Messi, Ronaldo (brazilský i ten portugalský), Ronaldinho, Zidane, Kaká, Nedvěd, Figo – ti všichni se aspoň jedenkrát v kariéře radovali ze zisku Zlatého míče. Na druhé straně existuje řada stejně kvalitních hráčů, kteří tuto prestižní trofej nad hlavu nikdy nezvedli, ač by si ji podle mínění mnoha fanoušků a expertů zasloužili. V následujících kapitolách a ve fotogalerii najdete desítku těch nejlepších, pro které zůstal Zlatý míč zakletou a nedostupnou trofejí.
10. Eric Cantona (Francie)
Na podzim roku 1992 to měl kouč Alex Ferguson na Old Trafford pořádně nahnuté. Po katastrofálním startu do sezony se už nahlas mluvilo o jeho vyhazovu, ale pak přišel zázrak. Jmenoval se Eric Cantona a Red Devils ho získali za 1,2 milionu liber z konkurenčního Leedsu.
Francouzský forvard, který proslul nejen svým nesporným talentem a fotbalovou genialitou, ale také arogantními výstřelky, jako by do týmu přinesl přesně to, co mu chybělo – agresivní herní projev a branky. Cantona odehrál za United pět sezon, během nichž pomohl vybojovat čtyři ligové tituly, dvě vítězství v FA Cupu a nastřílel přes 150 gólů.
Ve francouzském dresu debutovala legenda Manchesteru United v roce 1987, jenže pak se pohádal s trenérem a do mužstva, které odjelo na mistrovství světa do Itálie v roce 1990, se nevešel. V roce 1994 se Francouzi nečekaně na šampionát vůbec nekvalifikovali a o tři roky později pověsil Eric Cantona kopačky na hřebík a stal se z něho herec. Bylo mu tehdy pouhých 31 let. O rok později vyhrála Francie mistrovství světa na domácí půdě…
Foto: Profimedia.cz
9. Alan Shearer (Anglie)
Alan Shearer - žádné jméno nekřičeli komentátoři fotbalu z Premier League v uplynulém čtvrtstoletí častěji. V letech 1992 až 1996, které strávil v Blackburnu, a následně během deseti sezon v Newcastlu United, nasázel soupeřům v ligové soutěži neuvěřitelných 260 gólů. Kdyby se Premier League hrála už od roku 1988, mohl jich mít ve statistikách o 23 víc – nastřílel je ještě jako -náctiletý mladík v Southamptonu, který hrál tehdejší nejvyšší soutěž, tedy First Division.
Shearer dovedl Blackburn v sezoně 1994/95 po 81 letech k titulu anglického šampiona. Během sezony tehdy nastřílel 34 gólů. Když v roce 1996 přestupoval do Newcastlu za 15 milionů liber, stal se nejdražším hráčem své doby. Jeho střelecký rekord nejspíš obstojí ve zkoušce času hodně dlouho.
Foto: Profimedia.cz
8. Gabriel Batistuta (Argentina)
Útočník Gabriel Batistuta byl dlouhá léta nejlepším střelcem v historii argentinské reprezentace. Až před pár lety jeho 54 branek v národním týmu překonal Lionel Messi.
Rychlý hráč s obrovským citem na gólové situace byl poctivým dříčem a jedním z nejkomplexnějších fotbalistů své generace. Proslul excelentní technikou, skvělým pohybem bez míče i silou v hlavičkových soubojích. Góly střílel oběma nohama z jakéhokoli místa na hřišti. Dokázal perfektně číst hru a předvídal, co se na hřišti stane v příštích vteřinách, takže byl téměř vždycky o krok před soupeřovými obránci. Navíc byl považován za vzor fair-play chování.
Diego Maradona o něm prohlásil, že byl nejlepším útočníkem, jakého kdy viděl hrát. Naneštěstí byl Batistuta poměrně náchylný ke zraněním, což dost zásadně poznamenalo (a nakonec i zkrátilo) jeho fotbalovou kariéru.
Foto: Profimedia.cz
7. Ryan Giggs (Wales)
Ryan Giggs byl do konce sezony 2013/14 aktivní hráčskou legendou Premier League. Soutěž hrál od jejího vzniku v roce 1992 a v dresu Manchesteru United, jemuž byl věrný až do konce kariéry, odehrál 632 ligových zápasů. Kdyby Premier League vznikla o dva roky dříve, měl by jich na kontě ještě o čtyřicet víc.
Giggs však není jen rekordmanem v počtu odehraných zápasů. Prvenství drží také v počtu získaných mistrovských titulů (13), zvládl také nejvíc zápasů v jednom klubu (632) a odehrál nejvíc sezon (22). Klobouk dolů, tohle bude jen těžko někdo v budoucnosti překonávat.
Foto: Profimedia.cz
6. Franco Baresi (Itálie)
Italský obránce Franco Baresi strávil celou kariéru v AC Milán. Vyhrál třikrát Ligu mistrů, šestkrát italskou Serii A, ze světových šampionátů má kompletní sbírku medailí. Tu nejcennější vybojoval v roce 1982, o osm let později přidal bronz a další čtyři roky poté vyhrál stříbro.
