Odpověď na otázku, kdo je nejlepším koučem v historii NHL, není nijak složitá a je vlastně předem daná. V následujících kapitolách najdete největší celebrity, které se nesmazatelně zapsaly do dějin nejslavnější hokejové soutěže světa, včetně přehledu jejich úspěchů a klubů, v nichž působili (nebo působí).
Pokračování 2 / 12
11. Ken Hitchcock (*17.12. 1951)
Týmy v NHL:
Dallas Stars (1996 – 2002, 2017 – 2018)
Philadelphia Flyers (2002 – 2006)
Columbus Blue Jackets (2006 – 2010)
St. Louis Blues (2011 – 2017)
Edmonton Oilers (2018 – 2019)
Téměř čtvrt století trvala trenérská kariéra Kena Hitchcocka v NHL. Kanadský odborník je jedním z mála vynikajících koučů, kteří nikdy nehráli hokej na výkonnostní úrovni ani v nižších soutěžích, přesto se stal jedním z nejuznávanějších specialistů. Na kontě má šestý nejvyšší počet vítězství na postu kouče v historii NHL (849), osmý je v odtrénovaných zápasech (1598) a šestý v počtu nasbíraných bodů (1913).
V NHL začínal v roce 1990 jako asistent ve Philadelphii, kde strávil tři sezony, načež se odporoučel do soutěže IHL, což byla obdoba AHL, kde působily farmářské týmy některých klubů z NHL. Vedl celek Kalamazoo Wings, což byl farmářský výběr Dallasu Stars, který mu v lednu 1996 nabídl pozici hlavního kouče a od té doby se stal ikonou nejslavnější zámořské ligy.
V sezoně 1998/99 zaznamenal největší úspěch své kariéry, když texaský klub přivedl ke Stanley Cupu, když jeho mužstvo porazilo Buffalo Sabres. O rok později byl opět ve finále, ale Dallas podlehl New Jersey. V roce 2002 se vrátil do Philadelphie, kde jako asistent v NHL začínal. V roce 2006 odešel do Columbusu a o tři roky později přivedl tým poprvé v jeho historii do play-off. O pár měsíců později se stal teprve 16. trenérem, který pokořil metu tisíce odehraných utkání v NHL.
V roce 2012, když byl koučem St. Louis Blues, získal Jack Adams Trophy pro nejlepšího trenéra NHL. Po odchodu z klubu pak ještě epizodně působil opět v Dallasu a kariéru kouče zakončil v Edmontonu. V roce 2023 byl uveden Hokejové síně slávy.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 3 / 12
10. Mike Keenan (*21.10. 1949)
Týmy v NHL:
Philadelphia Flyers (1984 – 1988)
Chicago Blackhawks (1988 – 1992)
New York Rangers (1993 – 1994)
St. Louis Blues (1994 – 1997)
Vancouver Canucks (1997 – 1999)
Boston Bruins (2000 – 2001)
Florida Panthers (2001 – 2004)
Calgary Flames (2007 – 2009)
Čtyřikrát přivedl kanadský trenér Mike Keenan svůj tým do finále Stanley Cupu, ale jen jednu účast proměnil ve vítězství nejcennější trofeje. Poprvé bojoval o pohár hned ve své premiérové sezoně v NHL s Philadelphií, ale jeho celek podlehl tehdy fenomenálnímu Edmontonu, v němž válel Wayne Gretzky. Podruhé se Keenan dostal do finále o dva roky později a se stejným soupeřem dopadl podobně.
I druhý tým, jenž v NHL koučoval, přivedl do finále. V sezoně 1991/92 – byla to jeho čtvrtá v Chicagu – svedl tento celek bitvu s Pittsburghem, ve kterém tehdy zářil Mario Lemieux, vedle něhož vyrůstala nová hvězda soutěže – jistý Jaromír Jágr. Tučňáci byli úspěšnější a Keenan už si možná začínal myslet něco o finálovém prokletí.
Na čtvrtý pokus a ve třetím klubu, v němž trénoval, mu to nakonec vyšlo. Na lavičce newyorských Rangers sice strávil jen jedinou sezonu, ale ta se stala jeho nejúspěšnější v kariéře. V roce 1994 jeho svěřenci porazili ve finálové sérii Vancouver Canucks a Keenan se konečně mohl napít z poháru pro šampiony.
