Nils Liedholm (Švédsko)  Záložník Nils Liedholm patří mezi největší legendy švédského fotbalu. Jako kapitán vedl reprezentaci ve finále mistrovství světa v roce 1958 proti Brazílii a vstřelil v něm úvodní branku. Švédové však nakonec kanárkům podlehli 2:5. O deset let dříve se radoval ze zlatých medailí na olympijských hrách v Londýně. Na klubové scéně se nesmazatelně zapsal do fotbalové historie v dresu AC Milán, kde byl součástí slavné švédské trojice nazývané „Gre-No-Li“, v níž spolu s Liedholmem hráli Gunnar Gren a Gunnar Nordahl. S Rossoneri vybojoval čtyřikrát italský titul a v 359 zápasech nasázel 89 gólů. Úspěšnou kariéru zažil také jako trenér. AC Milán se stal pod jeho vedením italským šampionem v roce 1979, to samé se mu povedlo jako kouči AS Řím. Tento celek navíc přivedl v roce 1984 do finále Poháru mistrů evropských zemí, v němž však podlehl na penalty Liverpoolu. Zemřel v listopad

Nils Liedholm (Švédsko)
Záložník Nils Liedholm patří mezi největší legendy švédského fotbalu. Jako kapitán vedl reprezentaci ve finále mistrovství světa v roce 1958 proti Brazílii a vstřelil v něm úvodní branku. Švédové však nakonec kanárkům podlehli 2:5. O deset let dříve se radoval ze zlatých medailí na olympijských hrách v Londýně. Na klubové scéně se nesmazatelně zapsal do fotbalové historie v dresu AC Milán, kde byl součástí slavné švédské trojice nazývané „Gre-No-Li“, v níž spolu s Liedholmem hráli Gunnar Gren a Gunnar Nordahl. S Rossoneri vybojoval čtyřikrát italský titul a v 359 zápasech nasázel 89 gólů. Úspěšnou kariéru zažil také jako trenér. AC Milán se stal pod jeho vedením italským šampionem v roce 1979, to samé se mu povedlo jako kouči AS Řím. Tento celek navíc přivedl v roce 1984 do finále Poháru mistrů evropských zemí, v němž však podlehl na penalty Liverpoolu. Zemřel v listopad

