Fred Shero (*23.10. 1925   † 24.11. 1990)  Trenérská kariéra Kanaďana Freda Shera čítala pouhých deset sezon v NHL, ale během nich se stal v 70. letech minulého století na střídačce Philadelphie Flyers a posléze New Yorku Rangers legendou. Do finále se se svým týmem probojoval čtyřikrát, dvě účasti proměnil v zisk Stanley Cupu. Poprvé vyhrál cennou trofej v roce 1974 a o rok později vítězství s Philadelphií obhájil. Rok nato mohl dokonat hattrick, ale Letci podlehli Montrealu Canadiens. Shero byl inovátorem. Byl to první kouč, který začal aktivně využívat asistenty. Zároveň byl jedním z prvních trenérů, který obdivoval ruský styl hokeje a snažil se z něj to nejlepší zakomponovat do hry svého mužstva.
10
Fotogalerie

Trenérské legendy. 10 výjimečných koučů, kteří se výrazně zapsali do historie NHL

Po přečtení titulku článku máte nejspíš jasno, kdo se objeví na prvním místě v tomto seznamu. Pokud bychom na špici neumístili Scottyho Bowmana, zasloužili bych si za trest týdenní pobyt v českém parlamentu. Ale v bohatých dějinách NHL najdeme i řadu dalších výjimečných koučů.

Odpověď na otázku, kdo je nejlepším koučem v historii NHL, není nijak složitá a je vlastně předem daná. V následujících kapitolách najdete největší celebrity, které se nesmazatelně zapsaly do dějin nejslavnější hokejové soutěže světa, včetně přehledu jejich úspěchů a klubů, v nichž působili (nebo působí).

Pokračování 2 / 11

10. Mike Keenan (*21.10. 1949)Mike Keenan.jpg

Týmy v NHL:
Philadelphia Flyers (1984 – 1988)
Chicago Blackhawks (1988 – 1992)
New York Rangers (1993 – 1994)
St. Louis Blues (1994 – 1997)
Vancouver Canucks (1997 – 1999)
Boston Bruins (2000 – 2001)
Florida Panthers (2001 – 2004)
Calgary Flames (2007 – 2009)

Čtyřikrát přivedl kanadský trenér Mike Keenan svůj tým do finále Stanley Cupu, ale jen jednu účast proměnil ve vítězství nejcennější trofeje. Poprvé bojoval o pohár hned ve své premiérové sezoně v NHL s Philadelphií, ale jeho celek podlehl tehdy fenomenálnímu Edmontonu, v němž válel Wayne Gretzky. Podruhé se Keenan dostal do finále o dva roky později a se stejným soupeřem dopadl podobně.

I druhý tým, jenž v NHL koučoval, přivedl do finále. V sezoně 1991/92 – byla to jeho čtvrtá v Chicagu – svedl tento celek bitvu s Pittsburghem, ve kterém tehdy zářil Mario Lemieux, vedle něhož vyrůstala nová hvězda soutěže – jistý Jaromír Jágr. Tučňáci byli úspěšnější a Keenan už si možná začínal myslet něco o finálovém prokletí.

Na čtvrtý pokus a ve třetím klubu, v němž trénoval, mu to nakonec vyšlo. Na lavičce newyorských Rangers sice strávil jen jedinou sezonu, ale ta se stala jeho nejúspěšnější v kariéře. V roce 1994 jeho svěřenci porazili ve finálové sérii Vancouver Canucks a Keenan se konečně mohl napít z poháru pro šampiony.

Keenan byl rozporuplnou osobností. Dostal přezdívku „Iron Mike“, protože dokázal tvrdými metodami vyždímat ze svých svěřenců to nejlepší. I proto míval v každém klubu, kde působil, velmi napjaté vztahy s hráči či generálními manažery. Během kariéry jich vystřídal osm. V zámoří však Železného Mika považují za jednu největších trenérských legend v dějinách NHL.

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 3 / 11

9. Barry Trotz (*15.7. 1962)

Barry Trotz.jpg

Týmy v NHL:
Nashville Predators (1998 - 2014)
Washington Capitals (2014 - 2018)
New York Islanders (2018 - 2022)

Cena pro nejlepšího trenéra sezony se v NHL uděluje od ročníku 1973/74. Od té doby jen sedm koučů obdrželo tuto trofej více než jedenkrát. Figuruje mezi nimi také Kanaďan Barry Trotz.