Keenan byl rozporuplnou osobností. Dostal přezdívku „Iron Mike“, protože dokázal tvrdými metodami vyždímat ze svých svěřenců to nejlepší. I proto míval v každém klubu, kde působil, velmi napjaté vztahy s hráči či generálními manažery. Během kariéry jich vystřídal osm. V zámoří však Železného Mika považují za jednu největších trenérských legend v dějinách NHL.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 4 / 12
9. Barry Trotz (*15.7. 1962)
Týmy v NHL:
Nashville Predators (1998 - 2014)
Washington Capitals (2014 - 2018)
New York Islanders (2018 - 2022)
Cena pro nejlepšího trenéra sezony se v NHL uděluje od ročníku 1973/74. Od té doby jen sedm koučů obdrželo tuto trofej více než jedenkrát. Figuruje mezi nimi také Kanaďan Barry Trotz.
Někdejší obránce si nikdy nezahrál v NHL. S hráčskou kariérou sekl nedlouho po dvacátých narozeninách, když si uvědomil, že nemá předpoklady, aby se prosadil mezi nejlepšími. Ve 22 letech odstartoval trenérskou dráhu u univerzitního týmu v Manitobě jako asistent hlavního kouče. Už o rok později byl generálním manažerem a hlavním trenérem u celku Dauphin Kings v juniorské lize MJHL.
Během ročníku 1987/88 se stal skoro na pět let skautem Washingtonu Capitals a následně se vrátil k trénování a sbíral sedm sezon cenné zkušenosti v soutěži AHL. Poprvé se stal hlavním koučem v NHL v sezoně 1998/99. Ujal se tehdejšího nováčka soutěže z Nashvillu, působil u týmu 15 let a konsolidoval jej na mapě NHL.
V roce 2014 zamířil do Washingtonu, kde v roce 2016 získal poprvé cenu pro nejlepšího trenéra NHL a o dva roky později přivedl Capitals k historicky prvnímu Stanley Cupu. Pak odešel do New Yorku Islanders, kde se z ocenění pro kouče roku radoval hned během první sezony. Nyní je na čtvrtém místě v historické tabulce NHL podle odtrénovaných utkání (1812) a na stejné pozici figuruje podle počtu vítězství v základní části soutěže (914).
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 5 / 12
8. Pat Burns (*4.4. 1952 †19.11. 2010)
Týmy v NHL:
Montreal Canadiens (1988 – 1992)
Toronto Maple Leafs (1992 – 1996)
Boston Bruins (1997 – 2001)
New Jersey Devils (2002 – 2004)
Čtrnáct sezon a více než tisíc zápasů odtrénoval v NHL rodák z kanadského Montrealu Pat Burns. Kariéru kouče odstartoval na lavičce Canadiens v roce 1988 a hned ve své premiérové sezoně dovedl tým až do finále Stanley Cupu, v němž tehdy Habs podlehli Calgary. Na druhou (a poslední šanci) získat nejcennější trofej si pak musel počkat dlouhých 15 let. Dočkal se v roce 2003, ve své první sezoně, v níž vedl New Jersey Devils. V dresu Ďáblů si triumf tehdy vychutnali i dva čeští borci – útočník Patrik Eliáš a obránce Richard Šmehlík.
V době největšího úspěchu bylo Burnsovi 51 let a byl na vrcholu trenérské kariéry. Osud mu však dopřál už jen jednu sezonu. V roce 2004 prodělal rakovinu tlustého střeva a o rok později mu lékaři diagnostikovali rakovinu jater. V roce 2009 oznámil, že onemocnění tlustého střeva se vrátilo a metastázovalo do plic. O rok později zemřel.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 6 / 12
7. Dick Irvin (*19.7. 1882 †16.5. 1957)
Týmy v NHL:
Chicago Black Hawks (1928 – 1929, 1930 – 1931, 1955 - 1956)
Toronto Maple Leafs (1931 – 1940)
Montreal Canadiens (1941 – 1955)
To, co se podařilo Kanaďanovi Dickovi Irvinovi, už nejspíš nikdo nikdy nezopakuje. Přivedl totiž mužstvo šestnáctkrát do finále Stanley Cupu! „Jen“ čtyřikrát se ale radoval z vítězství. V roce 1931 se sice musel s Chicagem sklonit před Montrealem, ale o rok později, když vedl Toronto Maple Leafs, už se napil z poháru po vítězné sérii s New Yorkem Rangers.
Největší úspěchy zaznamenal Irvin poté, co se v roce 1940 stal koučem Montrealu, kde vydržel patnáct sezon. Canadiens hráli pod jeho vedením osmkrát o Stanley Cup a třikrát jej dokázali vybojovat.