 Gunnar Gren (Švédsko)  Útočník Gunnar Gren byl členem legendárního tria „Gre-No-Li“, které válelo v dresu AC Milán. Spolu s Nilsem Liedholmem a Gunnarem Nordahlem patřili také ke klíčovým postavám švédské reprezentace, s níž v roce 1948 vybojovali zlaté medaile na olympiádě v Londýně. O deset roků později se radovali ze stříbra na domácím mistrovství světa. Přestože byl v 37 letech nejstarším hráčem na turnaji, byl zařazen do All-Star týmu. Gren byl nesmírně nebezpečný hráč se zabijáckým střeleckým instinktem. V národním týmu odehrál 57 utkání, ve kterých nastřílel 32 branek. V Serii A zvládl v dresu AC Milán nasázet ve 133 zápasech 38 gólů.
 Gunnar Nordahl (Švédsko)  Podle mnohých expertů byl Gunnar Nordahl nejlepším švédským fotbalistou všech dob. Není jen švédskou, ale zároveň také italskou legendou tohoto sportu. Nordahl byl fantastickým útočníkem a členem švédské reprezentační trojky „Gre-No-Li“, která zářila na začátku 50. let minulého století v AC Milán. Do Itálie se stěhoval v roce 1949, rok poté, co pomohl švédské reprezentaci jako nejlepší střelec turnaje ke zlatu na olympijských hrách v Londýně. Hned ve své premiérové (nekompletní) sezoně si v 15 zápasech připsal na konto 16 nastřílených gólů. V následujícím ročníku 1949/50 dal 35 branek v 37 duelech. Ve velkém stylu pokračoval i v dalších sezonách. Na světě tehdy neexistovalo mnoho obránců, kteří by ho dokázali zastavit.
 Michael Laudrup (Dánsko)  Dánsko nikdy nemělo lepšího fotbalistu než Michaela Laudrupa. Za svou vlast debutoval v seniorském týmu už v 18 letech a reprezentoval ji ve 104 zápasech, ve kterých nastřílel 37 branek. V roce 1984 pomohl národnímu týmu vybojovat bronz na mistrovství Evropy ve Francii a nebýt sporů s trenérem s Richardem Mollerem Nielsenem, kvůli němuž se roku 1990 vzdal dánského dresu, mohl slavit i titul kontinentálních šampionů, který jeho krajané vybojovali v roce 1992. Na absolutní vrchol vystoupal jako hráč španělské Barcelony, s níž v roce 1992 vyhrál Pohár mistrů evropských zemí a následně i Superpohár. Během dlouhé a úspěšné kariéry se Laudrup radoval z mistrovských titulů ve třech uznávaných soutěžích. V Holandsku vyhrál  Eredivisie s Ajaxem, ve Španělsku zvítězil čtyřikrát v řadě s Barcelonou a hned po přestupu k největšímu rivalovi i s Realem Madrid.
 Zlatan Ibrahimovič (Švédsko)  Zlatan Ibrahimovič není ryzím Švédem. Narodil se sice v Malmö, ale má bosensko-chorvatský původ. Přesto je možná nejslavnějším fotbalovým reprezentantem této země v historii. Zlatan nebyl jen obávaným kanonýrem. Disponoval perfektním periferním viděním a v každém okamžiku měl dokonalý přehled o protihráčích i pohybu spoluhráčů. Když přišla pravá chvíle, udeřil jako blesk. Díky skoro dvoumetrové postavě na sebe dokázal chytře navázat několik protivníků a připravit šance pro spoluhráče. Ve výčtu jeho úspěchů figuruje kromě mnoha národních titulů také řada individuálních ocenění. V roce 2013 vyhrál Cenu Ference Puskáse za nejkrásnější gól roku a dostal se do nejlepší jedenáctky sezony. Čtyřikrát byl členem UEFA týmu roku a v roce 2012 se dostal do All-Star týmu na mistrovství Evropy v Polsku a na Ukrajině. Kromě řady dalších cen je nejlepším střelcem v historii švédské
6
Fotogalerie

Zlatan, Haaland a spol. 6 nejlepších Skandinávců ve fotbalové historii

Když se řekne „severní Evropa“, leckomu se při tomto slovním spojení vybaví mráz a předlouhé zimní noci. Jenže Skandinávie je také oblastí, která dala světu řadu vynikajících fotbalistů.

O tom, že vysoko na severu Evropy mohou vyrůstat skvělí fotbalisté, asi málokdo pochybuje. Dánové se stali v roce 1992 mistry Evropy, Švédové vyhráli po druhé světové válce olympijský turnaj v Londýně a probojovali se až do finále na domácím světovém šampionátu v roce 1958. Poměrně kvalitní výběry mají také Norové a Finové.

V historii bychom našli řadu výjimečných skandinávských fotbalistů, kteří se zapsali do dějin tohoto sportu. V následujících kapitolách najdete šestici vůbec nejlepších borců ze severu Evropy, kteří kdy proháněli míč po zelených pažitech.

Pokračování 2 / 7

Nils Liedholm (Švédsko)

Nils Liedholm (2).jpg

Záložník Nils Liedholm patří mezi největší legendy švédského fotbalu. Jako kapitán vedl reprezentaci ve finále mistrovství světa v roce 1958 proti Brazílii a vstřelil v něm úvodní branku. Švédové však nakonec kanárkům podlehli 2:5. O deset let dříve se radoval ze zlatých medailí na olympijských hrách v Londýně.

Na klubové scéně se nesmazatelně zapsal do fotbalové historie v dresu AC Milán, kde byl součástí slavné švédské trojice nazývané „Gre-No-Li“, v níž spolu s Liedholmem hráli Gunnar Gren a Gunnar Nordahl. S Rossoneri vybojoval čtyřikrát italský titul a v 359 zápasech nasázel 89 gólů.

Úspěšnou kariéru zažil také jako trenér. AC Milán se stal pod jeho vedením italským šampionem v roce 1979, to samé se mu povedlo jako kouči AS Řím. Tento celek navíc přivedl v roce 1984 do finále Poháru mistrů evropských zemí, v němž však podlehl na penalty Liverpoolu. Zemřel v listopadu 2007 v Itálii ve věku 85 let.