Někdejší obránce si nikdy nezahrál v NHL. S hráčskou kariérou sekl nedlouho po dvacátých narozeninách, když si uvědomil, že nemá předpoklady, aby se prosadil mezi nejlepšími. Ve 22 letech odstartoval trenérskou dráhu u univerzitního týmu v Manitobě jako asistent hlavního kouče. Už o rok později byl generálním manažerem a hlavním trenérem u celku Dauphin Kings v juniorské lize MJHL.

Během ročníku 1987/88 se stal skoro na pět let skautem Washingtonu Capitals a následně se vrátil k trénování a sbíral sedm sezon cenné zkušenosti v soutěži AHL. Poprvé se stal hlavním koučem v NHL v sezoně 1998/99. Ujal se tehdejšího nováčka soutěže z Nashvillu, působil u týmu 15 let a konsolidoval jej na mapě NHL.

V roce 2014 zamířil do Washingtonu, kde v roce 2016 získal poprvé cenu pro nejlepšího trenéra NHL a o dva roky později přivedl Capitals k historicky prvnímu Stanley Cupu. Pak odešel do New Yorku Islanders, kde se z ocenění pro kouče roku radoval hned během první sezony. Nyní je na druhém místě v historické tabulce NHL podle odtrénovaných utkání (1812) a na třetí pozici figuruje podle počtu vítězství v základní části soutěže (914).

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 4 / 11

8. Pat Burns (*4.4. 1952  †19.11. 2010)

Pat Burns.jpg

Týmy v NHL:
Montreal Canadiens (1988 – 1992)
Toronto Maple Leafs (1992 – 1996)
Boston Bruins (1997 – 2001)
New Jersey Devils (2002 – 2004)

Čtrnáct sezon a více než tisíc zápasů odtrénoval v NHL rodák z kanadského Montrealu Pat Burns. Kariéru kouče odstartoval na lavičce Canadiens v roce 1988 a hned ve své premiérové sezoně dovedl tým až do finále Stanley Cupu, v němž tehdy Habs podlehli Calgary. Na druhou (a poslední šanci) získat nejcennější trofej si pak musel počkat dlouhých 15 let. Dočkal se v roce 2003, ve své první sezoně, v níž vedl New Jersey Devils. V dresu Ďáblů si triumf tehdy vychutnali i dva čeští borci – útočník Patrik Eliáš a obránce Richard Šmehlík.

V době největšího úspěchu bylo Burnsovi 51 let a byl na vrcholu trenérské kariéry. Osud mu však dopřál už jen jednu sezonu. V roce 2004 prodělal rakovinu tlustého střeva a o rok později mu lékaři diagnostikovali rakovinu jater. V roce 2009 oznámil, že onemocnění tlustého střeva se vrátilo a metastázovalo do plic. O rok později zemřel.

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 5 / 11

7. Dick Irvin (*19.7. 1882  †16.5. 1957)

Dick Irvin.jpg

Týmy v NHL:
Chicago Black Hawks (1928 – 1929, 1930 – 1931, 1955 - 1956)
Toronto Maple Leafs (1931 – 1940)
Montreal Canadiens (1941 – 1955)

To, co se podařilo Kanaďanovi Dickovi Irvinovi, už nejspíš nikdo nikdy nezopakuje. Přivedl totiž mužstvo šestnáctkrát do finále Stanley Cupu! „Jen“ čtyřikrát se ale radoval z vítězství. V roce 1931 se sice musel s Chicagem sklonit před Montrealem, ale o rok později, když vedl Toronto Maple Leafs, už se napil z poháru po vítězné sérii s New Yorkem Rangers.

Největší úspěchy zaznamenal Irvin poté, co se v roce 1940 stal koučem Montrealu, kde vydržel patnáct sezon. Canadiens hráli pod jeho vedením osmkrát o Stanley Cup a třikrát jej dokázali vybojovat.

Irvin býval skvělým hokejistou, jehož hráčskou kariéru v Chicagu však ukončila zlomenina lebky, u hokeje ale zůstal dál jako trenér. A dobře udělal. V roce 1930 se stal hlavním koučem Černých jestřábů a hned je přivedl do finále. Do klubu, kde s trénováním začal se vrátil na sklonku kariéry a strávil tam poslední sezonu na lavičce. Do dalšího ročníku ho nepustila leukémie, které v roce 1957 ve věku 64 let podlehl. O rok později byl uveden do Hokejové síně slávy.