Irvin býval skvělým hokejistou, jehož hráčskou kariéru v Chicagu však ukončila zlomenina lebky, u hokeje ale zůstal dál jako trenér. A dobře udělal. V roce 1930 se stal hlavním koučem Černých jestřábů a hned je přivedl do finále. Do klubu, kde s trénováním začal se vrátil na sklonku kariéry a strávil tam poslední sezonu na lavičce. Do dalšího ročníku ho nepustila leukémie, které v roce 1957 ve věku 64 let podlehl. O rok později byl uveden do Hokejové síně slávy.
Pokračování 7 / 12
6. Fred Shero (*23.10. 1925 †24.11. 1990)
Týmy v NHL:
Philadelphia Flyers (1971 – 1978)
New York Rangers (1978 – 1981)
Trenérská kariéra Kanaďana Freda Shera čítala pouhých deset sezon v NHL, ale během nich se stal v 70. letech minulého století na střídačce Philadelphie Flyers a posléze New Yorku Rangers legendou. Do finále se se svým týmem probojoval čtyřikrát, dvě účasti proměnil v zisk Stanley Cupu. Poprvé vyhrál cennou trofej v roce 1974 a o rok později vítězství s Philadelphií obhájil. Rok nato mohl dokonat hattrick, ale Letci podlehli Montrealu Canadiens.
Shero byl inovátorem. Byl to první kouč, který začal aktivně využívat asistenty. Zároveň byl jedním z prvních trenérů, který obdivoval ruský styl hokeje a snažil se z něj to nejlepší zakomponovat do hry svého mužstva.
Odborníci dodnes považují dva Stanley Cupy, které s Philadelphií vyhrál, za malý zázrak. Flyers totiž neměli tak talentovaný tým jako například Boston, Shero však svým svěřencům dokázal vštípit vítězný styl i mentalitu. V roce 2013 byl uveden ho Hokejové síně slávy.
Pokračování 8 / 12
5. Pat Quinn (*29.1. 1943 †23.11. 2014)
Týmy v NHL:
Philadelphia Flyers (1978 – 1982)
Los Angeles Kings (1984 – 1987)
Vancouver Canucks (1990 – 1996)
Toronto Maple Leafs (1998 – 2006)
Edmonton Oilers (2009 – 2010)
Když před jedenácti lety zemřel někdejší obránce Pat Quinn, hokejoví fanoušci v Kanadě truchlili, protože země přišla o jednu ze svých trenérských legend. Přestože nikdy nevyhrál Stanley Cup, patřil k největším osobnostem světového hokeje.
Celkem patnáctkrát se probojoval se svým celkem do play-off, dvakrát dokonce až do finále, ale vítězství mu pokaždé uniklo. Poprvé to bylo v roce 1980, kdy jeho Philadelphia nestačila na New York Islanders, podruhé o 14 let později, když s Vancouverem ztroskotal v sedmizápasové bitvě na New Yorku Rangers. Přesto se stal dvakrát (1980 a 1992) trenérem roku v NHL a získal Jack Adams Award.
Co mu osud nedopřál na klubové scéně, to bohatě dohnal na mezinárodní úrovni. V roce 2002 přivedl reprezentaci javorového listu ke zlatu na olympiádě v Salt Lake City, za další dva roky vyhrál s Kanadou mistrovství světa, v roce 2008 se radoval z titulu šampionů na mistrovství světa hráčů do 18 let a o rok později zkompletoval sbírku trofejí vítězstvím na světovém šampionátu juniorů. V roce 2014 byl uveden do Hokejové síně slávy.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 9 / 12
4. Glen Sather (*2.9. 1943)
Týmy v NHL:
Edmonton Oilers (1976 – 1994)
New York Rangers (2002 – 2004)
Zlí jazykové tvrdí, že v 80. letech minulého by mohl trénovat Edmonton Oilers i cvičený medvěd, a mužstvo, ve kterém byli Wayne Gretzky, Mark Messier či Jari Kurri, by stejně vyhrávalo jako na běžícím páse. Nevěřte tomu. Nebýt trenérského génia Glena Sathera, nemohli by Olejáři tak dlouho a tak výrazně dominovat celé NHL.
Poprvé si vyzkoušel pocity finalisty play-off už v roce 1979, Olejáři tehdy ale podlehli Winnipegu. Podobně dopadli v roce 1983, kdy ztratili finálovou sérii s New Yorkem Islanders. Od roku 1984 do roku 1988 však vybojovali Stanley Cup pod Sutherovým vedením čtyřikrát.