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 3 / 7

Gunnar Gren (Švédsko)

Gunnar Gren.jpg

Útočník Gunnar Gren byl členem legendárního tria „Gre-No-Li“, které válelo v dresu AC Milán. Spolu s Nilsem Liedholmem a Gunnarem Nordahlem patřili také ke klíčovým postavám švédské reprezentace, s níž v roce 1948 vybojovali zlaté medaile na olympiádě v Londýně. O deset roků později se radovali ze stříbra na domácím mistrovství světa. Přestože byl v 37 letech nejstarším hráčem na turnaji, byl zařazen do All-Star týmu.

Gren byl nesmírně nebezpečný hráč se zabijáckým střeleckým instinktem. V národním týmu odehrál 57 utkání, ve kterých nastřílel 32 branek. V Serii A zvládl v dresu AC Milán nasázet ve 133 zápasech 38 gólů.

Po skončení hráčské kariéry se stal Gren trenérem. Mihl se v AC Milán a v Juventusu Turín, ale převážně působil ve Švédsku. Definitivně skončil s fotbalem v roce 1970, když mu bylo 50 let. Zemřel v listopadu 1991 ve věku 71 let. Před stadionem Ullevi v Göteborgu stojí jeho socha.

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 4 / 7

Gunnar Nordahl (Švédsko)

Gunnar Nordahl.jpg

Podle mnohých expertů byl Gunnar Nordahl nejlepším švédským fotbalistou všech dob. Není jen švédskou, ale zároveň také italskou legendou tohoto sportu.

Nordahl byl fantastickým útočníkem a členem švédské reprezentační trojky „Gre-No-Li“, která zářila na začátku 50. let minulého století v AC Milán. Do Itálie se stěhoval v roce 1949, rok poté, co pomohl švédské reprezentaci jako nejlepší střelec turnaje ke zlatu na olympijských hrách v Londýně. Hned ve své premiérové (nekompletní) sezoně si v 15 zápasech připsal na konto 16 nastřílených gólů. V následujícím ročníku 1949/50 dal 35 branek v 37 duelech. Ve velkém stylu pokračoval i v dalších sezonách. Na světě tehdy neexistovalo mnoho obránců, kteří by ho dokázali zastavit.

Po osmi letech v AC Milán přestoupil do AS Řím, kde prožil poslední dvě sezony úspěšné kariéry. U fotbalu ale zůstal jako trenér a až do roku 1980 vedl řadu švédských týmů. Zemřel v září 1995 ve věku 73 let.

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 5 / 7

Michael Laudrup (Dánsko)

Michael Laudrup-hráč1.jpg

Dánsko nikdy nemělo lepšího fotbalistu než Michaela Laudrupa. Za svou vlast debutoval v seniorském týmu už v 18 letech a reprezentoval ji ve 104 zápasech, ve kterých nastřílel 37 branek. V roce 1984 pomohl národnímu týmu vybojovat bronz na mistrovství Evropy ve Francii a nebýt sporů s trenérem s Richardem Mollerem Nielsenem, kvůli němuž se roku 1990 vzdal dánského dresu, mohl slavit i titul kontinentálních šampionů, který jeho krajané vybojovali v roce 1992.

Na absolutní vrchol vystoupal jako hráč španělské Barcelony, s níž v roce 1992 vyhrál Pohár mistrů evropských zemí a následně i Superpohár. Během dlouhé a úspěšné kariéry se Laudrup radoval z mistrovských titulů ve třech uznávaných soutěžích. V Holandsku vyhrál  Eredivisie s Ajaxem Amsterdam, ve Španělsku zvítězil čtyřikrát v řadě s Barcelonou a hned po přestupu k největšímu rivalovi i s Realem Madrid. V Itálii pomohl k prvnímu místu v tabulce Juventusu Turín.

Laudrup byl excelentní tvůrce hry. V roce 1999 byl zvolen jako nejlepší zahraniční fotbalista za uplynulé čtvrtstoletí ve španělské La Lize. V dubnu roku 2000 byl za zásluhy pasován na rytíře. O šest let později byl oficiálně vyhlášen nejlepším dánských fotbalistou všech dob a v roce 2013 ho deník Marca zařadil do nejlepší zahraniční jedenáctky v historii Realu Madrid.