Pokračování 6 / 11

6. Fred Shero (*23.10. 1925  †24.11. 1990)

Fred Shero.jpg

Týmy v NHL:
Philadelphia Flyers (1971 – 1978)
New York Rangers (1978 – 1981)

Trenérská kariéra Kanaďana Freda Shera čítala pouhých deset sezon v NHL, ale během nich se stal v 70. letech minulého století na střídačce Philadelphie Flyers a posléze New Yorku Rangers legendou. Do finále se se svým týmem probojoval čtyřikrát, dvě účasti proměnil v zisk Stanley Cupu. Poprvé vyhrál cennou trofej v roce 1974 a o rok později vítězství s Philadelphií obhájil. Rok nato mohl dokonat hattrick, ale Letci podlehli Montrealu Canadiens.

Shero byl inovátorem. Byl to první kouč, který začal aktivně využívat asistenty. Zároveň byl jedním z prvních trenérů, který obdivoval ruský styl hokeje a snažil se z něj to nejlepší zakomponovat do hry svého mužstva.

Odborníci dodnes považují dva Stanley Cupy, které s Philadelphií vyhrál, za malý zázrak. Flyers totiž neměli tak talentovaný tým jako například Boston, Shero však svým svěřencům dokázal vštípit vítězný styl i mentalitu. V roce 2013 byl uveden ho Hokejové síně slávy.

Pokračování 7 / 11

5. Pat Quinn (*29.1. 1943  †23.11. 2014)

Pat Quinn.jpg

Týmy v NHL:
Philadelphia Flyers (1978 – 1982)
Los Angeles Kings (1984 – 1987)
Vancouver Canucks (1990 – 1996)
Toronto Maple Leafs (1998 – 2006)
Edmonton Oilers (2009 – 2010)

Když před sedmi lety zemřel někdejší obránce Pat Quinn, hokejoví fanoušci v Kanadě truchlili, protože země přišla o jednu ze svých trenérských legend. Přestože nikdy nevyhrál Stanley Cup, patřil k největším osobnostem světového hokeje.

Celkem patnáctkrát se probojoval se svým celkem do play-off, dvakrát dokonce až do finále, ale vítězství mu pokaždé uniklo. Poprvé to bylo v roce 1980, kdy jeho Philadelphia nestačila na New York Islanders, podruhé o 14 let později, když s Vancouverem ztroskotal v sedmizápasové bitvě na New Yorku Rangers. Přesto se stal dvakrát (1980 a 1992) trenérem roku v NHL a získal Jack Adams Award.

Co mu osud nedopřál na klubové scéně, to bohatě dohnal na mezinárodní úrovni. V roce 2002 přivedl reprezentaci javorového listu ke zlatu na olympiádě v Salt Lake City, za další dva roky vyhrál s Kanadou mistrovství světa, v roce 2008 se radoval z titulu šampionů na mistrovství světa hráčů do 18 let a o rok později zkompletoval sbírku trofejí vítězstvím na světovém šampionátu juniorů. V roce 2014 byl uveden do Hokejové síně slávy.

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 8 / 11

4. Glen Sather (*2.9. 1943)

Glen Sather.jpg

Týmy v NHL:
Edmonton Oilers (1976 – 1994)
New York Rangers (2002 – 2004)

Zlí jazykové tvrdí, že v 80. letech minulého by mohl trénovat Edmonton Oilers i cvičený medvěd, a mužstvo, ve kterém byli Wayne Gretzky, Mark Messier či Jari Kurri, by stejně vyhrávalo jako na běžícím páse. Nevěřte tomu. Nebýt trenérského génia Glena Sathera, nemohli by Olejáři tak dlouho a tak výrazně dominovat celé NHL.

Poprvé si vyzkoušel pocity finalisty play-off už v roce 1979, Olejáři tehdy ale podlehli Winnipegu. Podobně dopadli v roce 1983, kdy ztratili finálovou sérii s New Yorkem Islanders. Od roku 1984 do roku 1988 však vybojovali Stanley Cup pod Sutherovým vedením čtyřikrát.

Vedle NHL se Suther podílel na sestavení národního týmu Kanady pro Světový pohár v letech 1984 a 1996 a podepsal se také pod sestavou, která v roce 1994 vyhrála mistrovství světa. Do Hokejové síně slávy byl uveden v roce 1997.