Nejblíže k zisku Zlatého míče byl v roce 1989, kdy skončil na druhém místě za suverénním Holanďanem Van Bastenem. Baresi se s fotbalem rozloučil v roce 1997, když mu bylo 37 let. Jen o dva roky později byl fanoušky AC Milán zvolen hráčem století.
Foto: Profimedia.cz
5. Thierry Henry (Francie)
Když po osmi sezonách v rudém dresu Arsenalu Francouz Thierry Henry v roce 2007 odcházel do Barcelony, loučil se jako historicky nejlepší střelec klubu. Do Londýna přišel za 11 milionů liber z Juventusu Turín a nějakou chvíli mu trvalo, než si na ostrovní fotbal zvykl. Ale sotvaže se tak stalo, byl k nezastavení.
Během působení v Arsenalu pomohl vybojovat dvakrát pohár pro vítěze Premier League a třikrát FA Cup. Po odchodu Patricka Vieiry se stal v roce 2005 kapitánem mužstva. Henry je vůbec posledním hráčem, který vstřelil gól na starém stadionu Highbury. V klubu zanechal nesmazatelnou stopu. Na pár zápasů se do něj ještě vrátil v roce 2012 před startem sezony v MLS.
Henry je pravděpodobně nejlepším fotbalistou (bráno podle herní kvality, kterou v MLS předváděl), jaký v USA uzavřel kontrakt. V klubu New York Red Bulls podepsal smlouvu poté, co odešel ve 33 letech v roce 2010 z Barcelony. Rudým býkům pomohl o tři roky později k mistrovskému titulu. Jeho největším přínosem bylo, že díky slavnému jménu a fenomenálním schopnostem přitáhl k fotbalu ve Spojených státech další miliony lidí a pomohl zvětšit fanouškovskou základnu.
V anketě Zlatý míč se dvakrát dostal na stupně vítězů. V roce 2003 skončil druhý za Pavlem Nedvědem a o tři roky později byl na bronzové příčce. Jinak má ovšem skříně natřískané desítkami individuálních a týmových trofejí.
Foto: Profimedia.cz
4. Raúl Gonzáles (Španělsko)
Než přišel na San Bernabeu Cristiano Ronaldo, byl synonymem Bílého baletu pro číslo 7 Raúl Gonzáles. Až teprve portugalská superhvězda překonala jeho rekordy, které během šestnácti sezon v dresu královského velkoklubu vytvořil na klubové i ligové úrovni.
Raúl je mnohými odborníky i fanoušky považován za nejlepšího španělského fotbalistu všech dob. Proslulý byl svým zabijáckým střeleckým instinktem a nesmírnou bojovností. První zápas v Champions League odehrál už ve věku 18 let. S Realem vyhrál šestkrát ligový titul a třikrát Ligu mistrů. V roce 2001 skončil v anketě Zlatý míč na druhém místě za Michaelem Owenem.
Foto: Profimedia.cz
3. Xavi Hernández (Španělsko)
Jeden titul mistra světa, dva tituly mistra Evropy, osm titulů ze španělské ligy a čtyři vítězství v Lize mistrů. Je potřeba ještě něco dodávat? Ani tento úžasný výčet týmových úspěchů však Xavimu Hernándezovi nezajistil vítězství v anketě Zlatý míč.
Právě on byl poměrně nedávno ztělesněním barcelonského tiki-taka stylu a ještě šestnáct let od svého debutu na Camp Nou byl nepostradatelným ozubeným kolečkem, kolem kterého se točil hodinový stroj katalánského velkoklubu. Nejblíže k zisku Zlatého míče byl v roce 2009, kdy skončil na třetím místě za Lionelem Messim a Cristianem Ronaldem.
Foto: Profimedia.cz
2. Alessandro Del Piero (Itálie)
Útočník Alessandro Del Piero je ikonou Juventusu Turín a italského fotbalu. V dresu Staré dámy strávil 19 sezon a v reprezentaci odehrál 91 utkání, v nichž dal 27 branek. Ve sbírce trofejí má šest pohárů pro vítěze Serie A, vyhrál Ligu mistrů, je mistrem světa z roku 2006 a vicemistrem Evropy z roku 2000. Během dlouhé kariéry posbíral Del Piero obrovský počet individuálních ocenění včetně Zlaté kopačky z roku 2007, Zlatý míč však nad hlavu nikdy nezvedl.
Foto: Profimedia.cz
1. Paolo Maldini (Itálie)
Paolo Maldini se stal symbolem klubové věrnosti. Všech 25 sezon, které strávil v profesionálním fotbale, oblékal dres AC Milán. S kariérou se loučil v roce 2009, kdy mu bylo 41 let, jako klubová legenda.
Maldini měl obrovské vůdčí schopnosti. I proto dostal přezdívku „Il Capitano.“ Víc než pro technické kousky byl uznáván pro dokonalou poziční hru, perfektní přehled a intuici, díky níž byl vždy ve správný čas na správném místě.
Kromě titulu vicemistra světa z roku 1994 je Maldini také vicemistrem Evropy z roku 2000, sedmkrát vyhrál italskou ligu a pětkrát Ligu mistrů. V roce 1994 byl v anketě Zlatý míč na třetím místě a na stejné pozici pak figuroval i o devět let později. V roce 2007, kdy mu bylo 39 let, se stal nejlepším obráncem Ligy mistrů.
Foto: Profinedia.cz