Lionel Messi. O žádném z bohů se nemluví tolik jako o tom fotbalovém. Zvlášť nyní, kdy se po zranění fenomenálně vrátil po dvou měsících opět na trávník. Jako střídající hráč v pohárovém duelu s Getafe dal dvě branky a potvrdil, že je skutečným esem.
„Nesnažte se o něm psát. Nezkoušejte ho popisovat. Hlídejte ho,“ prohlásil na adresu Lionela Messiho někdejší kouč Barcelony Pep Guardiola, který se nejvíc zasloužil o to, že z něho vyrostla fotbalová legenda.
Čísla nejsou všechno
O čem vlastně Messiho rekordy vypovídají? Že dá gól přibližně každý čtvrtý den v roce? To je častěji, než Starbucks otevře novou prodejnu v Číně. Ale čísla nejsou všechno a nedokážou vystihnout fenomén jménem Messi.
Jeho fotbalovou genialitu nemohou charakterizovat jenom statistiky. V nich totiž není místo pro umění a pro krásu. Kdyby se udělovaly ve fotbalu body za umělecký dojem, jako je to třeba v krasobruslení, Messi by byl ještě větším bohem než jen na základě nastřílených gólů.
Je pěkné spočítat kolik branek vsítil levačkou, kolik pravou nohou a kolik hlavou. Tato interesantní, ale suchá čísla, však degradují skutečnou osobnost Lionela na fotbalovém hřišti.
Skromná hvězda
Messimu je teprve 26 roků. Možná dospěl na svůj výkonnostní vrchol, ovšem je dost pravděpodobné, že stále ještě může růst. Ale v čem by se mohl zlepšit? Ve střelbě? Těžko – vždyť je vyhlášeným kanonýrem. V driblování s míčem? Podívejte se, jak dokáže pracovat s balonem ve stísněných prostorech mezi obránci soupeře. na první pohled to vypadá, jako by mu sami ustupovali, ale není to tak.
Sympatické je, že se nechová jako nadpozemská superstar. Zůstal skromným argentinským klukem, který si ani nepotrpí na přihlouplé manýry při oslavách nastřílených gólů. Nestrhává ze sebe dres a nemává jím nad hlavou, nekřičí jako smyslů zbavený, netančí u rohového praporku tanec lovců lebek.
K něčemu jsou však čísla dobrá. Třeba ti, kdo se do Messiho opírají kvůli údajnému simulování pádů ve vápně, by se měli podívat na statistiky. Drtivou většinu gólů dal Messi po střele z pokutového území. To moc nehraje s obviněním, že sebou raději sekne, aby nafilmoval penaltu…
Klidný bůh
Obrovskou Messiho devizou je klid. Málokdy vypadá rozrušeně nebo naštvaně. Soustředí se na hru, je vyrovnaný a pak dokáže úžasné věci.
Jako například předloni 26. února v utkání proti Atleticu Madrid. V 81. minutě za stavu 1:1 zahrával z více než dvaceti metrů přímý kop a předvedl dokonalou ukázku vytříbené techniky a fotbalové chytrosti. Jako kouzelník zakroutil balon, po němž se gólman jen marně natahoval, přesně do branky.
V březnu téhož roku pak zazářil v Lize mistrů. Na výhře Barcelony nad Bayerem Leverkusen (7:1) se podílel pěti góly.
Následně napsal Wayne Rooney na svůj profil sociální síti Twitter: „Messi je vtip. Pro mě vůbec ten nejlepší.“
Spoluhráč Gerard Piqué o něm prohlásil: „Leo je nadpřirozený. Nezná žádné hranice. Vždycky musíme mít na paměti, co všechno pro tým udělal. Musíme si užívat každou minutu, kterou je s námi na hřišti.“
Ale navzdory rekordům, které skoro zázračně a s neuvěřitelnou snadností přepisuje, k naprosté velikosti chybí Messimu ještě jedna věc. To, co před ním zvládl Pelé, nebo jeho krajan Diego Maradona. Aby se stal absolutním a neotřesitelným bohem a legendou všech legend, potřebuje dovést národní tým k titulu mistrů světa.
Každá fotbalová epocha má své hrdiny. Ta současná má Messiho.
„Takového hráče už nikdy neuvidíme,“ prorokoval bývalý kouč Barcelony Tito Vilanova. „Není to jen pro jeho schopnost střílet góly, nebo cit pro přihrávku, ale pro způsob, jakým chápe fotbal ve všech souvislostech.“
Co dodat? Užívejme si Messiho. Takový hráč se rodí jednou za sto let. Pokud nevlastníte elixír mládí, podobného už ve svém životě neuvidíte…
Foto: Profimedia.cz