Nejlepší hokejisté světa mají své typické pohyby, finty a grify, které jsou nenapodobitelné, jelikož je stoprocentně zvládají jen oni samotní. Krásně to bývalo vidět v případě ruského útočníka Pavla Dacjuka.
Ruský centr Pavel Dacjuk býval před lety jednou z nejzářivějších hvězd NHL. Podle statistik patřil mezi nejlepší exekutory ze samostatných nájezdů. Jeho procentuální úspěšnost bývala těsně pod padesáti procenty, což je mimořádně nadprůměrné číslo.
Dacjuk dal téměř z každého druhého nájezdu gól a přitom ve většině případů používal tutéž fintu. Podívejte se na sestřih jeho trestných střílení a dávejte dobrý pozor na kličku, kterou ruský forvard ovládal jako nikdo jiný na světě.
Dívali jste se dobře? Dacjukovo naznačení kličky do bekhendu a následný protipohyb, po kterém si dal puk na forhendovou stranu hole, bylo naprosto smrtící.
Přestože všichni brankáři věděli, že to tak dělává, minimálně půlka z nich se nechávala načapat. Tajemství bylo v preciznosti provedení. Náznak kličky do bekhendu „prodal“ útočník Detroitu lépe než vykutálený obchoďák nerezové hrnce důvěřivé stařence na předváděcí akci. Pak už to bylo „jen“ o rychlosti a šikovnosti.
Další typický pohybový prvek předváděl Dacjuk ve hře. Vypadalo to často, jako by záměrně zesměšňoval protihráče. Udělal pohyb do bekhendu a nalákal bránícího hráče přesně tam, kde ho chtěl mít, pak prudce zabrzdil a než se soupeř vzpamatoval, už byl v protipohybu s pukem na forhendové straně hokejky a měl před sebou volný prostor pro bleskurychlou přihrávku, střelu nebo výpad k brance.
Všichni v NHL to znali, přesto to bylo nesmírně účinné a efektivní. Proč? Dacjuk svou fintu vybrousil k dokonalosti. Tohle si měl nechat patentovat. Až to jednou budou další generace hokejistů opakovat, mělo by se mluvit „Dacjukově fintě“ nebo „Dacjukovu stylu.“ Hned tak se ale asi žádný „plagiátor“ nenajde...