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 9 / 11

3. Toe Blake (*21.8. 1912  †17.5. 1995)

Toe Blake.jpg

Týmy v NHL:
Montreal Canadiens (1955 – 1968)

Podle mnohých expertů a sportovních historiků byl Toe Blake jedním z nejlepších hokejistů všech dob. Jako kapitán přivedl Montreal ke třem Stanley Cupům, ale ještě úspěšnější byl jako trenér – s Canadiens vyhrál nejcennější trofej osmkrát.

Blake byl spolu s Elmerem Lachem a Mauricem Richardem součástí jednoho z nejlepších útoků všech dob. Členové „Punch Line“, jak se jim přezdívalo, skončili v kanadském bodování základní části soutěže v sezoně 1944/45 na prvních třech místech.

Jako trenér převzal otěže Montrealu v roce 1955 a na lavičce zůstal až do roku 1968, odkoučoval 914 zápasů, z nichž 500 jeho tým vyhrál v řádné hrací době a 159 v prodloužení. Říkalo se, že má paměť jako slon a je neuvěřitelně chytrý. V roce 1987 mu lékaři diagnostikovali Alzheimerovu chorobu, osm let poté zemřel ve věku 82 roků.

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 10 / 11

2. Al Arbour (*1.11. 1932  †28.8. 2015)

Al Arbour.jpg

Týmy v NHL:
St. Louis Blues (1970 – 1973)
New York Islanders (1973 – 1986, 1989 – 1994, 2007 - 2008)

Už je to šest roků, co tento svět ve věku 82 let opustil Al Arbour. Následně se v zámořském tisku začalo spekulovat, zda náhodou nezemřel nejlepší trenér, který se kdy v NHL objevil. Podle některých odborníků jím rodák z kanadského Sudbury opravdu byl.

Arbour býval obráncem, který v NHL odehrál přes šest stovek zápasů v dresech Detroitu, Chicaga, Toronta a St. Louis Blues, a třikrát vybojoval Stanley Cup. V posledně jmenovaném klubu v roce 1970 ukončil hráčskou kariéru a okamžitě se zapojil do týmu jako kouč. Nehynoucí slávu si však vysloužil během druhého angažmá. V roce 1973 zamířil do New Yorku Islanders a klubu byl věrný až do roku 2008. Na přelomu 70. a 80. let stál u zrodu fenomenálního týmu Ostrovanů, který doslova válcoval NHL.

V letech 1980 až 1983 dokázal čtyřikrát v řadě vybojovat Stanley Cup a v roce 1984 byl blizoučko pátému úspěchu v řadě, ale to už celek podlehl Edmontonu, jemuž měla patřit následující léta. Jako jediný trenér v dějinách zvládl odtrénovat v základní části NHL 1500 zápasů v jednom týmu.

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 11 / 11

1. Scotty Bowman (*18.9. 1933)

Scotty Bowman.jpg

Týmy v NHL:
St. Louis Blues (1967 – 1971)
Montreal Canadiens (1971 – 1979)
Buffalo Sabres (1979 – 1987)
Pittsburgh Penguins (1991 – 1993)
Detroit Red Wings (1993 – 2002)

V historii NHL nenajdete úspěšnějšího, slavnějšího a legendárnějšího kouče než Scottyho Bowmana. Když se v roce 2002 stylově rozloučil s hokejem výhrou Stanley Cupu, měl za sebou třicet odtrénovaných sezon, v nichž se jen dvakrát se svým celkem neprobojovat do play-off. Devětkrát stanul až na absolutním vrcholu.

Už během prvních tří let premiérového angažmá v St. Louis Blues se pokaždé prokousal s týmem až do finále, vždycky ale zůstal krok za soupeřem. Poprvé se napil z cenné trofeje v roce 1973 v Montrealu a ve stejném klubu si pocity vítěze zopakoval ještě čtyřikrát v řadě, a to v letech 1976 až 1979.

Byl to právě Bowman, kdo v Pittsburghu objevil a nechal rozzářit obrovský hokejový talent Jaromíra Jágra. Nebýt jeho, možná, že kariéra nejlepšího českého hokejisty všech dob by vypadala úplně jinak. V roce 1992 získal s Penguins svůj šestý Stanley Cup a od sezony 1993/94 se stal neodmyslitelnou součástí Detroitu, s nímž vyválčil třikrát nejcennější trofej, přičemž k poslednímu úspěchu mu pomohla další česká legenda – brankář Dominik Hašek.

Foto: Profimedia.cz

Doporučujeme

Články odjinud