Vedle NHL se Suther podílel na sestavení národního týmu Kanady pro Světový pohár v letech 1984 a 1996 a podepsal se také pod sestavou, která v roce 1994 vyhrála mistrovství světa. Do Hokejové síně slávy byl uveden v roce 1997.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 10 / 12
3. Toe Blake (*21.8. 1912 †17.5. 1995)
Týmy v NHL:
Montreal Canadiens (1955 – 1968)
Podle mnohých expertů a sportovních historiků byl Toe Blake jedním z nejlepších hokejistů všech dob. Jako kapitán přivedl Montreal ke třem Stanley Cupům, ale ještě úspěšnější byl jako trenér – s Canadiens vyhrál nejcennější trofej osmkrát.
Blake byl spolu s Elmerem Lachem a Mauricem Richardem součástí jednoho z nejlepších útoků všech dob. Členové „Punch Line“, jak se jim přezdívalo, skončili v kanadském bodování základní části soutěže v sezoně 1944/45 na prvních třech místech.
Jako trenér převzal otěže Montrealu v roce 1955 a na lavičce zůstal až do roku 1968, odkoučoval 914 zápasů, z nichž 500 jeho tým vyhrál v řádné hrací době a 159 v prodloužení. Říkalo se, že má paměť jako slon a je neuvěřitelně chytrý. V roce 1987 mu lékaři diagnostikovali Alzheimerovu chorobu, osm let poté zemřel ve věku 82 roků.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 11 / 12
2. Al Arbour (*1.11. 1932 †28.8. 2015)
Týmy v NHL:
St. Louis Blues (1970 – 1973)
New York Islanders (1973 – 1986, 1989 – 1994, 2007 - 2008)
Brzy uplyne deset roků od chvíle, co tento svět ve věku 82 let opustil Al Arbour. Následně se v zámořském tisku začalo spekulovat, zda náhodou nezemřel nejlepší trenér, který se kdy v NHL objevil. Podle některých odborníků jím rodák z kanadského Sudbury opravdu byl.
Arbour býval obráncem, který v NHL odehrál přes šest stovek zápasů v dresech Detroitu, Chicaga, Toronta a St. Louis Blues, a třikrát vybojoval Stanley Cup. V posledně jmenovaném klubu v roce 1970 ukončil hráčskou kariéru a okamžitě se zapojil do týmu jako kouč. Nehynoucí slávu si však vysloužil během druhého angažmá. V roce 1973 zamířil do New Yorku Islanders a klubu byl věrný až do roku 2008. Na přelomu 70. a 80. let stál u zrodu fenomenálního týmu Ostrovanů, který doslova válcoval NHL.
V letech 1980 až 1983 dokázal čtyřikrát v řadě vybojovat Stanley Cup a v roce 1984 byl blizoučko pátému úspěchu v řadě, ale to už celek podlehl Edmontonu, jemuž měla patřit následující léta. Jako jediný trenér v dějinách zvládl odtrénovat v základní části NHL 1500 zápasů v jednom týmu.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 12 / 12
1. Scotty Bowman (*18.9. 1933)
Týmy v NHL:
St. Louis Blues (1967 – 1971)
Montreal Canadiens (1971 – 1979)
Buffalo Sabres (1979 – 1987)
Pittsburgh Penguins (1991 – 1993)
Detroit Red Wings (1993 – 2002)
V historii NHL nenajdete úspěšnějšího, slavnějšího a legendárnějšího kouče než Scottyho Bowmana. Když se v roce 2002 stylově rozloučil s hokejem výhrou Stanley Cupu, měl za sebou třicet odtrénovaných sezon, v nichž se jen dvakrát se svým celkem neprobojovat do play-off. Devětkrát stanul až na absolutním vrcholu.
Už během prvních tří let premiérového angažmá v St. Louis Blues se pokaždé prokousal s týmem až do finále, vždycky ale zůstal krok za soupeřem. Poprvé se napil z cenné trofeje v roce 1973 v Montrealu a ve stejném klubu si pocity vítěze zopakoval ještě čtyřikrát v řadě, a to v letech 1976 až 1979.
Byl to právě Bowman, kdo v Pittsburghu objevil a nechal rozzářit obrovský hokejový talent Jaromíra Jágra. Nebýt jeho, možná, že kariéra nejlepšího českého hokejisty všech dob by vypadala úplně jinak. V roce 1992 získal s Penguins svůj šestý Stanley Cup a od sezony 1993/94 se stal neodmyslitelnou součástí Detroitu, s nímž vyválčil třikrát nejcennější trofej, přičemž k poslednímu úspěchu mu pomohla další česká legenda – brankář Dominik Hašek.
Foto: Profimedia.cz