Po skončení hráčské kariéry se začal věnovat trénování. Pracoval dva roky jako asistent kouče u národního týmu, pak vedl dánské Brondby, španělské Getafe a Mallorku, ruský Spartak Moskva, anglickou Swansea a naposled si vydělával na šampaňské a kaviár v Kataru.

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 6 / 7

Zlatan Ibrahimovič (Švédsko)

Ibrahimovič.jpg

Zlatan Ibrahimovič není ryzím Švédem. Narodil se sice v Malmö, ale má bosensko-chorvatský původ. Přesto je možná nejslavnějším fotbalovým reprezentantem této země v historii.

Ibrahimovič byl až do přestupu do Manchesteru United v roce 2016 držitelem jednoho možná těžko překonatelného rekordu – získal mistrovský titul v každém klubu, ve kterém do té doby hrál. Jen na Old Trafford a v Los Angeles Galaxy se mu to pak nepovedlo.

Zlatan nebyl jen obávaným kanonýrem. Disponoval perfektním periferním viděním a v každém okamžiku měl dokonalý přehled o protihráčích i pohybu spoluhráčů. Když přišla pravá chvíle, udeřil jako blesk. Díky skoro dvoumetrové postavě na sebe dokázal chytře navázat několik protivníků a připravit šance pro spoluhráče.

Ve výčtu jeho úspěchů figuruje kromě mnoha národních titulů také řada individuálních ocenění. V roce 2013 vyhrál Cenu Ference Puskáse za nejkrásnější gól roku a dostal se do nejlepší jedenáctky sezony. Čtyřikrát byl členem UEFA týmu roku a v roce 2012 se dostal do All-Star týmu na mistrovství Evropy v Polsku a na Ukrajině. Kromě řady dalších cen je nejlepším střelcem v historii švédské reprezentace.

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 7 / 7

Erling Haaland (Norsko)

Erling Haaland-Manchester City.jpg

Erling Haaland byl ještě před pár lety patrně nejsledovanějším fotbalovým teenagerem v Evropě. Norský reprezentant, který je synem někdejšího hráče Nottinghamu Forest, Leedsu a Manchesteru City Alfa-Inge Haalanda, je téměř dvoumetrovým útočníkem. Do povědomí širší veřejnosti se nejprve dostal na mistrovství světa hráčů do 20 let v roce 2019, kde si devíti brankami vystřílel Zlatou kopačku pro nejlepšího kanonýra turnaje. Všechny je nasázel v jediném utkání proti Hondurasu, které Norové vyhráli 12:0.

Střeleckou formu si pak přenesl i do rakouské a posléze do německé nejvyšší soutěže, kde hrál v dresech Salcburku, respektive Dortmundu. Bylo jasné, že Borussia mimořádný talent dlouho neudrží. V roce 2022 se přestěhoval do Manchesteru City.

I když asi nikdo nepochyboval o tom, že Citizens získali v osobě Haalanda fenomenálního fotbalistu, přece jen mohla nejednomu fanouškovi hlodat v mozku myšlenka, zda zvládne bez problémů přechod z německé do anglické ligy. Brzy však bylo zcela jasné, že norský supertalent nepůjde ve stopách Andreje Ševčenka či Radamela Falcaa, protože jeho start v ostrovní soutěži byl doslova raketový.

V 35 zápasech premiérové sezony Premier League dokázal Haaland nastřílet neuvěřitelných 36 branek a zaznamenat čtyři hattricky, což byl nejlepší vstup do soutěže v její historii. V minulém ročníku sice malinko polevil, ale i tak se blížil k průměru jednoho vstřeleného gólu na utkání. V neuvěřitelné fazoně vstoupil do aktuální sezony. Šest utkání mu stačilo na to, aby nasázel soupeřům deset gólů. Vypadá to, že obránce (nejen) v Premier League čeká pár pořádně perných sezon. Podle portálu TransferMarkt je s cenovkou 200 milionů eur momentálně nejcennějším fotbalistou na světě.

Foto: Profimedia.cz

Doporučujeme

Články odjinud